Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Dobrý den,

obracím se na Vás s otázkou a posuzením,zda je toto normální postup.Můj manžel se momentálně nachází od 11.5.2005
ve vazební věznici Brně-Bohunicích.Při přijetí jsme dostali poučení o jeho právech a povinnostech,kde jedním z jeho práv je,cituji:Obviněný má právo na přijetí návštěvy v počtu nejvýše 4 osob jednou za dva týdny v trvání jedné hodiny.V odůvodněných případech může ředitel věznice povolit přijetí návštěvy většího počtu osob nebo
za dobu kratší než dva týdny,případně na dobu delší než jedna hodina.
U obviněných,u nichž je důvodem vazby obava,že budou mařit objasňování skutečností,závažných pro trestní stíhání,
BEZ ZBYTEČNÉHO ODKLADU stanoví podmínky pro uskutečnění návštěvy,kterými jsou zejména termín návštěvy,okruh osob a přítomnost orgánu činného v trestním řízení,
v přípravném řízení státní zástupce,v řízení před soudem příslušný soudce.
Bohužel nám tyto návštěvy paní státní zástupkyně Holubová,působící
na městském st.zastupitelství v Brně zamítla.Když jsem chtěla znát důvod,sdělila mi jen,že to je v její kompetenci,termín další návštěvy mi nebyla ochotna říct a na můj dotaz,kdo je její nadřízený mi třikrát položila telefon.
Po čtvrté mi tuto informaci sdělila,ale vedoucí městského st.zastupitelství
v Brně se se mnou odmítla bavit o postupu své podřízené,nepříjmula mé námitky a odkázala mě zpátky na paní st. zástupkyni Holubovou,že rozhodnutí jsou plně v její kompetenci.Tak se ptám,pokud je důvodem vazby tzv. ovlivňování svědků,zda je možné,aby naše tři děti
ve věku 14 ,8 a půl roku mohly ovlivňovat nějaké svědky,nebo se tento postup běžně používá
k psychickému nátlaku na obviněného a jeho rodinu?Pokud se jedná
o psychický nátlak,tak se to neslučuje z listinou základních lidských práv a svobod a ani s principem práva v demokratickém státě.Navíc se
v demokratickém státě ctí presumpce neviny,tak proč lidé již odsouzení mají daleko víc práv,jak lidé,kterým nebyl zatím trestný čin dokázán soudem ani řádně tímto soudem potrestán.Vazební důvody přeci slouží k tomu,aby nebylo mařeno vyšetřování,nebo se nepokračovalo v trestné činnosti či se obviněný nepokusil o útěk.Nikde není psáno,že slouží k psychickému zlomení člověka a jeho rodiny.Proč je tedy bráněno návštěvám manželky a dětí?Nebo je běžný postup v České republice,že jsou upírány i práva,které se již schválily?Jestli ano,tak mám pocit,že jsme se vrátily do dob minulých-
do socialismu,kdy platilo,že právo se měnilo podle toho,jak se to komu hodilo.Předem Vám děkuji za Vaší odpověd.
S pozdravem

Eva

Milá Evo, osoby, které jsou v souladu se zákonem omezeni na své osobní svobodě, mají rovněž ze zákona méně práv než ostatní občané. To je dáno zejména smyslem trestu odnětí svobody a v případě vazby řádným průběhem vyšetřování. Ovšem i tato omezení osobní svobody musí být vždy v souladu se zákonem a rozhodnutí o nich jsou přezkoumatelná. Stejně tak si můžete stěžovat i na postup státní zástupkyně, a to nadřízenému státnímu zástupci. Konkrétní kroky Vám doporučuji řešit s pomocí advokáta. Zdraví Vás, Ivan Langer

Vážený pane poslanče, skutečně Vy a Vám podobní nosíte klapky na očích, nebo skutečnou situaci v této zemi nechcete vidět? Z vašich odpovědí je patrno, že nemáte tušení,proč policisté odcházejí . Možná, kdyby jste si s pár těmi, kteří odchází promluvil, ( a jsou to především lidé sloužící občanům této země tznm. lidé sloužící v uniformách na ulici - ne ti, kteří mají svá hřejivá křesla ) dozvěděl by jste se, že odchází díky vám všem politikům této země. Vždyť umíte házet jen špínu. Špatné se zdůrazní a to dobré se přejde. Používate PČR jako svou rukojmou. Samozřejmě , vždyť je to logické. Jde o represivní složku - tu nikdo nemá rád. Na nich se dají nahrabat hlasy voličů. A co na to občan ? Mnozí z nich se pak chovají stejně jako vy politici - arogantně a povýšeně. A proč tedy odchází ? Prostě jen přestalo policisty bavit pracovat v podmínkách, které jsou nedůstojné ( zajděte na nějakou z policiejních služeben ) za plat, který je uváděn v médiiích a který oni nikdy na výplatní pásce ani neviděli a při tom všem snášet " buzeraci " od svých nadřízených ,nechávat na sebe házet špínu z médií, od vás politiků a občanů.....Měla bych toho na srdci mnohem víc, ale již sem se poučila , že vše je jen mlácení prázdné slámy a že ten, kdo to myslí upřímě na to nakonec vždycky dojede.

