Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

A proč se teď brání snižování o 4%. 10% bez milosti.

ano, tak je to správné, tak to má být

Jak to tak čtu, to jste pánové přepískli. Hlavně anonymně.Pro Re, opravdu to zde nemá cenu, ale nepořádek a negativa u PČR se nás též rentiérů dotýkají. Jedná se o naše požitky. K panu Ano. Je pravdou, jednou policista, navždy policista. Za službu 25 let u PČR se nestydím. Mnoha lidem jsem pomohl, byla to moje práce.Zpátky bych se již nevracel.Bývalým kolegům přeji hodně zdraví, ať se jim ve službě nic nestane, nikdo jim nic nedá. Sám jsem proti lupičům 2 x použil služební zbraň.Víc to nemá cenu rozebírat.K panu for Ano Je slušné se představit, ať vím s kým mám tu čest.Jenom k upřesnění Vám zde napíši toto. Po odchodu od policie jsem pracoval mimo okres, pěkná práce, dobře pracená. Ale mám invalidnícho syna. Maminka mně v tu dobu těžce onemocněla. Tak jsem se musel z rodinných důvodů vrátit domů a nechat lukrativní práci. Druhý den jsem byl zase v pracovním poměru jako skladník. Pak přišla krize, ne vlastní vinou jsem přišel o práci.Je pravdou, že jsem na pracáku. V té době maminka měla zase těžkou cévní příhodu, otec též úraz. Také jsem se musel postarat o babičku, není to jednoduché získat domov důchodců.Abych to v životě neměl lehké, mám plně invalidního syna, učí se v Jedličkově ústavě. Mám hodnou ženu, spokojené manželství.Pak přišla další rána, dne 18.09.2009 mně zemřel mladší bratr, nechal mne byt. Měl jsem nabídky k práci, kdo chce dělat, tak si práci najde. Ale nabídku jsem odmítl, musím zaopatřit rodinu. Co se týče pana takyrentiér, jestli jste rentiér nemontujte se do mých rodičů. Celý život poctivě pracovali pro tuto společnost,až z toho mají podlomené zdraví. Nejsou sami, urážíte další poctivé důchodce.Když jeden z nich zemře, druhý má existenční problém. Takže pánové,aby jste si na moje slova za 20 let nevzpomněli, jestli bude vůbec na důchody. Také by se Vám ve stáří nelíbilo platit tisíce za léky a nesmyslné poplatky a podobně. Dále pro pana takyrentiér, nepřál bych Vám , jestli máte rodiče,,mít je těžce nemocné.Co se týče výslužky/ tzv. sociální dávky pro ztížení pracovní uplatnění / s tím já problém nemám. Něco jsem dal pro společnost. Také jsem pracoval manuelně jak před, tak i po službě u PČR. V současné době a ani do smrti nemám finanční problém. Vyrostl jsem za socialismu, bylo samozřejmostí pro slušného člověka pracovat. Já s tímto vůbec nemám problém.To co jsem napsal, může potkat každého z Vás. Jak zde již bylo sděleno, diskuse zde nemá cenu. Urážet není umění, natož anonymně. Pro for Ano, bylo by dobré se předstravit, když mě tak dobře znáte a nemístně umíte urážet. Přeji Vám pánové vše dobré, hlavně zdraví, práci, štastnou rodinu, spokojennost s pozdravem jenom občan.

pro rentiera
Ladislave, nereaguj prosím na ty blbečky provokatérský. Vždyť musíš vidět, že si z tebe dělají jen legraci a jen tě provokují. Odhaluješ zde celý svůj soukromý život a o těch blbečcích nic nevíš. Tito se jen baví na tvůj úkor a mají z toho ještě srandu. Prosím tě piš jen k věci a nereaguj na jejich provokace. Přeji hodně štěstí a v rámci možností spokojený život.

ty jsi pracoval jako policajt? Když tu vykdákáš vše!

http://www.nosp.cz/AKTUALNE/vyzva-pro-zamestnance-rozpoctove-sfe ry

Pro přečíst. Mluvil jsem s vysokoškoláky, s bývalou učitelkou mého syna ze základní školy, s dalšími,co studovali Bc,Mgr, JUDr a podobně.Co uvádí xxxp je pravdou.Jinak se střední škola po vyučení mohla studovat tak, že vyučený šel do druhého ročníku průmyslovky, nebo vyučení s maturitou, SOŠ, SOU, tedy 4 roky, nebo dálkově, večerně, většinou 2 - 3 roky tzv. nástavba. nebo též po vyučení jako střední průmyslova škola pro pracující a podobně.Byly v té době různé možnosti. Vždy zakončená maturitní zkouškou.Říká se tomu úplně střední odborné vzdělání, když gympl, tak úplné střední všeobecné vzdělání. Jen tak na vysvětlenou. Je vidět, že umíte jenom rýpat. Jsem zvědat, jestli mně také odpovíte na to, co jsem Vám před tím napsal. Též se představíte. S pozdravem příjemného večera rentiér.

