Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Pane poslanče, včera jsem Vás poslouchal v Kotli a bylo mi z Vás fyzicky nevolno. Dobre mi tak, kokotovi, neměl jsem se dívat. Ale alespoň jsme se ubezpečil, že Vás zas dlouho „nemusím“. Váš blazeovaný, povýšený, profesionální (v tom špatném slova smyslu) usměv a umění téměř nic neříci je opravdu neuvěřitelný. Věnovat převážnou část svého vystoupení tím, že jste si „bral do huby“ Špidlu a Unii svobody, to bylo opravdu úmorné. Nevypnul jsem to jen proto, že řečeno s Járou Cimrmanem, čekal jsem, zda i další část bude tak blbá, jako ta předchozí. Postavit své vystoupení téměř jen na negativizaci US a Špidly je na místopředsedu strany trochu málo, nemyslíte? Nejsem volič ČSSD ani KSČM, Unie svobody mě velmi zklamala, ale ODS volit nebudu, i když s řadou jejich názorů souhlasím. Ale myslím si, že jen dobrý program nestačí, hodně dám na lidi, kteří ho mají prosazovat. Vy se jistě usmějete (ono někdy nic jiného nezbývá,že), ale slovo „morálka“ mi nezní planě. A jména Langer, Klaus, Zahradil, Dostálová, Němec jsou pro mě argumenty, proč ODS nebudu volit. Na druhé straně se mi líbí postoje a názory takových lidí ve vaší straně, jako je P.Bém, hejtmani Tošenovský a Bendl, to je, myslím naděje, že ODS svůj kredit úplně nepromrhá.

Souhlasím s vámi, i když jsem Kotel neviděla. Přesně jste vystihl to,čím mě pan poslanec neuvěřitelně leze na nervy. Socany ani komanče nevolím, jenže co nám tu vlasně zbylo? US se zachovala jako holka prodejná a v ODS straší profláknutí hoši, kteří teď horečně vymýšlí, jak to udělat, aby mohli zůstat u moci, pokud projde ET. Přeju mu, ať ho zvolí, ale jsem dost zvědavá, co si počne s takovým mančaftem. Že by je poslal na střídačku. Určitě by bylo lepší, kdyby odpochodovali rovnou do sprch. Dostálová do dámských.

Pane Langere, dnes jste to rekl "moc hezky" ráno v rozhlase. Akorát je mi divné, že jste takhle nemluvil uplynulé čtyři roky, kdy jste socialistickou vládu drželi Vy. Ale to bylo o něčem jiném, protože jste chrochtali u korýtek, že ano. Já si myslím, že jediné co Vás opravdu mrzí je to, že Vám hrozí ztráta pozic v různých statutárních orgánech na všech úrovních, možnost "držet" nadále současnou RRTV apod. Že by Vám ležel na srdci osud občanů, daňové zatížení apod., to pochybuji. To bude až někde daleko za tím.

Pane Honzo,
skoro každý den se věnuji četbě novin, dívám se na politické pořady a mohu zcela s jistotou říct, že můj způsob vyjadřování a celkové formulování názorů se příliš frázím našich politiků nepodobá. Jestli si myslíte něco jiného, tak se hluboce mýlíte. Tím Vás však nechci žádným způsobem napadat, vždyť mýlit se a činit chyby je lidské. Dovolím si shrnout celkový smysl Vašich reakcí. Ve svém článku jste napsal, že se o svých názorech nechcete bavit, jelikož by to nemělo smysl. Z této skutečnosti usuzuji, že tedy jediným důvodem proč jste na mě zareagoval, byl můj způsob vyjadřování a mé pravopisné chybování. Položím Vám jednu jednoduchou otázku:Jste si vědom, že tato stránka je určená pro politické diskuze(ne pro pravopisné) ?. Asi nejste, protože jinak by jste si všiml jedné základní věci-nikdo tady nikoho nekritizuje za gramatické nebo stilistické chyby, ale především za názory. Zajímalo by mě proto, jestli jste tak nechápavý a nebo zatížený na mladé lidi, kteří se zajímají o politiku a rádi diskutují o svých názorech. Na závěr mého článku bych Vám chtěl říct, že já bohužel nejsem všehoschopný ani příliš pragmatický-je mi velmi líto, ale do Vaší vyhraněné skupiny lidí nepatřím.

Dvořáku,nebo spíš Nezdvořáku,ty jsi prostě samolibý kretén.

