Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Kde jsi přišel na to, že je rozpočet vyrovnaný???!!!

Možná jsi nepochopil co jsem napsal a myslel tím, že rozpočet je vyrovnaný. Bylo tím myšlenou pouze to, že deficit se nezvýšil jak někteří novináři a jiní (hlavně modráci (ODS) a zelenočernoši (TOP09) hlásají.Pokud se dodrží nastavená pravidla a hospodářství se alespoň kousek pohne dopředu, můžeme nakonec ještě ušetřit. Zatím deficit rozpočtu činí 163 miliard korun a doufám, že u toho to také zůstane.

Žádná tragedie se neděje. Rozpočet je schválený a je zatím vyrovnaný. K žádnému navýšení státního dluhu nedošlo. Je třeba ale dodržovat rozpočtovou kázeň a vše bude v pořádku. To ale už bude muset udělat nová vláda. Není třeba stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko.

to bleješ za hovadiny, všude se utahuje , ale četnictvo si chrochtá hnus!!!

Dostal jsi pokutu za alkohol za volantem, že ti policie leží tak v žaludku?
"Chrochtá" si nejen četnictvo, ale i zdravotní personál ve st. zařízeních, pracovníci ČOI, meteorologové,učitelé...
Všechny tyto profese platí daně z celého příjmu. Proč toto neplatí pro naše poslance a jejich "náhrady" ve výši několika desítek tisíc zdaněny nejsou?
Pláčeš na špatném hrobě, hochu.

právě proto, jsem zhnusen politikou. Přeji st. zaměstnancům, aby měli v budoucnu díky tomuto velký problém, např. propouštění, když mají tak vysoké platy!!!

narazil jsem na vaši diskuzi a zajímalo by mě, čemu říkáte "tak vysoké platy".
Mám souseda policajta s 15 odslouženými roky na ulici. Když jsem se do něj navážel stejným způsobem jako vy, přinesl mi výplatní pásky. Bylo to 19 tisíc a pár stovek čistého.

ne 23-28 t. čistého!!!!

Ano máš pravdu.23 - 28 čistého, ale až po 20-ti letech práce u policie. Dříve jako řadový policista nemáš nárok.A nenamluvíš mi nic, protože jako řadový policista sloužím už 30 let a vím o čem mluvím.

v čele s premiérem je podporována občany této země a teď vládne s takovým rozpočtem. To se nedá ukočírovat a přeji státním zaměstnancům, aby na to v budoucnu dojeli.

stát ZBANKROTUJE-a co to znamená???nebudou důchody,státní zaměstnanci -20%
Nikdo nám nepůjčí,inflace-likvidace Vašich úspor.

Mám lepší řešení, ti co mají úspory, ať jich alespoň polovinu v příštím roce utratí a tím se cestou nepřímých daní naplní rozpočet a bude vše o.k. a navíc se i ekonomika rozjede,mít úspory ve strožoku není dobré, tak jak není dobré žít na dluh...

Podpora st. zaměstnanců na úkor jiných? cesta do pekel!

Tímto se zadělalo na velký průser. Obávám se propouštění a další nepopulární kroky budou následovat !!!

Na velký průser je zaděláno již dávno a pohyb peněz v rámci deficitu státního rozpočtu v objemu 1 % je malicherné. Je třeba dělat úplně jiné kroky k ozdravení veřejných rozpočtů.

Na velký průser bylo zaděláno způsobem rozdělení peněz do různých kapitol. Každá vláda si zadělá na průser, pokud sáhne na peníze státních zaměstnanců, protože pokud nemá loajální státní zaměstnance, tak o koho se opírá - o hliněnou zeď?
Ano, šetřit se musí, ale na správném místě.

ty se nacpeš se svými výkřiky na každou diskuzi, viď?

Průser neprůser, vidím, že jste všichni odborníci na státní rozpočet, když budeš doma vydělávat míň, budeš utrácet stále stejně ? Nebo raději utratíš ještě víc a dětem zvýšíš kapesné, aby byly potichu...

