Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Vážený pane poslanče Langere, možná si uvědomujete, asi kolik lidí, a to zejména mladých policistů, v naději očekává, že problém s propouštěním u policie pomůžete vyřešit. Myslím si, že Vaše prohlášení a konstatování nepomůže zejména těm, kteří díky nečinnosti politiků přijdou o práci. Očekává se o Vás,že budete interpelovat ministra vnitra, aby v parlamentu předložil analýzu persnoálního stavu v policii s důrazem, kolik funkcionářů při svých vysokých platech souběžně pobírá starobní důchod. Musím plně souhlasit s názory diskutujících účastníků. Mám jen obavy, že Vaše váhavost a vyhýbavost řešit současný problém policie Vám v budoucnosti nepřidá na důvěryhodnosti budoucího ministra vnitra. Je-li práce poslance považována za službu občanům, tak teď je ten pravý okamžik dokázat, že jste nejen mistr slov, ale i činů.

Vážený pane Pelikáne, tiskové prohlášení k uvažovanému propouštění policistů bylo jen prvním krokem. Dalším krokem bude interpelace na pana ministra Bublana, která je již připravena a zařazena do programu interpelací této právě probíhající schůze Poslanecké sněmovny. Kromě toho jsem již panu ministru nabídl pomocnou ruku, pokud by rozhodl přistoupit ke skutečné a efektivní reorganizaci Policie ČR. Srdečně Vás zdraví, Ivan Langer.

Vážený pane poslanče,se zaujetím sleduji vývoj " šetření financí" u policie a nevím, jestli se mi to všechno jen nezdá. Copak nikdo z naší republiky nemá mozek? Pořád jen vidím, slyším, čtu, že se ušetří tím, když propustí mladé policisty a zruší některá oddělení. Ale to přece není normální. Policie je tu přece pro nás, pro lidi, pro celý stát. A hlavně ti, kteří jsou venku mezi lidmi a ne ti, co sedí někde v sofé. Proč prostě neodejdou ti staří, kteří přesluhují a stydím se za ně, že jsou schopni ještě ke svým nemalým platům brát důchod. Mladým propuštěným policistům by navíc musel stát vyplácet sociální dávky. Nebo se možná spojí s podsvětím, aby uživili své rodiny. Pak opravdu stát ušetří! Z Vašeho a nejen Vašeho postoje jsem ale nepochopila, zda s tím chcete něco dělat nebo se jich, těch kumunistických, vysoce postavených důchodců bojíte(asi hodně ví, že?). Prostě mi připadá, že všichni ti, kteří by něco mohli ovlivnit a změnit, chodí kolem tohoto hlavního problému, jako kolem horké kaše. Váš vyhýbavý postoj nechť si přeberou čtenáři Vaší diskuze.

Vážená paní Krásná, sám zastávám názor, že struktura Policie ČR je neefektivní a je potřeba provést reorganizaci. Taková reorganizace ale musí být založena na důkladné analýze a její součástí musí být i předpověď dopadů takových kroků. Proto v žádném případě nemůžu souhlasit s plošným snižováním počtu policistů bez jakékoli předchozí analýzy, která může vést k tomu, že odejdou policisté „z ulic“, zatímco policisté v kancelářích dál budou zahřívat své židle. Setrvávání policistů – důchodců do značné míry nahrává i odkládání účinnosti nového služebního zákona. Tito policisté by nejvíce prospěli situaci tím, že by přenechali svá místa mladším kolegům a odešli na zasloužený odpočinek. Zdraví Vás, Ivan Langer.

Pane stínový ministře vnitra, se zájmem jsem si přečetl Vaše tiskové prohlášení z pátku 28.1.2005 vztahující se k připravovanému propouštění u Policie ČR. Je chválihodné, že nesouhlasíte s postupem MV, ale na to hlavní jste nějak pozapoměl! Jedná se o to, že u policie je mnoho "policejních důchodců", kteří vedle svého platu a zastávané funkce pobírají starobní důchod. Všichni a všude hledají jak a na kom se dá ušetřit, ale někteří se zapoměli podívat na sebe. Nikdo nezávidí zasloužilým policistům, nechť na svých pozicích setrvají až do smrti, ale prosím Vás nechť v této těžké době "nedojí" to málo co v systému zbylo! Co Vy na to pane poslanče?

