Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Výžený pane, mám za to, že Vaše vystoupení v pořadu TV Nova - Kotel zcela jasně prokázalo, že lákání voličů na populistické a nerálné sliby, jsou Vám zcela cizí a to přes fakt, že riskujete úbytek určité části voličského spektra, voličů, kteří jsou za každých okolností sedout na lep populistickým demagogů, jejichž výrazný typ představuje např. náš stávající předseda vlády. Můj vzkaz zní: nenechte se znechutit!

Váš volič

Petr Kučera

Vážený pane poslanče, reaguji na Vaše páteční vystoupení v Kotli. ODS považuji za jedinou relevantní pravicovou stranu. Líbí se mi Vaše názory, které přesně vystihují aktuální politickou situaci a děkuji za vaši nepopulistickou politiku, která všem měří stejným metrem. Jen vydržte až do voleb.

Jo, vydržte do voleb a připravujte se na další roky v opozici :o)))

Vážený pane Marku, děkuji za podporu, kterou ODS i mé osobě projevujete. Slibuji, že jak v období do voleb, tak i po volbách budu dělat vše pro to, abych Vás a další příznivce ODS nezklamal. Srdečně Vás zdravím, Ivan Langer.

Dobrý den, pane doktore.Moc jste se mi líbil v Kotli, bylo to zdravě asertivní srozumitelné vystoupení.Moc Vám držím palce do voleb.Vaše volička.

Vážená paní Evo, moc si vážím Vaší podpory. Slibuji, že udělám vše pro to, abych Vás do voleb i po nich nezklamal. S pozdravem, Ivan Langer

Vážený pane Langer,
dočetla jsem se o uprchlémKrejčířovi,že bylo všeobecně známo,že měl velmi dobré kontakty jak s policií,tak i se soudci,jak je to možné?Proč jste nějakým způsobem jako stínový ministr vnitra nezakročil, vždyť tento stát je přímo prohnilý korupcí a úplatností,která je všude,nevyjímaje orgány činné v trestním řízení.připomínám znovu případ J.Kajínka,člověka,který byl veřejnosti předhozen jako ta nejtěžší zrůda,pořádaly se na něj¨doslova manévry,jak je možné,že Krejčíř uteče ze záchodu,kde by mohl být chycen během 1O minut,to Vám nikomu v Poslanecké sněmovně nevadí,co dělá branně-bezpečnostní výbor,co se to děje v této zemi.Na jedné straně jsou odsuzováni lidé bez jasných důkazů,na straně druhé pan soudce nyní teprve zvažuje zda vůbec dovolí zatykač na tak nebezpečnou osobu jako je Krejčíř,člověk se nemůže domoci spravedlivé obnovy procesu a to proto,že má smůlu jako pan Kajínek,že v jeho kauze spáchali vraždy policisté a soudce všemožně brání obnově atd. Můžete vůbec odpovědět na něco z toho co se ptám?Upřímně řečeno,ani nečekám odpověď ,zde bude zřejmě pravda v příspěvku diskutujícího pana Arnošta.Chtěli byste jako strana ODS vyhrát volby,vždyť jste doposud nic neudělali,aby se nedělo to,co se děje,jsem znechucena jako ostatně celá veřejnost.Chtělo by to zcela novou stranu,ale taková neexistuje.

Dobrý den, Mílo, z Vašich dosavadních příspěvků plyne, že přesně nevíte, za co je odpovědná a jaké pravomoci má vládní koalice a na druhé straně opozice, které jsem členem. O možných kontaktech pana Krejčíře na policisty či soudce měli vědět ministr vnitra a ministr spravedlnosti.

Opoziční politici bohužel přístup k takovým informacím nemají a mohou reagovat až tehdy, až takový skandál vyjde najevo. I mne mrzí, že nemám dostatek prostředků, abych takovým situacím mohl předcházet, ale slibuji, že učiním vše, co je v mých silách, aby celá záležitost byla řádně prošetřena a vůči odpovědným osobám vyvozena patřičná odpovědnost. Ta by se neměla týkat jen policejního prezidenta, ale i dalších lidí, včetně samotného ministra vnitra.

Děkuji za Vaše názory a srdečně Vás zdravím Ivan Langer.

