Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Chtěl bych vám všem poděkovat za tuto debatu. Skvěle se tu bavím. Ať již nad dlouhými a velice zajímavými dotazi strníků či nestraníků, ale i nad důkladnými a zajisté velice fundovanými odpověďmi váženého, usměvavého a skvělého poslance Ivana Langera. Takže jen tak dál. (Jen tak mimochodem. Možná byste měl vyměnit tu Vaši fotku. Vypadáte na ní jako teplý bratr). Tím ovšem netvrdím, že jste.

Jestli se chcete dal skvele bavit, kouknete se na debatu na www.zdenek-skromach.cz
Opravdu to stoji za to.

Jestli se chcete dal skvele bavit, kouknete se na debatu na www.zdenek-skromach.cz
Opravdu to stoji za to.

Dobrý den pane Langer,

líbí se mi Vaše stránky, využívám Vaší diskuse, a s dotazem se obracím na Vás, na poslance parlamentu ČR, a vzhledem k politickému vývoji pravděpodobně i na budoucího ministra vnitra. Jako policistu, mě zajímá Váš názor na současné a záměrné snižování autority policie jako celku u veřejnosti. Zajímá mne, jak chcete Vy, jako budoucí ministr vnitra, získat zpět u veřejnosti tuto autoritu? Zda vůbec toto bude Vaší prioritou, nebo Vám nezáleží na názoru veřejnosti na policii. Současný stav bych přirovnal k přísloví: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“, a „Důvěra se těžce získává, ale lehce ztrácí.

Je paradoxem, že veřejnost chce vidět policii při ochraně veřejného pořádku, majetku, osob atd., ale na druhé straně nepřijímá důsledky, které plynou z její činnosti pro jednotlivce samé. Osobně nejsem příznivcem např. naplňování státní pokladny prováděním nadměrných kontrol v dopravě pořádkovými policisty (nehovořím o dopravní policii), kteří jsou nuceni takto činit z důvodů vykázání své činnosti. V této souvislosti mne zajímá i Váš názor a postoj, který budete prosazovat k činnosti policistů při provádění pořádkové služby. Jaký policista je Vám z pozice ministra vnitra milejší:

- takový, který ve výkonu obchůzkové služby ve svém obvodu nebo úseku nedal žádnou blokovou pokutu, protože to nebylo nutné, komunikoval s lidmi, byl jim nápomocen a v podstatě si získával jejich důvěru potřebnou pro další činnosti policie, ale zároveň nebyl schopen svým nadřízeným vykázat žádnou ověřitelnou činnost, nebo takový,

- který za 4 hodiny služby v městských ulicích dokáže oprávněně a podle předpisů vybrat v dopravě 5.000,- Kč za prošlé lékárničky a podobné přestupky, a v podstatě slušně řečeno naštval spoustu občanů, protože jim ukázal jakou moc má zákon, kdy ale ve své podstatě to obyčejný člověk chápe jen jako moc policie samotné.

K tomuto mne napadlo Kocourkovské přirovnání:

Politici chtějí pořádek, k tomuto účelu, pod záštitou svých voličů, tvoří zákony, činí kroky, aby jejich zákony byly důsledně dodržovány a uplatňovány vůči svým voličům, ale ve svém důsledku se nedovedou postarat o ty, kteří de-facto jen vykonávají jejich vůli, projevenou v jejich zákonech, vytvořených pod záštitou jejich voličů, a těmto voličům nechtějí vysvětlit, že jsou policií činěny kroky, na základě jimi vytvořených zákonů, za účelem pořádku, pod záštitou stejných voličů, k radosti politiků samotných.

To je na bednu že? Já Vám ale věřím, Vy to pochopíte?

Budete i Vy v tomto trendu pokračovat?

Uvažujete o napsání např. „MODRÉ KNIHY POLICEJNÍCH ÚSPĚCHŮ“?

Dále mne zajímají Vaše názory a postoje, které chcete prosazovat ve finančních záležitostech policistů. Jaký je Váš názor, jako představitele politické strany podnikatelů, na zákaz podnikání policistů?
Ve vztahu k mé policejní odbornosti mne zajímá, jakou prioritu pro Vás má hospodářská kriminalita? Zajímalo by mne, zda Vy osobně vnímáte nějaký rozdíl mezi vyšetřovatelem hospodářské kriminality a vyšetřovatelem obecné kriminality ve vztahu k náročnosti, odbornosti, lhůtám podle trestního řádu, ale i ve vztahu k odměňování.