Dobrý den, souhlasím s Vámi, že ti policisté-důchodci, kteří sedí na svých místech jen proto, že čekají jak dopadne řešení výsluh, by policii pomohli nejvíce svým odchodem. v tomto úzkém slova smyslu je škoda, že služební zákon neplatí, neboť oni blokují místa pro mladší kolegy. A k onomu snižování počtů. Souhlasím s tezí, že je třeba ve státním rozpočtu šetřit, a že to platí i o Policii ČR. Šetřit se ale musí s rozmyslem a ne byrokraticky plošně, šetřit se má na základě analýzy současného stavu a tak, aby to nevedlo k ochromení práce policie.

Pane Langere,
nejen, že tito vysloužilí, třeba i zasloužilí, zabírají místa mladším, ale předpokládám, že jsou to právě oni, kteří si uměle vytváří papírovou válku, která jim zajišťuje místo. A nejen to. Zcela nemístně zaměstnávají skutečné zaměstnance či úředníky na spodních pozicích, kteří se musí prokousávat nesmyslnými fromuláři. Bohužel je tento nešvar rozšířen v jakémkoliv resortu a nikdo s tím nic nedělá. Naopak. Ale asi pláču na cizím hrobě. Vy vlastně za to nemůžete. :-))))))

Pane poslanče co říkáte tomu, že vláda KDU-ČSL, US a maličké čssd, nejprve slíbí policajtům peníze, ty pak poslanci dají sobě a nakonec bude vláda policajty masově propouštět ?
Děkuji

Dobrý den, chaotické a nesmyslné kroky jsou hlavním způsobem práce této vlády. Pro policisty nejasnosti kolem služebního zákona a nově i kolem možného propouštění na základě nesystémového rozhodnutí o snižování počtu policistů znamenají velkou nejistotu a vnášejí do jejich práce neklid, který se musí zákonitě projevit i v kvalitě jejich práce. A to může mít dopad na bezpečnost nás všech. Zdraví Vás, Ivan Langer.

Hele, že ono se to nehodilo ? No tak to teda pardón.
Co kdyby bylo třeba připustit, že si nevidím do ...? No jo, někdy člověk jen kecá a kecá a někdy dojdou slova, že ?

Vážený pane poslanče rád bych znal Váš názor na to že jste horkým kandidátem na cenu Shnilé rajče udělovanou portálem http://www.mladalevice.cz

Více info na : http://www.mladalevice.cz/modules.php?name=News&file=article&sid =71&mode=&order=0&thold=0

Zdeněk Štefek
předseda KSM

Dobrý den, na cenu se těším. Doufám, že budu pozván k jejímu osobnímu převzetí za zvuku tónů Internacionály. :-)

Pan Langer lže!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Chybí peníze na renty, tak se stahují z oddělení peníze na odměny. Bez příplatku za noční, víkendy, svátky a přesčasy (státem nařízené) děláme o polovinu víc práce. Aby se snížila dopravní nehodovost, tak budou policisté stát u silnic, ale že se zvyšuje i obecná kriminalita, to očividně nikoho nezajímá, takže policie bude stát na křižovatkách a zloději budou mít více času na krádeže, loupeže a jinou trestnou činnost. Lidi nebudou v bezpečí. A podle pana "ministra vnitra" je to ten správný směr? Pan ministr má sice tituly, ale jak vidno, o práci policie "nemá ani páru". Z něčeho žít musím, rodinu taky musím živit rodinu. Není se čemu divit, že policistům, hasičům, celníkům a ostatním zaměstnancům dochází trpělivost a chtějí konečně věc řešit radikálně. Jsem členem NOSP a na demonstraci se podívat jedu, i když spíš ze zvědavosti. Průměrný plat je prý 30.000.- Kč. Takže jsem podprůměrný, čímž mě právě pan Langer demotivoval. Protože jestliže mám o 3 tisíce méně, a můj nadřízený o 8 tisíc více, tak je to slušně řečeno nespravedlivé. Pro mě osobně pan Langer ení ministrem vnitra, neboť si jej jako člověka nedovedu vážit, což by mělo být prioritou nedřízeného. Ať si pan Langer zkusí žít nějakou dobu za 17.000,- čistého, oddělá si pár nočních, svátků, víkendů, ať si zajde na zákrok do hospody, kde vás staří i mladí pošlou do pryč, nikdo nemá respekt, kdekdo vám nadává a vy jim musíte vykat, jinak vás budou žalovat. Toto není normální!!!!!!!!!!!!!!!!!