Lidi!!Proč se tady vůbec namáháte s nějakým plácáním do vody.Vždyť to ti parchantI "ÓDÉSÁCI"stejně nečtou a když,tak se jen usmějou a řeknou si,,,chudáčci za ty prachy co mám si kecejte co chcete.Taková diskuze je vlastně k ničemu.

Vážený pane Arnošte, pokud si dáte tu práci a prohlédnete si tyto stránky, zjistíte, že si zájmu občanů velice vážím a na jejich příspěvky reaguji. Své webové stránky pravidelně aktualizuji stále novými materiály a informacemi. Sdělovacími prostředky jsou tyto webové stránky dokonce dávány za vzor ostatním politikům (viz Česká média, 13. 3. 2005, článek i na těchto webových stránkách v sekci Média o IL). S pozdravem, Ivan Langer

Dobrý den,

rád bych se Vás zeptal na problém, o němž se veřejně mnoho nemluví. V roce 1991 bylo městům a obcím umožněno založit institut městské či obecní policie. Mělo se jednat pouze o dočasné opatření, než policie ČR bude schopna plně fungovat. Časem se ale ukázalo, že tyto místní složky jsou poměrně efektivní a jejich existence trvá dodnes. Bohužel, velmi často, a to zejména na malých městech a obcích, jsou částečně nuceni suplovat činnost policie státní. Zejména tam, kde PČR nemá služebnu v místě. Není nic neobvyklého, že PČR žádá policii městskou o zákrok či výkon, protože ona sama nemá prostředky, čas a lidi. Je-li tomu naopak, PČR odmítá spolupráci s MP. Dále, obvodní oddělení na venkově mají ve svém okrsku 10 a více obcí, včetně jejich katastrálních území, na něž připadá jedna dvoučlenná hlídka. Nejsou tudíž schopni efektivně fungovat a spoléhají výlučně na MP. I přesto je MP státem dlouhodobě ignorována. Odkazy zákonodárců na skutečnost, že MP pouze zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku ( není zákonem definováno ) a že jsou v pravomoci měst a obcí ( poskytují součinnost státním orgánům a suplují jejich preventivní činnost ) jsou výrazem naprosté neznalosti reality běžného života. Jsou to strážníci MP, kteří se při své pochůzkové činnosti setkávají s pachateli v prvotní fázy nezákonné činnosti a činí první opatření ( zajištění stop, pachatelů apod. ) Policista zařazený do OO PČR si pak nechá pachatele předvést až na služebnu, zpracuje dokumentaci a postoupí věc dále. Dokonce takový postup přímo vyžadují. Přesto jsou strážníci MP státem degradováni do pomyslného "hnojiště." Pracují za průměrný plat 12000,- Kč, každé tři roky musejí složit zkoušku před komisí ministerstva vnitra, jsou vydáni na milost vedení - ze zákona starostovi - jenž je v 99% případů "civilista", který nemá o práci MP ani potuchy, a snaží se ji využívat způsobem často nemorálním. Nemyslíte, že by bylo vhodné, učinit konečně radikální legislativní kroky k tomu, aby činnost bezpečnostních a pořádkových složek všeho druhu byla provozována na profesionální úrovni, ku prospěchu občanů a nikoliv úředníků ? A neměl by stát vycházet městům a obcím vstříc v záležitostech bezpečnosti a ochrany obyvatel, a neměl by jim poskytovat pomoc finanční či materiální, jakožto kompenzaci toho, že není schopen vlastními silami zabezpečit bezpečnost občanů a jejich majetku.

Dobrý den, situace je v některých oblastech dokonce taková, že obce nejen, že financují své obecní policie, ale dokonce i přispívají na policii státní (zejména vybavením kanceláří). V systému ochrany bezpečnosti občanů považuji obě složky policie (jak státní, tak obecní) za velmi důležité, mající svou nezastupitelnou, ale částečně odlišnou roli. Ve svých rolích by si neměly konkurovat, ale navzájem se doplňovat. Tímto vzájemným vztahem obecní a státní policie se rovněž zabývám ve stínovém materiálu Modrá šance pro slušné lidi, který je k dispozici i na těchto webových stránkách. Děkuji za váš příspěvek a srdečně Vás zdravím, Ivan Langer

