Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Vážený pane Ludwik, jsem rád že jsme schopni diskutovat i najiné úrovni než za nadávek. Nejsem novým členem proto abych musel šplhat přes někoho nebo s někým. Jelikož celá situace v ODS není dokonalá je možno stím něco dělat? Ano je a to pouze za těch podmínek kdy se nebudeme bát vystupovat pod skutečnými jmény. Jelikož je u nás demokracie opravdu v uvozovkách pojďte a dělejte s tím něco. A to, že máte strach vystupovat pod vlastním jménm taky není úplně nejhorší, aspoň poznávám že vám na něčem záleží. a co se týká mých splněných či nesplněných tužeb dám Vám věďt.Ale co se týká této situace tak určitě spokojený nejsem. Situace uvnitř strany ODS je celkem stabilizovaná oproti jiným stranám, ale i uvnitř správné demokratické politické strany vždy musí být opozice a opozice je od toho, aby dělala změny navrhovala je prosazovala je. Popřípadě měnila průřez spektra uvnitř strany a proto se domnívám že i tuto úlohu opozice dobře plní pan poslanec Langer. Dělá dobrou opozoční politiku. Nebo chcete aby snad na vše kýval to přece nejde. V tom případě založme jednu starnu a všichni z donucení i bezdonucení do ní vstupme a říkejme pouze jeden názor. Ale já toto nechci a osobně i neosobně se mě některé Vaše názory dotýkají ale jou to Vaše názory a Já je budu respektovat a pokud budete chtít vést diskusi na této bázi čekám na Váš názor. Doby kdy prosazovali všichni stejné názory jsou dávno za námi. demokracije je daleko složitější než socialistická politika alespoň všichni nemlůví stejně a doba kdy se u nás demokracie vybuduje stejně jako v jiných zapadních zemích bude ještě chvíli trvat. demokracie je u Nás 15 let a to je opravdu dítě v pubertě, kdy ještě nepřichází zakladní uvědomění ale vše chce svůj čas a lidi co mají chuť tomu něco objetovat a něco stím dělat. S pozdravem a přáním pěkného dne Milan Vašek

Politická strana, která podle výsledku posledního výzkumu agentury STEM láme rekordy v popularitě, bojuje v první linii proti dodržení slibu, že zákonodárci při první příležitosti vrátí k ledu své platy, které si v prosinci »omylem« rozmrazili. Koncem minulého týdne poslanci ODS zabránili bleskovému projednání vládní předlohy zákona, který měl řečený »omyl« napravit, takže našim vyvoleným ještě minimálně několik měsíců poteče do peněženek o pěkných pár tisícovek navýšená mzda v příkrém rozporu s jejich ochotně zapomenutým závazkem podílet se alespoň symbolicky na ve všech pádech skloňované šetrnosti.

O víkendu se občanští demokraté Martin Říman a Petr Bendl pokoušeli v komerčních televizích vysvětlit veřejnosti, proč tak činí: hnusí se jim koaliční populismus, který brnká na strunu nízké podhradní závisti. Zkrácené řízení, v němž nelze podávat pozměňovací návrhy, je podle nich projevem ubohé politické podbízivosti, jelikož tak zásadní krok, jako je držet vrchnostenskou basu s redukční dietou naordinovanou těm dole, je nutno náležitě prodiskutovat. Nejvíc ale modré parlamentní šlechtě vadí, že zatímco ona by si musela až do roku 2007 při zmrazených ani ne padesátitisícových základních platech utrhovat od huby, ostatním zaměstnancům státu by mzda mohla vesele narůstat. Buď tedy půjdou do mrazáku výplatní pásky všech bílých límečků existenčně závislých na štědrém eráru, nebo se s nimi poměje i poslanectvo.

A to se podívejme na občanské demokraty! Až dosud jsme od nich slýchali, že státní administrativa je přemnožená parazitní pakáž, která tyje z krvavých daní tvůrců hodnot. Buzeruje a rdousí pracovité kapitalisty a ještě za to bere nekřesťanské prachy, které pranic neodpovídají jejímu přínosu pro obecné blaho. Teď najednou tito obhájci zbídačovaného podnikatelského stavu a stateční bojovníci s nestoudně přeplácenými byrokraty tvrdí, že jejich mzda by se měla odvíjet od toho, nač si za svou zbytečnost přijde státní úředník!