Omlouvám se za množství mých dotazů (původně jsem Vám chtěl napsat jen pár řádků), ale dotazů by se našlo podstatně víc. Snad příště. Jinak příjemný víkend.

S pozdravem KN

Vážený pane KN,
než Vám odpoví pan Langer, chtěl bych Vám napsat moje poznatky a zkušenosti s PČR:
1. - kdykoli Vás zastaví policista pro přestupek a má v úmyslu "vybrat pokutu", vždy začne na vyšší částce a po určitém smlouvání pokutu sníží. O náznacích nižší pokuty bez bloků ani nemluvím. Tím snižuje nejen svou autoritu, ale i autoritu celé PČR. O náznacích nižší pokuty bez bloků ani nemluvím.
2. - ukradli mi auto. Po telefonátu na PČR jsem čekal 40 minut, než se přijeli z místního oddělení (1500m) podívat na prázdné místo na parkovišti. Pak mne odvezli na MO PČR k sepsání protokolu. Tam jsem čekal dalších 70 min (!!!), protože si pánové zrovna předávali službu a nikdo si mne ani nevšiml. Nevím, jestli jste to zažil být "poškozeným". Mně ještě dnes po dvou letech, když se podívám na "to místo", se vrací trauma ponížení a bezmoci. Děkuji bohu, že nejsem žena a nebyl jsem třeba znásilněn. To už by nebylo "na bednu" ale přímo "na mašli", co říkáte?
Přirozenou autoritu si policisté nezískají vyššími platy a arogancí moci. Přísnost a nesmlouvavost, na druhé straně slušnost, vlídnost, ochota pomoci a citlivost k problému druhých by měli být základními vlastnostmi každého policisty. Je to vlastně první varianta Vašeho policisty.
Přeji Vám také hezký víkend, JO.
PS: Tyto řádky by měly být spíše určeny panu Kolářovi, ale e-mail na něho je asi tajný.

Dobrý večer pane JO,
jako policista se Vám omlouvám za všechny mé kolegy, i když zastávám názor, že u některých Vámi jmenovaných policistů bych byl raději, kdyby mými kolegy nebyli. Tímto mám na mysli hlavně ty, kteří v podstatě tím nejprimitivnějším způsobem jsou schopni se obohacovat prostřednictvím pokutových bloků. Jsou to hyeny nejvyššího zrna. Ve vztahu k tomuto jednání policistů Vám ale dám jednoduchou radu. Až se Vám to příště stane, vyhovte tomuto policistovi, zapamatujte si jeho služební číslo, místo jednání a na první služebně policie vedoucímu ohlaste toto jednání. Můžete využít i linky 158. Je to nejjednodušší způsob, jak se takového policisty zbavit a to navždy. Je skutečností, že jací jsou občané, takoví jsou i policisté. Tím mám na mysli, že spousty občanů takto jednat v podstatě mladé policisty naučí. Tímto se jich v žádném případě ani trochu nezastávám.