Když budu doma vydělávat míň, tak určitě nedám méně do obálky na nájem+poplatky, léky, cestovné do zaměstnání ap. Určitě můžu tvrdě orubat nákup alkoholu, parády, dovolené v zahraničí ap.
To chápe snad každý rozumný člověk a kdyby tak byl sestaven i rozpočet, nikdo by neřval. Když se ale za více jak miliardu mají osadit tabule k dálnici s upozorněním na nutnost opatrné jízdy a na druhé straně se tatáž miliarda vezme z částky na sociální služby, to je to, co nám vadí.

Snížením platů státních zaměstnanců má stát učetřit cca 7 miliard. Když si spočtu, že složená daňová sazba je minimálně 35 % a od 7 miliard tedy odečtu cca 1/3 (menší odvody na sociální pojištění, zdravotní pojištění a daň z příjmu fyzických osob) vychází mi, že stát ušetří cca 5 miliard. A to nepočítám, že dojde k narušení jakési jistoty státních zaměstnanců, kterým se nikdy plat nesnižoval. Co řeší 5 mld. ve shodku 163 mld? Myslím, že vůbec nic. Navíc, když půl miliónů státních zaměstnanců začne ještě více šetřit, nebudou utrácet a jak víme, naši ekonomiku táhne především spotřeba, myslím si, že je hloupé zbytečně naštvat tak velkou skupinu lidí. Začít snižovat schodek státního rozpočtu je třeba, jako gesto zmrazit platy státních zaměstnanců, dejme tomu, ale co dál??? Nejsem ekonom, třeba nějaký kolega s ekonomickým vzděláním mně opraví. Ale pozor, progresivní daň to ne, to bych mohl být nařknutý, že závidím jiným to, že jsou úspěšní. Když někdo bere 100000/měsíc, přece si nebude utrhovat od huby!!! To raději skrouhneme ty státní zaměstnance, důchodce a sociálně slabé. A před pány podnikateli naparující se v luxusních vozech smekneme, protože co kdyby vyházeli další zaměstnance, za které by pak musel platit stát. Oni si přece platy nesníží, když už mají domluvenou luxusní dovolenou. A tak si klidně to předrahé auto odepiště z daní a další věci, protože by jste byl hloupák pane podnikateli, kdyby jste zaplatil jen korunu na daních, to se přeci nenosí. A tak závěrem pro ty, co podporují snížení platů třeba o 10 % (viz. níže). Jsem pro, třeba i 20%, ale zároveň další opatření spravedlivě rozložené a dopadající i na bohaté a hlavně vyrovnaný státní rozpočet. Jinak to nemá žádný smysl a bude se jenom demonstrovat a stávkovat. Zlatý kapitalismus. Děkuji pane Havle, děkuji.A pan Kalopusek by mohl začít ukazovat, jak to myslí skutečně dobře s tou naší zemí a mohl by prodat část svého majetku a peníze poslat na státní účet. Tím by jistě vzbudil v našem národu vlnu solidarity a další by se připojili. I já bych přispěl, třeba 10 tisíc za každého člena naší rodiny.

Dobrý den, můj dotaz se netýká politiky,pouze jsem Vás chtěla poprosit, zdali se dá sehnat Vaše kniha "Průvodce muže těhotenstvím", tak prosím kde? Měla jsem jí před několika lety a někomu jsem jí půjčila, teď bych jí potřebovala..(byla moc hezky psaná, zábavná) Děkuji za odpověď Iva V.

V zelenině.

Drahá Ivanko. Obrátila jsi se na špatnou stránku. Tady se probírají problémy polici a hasičů. Takovýma kravinama se zde rozhodně nikdo zaobírat nebude. Možná by jsi se mohla obrátit na "Osamělý rodič, Muž na mateřské" a další jiné stránky.

Nedlužím nic!