Budiž pánům Bendlům, Římanům a dalším toho druhu filutům přiznáno, že jejich nápad, jak zajistit rovnoměrné tloustnutí úředního šimla a politických elit, nepostrádá logiku. Užitečnost obojích vyžírků je si jako vejce vejci podobná; kdyby si v jejich řadách zařádila zhoubná epidemie, nikdo by nic nepoznal. A když přece někdo, tak leda státní pokladna, která by pookřála, a šikanovaní nevolníci, jimž by se ulevilo.

Kdyby hrozila vážná veřejná debata na téma, čí platy by měly být kritériem pro odměňování rovnějších, navrhl bych (měl-li bych komu), aby se v peněženkách zákonodárců odrážel v nějakém rozumném poměru průměrný výdělek všech Čechů. A to ještě se zvláštním přihlédnutím k faktu, že tento nejspravedlivější ukazatel by mohl mít o poznání sympatičtější podobu, nebýt u nás politických celebrit, jejichž zářný příklad ostatním vyžírkům tkví v tom, že nejvíc hrabou pod sebe.

Ptejme se teď tedy, je-li se nač těšit. Časopis Týden nabídl čtenářům v letošním druhém čísle výsledek představivosti svých redaktorů, kteří se rozhodli učinit z tohoto periodika příležitostnou prognostickou laboratoř. Osměluji se teď opsat z Týdne alespoň nejúžasnější plody úsilí jeho výzkumníků, totiž možné obsazení vysokých státních funkcí po zdrcujícím volebním vítězství po moci prahnoucích opravců socialistické ničemnosti. Dejte si, dobří lidé čeští:

Klause z Hradu nikdo nesestřelí, protože komunistů neubude, ba naopak ještě posílí o přeběhlíky ze sociální demokracie. Jakkoliv se nepředpokládá jejich účast ve vládě, »svého« prezidenta si udrží, jelikož všichni ti, kteří šli do minulých voleb se slibem prosadit přímou volbu hlavy státu, se ukázali být lháři a podvodníky. Přemysl Sobotka se pevněji uvelebí v křesle předsedy Senátu, takže modré straky budou mít občas vzdorovitou horní parlamentní komoru nadobro v suchu. Šéfem Poslanecké sněmovny se stane lidovec Jan Kasal, patrně aby si KDU-ČSL nepřipadala odstrčeně a vzpomněla si na občanskodemokratickou velkorysost pokaždé, kdyby se jí snad zachtělo zlobit ve vládě. Nejpevněji ale má být zavřena huba panu Kalouskovi. Tenhle od přírody kverulant bude podle Týdne opečovávat zbrusu nový resort pro venkov a rozvoj. Podivuhodné ministerstvo s mnohoslibným názvem je zajímavé tím, že jednak může strkat prsty do několika resortů jiných, jednak jím bude protékat veletok evropských peněz určených na kdeco. To by v tom byl čert, aby takto odměnění lidovci tu a tam nepřimhouřili oko alespoň nad některými experimenty tzv. modré šance, k nimž až dosud měli výhrady, začasté opodstatněné. Ostatně se zdá, že vstřícnost nechybí již dnes. Čím dál houšť a častěji prosakují z politického zákulisí zvěsti o intenzívních námluvách Kalouska s Topolánkem, třebaže KDU-ČSL stále je a ještě rok a půl má být koaličním partnerem socialistů. Předčasné strojení jejich funusu může za těchto okolností někomu připadat hnusné, ale já jsem to neřekl.

