Vážený pane Šimůnku, věřte či nevěřte, ale i já si přeji, aby Česká televize byla dobře fungující veřejnoprávní institucí, která efektivně hospodaří s penězi nás koncesionářů a za ty nám poskytuje kvalitní službu. Má kritická slova proto nejsou apriorním útokem proti všemu co má přívlastek veřejnoprávní, jsou motivována dosažením cílů, které jsem vyjádřil. Mohu-li Vás požádat podívejte se na mé další reakce k tomuto tématu v rubrice „Váš názor“, z nichž vyplývá, že má kritická slova směrem k hospodaření České televize mají konkrétní obsah. Ivan Langer

Milý Honzo, děkuji za milé přání a dovol mi, abych také já Tobě popřál velké úspěchy ve škole a aby všechny plány, které do budoucna jistě máš, se Ti splnily podle Tvých představ. Srdečně zdraví Ivan Langer

Dobrý den, přiznám se, že jsem Vámi uváděnou reportáž neviděl a proto nemohu hodnotit její celkové vyznění. Vzpomínám si, že jsem odpovídal na otázky redaktorů a snažil se o to, aby mé odpovědi obsahovaly argumenty proč a jaké mám výhrady k fungování České televize. Za celkové vyznění a sestřih bohužel neodpovídám já nýbrž někdo jiný. S pozdravem Ivan Langer

Přeji dobrý den, jsem zastáncem duálního systému vysílání a jsem přesvědčen o tom, že tento systém má být postaven i na tzv. čistém modelu financování – veřejnoprávní média z koncesionářských poplatků, soukromá média z reklamy. Vycházím z toho, že tento model přesně odpovídá roli jakou mají v naší společnosti sehrávat, že zejména v případě veřejnoprávních médií je nezávislost na reklamě ochrání před možným ovlivňováním ze strany inzerentů a současně před podbízením se komerčním vlivům v obsahu svého vysílání. Má kritika hospodaření České televize není jen obecná. Na jednání mediální komise v České televizi jsem uvedl konkrétní případy toho, kde podle mne má Česká televize finanční rezervy a kde tedy může uspořit, aniž by zasahovala do programu. Namátkou uvádím: poplatek České poště za výběr koncesí (lze realizovat vlastními silami), platba Radiokomunikacím za přenos signálu (lze vyjednat její podstatné snížení), výše provize za reklamu (lze snížit), redukce počtu zaměstnanců, pronájem či prodej zbytného nemovitého majetku. Osobně jsem odhadl úsporu jen v těchto oblastech v řádech desítek a stovek milionů ročně. Vedle toho musím říci, že nové vedení České televize (pánové Janeček a Lambert) podle mne vykročilo správným krokem a že se oproti pouhopouhým slovním deklaracím minulých ředitelů pokouší provést skutečnou restrukturalizace České televize. Přeji si, aby se jim to podařilo, neboť jejich úspěch je v zájmu nejen České televize jako takové, nýbrž i nás všech, kteří Českou televizi sledujeme a kteří si ji platíme. V tuto chvíli jsem tedy přesvědčen, že zlepšení ekonomické situace České televize nespočívá v pouhopouhém navýšení koncesionářského poplatku, nýbrž v kombinaci vnitřních úspor a zpřísnění výběru koncesionářských poplatků tak, aby ti kteří platí, nedopláceli na neplatiče. Tento princip je podstatou návrhu, který předložil kolega Pleva. P.S. Doporučuji Vám článek redaktorky Patricie Polanské z Hospodářských novin (29.1.04): “Docela slušná past. Jednoduše by šlo si zavtipkovat na téma, jak kovaná pravice ODS projevuje náklonnost k plošným, vlastně rovným opatřením. Rovná daň, rovný sociální příspěvek. Nejnověji rovný, paušální, koncesionářský poplatek. Připusťme ale, že tento návrh - zjednodušeně řečeno postavený na principu, že co domácnost, to automaticky poplatník - má něco do sebe. Dnes je takřka nemožné dopátrat se neplatičů. A to podle odhadů České televize je asi 400 tisíc domácností. Tomu číslu můžeme nebo nemusíme věřit, televize na poplatcích závisí. Návrh ODS si s tímto problémem poradí zřejmě lépe než současná úprava. A rozhodně je to důstojnější než nápad, aby lidé komusi dokládali notářsky ověřeným zápisem, že nemají televizní přijímač. Boj o koncesionářské poplatky ale je součástí širšího politického boje. Schválený rozpočet České televize zřetelně počítá s jejich zvýšením, jinak to pro druhé pololetí roku vypadá s programem prabídně. ČT nerovnoměrným rozdělením rozpočtu mezi pololetí trochu vydírá, ale že se můžeme dočkat archívní smršti, o tom není sporu. O zvýšení poplatků mají poslanci hlasovat zhruba za 14 dnů. A ODS zvolila již po několikáté stejnou taktiku: nabídla vlastní protinávrh s tím, že pokud nebude přijat, nebude hlasovat pro celý zákon. Zahání tedy vládní koalici do jednoho houfu, přičemž dobře ví, že odstředivé síly v něm pracující jí mohou poměrně lehce přihrát další drobné vítězství. A tím je potvrzení obrazu nepevné, tedy neschopné, tedy problémy ve skutečnosti neřešící koalice. Vždyť kdo bude moci za program k nekoukání? Přece vláda. Slušná politická past. Pardon, práce.“ Ivan Langer

Přeji dobrý den, respektuji odlišnost Vašich názorů k mým postojům při tzv. televizní revoltě, nicméně jsem přesvědčen, že s odstupem času se jasně ukázalo, že tehdy skutečně nešlo o boj o svobodu slova, nýbrž o to, zda si lidé a firmy „spřátelené s ČT“ udrží i nadále svůj ekonomický vliv a finanční výnosy. Pokud jde o problematiku České pošty souhlasím s Vámi, že i tento podnik musí projít zásadní změnou svého fungování. Domnívám se, že nejlepší cestou k řešení je jeho privatizace a její další působení (vzhledem k jejímu prakticky monopolnímu postavení) samozřejmě podřídit nekompromisnímu dohledu ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Pokud dovolíte k problematice efektivity samotné České televize se vyjádřím v reakci na názory jiných návštěvníků této rubriky „Váš názor“. Ivan Langer

Vážená paní Tomášková, nepovažuji se za odborníka v této oblasti. Podle mne problém tohoto návrhu vidím v otázce posuzování tohoto co je či není ona alternativa, neboť se domnívám, že při respektu k vědeckým studiím zde bude vždy existovat rozdílnost názorů a z ní plynoucí subjektivní pohled na to, zda ta či ona alternativa je vskutku vědecká. To byl jeden z hlavních motivů, proč jsem tento návrh nepodpořil. Ivan Langer

Vážený pane Netrvale, jak jsem již v minulé odpovědi uvedl, uvědomuji si, že k pochybením jednotlivců může docházet, ale nedomnívám se, že neznalost právních předpisů či jiná pochybení ze strany státních zástupců jsou častým jevem. Pokud rozhodnutí státního zástupce ve Vašem případě bylo v rozporu s právními předpisy, nabízí český právní řád opravné prostředky, a to včetně mimořádných, umožňující nápravu těchto pochybení. Doporučuji Vám tedy poradit se s právníkem, jak ve Vaší věci dále postupovat, aby byla sjednána náprava případného špatného rozhodnutí. S pozdravem, Ivan Langer