K Vaší druhé zkušenosti bych si dovolil Vám jen uvést nějak případ z praxe, kdy určitě budete schopen si to promítnout do Vaší konkrétní situace. Jak jsem se již výše zmínil, že je paradoxem, že veřejnost chce vidět policii při ochraně veřejného pořádku, majetku, osob atd., ale na druhé straně nepřijímá důsledky, které plynou z její činnosti pro jednotlivce samé. Tímto mám na mysli např. situaci, kdy policista zařazen ve výjezdové skupině pro řešení dopravních nehod v době, kdy nemá nahlášenu žádnou dopravní nehodu, aby se neflákal, musí vykonávat hlídkovou činnost na určených stanovištích. Doposud se zdá být vše v pořádku, policie je vidět provádí dozor, občan by měl být spokojen, ale problém nastává v době, kdy se stane dopravní nehoda. Policista je v terénu, podle ročního období někdy i zmrzlý na kost, v mnoha případech je i na vzdálenějším místě k nahlášené dopravní nehodě. Na místě musí ukončit svou činnost a přesunout se k dopravní nehodě. Vznikají časové ztráty. Takto dochází i k situaci, kdy po dvou hodinách vymrznutí na sinici dvojčlenná hlídka policistů přijíždí na dopravní nehodu, kde je sedm mrtvých osob včetně dětí, další zranění, spoustu sanitek, záchranářů, hasičů až po cennosti účastníků dopravní nehody rozházených po okolí, ucpané silnice dalšími vozidly atd. Hasiče a záchranáře zajímají v uvozovkách jen lidské životy a životní prostředí. Policisty musí zajímat vše. Lidské životy, životní prostředí, zraněné osoby, musí zadokumentovat přesně vše, kdo řídil, kdo kde seděl, kdo kam jel, jakým způsobem, kdo to viděl, zajistit stopy před poškozením včetně fotodokumentace a přesného plánku, zaznamenat, která sanitka kterého zraněného veze a do které nemocnice, určit podezřelého, právní kvalifikaci, přes pátrání po uprchlých, řízení provozu, zajištění lékařských zpráv atd. Dále nebudu vyjmenovávat, je toho mnoho. Nevím, zda si to dovedete představit v jakém psychickém napětí se tito policisté nacházejí. V mnoha případech nejsou s dopravní nehodou na místě hotovi a už mají nahlášenou další dopravní nehodu, někdy i pět. Zde již čekají další poškození občané. O tom co policisté dělají neví. Ví jen, že čekají a čekají, že policejní stanice je vzdálena 15 min jízdy. Takto dochází i k situaci, kdy policejní hlídka za svou směnu zpracuje více jak 20 dopravních nehod v terénu a to ve dne- v noci. Tímto, ale jejich práce nekončí. Nastupuje nemalá administrativa a to často až po pracovní době, kdy již na místo vyjíždí jiná hlídka. Je otázkou, kdo zažije větší trauma? Je to ale jejich práce a jsou na to školeni. Zde právě vidím chybu v politice. Politici na jedené straně, laicky řečeno, v zájmu občana, aby se policisté neflákali za peníze z daní pracujících a byli vidět v ulicích, na druhé straně poškozují druhého občana, protože policista není tam, kde by měl být a není v takovém stavu, v jakém by měl být. Občanovi tyto skutečnosti již politici nevysvětlí a veškerá negativa zůstávají na policii. Nesdílím názor např., že by policie měla hlídat soukromou banku na úkor občana, který potřebuje její pomoc.

Nějak obdobně to mohlo být i ve Vašem případě, taky ale nemuselo a jednalo se o selhání lidského faktoru, lajdáctví a nezodpovědnost. V každém případě ale zastávám názor, že většina policistů je dobrých, ale smůla je, že o těch se v našich médiích nemluví. Osobně neznám žádného policistu o kterém bych věděl, že bere úplatky.

Mějte se fajn. KN

PS: Přeji Vám příjemný kontakt se skutečnými policisty.

Vážený pane Nováku !
Díky za radu (použiji) a díky za omluvu (není nutná, jsem už dost otrlý). Souhlasím s Vámi že většina policistů je dobrá a že máme policii (a ne jen tu) takovou, jací jme my samy a jakou si zasloužíme.
Ovšem většině i dobrých policistů chybí právě ta slušnost a ohleduplnost. Navrhoval bych nějaká školení, kurzy apod. Např. prodavači některých "zatracovaných" super a hyper marketů po absolvování podnikových kurzů jsou úplně jiní, než na jaké jsme zvyklí. Po jejich klidné a slušné reakci na třeba popudlivější chování jsem se až zastyděl. Že je to naučitelné, je zřejmé z toho, že to platí vždy pro určitou firmu. Platí zde pravidlo - jaký je šéf, takový podnik. To platí pro vládu, policii atd.
Vím, že práce policistů je velmi náročná a já bych ji nechtěl dělat ani za dvojnásobný plat. O zbytečné a přebujelé administrativě, vymýšlené úředníky jen proto, aby oni samy měli co dělat, se nebudu rozepisovat (platí v PČR i všude jinde). Ovšem stačí kouzelné slůvko "promiňte, máme moc práce tam a tam" a komunikace se přesune do klidnější roviny. V postavení "poškozeného" máte nervy dost napnuté a reagujete vždy podrážděněji na i na podnět, který by Vás nechal jindy chladným. Je však na profesionálovi, aby situaci zvládl.
Ještě k úplatkům - osobně jsem žádnému policistovi na jeho náznaky nereagoval. Ovšem špatný je i postup, když se nejdřív dovíte, kolik by jste mohl dostat a pak kolik máte zaplatit. Složitost zákonů právě toto umožňuje. Zákon má stanovit, přesně kolik a za co, pak nebude možno smlouvat. Jestli ODS po svém nástupu k moci zjednoduší daně, dotace, přerozdělování atd. jak slibuje, čeká je hodně práce.
S pozdravem JO.