Předseda vlády České republiky Stanislav Gross je lhář. Tedy - ne že bych z toho měl radost. Spíš s poděšením než s potěšením pozoruji, jak se šéf ČSSD a Strakovy akademie dusí ve vlastní šťávě, má-li odpovědět na jednoduchou otázku, kde vzal v roce 1999 milion dvě stě tisíc na nákup luxusního bytu, když naspořit si tu sumu z platu nemohl a původní báchorka o bankovním úvěru se ukázala být pustým výmyslem. Bohatý strejček Vik posléze také neprošel, neb se provalilo, že tento před třiceti lety penzionovaný lampasák měl sám co dělat, aby schrastil 87 tisíc na svůj sídlištní byt 2+1 v Jihlavě. Teď zase máme uvěřit tomu, že obětavý příbuzný se z lásky k chudému synovci zadlužil v cizině. U koho? Nepoví. Tomu lze koneckonců rozumět. Chtějte po zeleném mozku, aby vymyslel bajku, která by se záhy neobrátila v další lež.

I premiér se rozhodl držet bobříka mlčení. Nevraživě odstrkuje novináře: dejte mně pokoj, slídilové, nemáte nic lepšího na práci než se mi přehrabovat v soukromí? Ptám se snad já vás, kde jste vzali na to či ono? Můj byt, moje dluhy, moje věc.

Jenže právě v tom se ve vysokého ústavního činitele proměněný strojvůdce hrubě mýlí. Tím, že vzal na svá bedra tíhu veřejné služby, přestal být řadovým občanem a lidé, kteří se mu skládají na mocnářský plat, mají právo vědět, nejsou-li jejich berně v Grossově šrajtofli promíchány s penězi nečistého původu. Svým střídavým lhaním a mlčením si předseda vlády sám koleduje o spekulace, že se vydal všanc mecenášům z podezřelých kruhů, kteří ho teď mohou vydírat. To je věc navýsost veřejná všude v civilizovaném světě, a kdo to nechápe, nemá v nejvyšších patrech politiky co pohledávat.

Nedůvěryhodnost politicky nedospělého klacka v čele české vlády má ještě mezinárodní rozměr. Co si o nás asi tak mohou pomyslet západní partneři, reprezentanti zemí, v nichž je samozřejmostí skládat funkce za mnohem menší prohřešky? Jako bych to slyšel: to v tom vašem postkomunistickém chlívku vážně nemáte k dispozici nic lepšího než skrz naskrz prolhanou a v podfucích si libující »elitu«? Nejdřív sklerotický Klaus, který si za boha nemohl vzpomenout na skutečné sponzory své švindlpartaje, a teď zase tohle? Co vlastně Česko pohledává mezi Staroevropany, když z jednoho podvodníka učinilo všemi milovaného prezidenta a s dalším sedmilhářem si očividně neví rady?

Však také prvně jmenovaný velikán dělá všechno pro to, abychom se vrátili tam, odkud jsme přišli, chce se na to odpovědět. Co se současného premiéra týče, všechny trumfy má v ruce růžová partaj. V situaci, kdy zoufale a zatím marně hledá téma, které by jí pomohlo získat byť jen špetku důvěryhodnosti, měla by ve vlastním zájmu udělat nad Grossem kříž a sáhnout do kádrových rezerv. Jistěže vím, že je v tom rezervoáru bezútěšné pusto prázdno, ale to už je jiný příběh.