Dobrý den, právě proto, že se s policisty pravidelně scházím (a zdaleka ne jen s těmi ve vedoucích funkcích) vím velmi dobře, jaké problémy je trápí a proč mají tendenci policejní sbory opouštět. Ano, jsou to v prvé řadě podmínky, za kterých vykonávají svou činnost počínaje těmi služebnami a konče prakticky neexistencí kariérního řádu či nejistotou o budoucích finančních podmínkách. Za tyto špatné podmínky je však odpovědna vláda v čele s ministrem vnitra. Jako stínový ministr vnitra se snažím upozorňovat na problémy, které v Policii ČR panují a předkládám i návrhy řešení těchto problémů. Každá má Černá kniha policejních hříchů začíná slovy, že kritizuji pouze ty, kteří svou neprofesionalitou kazí dobré jméno Policie ČR a vyzdvihuji a oceňuji práci všech těch policistů, kteří své zaměstnání vykonávají poctivě a kvalifikovaně a vzkazuji jim, že si jejich práce nesmírně vážím. Domnívám se, že takových policistů je většina. Před problémy, které v Policii ČR prokazatelně existují však nesmíme zavírat oči a musíme je řešit. Právě ku prospěchu dobrého jména Policie ČR. Děkuji za Váš názor, Ivan Langer

Dobrý den,chtěl bych se zeptat,jestli když budete ministrem vnitra nebude vás zač kritizovat a co by se muselo stát aby jste s funkce sám odstoupil?Podle toho jak se chováte,tak mám dojem,že rád kritizujete a sám kritiku neumíte příjmout.P.H.

Dobrý den, pokud budu ministrem vnitra, budu se svou práci samozřejmě snažit vykonávat co nejlépe tak, aby mne nebylo zač kritizovat. Na otázku, co by se muselo stát, abych z funkce sám odstoupil, v tuto chvíli odpovědět neumím. Příčinou by mohlo být třeba osobní selhání, ale například i nedostatečná podpora k prosazení nezbytných kroků k nápravě problémů v resortu. K Vašemu současnému hodnocení chci říci, že jako stínový ministr vnitra kritizuji problémy a jejich neřešení v tomto resortu, ale činím tak nerad a hluboká krize například v Policii ČR mne opravdu netěší, protože má přímé dopady na životy všech občanů. Tyto problémy je nutné co nejrychleji řešit. Pokud je kritika na mou osobu oprávněná, dokáži ji přijmout a z chyb se i poučit. I proto jsem zřídil tyto webové stránky. Zdraví Vás a děkuje za Váš názor Ivan Langer.

Pane Langere, Vaše odpověď Tomášovi (19.5.) mě udivuje. Takže Vy vlastně porovnáváte především materiální hodnoty, které dnešní demokratický systém oproti komunistickému nabízí - auta, dovolená, a úplně vrcholný prvek - spokojený a naplněný život. Vy jste bývalý režim vzhledem k věku moc neužil, a tak těžko můžete tohle položit na misku vah. Jedno je jisté, stejně jako dříve, i nyní na materiální výdobytky mnoho lidí nedosáhne. Mají se zkrátka co otáčet. Dovolená pro celou rodinu? Utopie. Auto leda ojeté za poločasem rozpadu. Ale to hlavní - nedostatek pracovních míst, nedostupnost bydlení pro mladé, zdražující se nebezplatná lékařská péče ( kdo vymyslel bezplatnou ?! , když skoro všichni platíme do systému ), to jsou věci, které jsme dříve neznali! Pokud budu nezaměstnaný absolvent, možná se budu na svět taky dívat jinak, než ho vidíte vy v ODS. Zkuste si představit, že budete živit rodinu z průměrného platu, Vaše žena bude na mateřské a navíc budete bydlet v podnájmu za nehoráznou cenu. To Vy si ale představit nemůžete - nikdy jste se do takové situace nedostal. Já si naopak umím představit, že se ti mladí budou ohlížet po někom, kdo jim slíbí ( bohužel jen slíbí ) právě takovou vizi, jakou slibují komunisté - tedy sociálně spravedlivější stát. Pak se mnohým z nich moc nedivím. A zkuste si uvědomit jedno - pokud se tu časem najde strana s jiným názvem, ale stejným programem, strana, kterou nediskredituje právě ten název, najde tolik příznivců mezi mladými, že se budeme všichni divit. To si dovolím tvrdit, přestože nemám a neměla jsem s komunisty nic společného, mám práci i svůj byt a celkem slušný plat. Ale nežiji na samotě u lesa - žiji v Olomouci a vidím na sídlišti denně se poflakující skupiny odrostlých dětí, které bez práce po skončení učňáku nebo střední školy žijí na účet rodičů bez jakékoliv perspektivy. Až bude radní zajímat něco víc než tenis či aquapark ( kde by na to taky ti mladí vzali?), pak třeba získají i ty mladé. Takhle vám na to kašlou - buď vůbec nevolí, nebo natruc vykřikují, že budou volit komunisty.