Vážený pane Nováku, děkuji za pochvalu těchto stránek. Nedomnívám se, že autorita Policie ČR je podkopávána záměrně někým zvenčí. Nízká autorita a velký pokles důvěry občanů v Policii ČR pramení jednoznačně z četných pochybení policistů (ať už jde o neprofesionalitu či dokonce o páchání trestné činnosti policisty) a z neochoty či neschopnosti vedení Policie ČR tyto problémy řešit. Obnovení důvěry občanů v Policii ČR a získání autority by pro mne, jako možného budoucího ministra vnitra, bylo prioritou. Jak toho chci dosáhnout si můžete přečíst v koncepčním materiálu stínového ministra vnitra „Modrá šance pro slušné lidi“, který je k dispozici na těchto internetových stránkách. K Vašemu dotazu ohledně policistů pořádkové služby se domnívám, že je nutné posílit počty policistů na ulicích na úkor policistů v kancelářích. Takový policista zde musí být pro lidi, pro ochranu jejich zdraví a majetku, ale i pro pomoc v jiných situacích. Musí s nimi komunikovat a získávat jejich důvěru. Pokud však zpozoruje, že někdo porušuje zákon, musí proti němu rychle a razantně zasáhnout tak, aby si dokázal vybudovat respekt a ochránil zdraví a majetky lidí. Jako stínový ministr vnitra o vydání knihy policejních úspěchů jakékoli barvy neuvažuji. To je práce pro někoho jiného. Jako ministr vnitra bych ji ale policejnímu prezidentovi doporučil vydat. Proti zvyšování platů policistů při současném zpřísnění podmínek jejich služby a nutném zvyšování jejich odbornosti tak, jak to upravuje nový služební zákon, nic nenamítám. Problém však vidím ve výši výsluhových nároků i ve způsobu jejich výpočtu. K Vašemu poslednímu dotazu se domnívám, že hospodářskou kriminalitu musí vyšetřovat policisté s dostatečným odborným vzděláním a speciálním školením. Výše platu a dalších odměn by měla být odvislá od dosaženého stupně vzdělání, počtu odsloužených let a dosahovaných výsledků, nikoli od toho, zda vyšetřuje hospodářskou či násilnou kriminalitu. Rozdíly ale samozřejmě budou v tom, na jaké úrovni (např. speciální jednotky či jen okresní ředitelství) policista působí. Děkuji za Vaše dotazy a názory. Ivan Langer.

Pane poslanče,myslím,že jsem dobrý pozorovatel naši politické sféry,ale chtěl by jsem se Vás zeptat na Váš názor
o "platech policistů +......."Často slyším z řad policistů,že oni vlastně měli zaručeno zákonem k 1.1.2005 to,co u armády již dávno existuje.Tzn. renta,příspěvky na bydlení ...atd.Bohužel jsem nikdy neslyšel tuto argumentaci
od Vás,stínového mnistra vnitra.To by asi občané koukali,ale o tom se nemluví!Zajímá mě proč je tato oblast tabu.Myslm,že v resortu obrany jsou v tomto větší možnosti
úspor než se veřejně deklaruje.
Aby jsme si rozuměli,jsem pro zvýšení ročního platu běžného policty,ale ty renty,jsou i dle mého názoru trochu
ústřel.
Jak chápat slova ministra Bublana,že musí ještě policisté rok počkat.Dá se to vysvětlit i tak,že někteří musí rok počkat a potom zažádat o odchod od policie.V tom se asi shoduji s p.Kalouskem.
Ale policisté po zvýšení ročních příjmů (né renty) musí jít i
do nepříjemných situací,bez ohledu na možnost napadení z
rasismu,dopravní policie řídit dopravu-né vybírat pokuty atd.
Ještě jednou k té armádě.Jak můče mít důstojník příplatek na bydlení cca 9 tis,když oba manželé pracují v resortu tak 18 tis.-to je přeci nehoráznost.Čím se naše armáda tak proslavila v posledních letech,když neberu účast v zahraničních misích,že musí mít takové privilegia.Účast v misích je opět o jiných penězích,ale ty jim snad soudný občan nezávidí!
Dle mého názoru pro běžný můj život je z tohoto hlediska důležitější dobře zaplacený policista,než voják na štábu.
Prosím,upozorníte na tento problém někdy v interpelaci,diskusi,mediích atd?
Ať normální člověk vidí,na co peníze jsou a na co né.
Děkuji ing.Jiří Soukup