Znovu, již po několikáté, jsem se rozčílil nad neomalenou drzostí médií, která mi, jakožto občanovi, periodicky vnucují myšlenku, že mám jakýsi podíl na státním dluhu a vypočítávají mi výši mého údajného podílu. Znovu důrazně opakuji, že jsem si od nikoho nic nepůjčil a nikomu nic nedlužím
Nikdo, ani stát, není oprávněn půjčovat si mým jménem a zadlužovat mne. De facto by se jednalo o trestný čin. Nic také nikomu nebudu splácet. Mou osobu si tento stát přivlastnil, aniž by se mne na cokoliv ptal, v okamžiku mého narození, ale to neznamená, že si se mnou může dělat co chce, respektive, zadlužit mne. Pokud je stát podnikatelskou jednotkou a nedokáže splácet své dluhy, pak zřejmě musí vyhlásit bankrot a musí být zrušen. To ale neznamená, že mám být zrušen i já. Dluh by měl být naúčtován podílově všem, kteří tomuto státu vládli v době od vzniku dluhu. Já jsem tyto osoby nikdy nevolil a jsem, co se týče jejich jednání (proti němuž jsem často protestoval), zcela bez viny. Z každých 100 % Kč, které vzdělám, si tento stát vezme 55 – 64 % Kč formou různých typů zdanění. Další peníze si ode mne stát bere formou daní z nemovitosti a jiných forem zdanění. Když si za zlomek skutečné hodnoty mé práce, kterou mi stát milostivě ponechá, cokoliv koupím, je toto cokoliv také již mnohokrát zdaněno cestou od těžby suroviny k finálnímu výrobku a jeho prodeji. I zde platím v ceně výrobku státu odvody Stát mi účtuje nejrůznější poplatky. Platím téměř nejdražší elektřinu v Evropě a jsem občanem energetické velmoci. Hospodář stát platí za kilometr silnice třikrát tolik, co kdekoliv jinde, atakdále. Stát mne připraví zhruba o tři čtvrtiny hodnoty všeho, co vytvořím a vydělám a tyto prostředky prošustruje, nebo přerozdělí neznámo kam. Ani to mu však nestačí, ještě se mne a mé potomky pokouší zadlužit. Kdosi neznámý si na tento stát nabírá nehorázné půjčky, jako by byl stát jen nějakým bílým koněm zločinecké organizace. Stát, nebo kdosi, kdo se za jeho nálepku schovává, si ode mne bere několikrát větší berni, než si panstvo kdy dovolilo vzít od poddaného. Udržuje mne v chudobě, abych si nevyskakoval, aby mi snad ani nenapadlo z přebytků založit firmu, začít podnikat a zaměstnávat jiné. Sám stát však pracovní místa nezajistí a těm, kdo nemají práci pak bezostyšně přerozděluje to, co sebral mně, aniž by se mnou cokoliv konzultoval. A teď mi ještě oznamuje jak mne zadlužil, za což pochopitelně nikdo nenese odpovědnost, to udělala nějaká anonymní nezodpovědná krize. Zítra na mne pošle exekutora, aby mi sebral i to poslední, co mi ještě zbylo.
Vážený a milý státe. Milá Česká republiko… Pěkně mě sereš!

A čemu se pane divíte,když zde byl ten ¨hroznej komunismus¨,tak stát zadluženej nebyl,naopak podporoval rozvojové země a půjčoval jiným,poté co přišla ta naše sametovka,tak se začalo skvěle tunelovat,vše co fungovalo se začalo likvidovat-strojnictví,zemědělství,odborníci odešli,celé fabriky se rozprodali za korunu,znám starý chlapi,co vyprávěli,že vývoj a stroje šly za babku do ciziny,že tohle se nedělo ani za Hitlera....přišla privatizace-dneska strůjce největšího podvodu sedí na hradě,politici tunelovali-lehké topné oleje,stát kšeftoval s mojí krví,a pak ještě za prohranou arbitráž mám platit z mých daní miliardy....když jdete k soudu jako poškozený musíte se bát,aby vás dotyčný gauner za hodinu po propuštění nepodříznul...stát nevydělává a politici Vám to ani nechtějí sdělit,jelikož ve státě nic nezbylo,nic není,žije se na dluh..nedávno jsem slyšel v médiích,jak našeho bankovnictví se krize nedotkla,ani se nedivím,po 100.miliardách nalitých do bankovnictví v 90,letech,ale já se ptám,jestli ty banky patří státu???odpověď je jasná,že ne,myslím si,že do 3 let zkončíme bankrotem,ale také navrhuji znárodnění miliardových majetků,jak tomu bylo po bankrotu v Argentýně...a poenta,všichni jsou nasraní

