Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

zdar viktore .... tak jsem si vcera dobre zapichal... myslim ze jsi mel jit s nama.... jetse ze to muzem probrat na chatu

Ještě před několika měsíci přesvědčoval pan Langer jednoho z tazatelů o nejrůznějších důvodech,proč on i ODS nesouhlasí s přímou volbou presidenta republiky.Nyní ten kotrmelec o 180 stupňů!Já tomu samozřejmě rozumím,proč tehdy ne a dnes stejně vehementně ano.Ale tím ODS jen znovu potvrdila,že její zásady končí tam,kde začíná boj o koryto a Klausovo obzvlášť.O to víc si vážím názoru paní Dostálové na tuto věc,přestože s ní jinak v mnohém a často nesouhlasím.Jen doufám,že svůj názor také "účelově" brzy nezmění.

forma volby je lhostejná, 80% obyvatel stejně nezná kandidáty natolik aby za ně mohli do ohně ruku dát. Tak proč tolik křiku. To fakt není nic lepšího na práci

Vážený anonyme,Je pravda,že 80 procent lidí opravdu nezná presidentské kandidáty tak,aby za ně mohli dát ruku do ohně.Ale myslíte si,že v parlamentních a senátních volbách je tomu se znalostí kandidátů jinak?Podle toho by byly veškeré volby zbytečné a stačilo by jen,aby se ti hoši nahoře mezi sebou dohodli,koho uvolní a koho k sobě přiberou.Lidi by se nemuseli plahočit k volbám a těch peněz,co by se ušetřilo,viďte!

Účelovost je jednou ze stránek politického života. Někdy strana musí v zájmu posílení svého vlivu změnit svůj názor či postoj k nějaké záležitosti. Já docela souhlasím s přímou volbou prezidenta. Účelná názorová změna v ODS ve mně sice neotevírá mnoho nadšení, ale smutku také ne. Chápu nutnost tohoto kroku, myslím si, že nejlepším kandidátem na prezidentské křeslo je V. klaus. Za nepřímé volby by jeho šance byly mizivé, a tak jsem ochoten tolerovat současné chování ODS.

ja se o budoucnost ODS nebojim, protože si myslim, že lidi v ODS spojuje myšlenka a ne Vaclav Klaus, nebo touha po korytech. hodně lidí se v různých novinových článcích zabývá tím, co má ODS nebo Václav Klaus dělat. já si myslim, že mít dobrý nervy a dobře pracovat v opozici.

Souhlasím s Vámi. Také nevidím osud ODS černě - ovšem v delší perspektivě. Všechny průzkumy ukazují, že ODS preferují zejména mladší a vzdělanější skupiny obyvatel. Také má jako jedna z mála stran dorost - Mladé konzervativce.
Ovšem momentálně mám pocit, že politikům ODS chybí vůle k vítězství. To se v krátkodobé perspektivě nemůže neprojevit.
Kurňa - jak je probudit?

važený pane poslanče,
je videt, že ods opet nezklamala, když učelove chce nyní přimou volbu prezidenta, kterou tak dlouho odmitala, je videt , že opravdu vzdy jednala učelově, jak se jí to hodilo, kdyz ekonomicka reforma predjimala pravidla hry a když jsme potrebovali mít chvíli tmu.
I když prohraju je potreba zachovat tvař, je skoda, ze pan Klaus chce kandidivat na prezidenta formou přímé volby, kdyby jste si zachovali tvář , možna by vam volici dali opet svuj hlas, jinaj si myslim, ze V. Klaus mel zustat predsedou strany.

I přes velké kvality pana V.Klause si myslím, že ODS již potřebuje změnu ve vedení-averze vůči panu Klausovi bohužel vzrůstá a změna předsednického postu by mohla dodat straně více hlasů. V současné době je vliv ODS na politické scéně minimální, a proto jsem přesvědčen o tom, že by bylo dobré, aby se pan Klaus ucházel o prezidentské křeslo. Je logické, že při nepřímé volbě by neměl šanci, a proto musí příjít k přímé volbě. Byť se ODS v minulosti vyjadřovala proti této variantě, chápu, že nyní, když je v politické karanténě, mění svůj postoj a snaží se získat větší vliv.