Vážený pane místopředsedo, velmi by mě zajímalo, co říkáte věčným diskuzím, kde sehnat peníze na likvidaci škod po povodních, když v našich bankách se podle odborníků nenávratně utopilo téměř pětset miliard korun. A bylo by po problému. Proč nad tím každý jen mávne rukou a pokud už se některý syčák dostane k soudu, dostane deset let, za pět ho pustí za dobré chování a se svými miliony je do konce života za vodou. Proč se nesnažíte peníze získat zpět? Odsoudila bych je k vrácení peněz nebo bude dělat ve vězení pro stát, dokud to nesplatí. To jste na tom všichni tak zainteresováni, že se Vám nechce nic měnit ? Hlavně neříkejte, jak je to složité a že to nejde. Vždyť se o to nikdo ještě ani nepokusil. Ale je pravda, že formou daní se to lépe z lidí dostává. S tím nejsou takové problémy. Děkuji předem za odpověď.

www.faithdefenders.com/wiii.html
www.stopislam.com

Vážený pane Langer,

myslím, že by se konečně ODS měla věřejně vyjádřit k hlasování paní Marvanové, která statečně hlasovala za zmaření Špidlových rádoby pokrokových daňových změn a podpořila ji nyní v její těžké situaci, jako někdo komu není osud této země lhostejný a chce ji vést cestou svobodného hospodářského systému .

Děkujeme a přejeme mnoho štěstí v této nelehké situaci.

Rodina Kašparova - Olomouc

Skrytý socialismus?
Během posledních několika týdnů jsme se stali svědky ničivých záplav, které způsobily nevídané škody, avšak také jsme svědky toho, jak vláda našeho státu jedná a postupně reaguje na povodňovou krizi. Nedávno bylo rozhodnuto o zvýšení daní ze spotřebního zboží a v současné době se jedná o možné tzv. milionářské dani. Podle zpravodajských zdrojů by se tato daň měla dotýkat lidí, jejichž roční příjem přesahuje 900000Kč. Již jen veřejné prohlášení o této možnosti mě osobně velmi zneklidňuje. Nepokládám za zcela fér, aby lidé s vyššími příjmy platily kvůli povodním či jiné záležitosti vyšší daň než dosud. Povodně jsou záležitostí nás všech, a proto by se nás měla dotýkat rovným dílem. Jsem přesvědčen, že tento krok zavání mírným socialismem a tedy určitým upředňostňováním chudých před bohatými, a to se ve slušné demokratické společnosti nehodí. Nechtěl bych žádným způsobem ještě více dramatizovat současnou situaci (už tak je dost dramatická), ale nerad bych se stal svědkem toho, jak naše vláda jménem povodní bude vyhlašovat různé speciální daně, a tedy bude tak zneužívat současného dění k prosazení některých svých špidlovských cílů zavánějících ovzdůším, jenž jsme dýchali před rokem 1989.

Pozoruji,jak již delší dobu exhibuješ na tomto chatu a omíláš fráze svých oblíbených politiků,které vydáváš za svůj názor.Raději se ty trapný namyšlený a nezdravě sebevědomý blbe douč gramatiku.Viz: lidé platili -píše se i,nikoliv y jak jsi napsal ve svém posledním příspěvku.

Vážený pane Honzo,
těch chyb bylo mnohem víc. Myslím si, že úkolem tohoto chatu není naprosté dodržování gramatických pravidel, ale především vedení kvalitních politických diskusí. Jestli jsem Vás nějakým způsobem urazil svým gramatickým chybením, tak se omlouvám. Já nejsem příliš zvyklý psát na počítači a bohužel výsledkem této skutečnosti jsou chyby, jichž jste se stal svědkem. Pokud se Vám však nelíbí některé mé názory, tak to už je Váš problém a můžeme ho vyřešit pouze rozpoutáním rozsáhlé diskuze o mých názorech. Jestli tedy máte chuť a čas, zareagujte na některé sporné body, ale neschylujte se prosím k hrubé řeči, kterou se vyjadřují a v běžném životě reprezentují jen méně schopní a inteligentní lidé. Děkuji.

Tomáši,rozhodně nejde především o jednu do očí bijící gramatickou chybu - která mimochodem nemohla být způsobena nezvykem psát na počítačí.U těch ostatních tomu tak být mohlo,proto se o nich nezmiňuji.Navíc nejsem žádný jazykový purista.S tvými polit.názory polemizovat nehodlám.Každý máme svoje a nikoho o svých přesvědčovat nehodlám,neboť je to zbytečné.Každý k těm svým dojde na základě vlastního poznání životní reality.Nmě se nelíbí forma,kterou se snažíš prezentovat.Nemohu si pomoci,ale je to omílání a papouskování FRÁZÍ z novin a polit.projevů.A tímto způsobem se zase pro změnu velmi často prezentují lidé všehoschopní a slušně řečeno velmi pragmatičtí,kteří zjistili,že když se naučí několika frázím,mohou s tím při určité shodě okolností dobře vystačit.

