Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Pane Miloši/borůvko/,já jsem naznačila,že by pan langer jako opoziční poslanec si mohl alespoň něco ověřit,a co by to mělo být,jsem napsala polopatě a v minulém příspěvku i se jménem policisty,odpověděl to,co jste si přečetl.Jsem potěšena,že alespoň zareagoval,ale s jeho odpovědí rovněž nejsemspokojena,mohl by z ¨titulu svojí funkce skutečně dělat více a hlavně si leccos ověřit,to je vše,jsem žena,nikoliv muž.

Paní Mílo, velmi se Vám, jako ženě, omlouvám. Váš příspěvek jsem pochopil tak, jak jsem napsal. Poslední Váš příspěvek je pro mě již zřejmý a plně s Vámi souhlasím.

Pane poslanče,
žádám Vás o iniciování usnesení, aby na netu byl přístupný seznam poslanců přítomných na zasedání sněmovny.Současně aby byla k dispozici statistika přítomnosti poslanců při zasedáních. Myslím, že při elektronické evidenci přítomných by to nebyl problém. Bylo by to v každém případě potřebné k tomu, abychom my voliči věděli, koho volit v příštích volbách . A pro jednání parlamentu by to asi byl taky přínos... nebo ne?
Děkuji za odpověď.
Glöckner

Vážený pane Glöcknere, osobně by mi taková evidence nevadila, protože se jednání sněmovny účastním a z titulu své funkce místopředsedy sněmovny jich dokonce velkou část i vedu. Účast při hlasování včetně toho, jak který poslanec hlasoval, můžete zjistit již dnes na internetových stránkách www.psp.cz, v sekci "dokumenty". Děkuji za Váš podnět, Ivan Langer.

Pane Langere. Pan Míla je s Vaší odpovědí potěšen. Já ale moc ne. Ukazuje se, jak to v politice opravdu chodí. Jste opoziční poslanec a prakticky nemůžete nic dělat jen upozorňovat. Nevím, zda jste si přečetl mé vyjádření k příspěvku pana Míly, proto připojuji závěr. "Z pohledu ODS jsou všechny tyto křiklavé případy v policejním sboru jen díky vládě ČSSD, která to neuměla včas podchytit. Oni tyto problémy za své vlády neměli. Oni snad ani nemuseli nic podchycovat, protože za jejich vlády by k takovýmto přečinům dojít ani nemohlo a až se vrátí do vlády, opět nebude." I ČSSD vlastně, stejně jako nechcete jednou Vy, jako případný budoucí ministr vnitra, rozhodně krýt špatnou práci či dokonce trestnou činnost policistů či úředníků ministerstva vnitra. Zdá se vám ale odpovídající Vaše několikeré vyjádření, že je to jasný důkaz jejich pracovního šlendriánství? Mě ne a proto jsem v úvodu mého předešlého vyjádření napsal: "Píchnete do vosího hnízda: 1. lze očekávat možná odvetná opatření ze strany "napadených", 2. resort se hodnotí jako velmi špatně řízený, protože je v něm tolik špíny. Nepíchnete do vosího hnízda: 1. mají pokoj nejen podřízení a některé osoby mimo resort s nimi spojené, ale hlavně Vy, 2. resort je velmi kladně hodnocen, neboť v něm pracují jen samí poctivci." Co Vy na to? Nebylo by výhodnější být další 4 roky opozičním poslancem? Nic nedělat a jen upozorňovat?