Bravo, bravisimo kolego. Lépe bych to ani napsat nedokázal. Máš na 100% pravdu ve všem co píšeš. Možná bych ještě připoměl, že za těch podělaných komunistů hospodařila ČSSR s rozpočtovým přebytkem a stát nikomu nic nedlužil. Žádný státní dluh neexistoval, ale spíše se půjčovalo rozvojovým zemím třetího světa. Tyto nám dluží dodnes, jelikož půjčky nesplácejí. Dalo by se toho napsat ještě hodně, ale mám za to, že je o mrhání časem a místem na DF. Co se týká státního dluhu, tak ani já nesouhlasím s tím, aby stát a nebo naši slavní politici svojí nekvalitní činností a lajdáckou prací při tvorbě zákonů zadlužovali nás občany ČR a to jakýmkoliv způsobem.

vy se už nepamatujete na "fronty na banány, hajzlpapír a zájezdy Čedoku"? Dnes sice stojíte "frontu na pracáku, bojíte se o střechu nad hlavou", ale co je pro život důležitější. Nechápete? Přece ty banány. Ale dost ironie.
Já už dost pamatuji a pamatuji se na dobu do "sameťáku", kdy poslanci se živili prací a za sezení v poslanecké sněmovně brali odměnu 700,- Kč/měsíčně. Spočítejte si jen odhadem tu "černou díru" v rozpočtu
republiky během 20 let, kterou naši zákonodárci vytvořili. A není to závist.
Když si jenom vzpomenu na tu "legislativní smršť, kterou vytváří a hodnotu těch zákonů, je mi k pláči.
Jakou hodnotu má společnost, ze které se vytratila obyčejná lidská slušnost a za jediného Boha jsou nám vnucovány peníze?
Pokud je máš, ač jsi je získal jakýmkoliv způsobem, jsi náš a někdo. Pokud ne, je to tvoje chyba a třeba chcípni, za dveřmi je vás stále dost. Smutné?

Jak tady tak čtu ty příspěvky, tak mi to připadá, že pomalu zdechá pes. Přidejte na tempu drazí i nejdražší kolegové,kolegyně a civilové.

je opravdu v této době nešťastná, protože nejsme sami zasaženi a akorát uděláme zle. Nejde o nic víc jen o 4 - 5,5%. Když to neprojde, bodnou nás jinak a bude to bolet daleko více, s tím počítejte!!!!!

Co to pořád plácáte o 5.5%. Přijdete o 7% kolegáčci a kdo to nechce pochopit, pak není třeba už dál nic vysvětlovat.

for demo
Kolego nemáš vůbec pravdu. Ty 4% jsou snížení z celkového objemu peněz přidělených pro MV. Policistům, hasičům a dalším to ve skutečnosti bude dělat nejméně 7% z tarifu, ze kterého se dále odvíjejí další peníze. Když se to sečte suma sumárum, tak budeme rádi když to bude elkově jenom 10%. Tobě se to zdá málo? Mě tedy ne a stojí za to demonstrovat. Dokud si vládní činitelé a naši poslanci všech úrovní nebudou naší práce vážit, tak je třeba demonstrovat třeba 10x do roka aby si uvědomili co naše práce obnáší. Tady už nejde jen o peníze, ale o celkové bytí či nebytí bezpečnostních složek.
Kousek níže jsem dal tabulku o kolik kdo přijde jen při snížení o 5,5%, podívej se a uvidíš.
Pokud tobě nepřijde důležité dát najevo svůj názor veřejně, vyvracet ti to nebudu, ale děláš chybu. Pěkný den.

Tady je odkaz na celou tabulku. Je stažena z www.osh.cz

http://www.osh.cz/dokument.asp?dokument=531

Jdu na demonstraci a jsem proto, aby snížili plat ve státní sféře o 10 procent. Aspoň o 10 procent letos a dalších 10 procent příští rok.