No, politická strany by měly být založena na nějakých základech, přičemž jakási čitelnost a loajálnost ke Svým názorům by měly být v popředí. Přeci pokud bych šel volit komunisty, vím že budou prosazovat svoje socialistické nesmysly a pokud by to byla ODS, tak zase ... a nic. Po velmi dlouhou dobu jsem byl z úst lídrů ODS přesvědčován, že institut přímé demokracie není v této zemi a našem politickém vědomí dostatečně silný a prostě, že to tu nemá praxi etc. Jednou z volebních hesel bylo: "Zastavte socialisty." Není to však ODS, která dovolila ČSSD vládnout? Nebyl to V.Klaus, kdo několik týdnů před volbami v r. 1998 prohlásil, že jakákoliv povolební spolupráce s ČSSD nepřichází v úvahu (tento výrok si budu pamatovat hodně dlouho) a jakékoliv pozdější omluvy a pokusy ospravedlnit následující 4 roky mi připadají jako liché a nesmyslné, prostě strana nedodržela, to, co slibovala. Mezi normálními lidmi se takovéto chování označuje jako schizofrenní a lživé. Jak potom chcete, aby Vás někdo volil? Nevím, nevím jak se chcete vyhrabat z tohoto marastu. Michal Talík

No, politická strany by měly být založena na nějakých základech, přičemž jakási čitelnost a loajálnost ke Svým názorům by měly být v popředí. Přeci pokud bych šel volit komunisty, vím že budou prosazovat svoje socialistické nesmysly a pokud by to byla ODS, tak zase ... a nic. Po velmi dlouhou dobu jsem byl z úst lídrů ODS přesvědčován, že institut přímé demokracie není v této zemi a našem politickém vědomí dostatečně silný a prostě, že to tu nemá praxi etc. Jednou z volebních hesel bylo: "Zastavte socialisty." Není to však ODS, která dovolila ČSSD vládnout? Nebyl to V.Klaus, kdo několik týdnů před volbami v r. 1998 prohlásil, že jakákoliv povolební spolupráce s ČSSD nepřichází v úvahu (tento výrok si budu pamatovat hodně dlouho) a jakékoliv pozdější omluvy a pokusy ospravedlnit následující 4 roky mi připadají jako liché a nesmyslné, prostě strana nedodržela, to, co slibovala. Mezi normálními lidmi se takovéto chování označuje jako schizofrenní a lživé. Jak potom chcete, aby Vás někdo volil? Nevím, nevím jak se chcete vyhrabat z tohoto marastu. Michal Talík

No, politická strany by měly být založena na nějakých základech, přičemž jakási čitelnost a loajálnost ke Svým názorům by měly být v popředí. Přeci pokud bych šel volit komunisty, vím že budou prosazovat svoje socialistické nesmysly a pokud by to byla ODS, tak zase ... a nic. Po velmi dlouhou dobu jsem byl z úst lídrů ODS přesvědčován, že institut přímé demokracie není v této zemi a našem politickém vědomí dostatečně silný a prostě, že to tu nemá praxi etc. Jednou z volebních hesel bylo: "Zastavte socialisty." Není to však ODS, která dovolila ČSSD vládnout? Nebyl to V.Klaus, kdo několik týdnů před volbami v r. 1998 prohlásil, že jakákoliv povolební spolupráce s ČSSD nepřichází v úvahu (tento výrok si budu pamatovat hodně dlouho) a jakékoliv pozdější omluvy a pokusy ospravedlnit následující 4 roky mi připadají jako liché a nesmyslné, prostě strana nedodržela, to, co slibovala. Mezi normálními lidmi se takovéto chování označuje jako schizofrenní a lživé. Jak potom chcete, aby Vás někdo volil? Nevím, nevím jak se chcete vyhrabat z tohoto marastu. Michal Talík

pozn: prostě názory se nemění o 180 stupňů kdykoliv mi to vyhovuje

V souvislosti s diskusí o dalším směrování ods
se domnívám,že Vaše osoba by již neměla zasedat ve vrcholovém vedení ods.
Chci Vám připomenout,že právě Vy jste v Olomuckém regionu prohrál skomunisty a
jako lídrkandidátky za to nesete plnou
odpovědnost.
Vyzývám Vás aby jste v zájmu ods,
v zájmu zachování její transparentnosti
nekandidoval do vedení.
Osobně jsem přesvědčen,že na celkovém neúspěchu strany máte větší podíl než Václav
Klaus.