Vážený pane Borůvko, na Váš dotaz o zodpovědnosti předchozích vlád ODS za problémy na vnitru si Vám dovolím předložit odpověď, kterou jsem zaslal panu Rostislavovi jako reakci na příspěvek ze dne 2. 6.: „Dobrý den, jsem si velmi dobře vědom toho, že některé problémy u Policie ČR přetrvávají celou řadu let a existovaly i za vlády ODS, která měla těžký úkol vybudovat z totalitního aparátu demokratický a ne všechny problémy se podařilo vyřešit. Na základě dlouhodobého pozorování a analýz jsem však přesvědčen o tom, že za vlád sociální demokracie tyto problémy narůstají, dokonce se objevilo spousta problémů nových a sociálně demokratičtí ministři je vůbec neřeší. Nebudu se vyjadřovat ke kvalitám bývalých ministrů vnitra za ODS. Dnes před vámi stojím já, Ivan Langer, a mám jasnou vizi, jak problémy v resortu vnitra řešit. Tato moje vize je dostupná na tomto webu (Modrá šance pro slušné lidi, Černé knihy policejních hříchů apod.). Uvítám Váš názor na ni. Děkuji za Váš příspěvek, mějte se fajn, Ivan Langer.“ S pozdravem, Ivan Langer

Vážený pane Langer,děkuji za odpověď,ale myslím si,že v postavení,které zastáváte,máte možnost si leccos prověřit,ale i přesto mne Vaše odpověď potěšila.

Vážená paní Milo, pokud se stanu ministrem vnitra, ujišťuji Vás, že se na mne můžete se svými podněty obrátit a tyto budou řešeny. V současné době opravdu vůči zaměstnancům ministerstva či Policie ČR žádné pravomoci nemám. Těším se na naše budoucí setkání, Ivan Langer

Nemyslíte, že by bylo vhodné požádat protikorupční útvar policie,aby se začal zabývat vyšetřováním možné korupce v případu lobinku pro televizi Nova a začít u Vás? Kam až sahá Vaše drzost a arogance?

1. Dobrý den, máte-li pocit, že by se měl "protikorupční útvar policie" zabývat vyšetřováním možné korupce v případu lobingu pro televizi Nova, dejte mu podnět, ať začne pracovat.
2. Abych mohl reagovat na vaši druhou otázku, musíte upřesnit, co považujete v mém jednání a vystupování za drzé a arogantní. Na takto obecný dotaz nelze konkrétně a věcně odpovědět.

Vážený pane poslanče, nevím, na koho už se mám s mým problémem obrátit. přestěhovala jsem se z manželem z Olomouce do okr. Vyškov. později jsme zjistili, že naše obec je silně komunistická. Vzali jsme si hypotéku, začali rekonstruovat RD a od té doby jsou problémy se sousedy i se starostou. Sousedka pracuje na finančním úřadě ve Vyškově a jedna ruka se starostou. Píše na nás neustále nějaké udání, telefonuje na úřady a to vše dělá v pracovní době. Předseda místní stavební komise mě a manželovi řekl, po dotazu, kdy mu volá, minulý týden volala i 5 krát za den a samozřejmě, že z práce, to byla jeho slova. Posílá na manžela kontroly ze živnostenského úřadu, kdy úředník oznámil manželovi, kdybych Vás p. ... nekontroloval nedávno na Vaší pronajaté dílně, myslel bych si, po tom, co napsali Vaši sousedě, že jste ten největší darebák pod sluncem. Nemůžeme si ani nabrousit sekeru na poštípání dřeva. Starosta nás obtěžuje několikrát týdně i kvůli jedné věci, a po zdělení, že by se měl starat o polorozpadlou stavbu uprostřed obce, z které neustále vyháníme malé děti, protože pod ní jsou sklepení, řekl mi, že mi je po tom "h....", že si mají matky děcka hlídat a, že nám ještě ukáže, co umí. Po tom co jsme mu řekli, že si ona jeho známá vše vyřizuje v pracovní době řekl, že to není náš problém, že si může dělat co chce. Myslíte si pane poslanče, že je na tyto lidi možnost podat stížnost a Kam? Máme pocit, že je to tu jedna velká červená mafie na malé obci. Děkujeme za odpověď.

