Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

For Ivan Langer
Policisté nechtějí výhody na úkor obyčejných občanů, chtějí kompenzaci za nevýhody, se kterými se obyčejný občan nesetkává a chtějí konečně jistotu, ne 3 leté přešlapování na místě a pořád jenom sliby. Mimochodem nový služební zákon je vládou slibován již deset let, takže ještě z doby kdy ministerstvo vnitra podléhalo Vašemu ministru.
Myslím si, že jasné slovo by resortu jenom prospělo - Buď řekněte Ano Vážíme si vaší práce a bude oceněna tak a tak anebo řekněte - NE nevážíme si vás jste lotři a budižkničemu, a proto si nic nezasloužíte. Slibování je k ničemu a vede pouze k nejistotě a špatné činnosti uvnitř bezpečnostních složek.

Dobrý den, pane Pechu, ANO, velmi si vážím těch policistů, kteří svou práci vykonávají profesionálně a kvalitně. A také si myslím, že takoví policisté by měly být kvalitně odměněni. S tehdejším ministrem vnitra Stanislavem Grossem jsem úzce spolupracoval na novém služebním zákoně a podařilo se mi do něj prosadit řadu ustanovení, která by zlepšila práci policie a zlepšila podmínky pro policisty, kteří na sobě chtějí pracovat a chtějí se vzdělávat. Také jsem navrhoval, aby tento zákon nabyl účinnosti již od roku 2004. Tento návrh vláda nepodpořila, místo toho prosadila neustálé odkládání účinnosti tohoto zákona, což považuji za největší chybu. Vláda pak zavedla nesmyslný demotivují 16ti třídní platový systém, padaly návrhy na zrušení odchodného a výsluh, policejní prezídium připravilo plán propouštění až 2000 policistů atd. To vedlo k velké nejistotě, která dnes policisty trápí a kvůli které jich řada chce Policii ČR opustit. Proto se domnívám, že současnou prioritou musí být co nejvčasnější účinnost nového služebního zákona č. 361/2003 Sb. Je nutné přijmout takovou podobu, která bude pro policisty dostatečně motivační, ale zároveň bude respektovat možnosti státního rozpočtu. Pro potvrzení toho, jak si práce policistů velmi vážím, chci dodat, že Nadace Bezpečná Olomouc, kterou jsem založil, každoročně finančně odměňuje mj. policisty, kteří svým mimořádným činem přispěli k ochraně lidského života, zdraví či majetku. Děkuji za Váš názor a srdečně Vás zdravím, Ivan Langer

Pane Coufal, prosím Vás nechte si Vaše nicneříkající, obecné věty pro sebe. Ony výsluhy schválila vláda již v roce 1991, takže se nejedná o populistický krok ČSSD. To, že se nyní jedná o jejich navýšení a úpravě je spojeno s tolika nevýhodami pro příslušníky bezpečnostních složek (mimo vojáky) o jakých se Vám ani nezdá.

Vážený pane, je ošidné reagovat na příspěvek někoho, o kom nic nevím. Člověk může lehce "šlápnout vedle". Vám se to povedlo v plném rozsahu. Možná, že o PČR a bezpečnostních složkách v ČR vím minimálně tolik, co Vy, ne-li víc. To "prostředí" totiž dosti důvěrně znám. Ale tyto stránky patří především panu Dr. Langerovi. Tak ať se Vám daří.

Vážený pane Langere,přečetla jsem některé příspěvky od řadových policistů,mají pravdu.Měli byste se zamyslet nad tím,kdože to má dostat přidáno na platě?Jsou to nejvyšší funkcionáři,kteří zastávají nejvyšší funkce,mají obrovskou moc a jsou to právě ti,kteří jsou zapleteni v různých zločineckých gangech,neboť mi není známo,že by některý řadový policista spolupracoval s podsvětím atd...Veškeré kriminální kauzy mají jméno nějakého vysokého důstojníka,hlavně na policejním prezidiu a tito funkcionáři by měli být ještě více honorováni?Vůbec se nedivím,že slušní a pracovití policisté budou odcházet a ti nejhorší a zkorumpovaní tam zůstanou,proto vázne vyšetřování některých kauz,již jsem to dříve zmínila ve svých příspěvcích,zamyslete se nad tím i celá ODS a včas.

Naprostý souhlas s Milou.

