Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Vážený pane poslanče, v těchto dnech má být v prvním čtení projednávána v Poslanecká sněmovna novela
tzv.služebního zákona 361/O3 Sb. Domnívám se, že pokud
projde v základních rysech navrhované znění novely, tak dojde do konce roku 2OO5 k odchodu 5-10 tisíc policicistů,
kteří mají odslouženo zejména v rozmězí lO-l5 let, kdy využijí stávajícího zákona.Počátkem roku 2OO6 pak pro změnu odejdou "staří kádři" čekající na tento zákon již několik let, přičemž se bude jednat zejména o větší počet
policistů důchodového věku / většině nárok na důchod vznikl
již při dosažení 55 let věku podle staré zákooné úpravy
upravující tzv. l.a 2.důchdovou kategorii/. Je dosti možné,že v Policii ČR tak teprve nastanou obrovské problémy. Jaký je Váš názor na tento možný problém. Děkuji předem za odpověď.

O tomto problému vím. Příčin je několik. Myslím, že bylo chybou, že nový služební zákon nenabyl účinnosti již v roce 2004 tak, jak jsem navrhoval. Přešlo se na špatný systém 16 platových tříd. Dále pak došlo k odložení účinnosti zákona, a to z důvodu podcenění výše ekonomických dopadů na státní rozpočet. Vloni došlo ke skokového navýšení platů (o 23%) aniž by to bylo podle principu "něco za něco". Nový zákona už to "něco za něco" bude obsahovat a rozumím tomu, že pro mnohé policisty to bude důvod pro odchod. Netěší mne to částečně. Odejdou-li ti, kteří jen stejně čekají na zákon, nic nedělají a zabírají své místo schopnějším podřízeným, nic nenamítám. Bojím se jen, že těch, kteří jsou pro policejní sbor užiteční, a kteří odejdou, bude přeci jen více.

Vážený pane Langere, netvrdil jsem, že je všude nastavena minimální mzda. Jsou tu nastaveny zcela jiné ekonomické podmínky, které nutí podnikatele vyplácet mzdu na úrovni, která svým způsobem zajišťuje odbyt jeho produkce. Pokud jsou tyto zcela jednoznačně stabilizující páky porušovány, pak jsou v těchto státech silné odbory, které se za výši mezd velmi razantně postaví a ve většině případů se dojde k určité dohodě, která se neprojeví výrazně v omezení odbytu výroby. U nás to ale tak nastaveno není. Mzdy, i když jsou jakoby vysoké, jsou vypočteny z průměrů, které jsou charakterizovány podobným způsobem, jako známé motto: Soused měl k obědu kuře a já nic, statisticky jsme měli každý k obědu půl kuřete. A protože to tu je nyní nastaveno tak, že někdo má k obědu 10 kuřat a druhých 19 žádné, pak sice vychází, že každý měl půlku, ale všichni víme, že ten jeden těch 10 kuřat k obědu nesní. Když se bude činit, tak sní jedno a ostatní si dá do mražáku. Se zrušením minimální mzdy to pak bude podobné, pouze bude výsledkem to, že budou mít někteří k obědu 10 kuřat, ale ještě se nebudou stydět říci těm zbylým, aby donesli na upečení kuřete ještě omastek a koření. Asi se Vám moje vyjádření zdá za roh, ale mě Vaše tzv. přechodné období také. Komu budou prodávat podnikatelé, když nastane přechodné období všech? Zaměstnanost je velmi závislá na odbytu produktů. A v přechodném období, které je tu nakonec již od roku 1990, se odbytu nějak zvlášť nedaří a v případě možného snížení mezd ještě zhorší. A to se nebude líbit nejen zaměstnancům, ale dokonce ani podnikatelům. Předem díky za Váš názor. Miloš Borůvka