Dále už jen stručně: Ministr financí - fanatik rovné daně se zapíranými následky a někdejší bolševik Tlustý. Ministr zahraničí - zběsilý nacionalista a ostuda Česka v Evropském parlamentu Jan Zahradil. Ministr vnitra - Ivan Langer, pilný spisovatel černých knih a kašpar, z nějž ještě nevypadla rozumná myšlenka, zato je první všude tam, kde se nabízí šance znásilnit demokracii k prospěchu vládnoucí garnitury - viz jeho úsilí o podřízení veřejnoprávní televize stranám smluvněopozičního podrazu. Neskonale trapní žvanilové Nečas a Říman v čele resortů obrany a průmyslu, kde se žádá manažerská schopnost a uvážlivé rozhodování, což oba tlučhubové očividně postrádají. Konečně a především pak nejpravděpodobnější předseda onoho obskurního spolku, potenciální premiér Mirek Topolánek, jehož nekompetentnost bije do očí už dnes při každé televizní debatě. Až tak krutý má být trest Čechů za to, že si neumějí vybrat politické vůdce lepší jakosti než profláknuté a ničeho než babráctví schopné tlachaly?

Článek hodný k zamyšlení ale hlavně velmi varující!!!S drtivou převahou v krajích,v PSP i Senátu a s Klausem na hradě by po 17 letech vznikla vláda jedné strany- rekrutující se často z řad bývalých nomenklaturních bolševiků a nepoctivým způsobem zbohatnuvších vyčůránků,v minulosti přisluhovačů KSČ. Tedy jak je známe z komunální politiky,mnohdy fanatičtější a názorově netolerantnější nez bývalí kovaní komouši.Lidé by se měli probudit a přijít k volbám. Vždyť např. hejtman v našem kraji / za ODS/ byl zvolen pouhými zhruba 6000 hlasy! Kdyby přišla většina lidí volit,bylo by po slávě.Jenže k volbám chodí skalní komunisté a tvrdé jádro polofašistů z ODS. Běda nám,jestli se včas nezpamatujeme.

A to se vám současný stav pravo-levo-rudé vlády líbí? Není lepší pro budoucnost zavedení nutných reforem podle jasného principu - pravého? Už bylo dost různých kompromisů a středních cest. Dejte po skoro deseti letech levé vlády možnost ukázat pravici, co umí - nebo ať se znemožní jako ti současní. A že Týden napsal to co napsal, za to ODS nemůže, to je bohužel iniciativa novinářů. Pro ODS je to spíš medvědí služba.

Konečně někdo výstižně popsal pravou tvář politiky ODS a hlavně arogantnost takových neomylných jako je p. Langer. Ještě jsem od něj neslyšel žádné pozitivní hodnocení výsledků práce, mimo nejgeniálnější ODS, na jejíž vládu se už mnozí tuneláři,paraziti a "podnikatelé" těší. Jenže takové sousto jako po geniální privatizaci už nebude. Ale co! Hlavně že si pomůžem a občan, národ, čest - to je pro slabé a neschopné se prosadit,ať to stojí co to stojí, už aby to tady bylo.

Pane Kolář, perfektně jste to vystihnul. A potěš nás Pán Bůh za takovou vládu.

právě jste si prohrály volby v roce 2006,
chrocht chrocht koryto.

Pane Autrata pokud by jsete voli vy tak ano. Ale boužel volit sám nebudete takže se nedomnívám že by ODS prohrála a pokud ano tak to nechme na široké veřejnosti.