Hezký den, za dobrou práci by měli dostat dobře zaplaceno všichni policisté. Naopak ti, kteří se dopustili spáchání trestného činu, či jen porušení služební přísahy, musí být od policie na minutu propuštěni, a to bez nároků na jakékoli výsluhy apod. Zároveň také platí, že policistům, kteří svou práci vykonávají profesionálně a mají chuť na sobě pracovat a vzdělávat se, musí být kariérním řádem umožněno stoupat na služebním žebříčku a tím pádem i na žebříčku odměn. Na tyto policisty pak jsou kladeny mnohem vyšší nároky a mnohem vyšší odpovědnost za jejich funkci, a proto u těchto funkcionářů, tak jako v jiných profesích, musí platit dvojnásob, že za dobrou práci budou dobře odměněni, za špatnou práci pak rychle sesazeni. S pozdravem, Ivan Langer

Vážený pane poslanče právě jsem se v jednom vašem příspěvku dočetl, že policisté dostanou přidáno s novým policejním zákonem. Nemohl byste mi to přepočítat vzhledem k tomu, že nejsem poslanec tak mi to nevychází. Po zrušení příplatků za soboty neděle, hodnostní a jiné mi podle nových tabulek vychází , že budu brát v průměru o 1.000-1.500,-Kč méně. A to jen v případě, že mi zůstane osobní příplatek, který mohu a také v případě nedostatku financí nemusím dostat. Podobně jako učitelé. Podle všech zhovadilostí co jste vymysleli v parlamentu zase dostali přidáno jen ti, kteří sedí na tabulkávch v kancelářích a vymejšlej nařízen,í předpisy k předpisům atd.- pro ty po kterých nejraději plivete. K těm odchodům policistů Vám mohu říci, že také končím. Než čekat co si zase vymyslíte za zhovadilosti. Hlavně, že máte vždy pravdu.

Dobrý den, v prvé řadě musím podotknout, že tu nejistotu kterou pociťujete, způsobila již na počátku projednávání nového služebního zákona vláda, když její poslanci zamítli můj návrh, aby tento zákon byl účinný již od roku 2004. Pro odložení jeho účinnosti jsem pak hlasovat nemohl, protože jsem dobře věděl, jaké zmatky poté nastanou. Jen pro zmínku – demotivující 16ti třídní platový systém, další odkládání účinnosti zákona, návrhy na zvýšení platů, na snížení platů, na propouštění policistů – to vše z dílny vládních poslanců. Jsem proto rád, že ministr vnitra předložil Poslanecké sněmovně konečně návrh, který by tuto nejistotu odstranil. Ač s jeho zněním nesouhlasím ve všech bodech, tento návrh jsem i svým hlasem propustil do jednání Výboru pro obranu a bezpečnost, kde budou předloženy takové pozměňovací návrhy, které povedou k zavedení systému odměňování, který bude pro policisty dostatečně motivující, aby řady Policie ČR neopouštěli, ale zároveň bude přijatelný i pro státní rozpočet. Děkuji za Váš názor, Ivan Langer

Domníváte se, že pořízení "vyPečeného strýčka Vika" bude dobrým krycím manévrem na pochybné příjmy, nebo považujete potencinální voliče vaší strany za hlupáky? Možná by bylo vhodnější, kdyby jste všechny své rady ostatním uplatňoval ve svém vlastním chování, jednání a vystupování.

Vážený pane Dušku, voliče ODS považuji za rozumné, inteligentní občany, kteří se nebojí sami rozhodovat o svém vlastním životě. A právě proto včas a v plné výši zveřejňuji všechny mé vedlejší příjmy tak, jak mi to nařizuje zákon. Možná, že by se daly najít cesty, jak některé příjmy nezveřejnit, ale to není můj styl. A i když chápu, že mezi lidmi může takové přiznání příjmů vyvolat řadu otázek, jsem připraven na ně kdykoli odpověď a veškeré pochybnosti vyvrátit. Tak se také děje na těchto webových stránkách. S pozdravem, Ivan Langer

Tak mám takový dojem, že svým včerejším vystoupení při projednávání návrhu zákona, kterýn se mění zákon č. 361/2003, jste připravil ODS o několik tisíc hlasů od příslušníků bezpečnostních sborů. Je vidět, že jste malinko mimo mísu. Ale jen tak dál. :-(