Vážený pane Borůvko, ani dnes, kdy je minimální mzda uzákoněna, neplatí, že by to byla nějaká spodní hranice, které zaměstnavatelé často využívají, aby nemuseli zaměstnancům platit více. Minimální mzdu pobírá přibližně jen 2% zaměstnanců, přičemž za vlády ODS to bylo ještě méně. I mezi zaměstnavateli totiž existuje boj o dobré zaměstnance, který neumožňuje vyplácet jen ty nejnižší mzdy. Proto se domnívám, že zrušením minimální mzdy v žádném případě nedojde ke snižování mezd pod tuto úroveň. Minimální mzda je typickou regulací, která snižuje zaměstnanost a nahrává šedé a černé ekonomice. Proto její odstranění bude jednoznačně prospěšné. S pozdravem, Ivan Langer

Vážený pane Langere,děkuji za odpověď a rozhodně se na Vás obrátím s podněty,až budete zastávat funkci ministra vnitra.

pane Langr,
Proč jako důchodce, který podniká /protože mám malý důchod/ nemám odečitatelnou položku ze základu daní. Proč jako důchdce musím platit sociální a zdravodní pojištění, když se mě to už neprojeví na zvýšení důchodu.

Jsem bývalý policista a byl jsem okraden valorizací, proti rozhodnutí jsem se odvolal a čekám co mi odpoví. Jinak nový sl. zákon je paskvil.

prisaham ze te zbiju

Už se těším, až budete ministrem vnitra, a Péťa Čermáků alespoň šéfem policie. Skončí hospodářská kriminalita a s Modrou Strakou na Hradě budou klidně vládnout a navštěvovat VIP párty.
Kladač věnců občas vyjede do ciziny poučit cizí politiky jak řídit ekonomiku. K dokonalosti snad ještě udělat Sokola ministrem spravedlnosti a Vovku Železného ministrem informatiky.

Vážený pane Langere.
Mezi policisty z Olomouce se hovoří o tom, že Vaše manželka zneužívá Vaší poslanecké imunity k tomu, že jezdí a parkuje s vozidlem v místech, kde je to zakázané- před Vašim bytem v centru Olomouce. Údajně má za oknem vozidla povolení pro poslance. Parkuje tak, že brání ostatním v používání komunikace. I když bylo několikrát sepsáno oznámení, nebylo to nic platné. Co vy nato.

Dobrý den, v tuto chvíli o tom nic nevím a proto se k tomu nemohu blíže vyjádřit. S manželkou o tom promluvím. Ivan Langer.

P.S. Parkování před naším domem zakázáno není, dnes a denně tam stojí řada aut.

Vážený pane Langere.
Mezi policisty z Olomouce se hovoří o tom, že Vaše manželka zneužívá Vaší poslanecké imunity k tomu, že jezdí a parkuje s vozidlem v místech, kde je to zakázané- před Vašim bytem v centru Olomouce. Údajně má za oknem vozidla povolení pro poslance. Parkuje tak, že brání ostatním v používání komunikace. I když bylo několikrát sepsáno oznámení, nebylo to nic platné. Co vy nato.

Jestli půjde tolik lidí do "C", kdo za vás bude sloužit? Už tak nás je málo ;-)

Pane Langere, zrušení minimální mzdy, v podmínkách "nevychovaných" podnikatelů, je jedním z bodů návrhu Modré šance, která Vám může při volbách "zlomit vazů. Jistě víte, že kde není nastavena minimální mzda, je nastavena procentní hranice mzdy z ceny produktu. Nutnost nastavení výše příjmu zaměstnance je nezbytná pro určitou korekci v jakýchkoliv ekonomických podmínkách, které se nechtějí utopit v tom, že pár jedinců si za krátký čas "nahrabe" pouze pro sebe s tím, že nevytvoří potřebnou součást rozvoje ekonomiky, což je odbyt produkce. Navrhované řešení "bez omezení" dospěje do stadia, kdy se společnost zhroutí na přebytcích bez odbytu. Je přece zřejmé, že jeden člověk nespotřebuje výrobu např. deseti lidí. Musí fungovat, že např. práci 10 lidí spotřebuje nejen ten jeden, ale i např. dalších 7 z těch desíti. Práce zbylých třech je nadprodukce, která se používá k dalším rozvoji.