Vážená paní Bergerová, pokud by pan starosta i další úředníci porušovali svým jednáním zákony, je možné se ochrany domáhat u civilních soudů, případně i prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení. V případě nepravdivých udání je možné se domáhat nápravy například žalobou na ochranu osobnosti, případně i trestním oznámením pro podezření z trestného činu pomluvy. Jinak je zde také odpovědnost politická a pokud se starosta vůči občanům chová arogantně a neslušně, ti mu to vrátí v příštích komunálních volbách. Konkrétní kroky ve Vašem případě bych pak doporučoval konzultovat s právním zástupcem. Zdraví Vás Ivan Langer.

K tomu se asi nebudete chtít vyjádřit, nebo ano?


Ivan Langer koupil dům za 2,5 milionu
zastavil ho za 5 milionů
a pronajímá v něm kancelář
správci majetku obchodníka s LTO
obviněného z objednání dvou vražd

Za dva a půl milionu korun se stal místopředseda Poslanecké sněmovny a místopředseda ODS Ivan Langer jediným majitelem domu v centru Olomouce. O čtyři měsíce později přijala tentýž dům banka do zástavy za úvěr ve výši 5 milionů korun. Nebytové prostory v domě pak Langer pronajímá nejbližšímu spolupracovníkovi šumperského podnikatele Vratislava Kutala, obviněného z iniciování dvou vražd.


Pozemek a na něm stojící dům číslo 25/504 v olomoucké ulici 8. května koupil Ivan Langer v dubnu 1999. V srpnu 1999 uzavřel Langer smlouvu o zřízení zástavního práva na tyto nemovistosti pro Bank Austria Creditanstalt, a to za úvěr ve výši dvojnásobku ceny, kterou čtyři měsíce předtím zaplatil, tj. 5.000.000 korun.

Od 1. července 2000 v domě funguje zákaznické středisko pojišťovny Allianz. Právě Ivan Langer přitom navrhl zřízení parlamentní vyšetřovací komise, která prošetřuje okolnosti prodeje IPB, o niž původně usilovala kromě ČSOB také Allianz. Langer několikrát vystoupil na straně kritiků převzetí IPB Československou obchodní bankou, kteří tvrdí, že pro stát by bylo výhodnější prodat IPB pojišťovně Allianz.

Třetím nájemcem nebytových prostor v Langrově olomouckém objektu bydlení je kancelář Daňové poradenství Paclík. Jeho majitel Radomír Paclík bývá označován jako správce majetku šumperského podnikatele Vratislava Kutala, který je již rok vazebně stíhán pro podezření, že si společně s dalším obchodníkem s lehkými topnými oleji ze severu Moravy objednali v roce 1995 vraždu jiného významného obchodníka s LTO. Kutal je navíc podezřelý, že si objednal vraždu novináře zabývajícího se podvody s LTO, a podle policie byl zapojen i do někdejšího výbuchu bomby u olomouckého soudu. Jméno Langrova nájemníka Paclíka figuruje v internetovém obchodním rejstříku (www.justice.cz) v 9 firmách a z toho 8krát společně s Kutalovým.

Bývalý policista Vratislav Kutal ovládá desítky firem, které často vlastní jedna druhou. Řada z nich je přitom spojena se správou města Šumperk - Kutalovi například patří čtyřicetiprocentní podíl ve společnosti, která zásobuje Šumperk pitnou vodou, drží také významný balík akcií šumperské teplárenské firmy a působí v realitní společnosti, která spravuje nemovitosti v majetku města. Radomír Paclík vykonává v Kutalových firmách nejčastěji funkci předsedy dozorčí rady, v jiných zasedá v představenstvu. Celkové základní jmění osmi firem, v nichž vedle sebe figurují jména Vratislava Kutala a Radomíra Paclíka, přesahuje 635 mil. Kč.