S pozdravem jan mlčoch olomouc

A proč? Vy na pana Langra něco ošklivého víte? Nebo si myslíte, že je hloupý? Pokud já vím, vystudoval dvě vysoké školy dřív, než byl vysokým politikem (na rozdíl třeba od pana Grosse či Rumla) a neslyšel jsem, že by byl zapleten v nějaké privatisační aféře, či že by zatloukal pití před jízdou s nepříjemnými následky, že by zaměstnával lumpy, koručpníky a vrahy... Co přesně proti němu vlastně máte?
Není to náhodou jen to, že je schopnější než Vy?

Pane Honzo,
tvrdit, že pan Langer má větší podíl odpovědnosti na neúspěchu své strany než V. Klaus, je poměrně odvážné prohlášení. Na jakých argumentech ho stavíte?

Přímá volba prezidenta není dobré řešení. Ale ani jeho volba stranickými sekretariáty ovládaným parlamentem.
Spíše bych doporučil jinou variantu:
1. Vytvoření sboru volitelů, který by se skládal z poslanců, senátorů, členů vlády (kteří nejsou senátory ani poslanci), soudců Ústavního soudu, soudců Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, členů krajských rad (tedy radních všech krajských samospráv), primátorů statutárních měst, starostů všech měst nad 50 tisíc obyvatel, a také všech bývalých prezidentů (ČR samozřejmě) a právě úřadujícího prezidenta. Možná by měli být členy též rektoři vysokých škol a děkani jednotlivých fakult.
2. Návrh na kandidáta by mohl podat každý zletilý a svéprávný občan České republiky, přičemž by k tomu nepotřeboval žádné podpisy.
3. Sbor volitelů by shromáždil úplně všechny návrhy (třeba i několik tisíc) a o všech by v tajné volbě hlasoval. Každý volitel by mohl mít třeba dva hlasy, které by však nemohl dát jednomu kandidátovi. Elektoři by se k tomu nemuseli scházet, žádnou diskusi mezi sebou by o tom nevedli. Doma by si přetli ten sáhodlouhý seznam a na lístek by vklidu napsali své dva tipy a lístek by odvezli na Hrad do urny.
4. Po sečtení hlasů by dosavadní prezident oslovil dvacet nejúspěšnějších kandidátů, zda se svou nominací souhlasí. Nebo třicet, měli-li by elektoři dva hlasy.
5. Ti, kdo by se svou kandidaturou souhlasili (tedy nejvýše dvacet, eventuelně třicet), by byli předhozeni lidu. Ne k přímé volbě presidenta, ale k volbě pěti kandidátů na prezidenta. Nebo šesti - to už je vcelku jedno, jenom by jich nesmělo být méně než pět.
6. Pět (šest) kandidátů, kteří by dostali od voličů nejvíce hlasů, by znovu šli do sboru volitelů. Elektoři by tentokrát měli jen jeden hlas a museli by jednat v plénu. Přitom by samozřejmě byla možná diskuse a předkládání argumentů k přesvědčování ostatních.
7. Prezidentem by se stal ten, kdo by od sboru volitelů dostal v jednokolovém tajném hlasování nejvíce hlasů.
Zdá se to složité? Ano, ale bylo by to dobré vyvážení mezi lidem a patricii. A možná by aspoň někdy byl vybrán ten nejlepší. Riziko "menšího ze dvou zel" by nebylo tak veliké. Tak vážnou věc jako volbu prezidenta na 5 let si přeci můžeme dovolit dělat složitě. Navíc myslím, že při takto vyváženém systému bychom prezidenta klidně mohli volit na 7 let.

Hm, elitářské snahy. Když už jste v tom, osobně si myslím, že nejlepší by bylo, kdyby voličem mohl být jen ten, kdo má IQ nad 130, ale to by bylo minimálně stejně neúnosné jako Váš nápad!