Vážený pane Borůvko, ODS si je vědoma toho, že zrušení minimální mzdy se mnohým lidem, zejména pak zaměstnancům nebude na první pohled líbit. Přesto jsme přesvědčeni, že tato regulace má spíše negativní dopady a její odstranění bude pro pracovní trh (tedy pro zaměstnance i zaměstnavatele) pozitivní. Existence minimální mzdy přitom není ani v Evropě samozřejmostí. Minimální mzdu nemají ani takové státy jako Německo, Rakousko, Finsko, Švédsko a další, které jsou dávány jako vzor sociálního státu. Dnes pobírá minimální mzdu 2 % pracovníků. Tento podíl byl za pravicových vlád nižší, zatímco za levicových roste. Pokud se navíc podnikatel ocitne v nesnázích a nemá na to lidem vyplácet minimální mzdu, tak místo přechodného snížení mzdy je raději všechny propustí. Myslíte si, že toto je pro ty zaměstnance lepší řešení? Minimální mzda je typickou regulací, která snižuje zaměstnanost a nahrává šedé a černé ekonomice. Více o důvodech pro zrušení minimální mzdy se můžete dovědět v Modré šanci pro zvýšení zaměstnanosti od stínové ministryně práce a sociálních věcí Aleny Páralové. Děkuji za váš názor, Ivan Langer

Vážený pane Langere,
to co jste včera pronášel na adresu policejního prezidenta a ostatních funkcionářů, to mi přišlo ubohé, to že se na vás již nedá dívat, natož vás poslouchat, to mi bohužel potvrdila již velká spousta lidi. Není to důvod k zamyšlení???
Co vy víte o práci policistů, že je neustále jen buzerujete???? Co vy víte vůbec o jakékoliv jiné práci????
Zkuste si týden na běžném obvodním oddělení, jak to chodí a jak se tam slouží a pak suďte, ano?????
Jezdit si letadélkem do práce a brát několikanásobně přemrštěné dietky, to jo, že???? občas se zastavit na zasedání, přečíst si noviny, to také, že???? STYĎTE SE!!!!

Vážený pane Běhoune, s policisty, a to nejen z vedení, ale i s řadovými policisty, se setkávám poměrně často a diskutuji s nimi o situaci v Policii ČR. Proto velmi dobře vím, v jakých nelehkých podmínkách denně slouží. Za tyto podmínky je odpovědný ministr vnitra a policejní prezident. Proto nechápu, proč mne paradoxně kritizujete za to, že kritizuji něco, co se Vám samotnému nelíbí. Policistů, kteří svou práci vykonávají poctivě a profesionálně si nesmírně vážím a jejich práci oceňuji. Má kritika směřuje k těm, kteří jsou odpovědní za systémové problémy, které Policii ČR již delší dobu trápí a k těm, kteří jsou odpovědní za selhání Policie ČR. Z Olomouce do Prahy na zasedání Poslanecké sněmovny nelétám. Zasedání se zúčastňuji velmi poctivě. To si ostatně můžete zjistit na internetových stránkách www.psp.cz (z přehledu o hlasování). Zdravím Vás a přeji Vám vše dobré, Ivan Langer

Vážený pane langre,
dle mého jste pokrokový politik asi v mém věku, líbí se mi celá řada projektů Vaší politické strany i celá řada vašich názorů na činnost policie. Sám jsem ve státní správě působyl celou řadu let v centru Prahy a vím očem hovoříte. Přesto, že získáte v příštích volbách můj hlas neodpustím si malou připomínku. Lidé jsou politickou scénou znechuceni a nevěří již nikomu. Bohužel jako hlavní příčinu vidím v tom, že ani jedna politická strana zásadně neuznává dobré nápady opozice. A to je bohužel chybou i ODS. Pokud by se našla politická vůle přiznat a společně prosadit zajímavé návrhy a projekty i ostatních pol.stran budete mít určitě zelenou. Ono vždy neznamená co je levicové je špatné a samozřejmě i naopak.
Možná ani netušíte jak na běžného bčana působí různé úlety v parlamentu jako ,navýšení platů poslanců,neochota reagovat na věcné připomínky p. Kalouska ohledně různých duplicitních náhrad aj. Bohužel celá řada Vašich poslanců myslí v těchto hlasováních hlavně na svoje potřeby.Je to strašně moc vidět na veřejnosti.(p. Kalouska v lásce moc nemám) Jste chytrý chlap a určitě víte očem mluvím.
Mám mnoho myšlenek na mnoho témat, ale chápu, že Váš čas je drahý a podobných e-mailů chodí mnoho.
Hodně úspěchů ve Vaší náročné práci s přáním ministerského křesla(MVČR) vám přeje Ivan Vaníček