Pane místopředsedo,
mrzí mne, že se zastáváte zavedení zaměstnávání tzv. Schvarcsystémem. V praxi to vypadá jinak, než vysvětlujete. Například pokud chce jít automechanik pracovat do autoservisu, je mu řečeno, že jedině na živnostenský list. Tím se zbaví povinností zaměstnavatele, neodvádí žádné sociální aj. platby za zaměstnance, nemusí mu ani zajišťovat potřebné množství práce, naopak mu řekne aby šel domů a přišel např. až pozítří na tři hodiny, atd. atd. Tím si pracovník nic nevydělá, neodvede žádné daně a odčerpává vyrovnávací příspěvky ze státního rozpočtu. Zdá se Vám toto, pane místopředsedo, výhodné pro stát a nebo pro zaměstnance?
A jaký máte názor na jednání o činnosti policie ČR? Konkrétně co si myslíte o tom, že u PČR jsou ve služebním poměru policisty zaměstnány stovky policistů, kteří již dávno překročili důchodový věk stanovený jim platným zákonem o služebním poměru na 55 let a více dle odsloužených let v I. skupině. Pan policejní prezident Kolář veřejně prohlásil (viz časopis Policista č. 9/1999 – je na stránkách MV), že v roce, kdy policista dosáhne důchodový věk, musí odejít z funkce. Buď do důchodu a nebo na místo řadového policisty, kde může předávat své zkušenosti mladým policistům. To však fungovalo snad jen rok. Nyní jsou ve většině vrcholových funkcích zakonzervovaní policisté v důvodovém věku, kteří již nemají ani potřebnou výkonnost, rozhled, sebejistotu, schopnost pracovat na PC a další nezbytné managerské vlastnosti. Já jim to nemám za zlé, všichni zestárneme, ale proč tito lidé brzdí činnost PČR? Ještě horší je, že řada těchto přesluhujících si požádala o vyplácení důchodu, o čemž nejsou povinni svého zaměstnavatele ani informovat. Takže nadřízený ani neví kolik má na pracovišti policistů – důchodců pobírajících jak plný plat policisty, tak plný důchod, který jim je dopočítán i za několik let nazpět. Rovněž tak PČR již v minulosti nechala zcivilnit určitá privilegovaná místa a tito bývalý policisté berou příspěvek za službu a k tomu běžný plat. Je toto pane místopředsedo normální, to přece není možné v žádné jiné organizaci či firmě, takové mrhání financemi. Proč musí mít např. krajský ředitel k dispozici i tři služební vozidla. Proč se koncem roku vyloženě rozhazovaly peníze na účelové přesčasové hodiny a od nového roku není ani na uhrazení poctivě odpracovaného přesčasu. Co na toto ekonomika státu? Je toto možné a žádoucí v současné době, kdy se dělá restrikce pracovních míst u policie, kdy jsou slušní a poctiví policisté těmito důchodci stavěni do nejistoty, zda nepřijdou o práci? To opravdu mocní nahoře připustí, aby bylo různými intrikami docíleno propouštění policistů v produktivním věku a byli ponecháváni ve službě již opotřebovaní, přesluhující policisté? To opravdu v zájmu přesluhujících jedinců ve vrcholných funkcích se budou rušit i funkce, kde se opravdu musí dělat? Vypadá to tak, že penzisti shodně podají návrh v tom směru, že přece nezruší svou funkci, to raději funkci podřízeného,co na tom, že dělá práci i za ně.
Pane místopředsedo, jste schopen a ochoten mi k tomuto něco říci? Je možné tento stav nějak napravit? Uděláte pro to něco, a co? Děkuji.

Asi to zase zapadlo:
Pane Langer, zkuste nam to rict tu vec s SK Veska na ferovku. Reknete to proste vsecko a ne jen to co se Vam hodi. Nebojte se. Vy jste to tam prinesl, tak si muzete preci dat trochu prace a trochu zevrubne to popsat. A ne nam treba uvadet jen nejake utrzky Te veci, jako napriklad, ze nekdo s nekym neni personalne propojen. Treba na co presne ty penize budou a jak se to projevi pro obcany, napriklad levnejsim vstupnym, vstupnym zdarma pro postizene, vyraznymi slevami pro skoly atd. Verim, ze tu jiste bude dost duvodu, ktere Vas presvedcily, proc investovat ze statnich penez. A verim, ze jste to jako pravicovy politik peclive zvazoval. Rikam ano, chci vice informaci.