Ladislave, jsi jak píšeš už nějaký pátek v civilu, tak se na handrkování na těchto stránkách vykašli, nemá to stejně žádný význam.

mě také připadá, že by se hrozně rád vrátil zpět.

rentier sedí doma,protože už je dlouho na pracáku,toto DF je jeho adrenalín,tak mu ho neber

pro for ANO - kolego vy snad rentiéra znáte ? tak nám o něm ještě něco sdělte, píšete že sedí doma a už je dlouho na pracáku. Dle jeho příspěvků to však vypadá že pracuje 25 hodin denně, jaký má o všem přehled. To DeFko mu nikdo nebere, nebojte, když tím žije, ale je vidět že on už na důchod a spokojené stáří má již našporováno a to furt pláče nad tím jak se mají důchodci, včetně jeho rodičů , špatně. Tak zas někdy ...

... bývalý kolego Ladislave, po delší době jsem zavítal na tyto stránky, divím se, že Tě to baví, handrkovat se tu se stále jedním a tím samým duševně nemocným rejpalem měnícím nicky jak ponožky :-)

náš Spící Sniper se probudil? Prý že to tady nebude sledovat. Zase vedle jak ta jedle. To jsi policajt,bože!!!

Pro Přečíst. Píšete bláboly.Počítat snad umíte. Kolik škol jsem studoval Vám může být jedno, ale vždy zdárně se státní zkouškou.Položil jsem Vám stejné otázky, neodpověděl jste mi. Anonymně urážet umí jenom chudák. Když zde z kolegů něco napíše, věcně, tak se zde do nich též někteří anonymně navážíte. Ale na jednu otázku Vám odpovím, která Vám leží v žaludku,aby dušička měla pokoj. Vyučení elektro, pak elektroprůmyslovka, základní policejní škola, střední policejní škola. Jinak ty státní školy neměly nic společného s Plzní.Nějaké ty kurzy, školení i v civilu. Jsem zvědav, jak jste studoval vy. Doufám, že nejste zbabělý a nebudete zde nesmyslně anonymně rýpat a představíte se.Jestli jste mladík, tak staršího nepoučujte.Něco jsem společnosti dal a nemám s tím problém.Tímto Vám slušně odpovídám. S pozdravem rentiér.

Je vidět, že jenom provokujete. Napište něco o sobě, kolik je Vám let, co jste studoval.Kde pracoval, jaké hodnoty jste vytvořil pro blaho společnosti. Také by mě to zajímalo, nejen mne. Ale do nikoho bych se nenavážel,když jej neznám. K těm počtům, mám za to, že umíte počítat. Napsal jsem Vám to přece jasně, stručně a srozumitelně. 15 + 34 je 49.Uvedl jsem, necelých 15 let, měsíc do 49 let. Myslím, že to není složité na nepochopení. Učení se také počítá do zápočtu na důchod. Jinak jsem uvedl v původním textu ccc 34 let. Tak , v čem je problém. S pozdravem příjemného večera pane přečíst rentiér.

Teda p. rentiére, vy se do toho ale šerredně zamotáváte !!! Psal jste že jste vystudoval několik státních škol a zdarma - doposud jste nám však nesdělil jaké, ale budiž. K vašemu bývalému kolegovi co studoval v Liberci bakaláře za 50 tis., no nevím, nevím, ale vím, že v Liberci se bakalář studoval celkem 4 roky, kdy pouze tzv. 0 ročník se platil a to ve výši 5 nebo 7 tis., teď nevím přesně, pak se neplatí již nic, no a magisterské studium za 70 tis., tím jste mě pobavil, neboť co se studuje v Liberci, tak jde převážně o st. školy. To jenom pro upřesnění. Ale stále pane rentiére dlužíte odpovědi z dnešního dne v 13.47 hod. Sále mi to nějak nevychází - píšete od 15 let v učení, dejme tomu do 18,5 roků vašeho života, potom 25 let u PČR, to by vám již bylo 43,5 roků, nyní vám bude 49 tzn. že mi zbývá 5,5 roku. Kde jste tedy pracoval dále a jak dlouho a to už vůbec nevím jak nám odpovíte na to když 15.11. ve 20.50 h. jste uváděl že jste vystudoval několik státních škol!!! Prosím vás co to bylo za školy a jak dlouho trvaly, nebyly to nějací předchůdci práv v Plzni,? To jste stačil vystudovat za prázdniny, nebo v lepším případě za víkend ?? Každá stř. škola trvá min. 4 roky, nebo se pletu ? Kde jste uváděl, že jste sloužil, bylo by asi fakt zajímavé rovněž získat názory některých vašich bývalých kolegů - to se se diskutující asi pobavili, nemám pravdu ?? Tak hodně štěstí !!!

pro přečíst
Poslouchej ty"přečíst", ona škola se dala studovat večerně a nebo dálkově. Rentiér tedy mohl klidně takto vystudovat opravdu několik státních škol. Platilo se pouze za studium na VŠ, na SŠ se neplatilo. Těch 50, nebo 70 tisíc by mohlo být docela v pořádku, protože si vzpomínám, kdyý jsem se já zajímal o studium na VŠ, ta za jeden ročník jsem měl platit 15 tisíc korun a to nebyla nejdražší škola,byly i dražší třeba v Brně kde se platilo 25 tisíc Kč za rok.