Dobrý den pane Langner. Chci reagovat na Vaše vystoupení v kotli.
Představte si, že si všichni vezmou z Vás příklad a začnou studovat a stanou se z nich manažeři, politici, ředitelé firem. Zajímalo by mě, kdo vypěstuje obílí, kdo umele mouku a kdo z ní upeče chleba, abyste měl co jíst. Všichni budeme přeci velice vzdělaní a nebudeme chtít pracovat rukama. Co se týče minimální mzdy - zeptejte se prodavaček, šiček jakou mají mzdu (samozřejmě ne v Praze). A to mají v kapse výuční list.
Já sama mám VŠ a chápu, že potřebujem inteligenci, lidi vzdělané, ale potřebujem i ty ostatní, vyučené, s maturitou a i ty jen se základní školou. Každý kdo pracuje vytváří hodnoty. Každý by měl být slušně zaplacen tak, aby mohl slušně se uživit a po 45letech práce si ještě stihnout trochu užít důchodu.
Hezký den
Mě se tJá naštěstí za tuto mzdu nepracuji, i padzza kolik , etetep áž od clod dlVám napeče chleba, kdo bude kopat uhlí, kdo bude šít, pěstovat chodit abedko , firem. i chtchi

Dobrý den paní Kateřino, dobře vím, že tato země potřebuje nejen vysokoškolsky vzdělané lidi, ale i ty, kteří pracují na stavbách, u výrobních linek, stojí za pultem apod. Těchto lidí, pokud vykonávají svou práci kvalitně, si velmi vážím, stejně, jako si vážím manažerů, ředitelů, učitelů, lékařů, policistů a jiných povolání s vyšším vzděláním, pokud svou práci rovněž vykonávají profesionálně. Ale i pro ty dělníky, zedníky, řemeslníky a další platí, že čím vyšší bude jejich kvalifikace, tím lepší bude vykonaná práce a tím více peněz si zaslouží. Motivace a postup jsou možné v každé profesi. Děkuji za Váš názor, Ivan Langer

Člověče Langře, vy jste v tom kotli pomalu víc než v parlamentu!!!

V "nováckém kotli" se pan Langer cíti jako ryba ve vodě. Prázdné hlavy, prázdné řeči, populismus, trochu ega, trochu sexu, trochu ramen, atd...
Škoda, že volby nejsou do "kotle". Tam by vyhral... a po volbách i uspěl..
On však již léta sedí v parlamentu. Vše, co si za ta léta "vydělal" mu přeji. Neumím si však odpovědět ,co z toho měl občan-volič.
V čem je vlastně rozdíl mezi zkorumpovaným bývalým ministrem vnitra Grosem a stínovým ministrem vnitra Langerem.Snad v tom, že ten první už tam díky bohu není a ten druhý tam snad nikdy nebude.
Je to obyčejný populista.

Dobrý den, i když mám diváky Kotle velmi rád, tak v parlamentu jsem přece jenom častěji :-). S pozdravem, Ivan Langer

Pane Langer.
V kotli jste mně nezklamal, pořad stejně trapné žvásty. Jděte s tou vaši ODS už do .....
Jenom škoda, že nikdo nevznesl dotaz na ty vaše majetkové poměry. Bylo by zajímavé slyšet vaši odpověď, kde jste na to vzal a kdo vám půjčil. Ne, že bych zavíděla, ale pracují 45 roků v kuse a jaksi po tolika rokách tvrdé práce v hutích jsem se zmohla akorát na dům, na který mi komunisté půjčili. Asi jsem byla celý život neschopná a proto čest těm, kteří byly schopni si natunelovat a najkrást.
Věřím , že by jste to zase pěkně ukecal tím, že jsem se nsnažila, tudíž mne čeká mizerný důchod ale Vy odesáci uděláte pořádek, každý dostane 4000 tisíce a kdo není schopny jako Vy, tak ať chcípne hladem. Ti kteří vás budou volit jsou padlý na hlavu a také se dočkají.