Vážený pane Schrottere, občanské sdružení SK Véska bylo založeno v červnu roku 2004 s cílem vybudovat a následně provozovat veřejný sportovní a kulturní areál v katastru obce na pozemku stávajícího areálu živočišné výroby. Občanské sdružení vybudováním sportovního areálu výrazně podpoří sportovní dění v tomto regionu, zvýší v oblasti turistický ruch a přiláká do této rekreační lokality větší počty návštěvníků. Sportovní areál bude moci využívat široká veřejnost. Své místo pro trávení volného času si zde najdou nejen dospělí návštěvníci, ale i dorostenci a děti. Pozemky, na kterých bude sportovní areál vybudován, se nacházejí v bývalém zemědělském objektu a patří obci Dolany. Pozemky jsou zdevastované a je zde ekologická zátěž. V první části výstavby nejprve dojde k sanaci celého území. Potom bude následovat zbourání všech devastovaných objektů a odstranění ekologické zátěže. V druhé části výstavby dojde k vybudování 4 venkovních tenisových kurtů 2 volejbalových hřišť a technického zázemí. Následně zde budou vybudovány drobnější víceúčelová sportoviště pro děti, mládež i dospělé návštěvníky (hřiště na malou kopanou, nohejbal, basketbal, petang atd.). Sportovní areál bude vybudován architektonicky i urbanisticky v souladu s místní krajinou a nenaruší přirozený vzhled krajiny a bude taktéž splňovat podmínky zabezpečení z hlediska požární i civilní ochrany. Domnívám se, že tato investiční akce bude mít pozitivní vliv na zvýšení zaměstnanosti v obci. Dalším pozitivním přínosem bude zvýšení turistického ruchu v obci převážně v jarních, letních ale i zimních měsících. Zdraví Vás Ivan Langer

Dekuji za odpoved pane Langer,
nerikam, ze jste me o necem presvedcil. Postavit si hriste by jiste chteli kdekoliv a dozajista by to zvedlo navstevnost onoho mista ci sportovni deni v nem dokonce i v jarnich a podzimnich mesicich. Obzvlaste me uklidnilo, ze stavba bude splnovat podminky pozarni a civilni ochrany, to je totiz vec nevidana. Moji pratele maji na Svatem Kopecku chalupu, takze budu bedlive sledovat jak cela vec dopadne.

Zkusím tedy zde.
Pane poslanče, četl jste třeba § 88 trestního řádu ? Nahledněte, prosím. Letmé nahlédnutí snad změní vaše vyjadřování se k této problematice. Děkuji.

Pan Langr je zřejmě rovněž rozpačitý. Že by přece jen nahlédl letmo do zákona ?To by taky mohla být odpověď.

je to

Pane poslanče, dostal jsem tento týden dopis od naší kabelové televize UPC, že mi opět zdražují své služby. Už nyní platím této kabelové televizi měsíčně 27 krát více, než České televizi, která narozdíl od UPC vyrábí televizní pořady. Mohl byste, prosím, projevit stejnou aktivitu vůči UPC, jakou projevujete proti České televizi? Nebo na UPC platí jiný metr? Proč?

Vážený pane Langer, Mé zkušenosti a poznání nad prácí soudů a policie je tvrdá, až nesmírně bolestná a nedůvěřivá. Tímto Vás prosím, žádáma a volám Dělejte stím něco. Jsou odsuzování lidé jen tak, trestáni bez věcí duležitých k temto právním krokum možná by se hodil další protest nejtvrdšího kalibru. Moje důvěra v tento stát, lidi kteří ho řídí není žádná až na pár lidí o kterých si mylsím že jsou na místě. Vy jste jeden z nich proto Vás podpořím jakým koliv způsobem, který je možný proto jsem vsoupil i do ODS koncem minulého roku. Ale jem pouze malá štika abych neco mohl ovlivnit. Proto Vás žádám o vyjádření na dnešní stav ČR. Udělali jste velký kus práce a proč by měli přetrvávat některé zviklosti a lidi jako za dob tvrdé totality. Budu křičet do celého světa co se kolem mě a všech lidí v této zemi děje. Ještě jednou prosím dělejme s tím něco.
S pozdravem a přáním pěkného dne
Milan Vašek.