Vážený pane Vaníčku, předně děkuji za podporu, kterou vyjadřujete ODS a mé osobě. Jsem si vědom toho, že občané jsou často znepokojeni tím, že se politici neumí domluvit a neřeší skutečné problémy, které je trápí. ODS v žádném případě nezastává vůči vládě nulovou toleranci. Na řadě prospěšných zákonů či jejich novel s vládou spolupracujeme, ať již získáváním podpory pro naše návrhy nebo podporou vládním návrhů. V některých případech (a často jsou to bohužel otázky zásadní – daňový systém, sociální systém, důchodová reforma, zdravotnictví) se naše názory natolik liší, že s nimi souhlasit nemůžeme. Vláda, zejména ČSSD, pro takové návrhy hledá spíše podporu v řadách KSČM. Navenek se vláda také často tváří, že je připravena s ODS celou řadu věcí diskutovat a hledat kompromis. Když už však za námi skutečně přijde (což není až tak často), předloží nám konečný návrh, na kterém už nelze nic měnit a klade si ultimáta. Takových způsobem se jednat bohužel nedá. Děkuji za Váš názor, Ivan Langer

Vážený pane Langre, zaujala mne včerejší informace o vaší prezentaci projektu Czech Pointu na radnici Prahy 13. Na NETu jsem žádnou informaci nenašel. Můžete mi laskavě sdělit, kde najdu podrobnější informace o projektu. Boj s byrokracií je běh na dlouhou trať a tuto je třeba stále zkracovat.

Hezký den, v nejbližší době bude na těchto stránkách zavěšena prezentace tohoto projektu.

Ve zkratce Vám jej představím:

Projekt CZECH POINT vznikl jako reakce na současnou situaci při komunikaci občanů s úřady. Každý to zná. Lidé musí běhat od mezi úřady a jeden úřad mu vydá výpis z obchodního rejstříku, druhý mu vydá výpis z katastru nemovitostí a třetí výpis z rejstříku trestů.

Projekt CZECH POINT tuto situaci změní. Umožní lidem získávat veškeré potřebné dokumenty pouze na jediném místě: nejbližším krajském, městském či obecním úřadě. Je to jednoduché. Fungující síť úřadů v obcích, městech a krajích mají nejen kvalifikované úředníky, ale i potřebné technické vybavení, aby mohly tyto informace jednotně poskytovat.

Projekt CZECH POINT označuje místo-úřad, na kterém by měl občan do budoucna

a) získat veškeré údaje, opisy a výpisy, které jsou vedeny v centrálních veřejných evidencích a registrech

b) získat veškeré údaje, opisy a výpisy, které jsou vedeny v centrálních neveřejných evidencích a registrech ke své osobě, věcem a právům

c) mít možnost ověřit dokumenty, listiny, podpisy a také elektronickou podobu dokumentů

d) mít možnost podat jakékoli podání ke kterémukoli úřadu státní správy

e) mít možnost získat informace o průběhu řízení ve všech věcech, které k jeho osobě vede stát

Projekt CZECH POINT jsem vytvořil ve spolupráci s iniciativou eStat.cz. Na podzim 2005 - po parlamentních prázdninách - předložím parlamentu konkrétní legislativní návrhy. Základní podoba projektu by měla fungovat do půl roku od přijetí příslušných legislativních norem.

Zdraví Vás, Ivan Langer