Pane poslanče,
po dnešním sledování pořadu " KOTEL", tj. dnes 17.6.2005 jste mne přesvědčil, koho budu volit v příštích volbách. Vaše strana to tedy rozhodně nebude. Dnešním dnem jste ztratil pro svou stranu můj hlas. A nejen můj, možná totiž víte, že každý člověk dokáže ovlivnit minimálně 8 lidí a těch 8 lidí ovlivní dalších 8 lidí a zkuste počítat se mnou...64-128-256..., a tak bychom mohli počítat a počítat... .
Přesně tolik voličů ztrácíte, protože to co jste dnes předvedl v "kotli", není hodno politika zastupujícího nás obyčejné občany. Jak si můžete veřejně dovolit říci či jen uvažovat o zrušení minimální mzdy? Umíte si vůbec představit jak se chovají dnešní rádoby podnikatelé ať už tuzemští či zahraniční ke svým zaměstnancům? Dnes je totiž taková doba, že jsou lidé zaměstnáváni jen za minimální mzdu. A je úplně jedno jestli je to dělník či úředník ve firmě. Zaměstnaneci se obávají o svá místa. Ptáte-li se na důsledek a příčinu tak tady jsou. Příčina je jednoduchá a je jich hned několik, například nemoc, kdy se lidé bojí jít k lékaři a nemoci přecházejí a důsledek? V lepším případě invalidní důchod a o tom horším snad ani není potřeba psát. Další z příčin jsou velmi špatné pracovní podmínky, jako je nedodržování přestávek v pracovní době či možnost navštívit toaletu, což se bohužel děje nejen ve firmách typu TCPA, Panasonic, ARROW, FOXCON a další.... najde-li se zaměstnanec, který má odvahu se veřejně ozvat důsledkem je mu ona otřepaně známá věta "... můžete jít, venku čeká dalších 100 lidí..." Smutné, že?
Víte, když vás poslouchám, říkám si v jakém že státě to vy, politici, vlastně žijete, že nevidíte skutečnosti, které přímo bijí do očí? Nebo snad na nich máte klapky, které se otvírají jen před vstupem do Sněmovní ulice?
Velmi se mi líbil názor o zavedení možnosti uveřejnit momentální počet poslanců při čtení či projednávání v poslanecké sněmovně! Vždyť vy poslanci si tam chodíte jako do sokola! Tímto teď nechci urazit sokolskou obec, ale je to tak. Vždyť poslanecký mandát je vaše "zaměstnání" a téměř vždy je sněmovna poloprázdná. Zaměstanec nepřijít do práce - má hodinouvou výpověď. Snad dalším bodem je výše poslaneckého platu i v době nemoci, výše různých forem odchodného z politických funkcí a tomu podobné. Není se proč divit, že průměrná mzda je 18tis, když jeden má sotva 6tis. stanovených dle minimální mzdy a druhý má 30tis. To se pak dělají krásné průměry průměrných mezd. Je spousta témat, která by se dala popsat či probrat. Mohu jen doufat, že obyčejní lidé prokouknou tu vaši "modrou šanci", která bohužel myslí jen na podnikatele a nám bere záruku těch sociálních jistot, které doposud máme a nové pomalu záčínáme získávat.

Dobrý den, paní Jano, vůbec by mi nevadilo, kdyby někdo počítal účast na jednáních sněmovny při projednávání zákonů, protože já na tato jednání chodím a jako místopředseda sněmovny jich velkou část dokonce vedu. A teď k té minimální mzdě. Existence minimální mzdy není ani v Evropě samozřejmostí. Minimální mzdu nemají ani takové státy jako Německo, Rakousko, Finsko, Švédsko a další, které jsou dávány jako vzor sociálního státu. Dnes pobírá minimální mzdu 2 % pracovníků. Tento podíl byl za pravicových vlád nižší, zatímco za levicových roste. Pokud se navíc podnikatel ocitne v nesnázích a nemá na to lidem vyplácet minimální mzdu, tak místo přechodného snížení mzdy je raději všechny propustí. Myslíte si, že toto je pro ty zaměstnance lepší řešení? Minimální mzda je typickou regulací, která snižuje zaměstnanost a nahrává šedé a černé ekonomice. Více se můžete dovědět v Modré šanci pro zvýšení zaměstnanosti od stínové ministryně práce a sociálních věcí Aleny Páralové. Věřím, že i v ostatních Modrých šancích (pokud si je skutečně přečtete a nebude věřit jen demagogii sociálních demokratů) naleznete spoustu témat, které Vás zaujmou a jejichž realizace by i Vám přispěla ke svobodnějšímu životu a růstu životní úrovně. Děkuji za Vaše názory a srdečně Vás tímto zdravím, Ivan Langer

Měl jsi se líp učit,socko!