Zdravím z Liberce.
Jelikož připravujeme pro CK Fischer komplexní zajištění služeb na Islandu / trasy, hotely, busy a průvodce / a náhodou jsem se dozvěděl, že letíte na Island / doufam, že to není tajné / a já také v tomto termínu tam letím, chtěl jsem se zeptat, jestli nechcete v něčem poradit / trasa, ubytování, zajímavosti /. Island znám - známe velice dobře. Vy plánujete objet celý ostrov nebo zůstanete jenom v okolí Reykjavíku ? Třeba Vás něco napadne a budete se chtít něco zeptat. Můžete klidně zavolat na mobil 0604 774504. Nebo se můžeme vidět na letišti.
Mějte se hezky. Vladimír

Na dovolené jsem hodně přemýšlel a nafoukaně si teď myslím, že jsem na to přišel.
Tedy proč ODS nevyhrála volby.
Nejvýznamnějším z mnoha důvodů je to, že většina voličů nepodává daňové přiznání - tedy přiznání k dani z příjmu. Za zaměstnance to dělá zaměstnavatel a důchodci daňové přiznání nepodávají.
Kdyby všichni voliči měli možnost na svých vlastních konkrétních číslech porovnat, kolik platí státu na jeho sociálněsocialistické blbnutí, nemohly volby dopadnout tak, jak dopadly.
Ale to, že za zaměstnance podává daňové přiznání zaměstnavatel, nerozhodnou-li se ho podat sami, to si prosadila sama ODS v době, kdy pan Klaus byl ministrem financí. Takže si za to může ODS opravdu sama.
Předvolební kampaň je jedna věc a daňové přiznání modré na růžovém věc zcela jiná.
Co Vy na to, pan JUDr.MUDr.?
Já osobně jsem nejvíc nas... každoročně v březnu.

Má ČR vstoupit do EU?
Vzhledem k současnému světovému vývoji jsem přesvědčen, že vstup do EU je nutností.Avšak nesmírně důležitou roli při našem vstupu budou hrát podmínky za jakých se naše členství uskuteční.V případě že by se tyto podmínky staly pro náš stát vysoce nevýhodnými, tak by se dalo uvažovat i o možnosti nevstupovat do unie do doby, kdy budou vyjednány lepší podmínky.Za velké nebezpečí např. považuji znevýhodněné zemědělství, kdy by naší zemědělci byli subventovaní (asi čtyřikrát) méně než jejich zahraniční konkurenti.Tento fakt by vedl k neschopnosti českých zemědělců konkurovat svým zahraničním sousedům a postupně by docházelo k úpadku a rozvrácení českého zemědělství a tedy k prohlubování závislosti našeho státu na zahraničí.Tato skutečnost by mohla způsobit zhoršení platební bilance a zvětšení zahraničního dluhu.Dalším rizikem jsou nesporně Benešovy dekrety.Myslím si, že před našim vstupem bychom měli být unií ujištěni např. vydáním právního dokumentu, ve kterém se členské země EU zaručí, že Benešovy dekrety jsou uzavřenou kapitolou a že se tedy o nich dále nebudou vést polemické diskuse na politické úrovni.Za jeden z dalších vážnějších problémů bych označil současnou hospodářskou politiku, kterou vede ČSSD (nyní již s koalicí a v budoucnu pravděpodobně i s tichou podporou komunistů).Mám na mysli především její způsob, kterým láká zahraniční podniky na český trh (Láká je např. daňovým zvýhodňováním a tím zhoršuje podmínky pro vývoj českých podniků, které za těchto okolností nebudou ve většině případech schopné konkurovat po našem vstupu do EU na otevřenějším evropském trhu).Dalším negativním jevem je např. vládní deficitní politika (tento rok je plánován schodek zhruba 70 miliard, v roce 2003 asi 150 miliard a v roce 2004 dokonce 200 miliard).Tato nepřiměřeně vysoká a hazardní schodková politika může dosti znepříjemnit budoucnost našich dalších generací, protože jednou nastane doba, kdy se tyto dluhy i se svými úroky budou muset splácet a já upřímně pochybuji, že naše ekonomika bude natolik silná, že je bez větších problémů splatíme.Navíc touto schodkovou politikou hrozí zvyšování inflace.Jakmile nastane tedy doba našeho splácení, tak budeme muset doufat, že EU nám podá "záchranou ruku", ale tato ruka nebude zadarmo a bude nás určitě z hlediska dalších výhod do budoucna stát více než si můžeme dnes představit.