Ivan Langer:

Mám teď připravenu interpelaci na pana ministra Bublana, a to ve věci zřízení Úřadu pro mimořádné události.

Zřízení tohoto úřadu vyplynulo z programového prohlášení vlády ze srpna 2004. Podle návrhu premiéra Grosse měli být pověřeni přípravami předseda Správy státních hmotných rezerv Jan Žižka a ministr vnitra František Bublan. Nicméně v březnu tohoto roku předložil tento návrh na zřízení tohoto úřadu bezpečnostní radě státu ministr průmyslu a obchodu Milan Urban. Návrh byl odročen s tím, že nebyly zapracovány připomínky Ministerstva vnitra.

Já mohu samozřejmě říci svůj názor, že zřízení takového úřadu považuji za zbytečné, že stávající složky Integrovaného záchranného systému prokázaly, že jsou schopny mimořádné události a krizové situace řešit, že sice existují nedostatky, které ale je možné řešit, v oblasti lepší metodické, koordinační, koncepční, legislativní činnosti Ministerstva vnitra, a zejména v jasné definici jednotlivých kompetencí a odpovědností složek Integrovaného záchranného systému.

Jsem tedy přesvědčen, že tento úřad Česká republika nepotřebuje. Nicméně kola byrokracie se rozjela naplno, a proto se chci zeptat pana ministra vnitra, zda on sám je pro zřízení tohoto úřadu, zda si skutečně myslí, že zřízení toho úřadu povede k lepší situaci v této oblasti, tedy zejména Integrovaného záchranného systému, zda nás může v časovém limitu seznámit s podstatou toho dosavadního návrhu, s obsahem jeho připomínek a zda by nám mohl vysvětlit skutečně jasně, pregnantně, výstižně výhody, případně nevýhody zřízení takového úřadu.

František Bublan:

Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ta otázka je dosti obtížná. Já věřím tomu, že ještě tady ve Sněmovně kolem toho bude mnoho, mnoho diskusí, pokud takový návrh vůbec do Sněmovny přijde.

Na začátek bych chtěl říci panu poslanci Langerovi, že kdybych v tom měl jasno a kdybych byl přímým zastáncem vzniku tohoto Úřadu pro mimořádné události, tak možná už by ve Sněmovně nějaký návrh byl. U mě tomu tak není, takže já o tom mám spíš určité pochybnosti a kladu si otázku, k čemu by to bylo dobré, jak by to mělo vypadat, kde by to mělo být zakotveno a jaký je smysl tohoto úřadu.

Vy jste zmínil Integrovaný záchranný systém, což je systém. To je systém, to není instituce, a někdy - a to je pravda, to musím zase přiznat těm, kteří podporují tuto myšlenku - chybí taková jasná instituce, která by řídila všechny tyto složky, ať už bezpečnostní, záchranné a jiné, která by je řídila v určitých situacích.

My vycházíme z toho, a je to prognóza, která je podepřena Ministerstvem obrany, že v nejbližších 15 letech nám nehrozí asi žádný nějaký vojenský konflikt. Taková je zahraniční situace, zahraniční politika. A to, co nám hrozí, může být havárie - ekologická, průmyslová, může to být povodeň, může to být teroristický útok. To jsou ty hlavní hrozby, které nás mohou postihnout a my chceme být na to připraveni.

Integrovaný záchranný systém je systém, který je schopen okamžitě reagovat na jednotlivé situace, ale spíš na takové ty dílčí situace. Když přijde povodeň, tak jak jsme je zažili v roce 2002, už je zapotřebí určité struktury nebo určité instituce, která bude jaksi dlouhodobě řídit celou tu záležitost, ty záchranné práce, bude rozdělovat úkoly, bude rozdělovat pomoc, rozdělovat lidi atd. Zatím to suplovalo Ministerstvo vnitra, respektive ministr vnitra tím, že řídil Ústřední krizový štáb, kde všechny tyto složky byly zastoupeny, a tam se tyto věci odehrávaly.

Pokud bychom přistoupili na myšlenku, že tyto situace bude řídit nějaký představitel nebo vedoucí Úřadu pro mimořádné události, tak by se všechna ta pravomoc přenesla na tento úřad.

A v tom je asi největší problém. Tam by byl problém kompetenční mezi jednotlivými resorty a tímto úřadem. Úřad by musel být buď ministerstvem, což je další ministr a tady bychom asi napodobili především Rusko a Spojené státy, jinak žádná země to nemá, nebo by musel být zaštítěn premiérem nebo někým, kdo by vlastně měl kompetenci a jednotlivým ministrům a jednotlivým resortům nařizoval určité úkony.
Za sebe říkám - trochu s tím problém mám. Možná - a to jsem řekl i na Bezpečnostní radě státu - bych si dokázal představit, že by nějaká instituce nebo úřad byl součástí Ministerstva vnitra, protože vnitro přece jen má především hasiče, kteří jsou možná tou nejdůležitější součástí při těchto událostech. Má tam polici a samozřejmě pod sebou i systém spojení a doprovodných věcí. Takže by to mohlo být součástí Ministerstva vnitra. Potom se nabízí otázka, co se státními hmotnými rezervami, jestli je tzv., jak jsme říkali, rozkulačit, ale to se mi také nezdá moc vhodné, protože to má své umístění. Ale aby státní hmotné rezervy byly součástí Ministerstva vnitra, to bych asi nechtěl. To je zase úplně o něčem jiném. Proto to předkládal pan ministr Urban, protože je to v jeho gesci a patří to pod Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Můj názor je takový - já jsem ho říkal i na Bezpečnostní radě státu - vím, že není úplně v souladu s tím, co by možná chtěli někteří jiní představitelé, ale já mám s tím problém kompetenční. Samozřejmě problém v tom, že by třeba hasiči museli odejít nebo vznikala další instituce, která by zastřešovala bezpečnostní a záchranné složky.

Ivan Langer:

Pane předsedo, pane ministře, děkuji za odpověď. Jsem rád, že sdílíte vysokou míru pochybností o smysluplnosti tohoto úřadu. Věřím, že nám oběma jde o totéž - aby jednotlivé složky integrovaného záchranného systému byly skutečně schopny zasahovat včas, efektivně, účinně.

Stále jsem osobně přesvědčen, že k tomu, aby tak bylo, není třeba zřizovat novou instituci, nový úřad, třebaže by byl součástí Ministerstva vnitra. Že je to lepší koordinace, přesnější definice odpovědnosti jednotlivých složek integrovaného záchranného systému.

Pokud hovoříme o státních hmotných rezervách, také mám pocit, že přímo nespadají do resortu Ministerstva vnitra, ale pokud chceme řešit jednoduchým způsobem lepší koordinaci složek integrovaného záchranného systému, včetně správy státních hmotných rezervy, nejjednodušší řešení je dát pod vaši odpovědnost, tedy zařadit do struktury Ministerstva vnitra.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 31. března 2005