Pane Langere, ač bych měl položit otázku, dovolím si spíše úvahu. Dle mého názoru byla smůla, že jste byl činný ve vrcholné politice v době Václava Klause. Tím jste se, bohužel, v očích mnoha zdiskreditoval. Velmi Vám fandím, vážím si Vašich názorů i způsobu, jakým je podáváte. Politika jako jste Vy bych chtěl vidět v čele této země. Bohužel politika (a potažmo volby) není o skutečnosti, ale o její projekci v očích lidí. A tam jste byl "přezářen" Václavem Klausem. Tuto skutečnost (zjednodušené vnímání světa) přikládám relativně nízké průměrné inteligenci lidstva. Bohužel právě o tento průměr se v politice bojuje. Přeji Vám hodně štěstí a mám jednu "nadsazenou" otázku: Při dnešní politické realitě, nemá cenu spíše emigrovat? S pozdravem Radim

Emigrovat nemá cenu, je to všude stejné. Blbost je nejen věčná, ale i všudypřítomná. Jinak i já fandím a přeju úspěch.

Nic proti, ale to uz bych radeji volil podle nejakeho financniho klice - tj. ten, kdo zaplatil na danich vice nez xxx muze volit. :-) Vrba

Vážený pane poslanče, dnes mám jen jeden dotaz, který se Vám může zdát poněkud malicherný či zanedbatelný. Ale pokud dokážete odhlédnout od Vašich "mamutích problému" k jednomu každodennímu, budu potešen. Již jsem se na podobnou věc, ptal i jiných poslanců a odpověď žádná. Nevím, zda jsem si dovolil obtěžovat i Vás, pokud ano, za opakování se omlouvám. MYSLÍTE SI, ŽE JE NORMÁLNÍ, ABY BYLO SVÍCENI (automobily) POVINNÉ POUZE V ZIMNÍM OBDOBÍ ???????? KDO URČÍ, CO JE SNÍŽENÁ VIDITELNOST ????
Netvořili tento zákon bývalí vojáci z povolání, spojitost oblečení na rozcvičku a zimního či letního času a svícení taktéž se mi zdá až příliš náhodné a z logiku zcela postrádajíci stejně jako "rozcvičkové nařízení" v armádě. Jaký je Váš názor, ale pokud mne budete "zásobovat názory odborné Vaší veřejnosti"., pak se omezte pouze na to, zda byste byl pro povinné svícení vozidel po celý rok či nikoli. Ušteříte tak čas mně i sobě. Možná by bylo dobré ušetřit i pár životů, které díky této HOVADINĚ byly zamařeny. Nebo Vy nejezdíte autem - mlha, šero, déšť a nesvítící vůz v koloně svítících to je lahoda co pane Jahoda ??

Pane Langer, částečně souhlasím s panem Honzou. Část, kde hovoří o přemáhání nevolnosti se mi zdá poněkud nadsazená, ale zcela souhlasím s tím, že jste asi ztratil další body od potenciálních voličů. Váš postup vůči Unii svobody si v ničem nezadal s tím, co jste Vy (ODS) neustále kritizovali při vystoupeních tehdejší 4K, když kritizovala opoziční smlouvu. Nyní se tedy chováte stejně jako oni. Nepříjde Vám to poněkud nedůstojné. Pokud byste měl trochu "formu" , pak byste se k této laciné argumnetaci neměl snižovat. Také je však možné, že někteří členové ODS včetně Vás vlastně kritizované osoby z 4K v této "ubrečené reakci" na postoj toho druhého naprosto kopírují. To je skoro dětinský spor o to, kdo komu nastavil nohu první. Co na tom, že se oba postižení válejí v blátě ???

Dobrý den, pane místopředsedo. Rád bych se Vás zeptal, jestli máte tip na kandidáta pro nástupce Václava Havla. Kdy vůbec můžeme od ODS očekávat představení takového člověka veřejnosti? Neskromně si dovolím nabídnout Vám i celé ODS člověka, který je mým favoritem, a který by se podle mě vešel do kritérií, jež by ODS na něj asi měla vznášet. Je to MILAN UHDE - má čistou (nekomunistickou) politickou minulost, s ústavní funkcí zkušenost má (a myslím, že se v ní i osvědčil)a názorově je podle jeho vystopení a rozhovorů občanským demokratům velmi blízko ač je, jak tuším, nestraník. Myslím, že je v selance, kterou můžeme při volbě prezidenta očekávat, by mohl mít slušné šance najít podporu i u ostatních parlamentních stran, s čímž by asi takový Václav Klaus počítat nemohl. S pozdravem Honza.

Můj tip na prezidenta je náš ombudsman. Zná někdo lepšího politika?(kromě Langera samozřejmě)