Dobrý den, při debatě o služebním zákonu je třeba zdůraznit, že by neměl za následky jen zvýšení platů policistů a ostatních příslušníků bezpečnostních sborů (hasičů, celníků, vězeňských dozorců). Tento zákon jim zároveň upírá právo na placené přesčasy do 300 hodin, příplatky za práci v noci či o svátcích a zároveň na ně klade zvýšené požadavky odborné a profesní a jeho výsledkem by mělo být zlepšení práce bezpečnostních sborů. Problémem je, že dopady na státní rozpočet nebudou jednorázové, ale budou dlouhodobého charakteru a je velké riziko, že se budou každým rokem zvyšovat. V tomto ohledu jsou problematické zejména vysoké výsluhové renty. Na tato rizika jsem v Poslanecké sněmovně upozorňoval a rovněž jsem podal pozměňovací návrh do Senátu, jehož důsledkem by bylo snížení těchto nákladů. Senát se však tímto návrhem nezabýval a prosadil odložení účinnosti služebního zákona o jeden rok. Na rozdílné podmínky Armády ČR a Policie ČR, tedy dvou bezpečnostních sborů, které chrání životy občanů této země, upozorňuji dlouhodobě, a to jak ve svých programových materiálech, tak i při přípravě tohoto zákona. Srdečně zdraví, Ivan Langer.

Pane doktore Langre, stále mi nějak uniká logika zvyšování platů ústavních činitelů, soudců a státních zástupců. nemělo být zvyšování platů někde jinde? podle mých informací jste se konkrétně vy hlasování zdržel, ale dokážete mi vysvětlit, podle čeho vlastně se "jede" tam nahoře? volební programy to nejsou. jsem odeesačka, chodím volit a rozhodně se mi nelíbí situace tady u nás v grossourkově. připadá mi, že proč dělat jednoduché věci, když to jde složitě (motto vlády ČSSD).

Lidé se základním vzděláním nikdy nedosáhnou žádné funkce. Je to způsobené tím,že je k tomu třeba středoškolské či univerzitní vzdělání. Co kdyby jsme jim dali senát? Senátoři by směli být jen lidé se základním vzděláním. Asistenti by pochopitelně pro ně sloužili občané vzdělanci. Senátoři(z.v.) by měli pouze za úkol hlasovat s palcem jako "ave Cezar",nahoru,vodorovně a dolů. Ať žijí plebejci! Dovedete si představit lopaťák s příjmem nad 100 000 tisíc? To by se vzdělanci třásli, že?

Senátorem se může stát každý občan ČR, který splňuje požadavky uvedené v Ústavě ČR (tedy právo volit a dosažení věku 40 let). Dosažený stupeň vzdělání mezi nimi není a tak nic nebrání lidem se základním vzděláním se o tuto funkci ucházet. I když nejsem zrovna příznivcem Senátu, jsem přesvědčen, že senátoři za ODS nehlasují podle toho, jak „Caesar“ poručí. Zdraví Vás, Ivan Langer.

Kaj džas more?

Ta klavesnice mě dela jestě někdy problémy. Prosim Rudo o přeloženi jelikož nejsem znalí tohoto jazyka.

Tak už by jste se mohli obě strany uklidnit, policejní prezident se na základě vašeho protestu vyjádřil, že vaše připomínky řeší, tak mu ale dejte jako demokrati také prostor a možnost nespravedlnosti odstranit. To však nejde ze dne na den, tak zase vy ukažte, že jste inteligentní a lidi na svém místě. Podle mne je tato diskuze momentálně zbytečná. Chce řešit celou věc nadále s iniciativou a NOSP. Tak myslím, že jste prozatím dosáhli určitý posun a pokrok. Teď dejte prostor těm kteří to musí řešit. Toď můj názor !!!

Neměl někdo, samozřejmě z těch parlamentářů s vyšším IQ, nápad uzákonit, že "zaměstnání" v parlamentu a zejména ve vládě by mohl zastávat pouze člověk s IQ vyšším (hodnotu bych nechala na doplnění p- Fořtíkem z Mensy). Je tragedie sledovat některé "zjevy" - viz. p. Škromach apod. V podstatě přece ke každému zaměstnání musejí být určité předpoklady.