Vážený pane,
nesdílím Váš názor. Myslíte si snad, že by ODS měla populisticky prosazovat takové znění služebního zákona, který by současným policistům, případně jiným příslušníkům ozbrojených sborů, garantoval zákonem výrazný, mnohdy dokonce nezasloužený, nadstandard na úkor ostatních občanů? Návrhy ODS v této oblasti a podoba navrhovaného zákona "o služebním poměru" se totiž prokazatelně nelíbí zejména těm jedincům, případně skupině, jež čekají na co největší luxus a podmínky, za nichž by bezprostředně NYNÍ (!) ze šlužby odešli! Jaká asi může být motivace pro jejich vlastní práci? Zřejmě pouze vyčkávají! Dovoluji si tvrdit, že se jedná o skupinu, zejména policistů, kteří svou neschopnost například systematicky se nadále vzdělávat a být skutečnou službou veřejnosti zakrývají naučenou frází: "..my za nic nemůžeme...no jo, to je váš problém, když máme(te) tu demokracii..". Paušalizace je sice ošidná věc, ale tak to prostě je. Každý člověk chce být za svou práci odměňován a pokud možno co nejvíc. Můžete mi ale říct jeden jediný důvod z jakého titulu by měli být současní páni "vysloužilí" praporčíci a plukovníci doživotně dotováni v takovém rozsahu, jak to populisticky navrhla ČSSD? Jo, leda, že máte v úmyslu to dotovat ze své vlastní kapsy!

Pane poslanače, jsem řadový policista(PPO MŘ PČR Brno), který má rodinu ( jedno dítě, druhé na cestě). Také jsem občan, který má práva a povinnosti. Sloužím soboty, neděle, noci, jsem v první linii( na ulici). Proč jsem ten nejhorší a přoč mám mít méně za to, že nasazuji život a zdraví, a za to, že musím honit čárky( čárka za pachatele TČ, za pokutu, za podnapilého řidiče apod.). Proč mám nasazovat svůj život a zdravý, když za to dostanu( podle novely zákona 361/20003 ) ještě míň peněz než mám teď! Myslíte si, že se po ulici budu honit, tak jak sem to činil a budu činit do 1.1.2006 dál. Omyl, budu to švejkovat. Za míň peněz míň muziky. A ty řeči( co poslouchám od nadřízených), jestli se mi to nelíbí, že můžu jít pracovat třeba do pekárny nebo do Zetoru, že na můj flek čeká dalších deset, to taky nemám zaplacený. Ale celá ta vaše sněmovna( neberte to na sebe, ale nás a cikány taky hážou do jednoho pytle) nemá o policejní práci ani páru a chce o ní rozhodovat. My odvádíme peníze do státního rozpočtu( z čárek). Armádě nezeberete. Ti taky bojují, ale s mnohem vyššími platy uvnitř kasáren než my. Tam se má brát. Zamyslete se kdo Vás chrání páni poslanci! Nechte zákon tak jak je a nebude problém. Tím nechci vyhrožovat, ale poprosil bych Vás pene Langr o tlumočení tohoto vzkazu ve sněmovně a o Vaše vyjádření o celé této věci na mou e-mailovou adresu. Děkuji za pochopení pprap. Černý

Vážený pane Tomáši, zásadní pochybení ve věci nového služebního zákona nastalo již při jeho prvním projednávání, kdy vládní poslanci nepodpořili můj návrh, aby tento zákon nabyl účinnosti již od roku 2004. Místo toho docházelo k neustálému odkládání jeho účinnosti, byl zaveden demotivační 16ti třídní platový systém, padaly návrhy na rušení výsluh, policejní prezídium začalo připravovat propouštění policistů a další věci, které nutně vzbudily pocit nejistoty v řadách Policie ČR. Tuto chybu vlády a ministerstva vnitra bylo nutné co nejrychleji řešit. Proto jsem v prvním čtení podpořil vládní novelu služebního zákona, která by mohla celou situaci stabilizovat. Při projednávání návrhu ve Výboru pro obranu a bezpečnost však hodláme předložit pozměňovací návrhy tak, aby systém odměňování byl pro policisty dostatečně motivační (aby nemuseli opouštět řady policie) a na druhou stranu, aby respektoval i možnosti státního rozpočtu. S pozdravem, Ivan Langer.