Vážená paní Nováková, přirovnání pana Tomáše nespočívalo pouze v porovnání materiálních hodnot. Týkalo se z větší části svobody, volnosti, možnosti být sobě vlastním pánem a sám si rozhodovat o svém životě. Také nežiji v izolovaném světě a vím, jaké problémy občany této země a zvláště pak na Olomoucku trápí. Přes svou poslaneckou kancelář jsem s těmito lidmi neustále v kontaktu a snažím se jim dostupnými prostředky pomoci. Co se týče mládeže a problémů s naplněním volného času, založil jsem Nadaci Bezpečná Olomouc, která nejen finančně podporuje projekty, které jsou mj. zaměřeny i na volnočasové aktivity olomoucké mládeže, drogovou problematiku atd. Děkuji za Váš názor, Ivan Langer

Kde je muj prispevek ze 17.5. ?

Pane Romane, Váš příspěvek je v části "Váš názor".

Jaký máte názor na nelogické – chorobné spojení Justiční stráže ČR ( a posléze vytvoření akce schopné složky pro potřeby justice – Justiční policie ) s Vězeňskou službou . Justiční stráž by se měla oddělit od VS ČR , která má plnit jiné úkoly než přísluší Justiční stráží potažmo např. nové Justiční policii ČR .

Pane poslanče, nevadí Vám, že na předním místě ODS stojí bývalý komanč, který dnes rozdává své rozumy, kde k nim přišel, na VUMLu se to asi neučilo. Kolik bývalých komančů je dnes v jediné pravicové straně, kterou nemohu volit právě z tohoto důvodu. Pokud se s tím ODS neumí vypořádat svědčí to o tom,že celý program jsou jenom kecy a jde tu hlavně o fleky, ne o morálku. Bývalý komanč, je pro mě navždy komanč, jako je zloděj zlodějem,i když už teď nekrade a vrah vrahem,i když už nikoho nevraždí. Členství v KSČ je cejch na celý život a nedá se ničím smazat ani členstvím v ODS.

Dobrý den, z téměř 25 tisíc členů ODS jich bylo před rokem 1989 členy KSČ přibližně 3%. Zkuste si udělat stejnou analýzu v řadách ČSSD. Ivan Langer

Pane poslanče, co ten zákon o nehorázných výhodách četníků, bachařů, hasičů a celníků? Takové platy a výhody máte jenom vy, poslanci a pak četníci. Takže toto téma dojde na pořad ne opět až před volbama, že je to tak!!!

Jaké výhody četníků, bachařů, hasičů a celníků máš na mysli

Dobrý den, nový zákon o služebním poměru příslušníků ozbrojených sborů nepřináší policistům, hasičům, celníkům apod. jen finanční výhody. Přináší zároveň podstatné zpřísnění podmínek pro výkon služebního poměru, zvyšuje nároky na vzdělání, stanoví více přesčasových hodin, které musí tito příslušníci odsloužit zdarma, umožňuje okamžité zrušení služebního poměru nejen v případě, že se dopustili trestného činu, ale i v případě porušení služební přísahy, zavádí kariérní řád atd. Z těchto důvodů se domnívám, že je tento zákon velmi potřebný a neustálé odkládání jeho účinnosti je chybou. Zároveň je nutné si uvědomit, že finanční výhody, které tento zákon přináší (vyšší platy, vyšší odchodné a výsluhy), by měly negativní dopad na již tak velmi děravý státní rozpočet a proto je nutné hledat přijatelný kompromis, jak motivovat příslušníky bezpečnostních sborů k profesionální službě, ale zároveň šetřit státní rozpočet. Zdraví Vás, Ivan Langer