Jak poznáte kdo lže a kdo ne?Kdo se nechce přihlásit ke svému majetku a způsobu jeho nabití? Teď to dávají jasně najevo senátoři ODS - střed zájmů. Co sliby p. Klause o 20 000 tis. platech do r. 2000 u středně příjmových vrstev? Co se týče nedůvěryhodnosti nedospělého kl. je to srovnatelné s důvěrou, kterou nám získali taky privátoři a kdy ve FNM nezůstalo, po spravování tohoto fondu pány z ODS téměř nic, na to už se zapomnělo?Vůbec nachci hájit ČSSD a už vůbec ne p. Grosse , ale nemělo by se zapomínat i na jiné partajníky, protože z každé kritiky ČSSD má neskrývanou radost třeba p. Langer Ivan - neomylný to vůdce a propagátor silného a zdravého jedince ve společnosti, ostatní mají prostě smůlu , nebo jsou líní, pokud tyto atributy nemají.Ať žije naše politická scéna, ale za své, jak se říkávalo za vlád KSČ.

Vážený pane Vašut nejsem žádný mluvčí pana Langra. Ale pokud se správně domnívám tak toto je diskusní stránka takže se mohu vyjadřovat tak jak chci. Spíše se vyjadřuji k tomu co se týká mě v této diskusi.

Omlouvám se za chyby.

Vážený pane HRC vy jste opravdu tak trochu hrc. Nevyjadřujte názory ostatních ale nevyjadřujte své vlastní názory. A pokud jste usoudil že jsem vlezdoprdel tak se velice pletete protože já patřím ke skupině radikálnějších členů ODS a v danou hvíli bych mohl být spíše považován za rebela. Chci také změny u vnitř starny ne jenom venku kolem ni. Taky se všema nesouhlasím v ODS. To je můj názor takže si nechte svůj. A pokud chcete diskutovat s pevnými argumenty. Tak se do toho pusťte. S pozdravem a přáním Milan Vašek

Kdo je to kruci Vašek? Nějaký Langrův mluvčí, nebo co?!

Pane Smutný, takže k totázce jestli jsem byl někdy KSČM odpovídám nebyl jelikož jsem moc maldý na to abych tam někdy mohl být. nebyl tam ani jeden z mých rodičů. A to co jsem si začil s KSČM bych Vám nepřál. Děda byl za dob totalit živnostník a pod nátlakem spáchl sebevraždu, otec byl souzený za to že chtěl něco dělat a měl ideály a kriminální policie ho odvážela s pistolí za zády,takže mé ohlédnutí za minulostí není moc šťasné a pokud se Vám nelíby že je u korita pan Tlustý tak s tím něco dělejte máte možnost. A do ODS jsem nevstoupil proto, že bych chtěl ke korytu ale že chci změnit vývoj věcí v ODS až na některé věci. Co se týká preferencí ano jsou nahoře a je to především tím, že dělají dobře opoziční politiku. A pokud se chci dostat na vrch tak poze s vnitřním přesvědčením, že pomůžu této republice i Vám. Zatím na to nemám Věk ani zkušenosti a možná budu považován za protestanta v ODS a možná mě vyloučí a možná ne. A taky možná s tím něco udělám. Moje šance nejsou asi velké alé mím cílem je hájít obyčejné lidi, podnikatele a sociální vrstvy. Spekulace o tom jaký jsem nechte na vnitřním poznání z Vaší strany pokud máte zájem něco dělat s touto situací tak sím něco dělejte. Moje e-mailová adresa uvedena nebráním se osobnm schůzkám . A svoje současné a a nebo minulé lumpárny schovávat nebudu v žádném případě. A pokud nevýte proč? Tak ptoto že nemám potřebu své maléry ututlávat! S pozdravem a přáním pěkného dne MIlan vašek