NÁVRAT Z DBA
U Dobříše havarovalo policejní auto, jeden policista nepřežil
V pondělí večer havarovalo u Dobříše policejní auto. Dostlo smyk a vjelo do protisměru, kde narazilo do stromu a převrátilo se. Jeden z policistů nehodu nepřežil.

Pro xxxp.Uvedl jsem, odpracoval celkem 34 let, z toho 25 let u PČR, zbytek v civilní sféře. S pozdravem rentiér. Počítat umím, maturoval jsem z matematiky na civilní průmyslovce, elektro. Jenom tak k upřesnění.

Rentiére, rentiére, já se své odpovědi asi nedočkám, že, takže buď zase nějaké "báchorky" anebo to s těmi počty nebude zas tak moc slavné, ikdyž byla matura z matiky... no, nic, myslím si své asi jako ostatní co to čtou !!!

Pro přečíst. Je to jednoduché, šel jsem do učení těsně před 15 lety věku. Za měsíc mne bude 49 let. Takže to číslo 34 let je reálné. Jenom chci upřesnit, že dle novely o důchodovém pojištění se od 01.01.2010 nepočítá do důchodu, za odpracovaná leta, učení, střední a vysoká škola. Zase vymoženost kapitalismus. Asi nechtějí mít vzdělané lidi. S pozdravem rentiér.

Rentiére, bylo by tedy možné nám všem sdělit váš studentský postup, když píšete že jste vystudoval několik státních škol, zajímalo by mne jaké a potom váš pracovní postup, kde všude a jak dlouho jste pracoval, případně nám sdělte kde pracujete nyní a jak dlouho, díky - s pozdravem přečíst.

Ladislave, ladislave. Drobátko jsi se do těch let zamotal a nebo nás všechny taháš za fusekli. Přeci jestli ti bude 49 let, tak nemůžeš sloužit 34 let. To dá přeci rozum ne. V 15-ti letech k policii (tedy dříve k VB) nikdy nepřibírali a to ani za komunistů. Zkus si to přepočítat a pak to napiš znovu a správně. Přeji pěkný den.

Odbornici na právo. Do důchodu se dosud vždy započítavá odpracovana doba po dovršení věku 18 let. Pro ty, kteří studuji střední školu neb učňák do 26 let, protože mohou brát dětské přídavky to bude překvapení.

Pane civil, prostě pořád zde provokujete. Mně říkáte,ať si to po sobě přečtu.Ano. Je pravdou, že jsem vystudoval, ale osobně jsem odpracoval, jak u policie ČR tak v civilní sféře cca 34 let. Nemám se za co stydět. Nikomu nic nedlužím. Nevím, proč mne a další urážíte, těmi nesmysly,jak čtu dole.Uvádíte , že Vám je 44 let, měl byste být soudný a nenavážet se do těch osob, co udělaly něco pro republiku. Ty děti, co řvaly na Václaváku, chápu. Ale,co jsem dříve několikrát napsal, je jenom ze života.Máte svoji pravdu,ale já žiji v současné době,ne právní státě. Řekl jsem svůj názor, ale z Vaší strany by bylo dobré něco říci konkrétního, než urážet. Nejsem urážlivýý, ale mám za to, že se zde jenom bavíte. S pozdravem jenom občan této rozkradené republiky,jestli jsem levičák,nebo pravičák, nehraje v tuto dobu vůbec žádnou roli.

Civil neprovokuje, jenom vyjadřuje svůj názor a že není jako ten Váš? No o tom je diskuze a přitakávat Vám každý nemusí, když se s tím nestotožňuje. PČR je dle mého přebujelý moloch, protože takový počet četníků nemají v žádné EU zemi.

Ano, měl by si každý vždy vše přečíst, zejména, když hodně píše, zajímá mne, jak může mít někdo odpracováno 34 let, když je mu 48. Že by v pracovním poměru již od čtrnácti...

sloužil jsem deset let (přesně + rok vojny) a do c jsem šel letos v dubnu, ale souhlasím - skutečně tak deset tisíc lidí od P ČR vyházet (hlavně ty, co to mají jako zaopatřovací ústav a zybtečné vedoucí) a pánové ... s těmi demonstracemi za nesnížení platu raději opravdu moc neblbněte