Paní, slečno Lucie souhlasim, ale doplnění avybrání osob s IQ bych nenechával jenom na jediné osobě. Ať volí lid, lid rozhoduje, lid reaguje. A k jednoduchým počtům nepotřebuji lide mnohdy vysoké IQ. Někdy taky stači když člověk umí počítat do 10. Ale je samozřejmé, že je potřeba mít předpoklad a vzdělání pro každé povolání a o politice je to obzvláš důležité. zn.: také namám rád p. Škromacha

Omlouvám se za chyby psát sms je rozdílné

Do krajských a senátních voleb již zbývají jen hodiny a nic neinasvědčuje tomu, že se bude konat kdovíjaké překvapení. ODS v nich má našlápnuto k přesvědčivému vítězství a také o umístění na dalších příčkách pomyslného žebříčku úspěšnosti zdá se být celkem jasno. Ledaže si modří ptáci mohou gratulovat, že se k urnám nepůjde o pár měsíců později, protože to by už mohlo dojít k dramatu. Sociální demokraté se totiž na ně začínají pomalu ale jistě dotahovat, čemuž se ale může divit jenom ten, komu uniká ubohost předvolební kampaně Mirka Topolánka a spol.

Ještě donedávna bylo lze míti za to, že je to hlavně právě tato neřízená střela v čele osiřelé klauspartaje, kdo může s přispěním inteligentů typu Tlustého nebo Dostálové připravit »jedinou pravici v zemi« o výrazný náskok před levicovými sociálními inženýry. Bohužel se ukazuje, že ODS má vzácný dar nechávat vyniknout dalším »osobnostem« s ambicí odpuzovat voliče. Jako jedna taková nevýslovně trapná figura se ve víkendovém rudém Právu předvedl středočeský hejtman a místopředseda strany Petr Bendl.

O co šlo: pan Bendl se v zápalu předvolebního harašení nechal svým nesrovnatelně vzdělanějším rudoprávnickým zpovědníkem vmanipulovat do role inteligenta, která mu sedí právě tak málo jako Topolánkovi. I mimo jiné v rozhovoru pravil, že nacismus vzešel ze sociálnědemokratických struktur předválečného Německa, přestože tamní sociální demokraté byli spolu s Židy prvními oběťmi Hitlerovy nenávisti. Tohle »přeřeknutí« (humanitním vzděláním netknutý hejtman si spletl sociální demokraty s národními socialisty, jako si někteří pasáčci pletou hodinky s holínkami - obojí se natahuje) posloužilo bratrstvu rudé růže lépe než celý kamion košťat k vymetení pravice. Podívejte se, lidičky, blbeček! Hysterický nedouk, který se chce prohulákat k moci pronášením urážlivých výroků na adresu nejen zdejší, ale i německé sociální demokracie, která je vůdčí silou v zemi našich nejbližších sousedů! Takto a nejinak vyznělo vítězné pondělní vydání rudého Práva, jen o něco méně hysterické, ale přece jen vyzbrojené alespoň zdáním solidnosti.

Upřímně se děsím představy, kam až to vůdčí občanskodemokratická »inteligence« domydlí za půldruhého roku, až se bude v předvolebním boji rozhodovat o složení příští vlády. Jestli se členská základna ODS nevzchopí k defenestraci stávajícího vedení a nepřiláká voliče nabídkou slušné, cílevědomé a všem poctivým demokratům prospěšné politiky, můžeme se dočkat nanejvýš výsledku, který se rýsuje už teď: zase si padnou do náruče všichni proflák- nutí technologové moci bez ohledu na vyznání a vymyslí pro nás cosi na způsob smluvněopozičního švindlu. Až zůstanou v opozici samo- jediní bolševici, jimž budou zákonitě stoupat volební preference ... obraťte se pak na pana hejtmana Bendla. On ví ze všech nejlíp, na jak

Máte pravdu . Ale začal jste vy. Komouši mají ve včem zelenou akorá že převlekli kabáty.My jsme nikdy jim nefandili.Konec

Pane Láďo M. Nechtěl byste v příštích volbách kandidovat na předsedu KSČM?Hloupej jste na to dost.Jak dlouho máte legitimaci.Tomu ty názory odpovídají.

Paní Kamilo,mám návrh. Vykašleme se už na to,abychom se dohadovali,kdo je vůl a kdo kráva,nebo kdo je dýl u komoušů./Mimochodem ty nej vyčůranější bývalé komouše najdete ve vedení většiny velkých soukr.firem a ve vedení VŠECH současných polit.stran/. Já mám teď docela vážné problémy a chtěl jsem se jen ,uznávám že trochu blbým způsobem odreadovat a už mě to nepřijde vhodné. Takže sorry a všechno dobré. Souhlasíte?