Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové,

jak poslouchám pana kolegu poslance Cyrila Svobodu, tak mám pocit, že on je skutečně ve stavu, že čím víc opakuje nějakou věc, tím víc věří tomu, co říká. Nechci to komentovat, ale myslím, že ten zvýšený hlas, intenzita a intonace jeho hlasu, je projevem vnitřní nedůvěry, kterou si musí dodávat právě tím, aby na nás takto mluvil, aby si zopakoval své teze aspoň desetkrát, aby byl schopen jim uvěřit a potom je mohl hlásat.

Dovolte mi několik trochu obecnějších poznámek k tomuto návrhu zákona. Myslím, že zde již zaznělo připomenutí racionálního přístupu k problémům, že měním něco, o čem jsem přesvědčen, že nefunguje. Jsem-li přesvědčen, že něco dostatečně funguje, nemám důvod to měnit. Dokázal bych pochopit, že tendenci k měnění věcí, které fungují, má spíše levá část politického spektra. O to víc mě překvapuje takovýto konstruktivismus a inženýrství, které přicházejí z tzv. pravé části politického spektra. Nejsem si jist, že nefunguje česká demokracie, protože nemáme přímo voleného prezidenta, a právě proto, že nefunguje naše demokracie, musíme způsob volby prezidenta změnit. Opravdu nejsem přesvědčen o tom, že s přímou volbou prezidenta se zvyšuje kvalita naší demokracie a že se zvyšuje kvalita našeho života.

Myslím si, že tento návrh, tak jak je předložen, je návrhem ryze konstruktivistickým, ryze účelovým - nebojím se říci to slovo - také populistickým. Myslím, že ono latinské úsloví vox populi, vox dei skutečně má svůj význam jenom v interpretaci kolegů ze čtyřkoalice, kdy ono populi se mění na populistický.

Za druhé. Každý z nás by měl být při dlouhodobém působení v politice a také určitě v Poslanecké sněmovně konzistentní ve svém vystupování. Už to zde zmínil kolega Payne, že to byla právě čtyřkoalice, která velmi vášnivě kritizovala způsob projednávání oné skutečně komplexní změny Ústavy České republiky, která zde byla předložena skupinou poslanců a která na rozdíl od přímé volby prezidenta opravdu reagovala na věci, které podle našeho názoru nefungovaly. Reagovala na proces sestavování vlády po volbách, reagovala například na problematičnost oné imunity, reagovala na problém fungování vlády, tak jak to zde zmiňoval kolega Payne. To byl skutečně návrh novely, který reagoval na něco, co nefunguje, a chtěl to změnit.

Tehdy jsme byli velmi kritizováni ze strany čtyřkoalice, že se s nikým nejednalo, s nikým nediskutovalo, s nikým se toto neprojednávalo. A nyní jsme svědky úplně stejného přístupu. Ale já nemám dost sil na to, abych kritizoval své kolegy kvůli tomu, že jednají tak, jak kritizovali. Jenom bych je chtěl poprosit, aby se alespoň zamysleli nad tímto svým - já dodávám - licoměrným přístupem a aby říkali jednu věc a stáli si za ní v průběhu celého volebního období a aby se netočili jako korouhvičky podle toho, jak fouká vítr.

Za třetí. Když už vykrádám něčí nápady a používám je, mám se k tomu přihlásit a říci: nápad, který používáme, nevzešel z našich hlav, ale opsali jsme ho od někoho jiného. Myslím si, že přesně ona konstrukce imunity, tak jak je řešena ve vašem návrhu, kolegové ze čtyřkoalice, je přesně tou konstrukcí, která byla obsažena v tom komplexním návrhu změny ústavy, který předložili poslanci ČSSD a ODS, a návrhu ústavy, kterou vy jste tak vášnivě kritizovali a odmítali. Není nic špatného na tom, vzít si inspiraci od někoho jiného. Myslím si, že je špatné vydávat za svůj názor, se kterým přišel někdo jiný.

Čtvrtá poznámka. Pan kolega Cyril Svoboda ve svém úvodním slovu prohlásil, že by prezident republiky měl být prezidentem všech občanů. Já si kladu otázku, jestli skutečně prezident republiky může být prezidentem všech občanů a jestli to, zda je prezidentem všech občanů, odvisí od způsobu volby. Já si dokáži představit prezidenta republiky, který je volen Parlamentem, oběma komorami, a díky tomu, jak vystupuje, jak prakticky se chová v politickém životě, dokáže všechny přesvědčit, že je skutečně prezidentem všech občanů. Znám také prezidenta, který je volen Parlamentem a který se rozhodně nechová jako prezident všech občanů.

Myslím si ale, že ve své podstatě přímá volba prezidenta je popřením toho cíle, aby prezident byl prezidentem všech občanů. K čemu totiž vede přímá volba? Vede přinejmenším k tomu, že ve druhém kole proti sobě budou stát dva kandidáti, že celá republika bude rozdělena na dva nesmiřitelné tábory, z nichž jeden bude preferovat jednoho kandidáta, druhý bude preferovat druhého kandidáta. Jeden z těchto táborů, logicky, se bude po volbách cítit vítězem, druhý z těchto táborů se nebude cítit nijak jinak než jako poražený. Myslím si, že právě proto jde přímá volba přímo proti tomuto cíli, který je zde deklarován, aby prezident, který je volen přímo v přímých volbách, mohl být skutečně prezidentem všech občanů.

Přemýšlel jsem, kolegyně a kolegové, jakým jedním slovem opsat nebo popsat tento návrh zákona, který předkládají kolegové ze čtyřkoalice, a po chvilce přemýšlení mě napadl jeden termín, jedno jediné slovo, které zní "placebo". Placebo má to kouzlo, tu podstatu své existence, že dáváte někomu, kdo se cítí být nemocen, tu pilulku, která nemá žádnou účinnou látku, která není schopna vůbec nic léčit. To je rozdíl placeba od skutečné léčby. To, co předkládají kolegové ze čtyřkoalice, není skutečná léčba, není to léčba objektivně existujícího problému. Je to pilulka, kterou oni vydávají za pilulku, která nás všechna uzdraví. A to není pravda.