Spojitost mezi Ivanem Langrem a vazebně stíhaným Kutalem dokládá fakt, že spolu absolvovali výlet na Kilimandžáro, nejvyšší horu Afriky. Mluvčí občanského sdružení Hnutí za spravedlnost, které vystupuje na Kutalovu obhajobu a prohlašuje ho za nevinného, dokonce uvedl, že Kutal Langrovi výlet na Kilimandžáro zaplatil. Ivan Langer ale toto tvrzení označil za sprostou lež a naprostý výmysl, ovšem přiznal, že byl na Kilimandžáru ve stejnou dobu jako Kutal.

Hnutí za spravedlnost tvrdí, že Kutalovo zatčení hraje do karet významným politikům, které neoficiálně sponzoroval. Kriminalisté, kteří Kutalův případ vyšetřují, však podle náměstka ředitele pražského úřadu vyšetřování Ivana Smékala neobjevili jediný náznak takového pozadí případu. Jsou ale přesvědčeni, že se v případu Kutal a spol. dostali zhruba do středního patra pyramidy mnohamiliardových podvodů s LTO. Dovozci a lidé, kteří mafii kryli, zatím stíháni nejsou, přiznávají policisté.

Dobrý den, velmi rád Vám, ale i Janě M. odpovím. Na úvod jen musím s lítostí konstatovat, že k uvedenému tématu jsem se již opakovaně (i na těchto stránkách) vyjadřoval. v této souvislosti mne jen mrzí, že přes má jasná vyjádření, přes zjevná fakta, někteří pisatelé opakovaně uvádějí nepravdivé informace, které kdysi jednou někdo vypustil. Nechci nikomu podsouvat nic zlého, ale občas mívám pocit, že se někdo snaží udělat ze stokrát opakované lži pravdu. Ale teď k podstatě problému:
1. Koupě domu a úvěr: Dům jsem koupil za své peníze a na jeho rekonstrukci jsem si vzal úvěr, který splácím z výnosů nájmů. Všechny peníze byly použity na rekonstrukci a na nic jiného. Hypotéční úvěr byl zcela standardní, z čehož plyne, že jsem musel jako protihodnotu zastavit bance zrekonstruovaný dům - tedy dům, který jsem já koupil za své a nainvestoval do něj peníze banky. V případě, kdybych úvěr nesplatil, přišel bych o vše, tedy i o mé vlastní peníze. Závěr k bodu 1: Jde o naprosto čistý, průhledný a standardní postup, běžný vztah mezi majitelem domu a hypoteční bankou.
2. Pronájem kanceláře: Nájemcem jednoho ze čtyř nebytových prostorů je pan RNDr. Tomáš Paclík, nikoliv pan Radomír Paclík. Jedná se tedy o úplně jinou osobu než píšete. Věřím, že toto vysvětlení stačí, já jen dodám, že je škoda, že se v tomto případě jen přebírá lež, kterou kdysi jeden prapodivné internetové periodikum uvedlo a poté, co se mělo za tuto prokazatelnou lež omluvit, raději zaniklo...
3. V mém domě již více než 2 až 3 roky (omlouvám se, ale nemám v tuto chvílik dispozici nájemní smlouvu) není žádné zákaznické středisko Allianz. I v době, kdy tam bylo, se jednalo o zcela standardní smluvní vztah nájemce - pronajímatel a mohu zcela jednoznačně prohlásit, že jsem nikdy nevystupoval ve prospěch pojišťovny Allianz v případě IPB. Ukončení nájmu souviselo se změnou obchodní strategie pojišťovny. A když už někdo hovoří o "převzetí" IPB jednou bankou za masivní asistence státu a ČSSD, doporučuji se seznámit se závěry parlamentní vyšetřovací komise k IPB a zejména s finanční bilancí vůči občanům ČR. S jistou dávkou nadsázky říkám, že za podmínek, za jakých ČSOB "získala" IPB, bych ji bral taky. :-)
4. Cesta na Kilimandžáro: Tuto cestu organizoval můj kamarád - architekt. Zbývající 4 účastníky jsem poznal až cca týden před odjezdem, do té doby jsem je neznal. Všechny náklady spojené s cestou jsem si hradil ze svého. S panem Kutalem jsem tedy žádné vztahy neudržoval ani před touto cestou a ani po ní!
Závěr: Věřím, že jsem Vám vyčerpávajícím způsobem objasnil skutečnou podstatu věcí a vyvrátil neuvěřitelné fámy, lži a z nich plynoucí spekulace.
Přeji vše dobré. IL