Bohuzel ve svem okoli, mezi mladsimi rocniky, se setkavam velmi casto
s lidmi, kteri rikaji, ze by volili komunisti, jelikoz "za komunistu
to bylo dobry; nebyli bezdomovci; vsichni meli kde bydlet; vsichni meli praci".
Tato argumentace mnoha mladych lidi je preci velice zarazejici.
Verim, ze jejich nazory se utvari vlivem jejich rodiny, aniz by sami
onu dobu zazili.
Komunismus bych porovnal s kapitalismem na jednoduchem prikladu:
prirovnejme si komunismus k ZOO - lide jsou jakoby zvirata v klecich,
maji dostatek jidla, maji kde spat, maji velke vybehy, nic jim neschazi.
Problem nastava, jakmile takoveto zvire se zacne chovat jinak, nez
si chovatele predstavuji, jakmile se zacne schovavat, malo se vystavovat
na obdiv. To pak chovatele a vedeni ZOO takoveto zvire z expozice odstrani,
jelikoz nepusobi na navstevniky pozadovanym dojmem. Odstrani se z pohledu
ostatnich, izoluje se. Shrnu-li to, kdo bude ve vybehu delat to co
se od nej zada, je "za vodou". Bude mit dostatek vseho ...
Naopak kapitalismus bych prirovnal k volne prirode - zvire
zije volne, bez jakehokoli omezeni, a je jen na nem samotnem, zda
je natolik schopne, aby prezilo, aby se dokazalo uzivit.
A to je prave ono - dnes vam zadarmo nikdo nic neda a je jen na vas,
zda se dokazete svou praci a svymi schopnostmi uzivit, zda se dokazete
prosadit.
Model KSC je pro mnoho lidi jiste velice lakavy - s minimalni
namahou mit vse: zamestanni, byt, rodinu, auto, kazdy rok dovoulenou,
klidny a spokojeny zivot, ale za jakych podminek, za jakou cenu ...
Mnoho mladych lidi si bohuzel neuvedomuje dusledky komunistickeho rezimu,
vidi jen ony "socialni vyhody", ktere lze snadno ziskat bez vetsiho usili.
Je to zpusobeno jejich lenosti? Lenosti pracovat, prosadit se, bojovat?
Premyslejte o tom, zkousejte mladym lidem, kteri nevedi nebo nechteji
vedet o opravdovych dusledcich komunistickeho rezimu, kteri jen
znaji ze svych rodin klady a vyhody KSC, vysvetlit dusledky tohoto
usporadani, ukazte jim dostatecne mnozstvi argumentu a dejte
jim namety k zamysleni se.
Nebo KSC podstoupi svoji renezanci a ziska na svou stranu i mlade lidi,
kteri bohuzel nemohli poznat krutost a absurditutohoto systemu.
Dekuji vam, velmi rad uvitam vase reakce.
S pozdravem Tomas V., 22 let.

Milý Tomáši, velká podpora, která se dostává komunistické straně z řad občanů této země mne skutečně netěší a u mladých lidí je to ještě smutnější. Zvlášť pokud si tito mladí lidé nedokáží uvědomit to zlo a hrůzu, kterou v této zemi komunisté za 40 let své totalitní vlády napáchali. Vaše přirovnání se mi velmi líbí, nicméně, jelikož jsem tu dobu ještě zažil, musím připomenout, že ani ty všechny výhody, které podle Vás komunisté lidem nabízeli, nebyly zdaleka samozřejmostí a dnes jsou mnohem dostupnější (viz auta, každoroční dovolená, spokojený a naplněný život,…). Zároveň platí, že i ODS se dokáže postarat i ty spoluobčany, kteří se z objektivních důvodů sami o sebe postarat nemohou. Je naším velkým úkolem zamezit rostoucímu vlivu komunistů, nicméně je nutné tyto výtky směřovat i do řad politické strany, ze které voliči ve valné většině ke komunistům přecházejí, tj. do řad ČSSD. Děkuji Vám za názor a srdečně Vás touto cestou zdravím, Ivan Langer

Ano, jak řekl pan prezident Havel po svém zvolení: " Dávali Vám 2000.- na video, na které jste se stejně nemohli dívat, protože Vám tekl hnis z očí, bydleli jste v drahých králikárnách a prodávali Vám drahá auta, se kterými se nedalo jezdit. Dnes nám hnis z očí neteče ale slzy bezmocnosti, video je dostupné téměř všem, zato potraviny, školství a zdravotnictví podražilo, obilí se nabízí elektrárnám a auto- máš hned- na splátky, s nehorázným úrokem, drahým benzínem atd.

pane poslanče,nešlo by do volebního programu ODS zařadiz zrušeni tzv. koncesionářských poplastků za vlastnictví televizního a rozhlasového přijímače?Nejsem přece poddaným jeho veličenstva televizních odborů,kterým nechci nic platit.České televizi a rozhlasu navíc nevěřím ani slovo.

Dobrý den, i když já osobně mám celou řadu výtek k České televizi a zejména k jejímu hospodaření (především za bývalých vedení), musím zdůraznit, že veřejnoprávní televize i rozhlas mají v demokratické společnosti svou nezastupitelnou úlohu, kterou je třeba chránit. O způsobu a výši financování této veřejnoprávní role pak samozřejmě lze diskutovat. Ivan Langer