Vážený pane Vašku, můj názor o současném stavu Policie ČR je velmi kritický. Policie ČR je zmítána nejen celou řadou profesionálních selhání, trestnou činností svých příslušníků, ale především špatnou a nesystémovou prací lidí, kteří stojí v jejím čele. Konkrétní připomínky, kritiku, ale i návrhy řešení si můžete přečíst v mých publikacích stínového ministra vnitra Černá kniha policejních hříchů, Černá kniha policejních hříchů II. či Modrá šance pro slušné lidi, které naleznete na těchto internetových stránkách. Ujišťuji Vás, že těmito knihami ale má práce stínového ministra nekončí a i nadále sleduji stav u Policie ČR a na ministerstvu vnitra a jsem připraven na půdě Poslanecké sněmovny upozorňovat a volat po nápravě a odpovědnosti konkrétních osob při jakýchkoli dalších závažných pochybeních. Děkuji za Váš názor, Ivan Langer

Pane Langere, pokud se někde hovořilo o špatném chování některých politiků, tak to bylo smeteno názorem, že je to vlastně o skutečném stavu celé společnosti. A bylo ticho. Politici se totiž chovají dost uboze k celé společnosti (např. zvýšení svých platů) a proč bychom měli dělat nějaké ukvapené závěry s Policií. Vaše názory mi připadají zcela alibistické. Vyjadřujete se totiž, jako by jste nepůsobil v politice. To, že jste v opozici Vás neopravňuje jenom ukazovat na druhé. Myslím si, že kdyby jste měl opravdu dobrý návrh na řešení, tak by jste jistě dokázal i v současné době ve sněmovně přesvědčit převážnou většinu poslanců ke schválení. Jenže se zase vacím k úvodu. Asi ne, protože se politici nechovají odpovědně, protože nemusí. Víte, co bude po volbách? Nic. Jen se možná přetočíte v pozicích a budete se opět dál vymlouvat na konsensus. A mimo jiné. Neslibujte, že Modrá šance něco udělá se soudnictvím. Tak jak je to nastaveno, se změnit nedá, protože by Vás někteří označili za antidemokrata. A to Vy si dovolit nemůžete. Začněte nejdříve narovnávat chování poslanecké sněmovny a za nějaký čas si i ostatní lidé řeknou, že by se mohli chovat obstojně.

To je od Vás hezké, pane Vašku,že jste vstoupil do ODS.Když jdou teď jejich preference nahoru,mohlo by se to hodit,viďte.A co se týká těch lidí a "zviklostí! / správně má být zvyklostí/ jako za totality,tak s tím se už měly moznost vypořádat pravicové vlády již dávno před socany, ale neudělaly to.ODS, jestli se dostane k vládě, tak pomocí soudů a policie bude jenom zakrývat a ututlávat svoje bývalé i budoucí lumpárny a zlodějiny.Jestli doufáte v nápravu, tak to se tedy načekáte.To by musel přijít někdo,kdo nemá máslo na hlavě, ale takoví lidé se tam nedostanou. P.S.: Nebyl jste taky náhodou členem KSČ do prosince 1989 jako např.soudruh Vlastimil Tlustý a nevystoupil jste ,když už z toho členství nebyly žádné výhody? On to tak udělal a jaké má pěkné korýtko!

Jsem rád,že jste se ve svém dalším příspěvku tak hezky ukázal.Nevím sice jak můžete soudit moje vystupování z několika řádků ,ale přiznávám ,že v něčem máte pravdu.Pouze pud sebezáchovy mně v tomto ,,demokratickém,,státě nutí zůstat raději v anonymitě.Viděl jsem totiž reakci Vašeho milovaného pana Langra na nepřijemný dotaz v pořadu Kotel , zažil jsem reakci příznivců modrého ptactva před jejich sekretariátem při ,,Sarajevském atentu ,, na projevy Vašich odpůrců a další podobné připady. Nápadně připomínaly reakce příznivců republikánů. Jistě pochopíte , že o podobné projevy svobody projevu nestojím.O tom i svědčí Vaše reakce kdy se ihned oháníte veřejnou urážkou.Už aby to tadybylo ,každého kdo se dotkne Vašich spolupartajníků,tak ho pořádně skřípnout, že. Jen tak mimochodem ,tenhle slovník si člověk může lehce osvojit z vyjadřování čelných představitelů Vaší strany.
Ale i tak Vám přeji aby Vám nové členství v tomto roce přineslo splnění všech tužeb.