Pane poslanče, možná jste se opakovaně ke koupi domu v ulici 8. května vyjadřoval, ale já stále nerozumím jedné věci. Ten dům koupila vaše budoucí tchyně paní B. z Hradce. Kupní cena ve výši cca 2,3 milionu byla snížena na 1,8 milionu. Proč vlastně? A z jakého důvodu nebyly v domě zachovány bytové jednotky, proč museli nájemci oněch jednotek dům opustit a odejít mimo Olomouc? Divíte se, že se tento problém vrací jako bumerang, nicméně těch otázek kolem a hlavně postup oklikou přes paní B. se nejeví moc průhledný. Navíc jste osoba veřejně činná, takže počítat s podobnými dotazy zřejmě musíte. Mě zaujalo, když jste v souvislosti s golfem a Véskou prohlásil, že předsedu klubu neznáte. Tedy vám zřejmě nedělal pan M. nikdy asistenta v poslanecké kanceláři. Máte pocit, že všechno je jedna paní povídala?

Vážený pane, odhodlal jsem se Vám napsat jako velmi vytrvalý volič ODS a v poslední době jako šlen ODS Znojmo. Nevím do jaké míry jste informován o současné situaci ve Znojmě. Došlo zde k uchopení moci bývalými členy US DEU a jejich věrnými, Zejména se jedná o bývalého předsedu US DEU Znojmo a současného předsedu OR ODS Znojmo. Znojemská místní organizace byla pučem převzata a nyní se chystá převzetí celé oblasti, neboť obranné mechanizmy ve stanovách ODS jsou veškeré žádné. Vše nasvědčuje tomu, že se chystá další hromadný příjem členů z řad zaměstnanců firmy DELTA pekárny, ale zejména přijímání našich Vietnamských spoluobčanů jejichž nepsaný bos se již členem ODS stal. To co vám píši jsou pouze kusé informace z nichž je možno si utvořit názor. Firma Delta disponuje 2000 zaměstnanci a vietnamských spoluobčanů spadajících pod stánkařského bose je zhruba 1000. Myslím, že nějaké ty varovné signály již k Vám dorazily, ale bohužel vnitřní mechanizmus ODS je natolik těžkopádný, že se obávám reakce až po dvanácté hodině. Berte prosím mé upozornění vážně. Pro další informace je možno mi psát na mail jaromil.er.ben@seznam.cz. Není vhodné o těchto věcech komunikovat na otevřených stránkách, ale jinde se mi nikdo neozývá, takže to vidím jako poslední možnost jak varovat před unionizací ODS. Děkuji za pozornost a pochopení. Petr

Dobrý den, vím o tom a považuji tu situaci za nesmírně vážnou. jednala o ní i včera Výkonná rada ODS. Do měsíce budeme mít více informací a pokud by se potvrdilo to, co píšete, nebudu váhat ani minutu a budu prosazovat odebrání licence tomuto místnímu sdružení ODS!

Vážený pane poslanče,
na můj příspěvek ze dne 11.5. jste nereagoval,myslím,že je to ožehavé téma a Vám se tomu chce vyhnout,ale bylo by dle mého názoru rozhodně prospěšné nechat prozkoumat i ty nejvýše postavené osoby,poněvadž je již známo,že nejhorší zločiny vedou právě elitní policisté což se ukazuje na kauze Berdychův gang apod..Tito policisté znají dokonale policejní praktiky a takoví dělají všecko,aby se na ně nepřišlo. Pokud byste se stal ministrem vnitra,odpovězte mi,zda se nebudete bát píchnout do vosího hnízda,jsem přesvědčena,že rázem by bylo vyřešeno mnoho doposud nevyřešených kauz,nejsou,protože v nich právě figurují vysocí policejní důstojníci a tak je to dokolečka.
Děkuji za odpověď,doufám,že nyní snad budete reagovat.

Pane Mílo, promiňte, že se vkládám to Vašeho dotazu. Jistě Vám pan Langer sám odpoví. Mám na to, a nejen já, následný pohled. Píchnete do vosího hnízda: 1. lze očekávat možná odvetná opatření ze strany "napadených", 2. resort se hodnotí jako velmi špatně řízený, protože je v něm tolik špíny. Nepíchnete do vosího hnízda: 1. mají pokoj nejen podřízení a některé osoby mimo resort s nimi spojené, ale hlavně Vy, 2. resort je velmi kladně hodnocen, neboť v něm pracují jen samí poctivci. Z pohledu ODS jsou všechny tyto křiklavé případy v policejním sboru jen díky vládě ČSSD, která to neuměla včas podchytit. Oni tyto problémy za své vlády neměli. Oni snad ani nemuseli nic podchycovat, protože za jejich vlády by k takovýmto přečinům dojít ani nemohlo a až se vrátí do vlády, opět nebude. Nabo je to jinak?

Dobrý den, mohu Vás ujistit, že jako případný budoucí ministr vnitra rozhodně nehodlám krýt špatnou práci či dokonce trestnou činnost policistů či úředníků ministerstva vnitra. Důsledná očista Policie ČR je jednou z mých základních priorit. V dnešní situaci však bohužel nemám žádné pravomoci, jak takové nápravy dosáhnout, a proto se alespoň snažím nejen ministra vnitra, ale i širokou veřejnost upozornit na problémy, které v tomto resortu existují a nabízet alternativní řešení těchto problémů (viz Černá kniha policejních hříchů I, II, Modrá šance pro slušné lidi, atd.). Zdraví Vás, Ivan Langer

Vážený pane poslanče.
Líbí se mi část Vaší proklamace o vnitřní bezpečnosti, kde píšete, že: ...V policejní práci chci více posílit roli prevence trestné činnosti, zredukovat administrativní aparát a změnit strukturu řízení Policie ČR. Pokládám za nezbytné nasměrovat finanční prostředky do přímého výkonu policejní služby a nakládat s nimi hospodárně... . Ale to jsou přece staré známé věci, které se táhnou již řadu řadu let. Nebo za vlády ODS v nimulosti nebyly?? Proč je chcete řešit až ted, když jsou známy již z minulosti, proč toto neřešila ODS již v době, kdy byla ve vládě. Děkuji.

Dobrý den, Rostislave, jsem si velmi dobře vědom toho, že některé problémy u Policie ČR přetrvávají celou řadu let a existovaly i za vlády ODS, která měla těžký úkol vybudovat z totalitního aparátu demokratický a ne všechny problémy se podařilo vyřešit. Na základě dlouhodobého pozorování a analýz jsem však přesvědčen o tom, že za vlád sociální demokracie tyto problémy narůstají, dokonce se objevilo spousta problémů nových a sociálně demokratičtí ministři je vůbec neřeší. Nebudu se vyjadřovat ke kvalitám bývalých ministrů vnitra za ODS. Dnes před vámi stojím já, Ivan Langer, a mám jasnou vizi, jak problémy v resortu vnitra řešit. Tato moje vize je dostupná na tomto webu (Modrá šance pro slušné lidi, Černé knihy policejních hříchů apod.). Uvítám Váš názor na ni. Děkuji za Váš příspěvek, mějte se fajn, Ivan Langer