Reakce na dotaz z 2.7.2005 15:04

Vážený pane Tomáši, zásadní pochybení ve věci nového služebního zákona nastalo již při jeho prvním projednávání, kdy vládní poslanci nepodpořili můj návrh, aby tento zákon nabyl účinnosti již od roku 2004. Místo toho docházelo k neustálému odkládání jeho účinnosti, byl zaveden demotivační 16ti třídní platový systém, padaly návrhy na rušení výsluh, policejní prezídium začalo připravovat propouštění policistů a další věci, které nutně vzbudily pocit nejistoty v řadách Policie ČR. Tuto chybu vlády a ministerstva vnitra bylo nutné co nejrychleji řešit. Proto jsem v prvním čtení podpořil vládní novelu služebního zákona, která by mohla celou situaci stabilizovat. Při projednávání návrhu ve Výboru pro obranu a bezpečnost však hodláme předložit pozměňovací návrhy tak, aby systém odměňování byl pro policisty dostatečně motivační (aby nemuseli opouštět řady policie) a na druhou stranu, aby respektoval i možnosti státního rozpočtu. Ivan Langer

Reakce na dotaz ze 6.7.2005 1:33

Vážený pane Tomáši, výše platů a zejména pak odchodného a výsluhových příspěvků tak, jak jej napoprvé schválila vláda, byla vzhledem ke stavu státního rozpočtu nereálná. To si brzo uvědomila i sama vláda a prosadila odložení účinnosti zákona (podle mého názoru špatně, neboť nový služební zákon obsahuje řadu prvků, které by pomohly řešit současné problémy v Policii ČR a vedly by ke zkvalitnění policejní práce a větší motivaci policistů na sobě pracovat). Vláda pak zavedla nesmyslný demotivační 16ti třídní platový systém, který do značné míry stírá rozdíly mezi řadovými policisty a služebními funkcionáři. Vzhledem k namáhavosti policejní práce, vzhledem k tomu, že policisté denně nasazují své životy, musí být dobře odměněn každý policista, který svou práci odvádí kvalitně. Ti policisté, kteří budou svou práci odvádět nejlépe a budou se dále vzdělávat, dostávají podle kariérného řádu (který je rovněž součástí dosud neúčinného zákona) možnost služebního postupu a tím i vyššího platu, ale zároveň i větší odpovědnosti za výsledky své práce a práce svých podřízených. Toto je podle mého názoru správný systém, který však bohužel kvůli odkládání účinnosti nového služebního zákona zatím nemůže fungovat. Způsob práce, kdy policisté pouze sbírají čárky a jsou pak odměňováni za jejich počet, považuji za nadále neudržitelný. Práce každého policisty musí v prvé řadě spočívat v ochraně zdraví a majetku občanů. Represe je sice podstatná složka této ochrany, ale nesmí stát na prvním místě. Jako stínový ministr vnitra od počátku prosazuji větší rovnost mezi výhodami policistů a vojáků, neboť policisté nasazují své životy ve prospěch občanů stejně často a možná i častěji, než vojáci. S pozdravem, Ivan Langer

K Info informaci není téměř co dodat. Myslím si, pane místopředsedo, že v tuto chvíli zpytujete své svědomí, neboť jste se dostal do podobné situace, jako expremiér Gross. Příjem, získaný za něco, co je nevysvětlitelné nebo spíše nepublikovatelné. Můj závěr je jednoduchý. Nevěřím, že přiznaný příjem (předpokládám, že jste jej přiznal celý) je odměnou za jinou než koncipientskou práci, kterou jste již pro p. Pečeného provedl nebo provedete.

Dobrý den, pane Meixnere, pokud vím, my dva jsme se nikdy neviděli, v naší kanceláři jste nikdy nebyl, takže nemůžete vědět, co a jak v ní dělám. Přesto všechno máte ve věci jasno… Já bych si Vás takto kategoricky soudit netroufl. Ivan Langer

Známý bonmot říká: zatímco se Evropa pře o pětatřicetihodinový pracovní týden, spousta Indů je už dnes ochotna pracovat 35 hodin denně. Příklad "indické pracovitosti" najdeme už i v české politice. Jejím průkopníkem je sám místopředseda Sněmovny Ivan Langer.

Ten totiž - jak napsal ve svém majetkovém přiznání - dokázal loni "bokem" vydělat 996 tisíc korun jako koncipient v advokátní kanceláři známého pražského právníka Petra Pečeného.

Přepočteno to dělá velmi pěkných 83 tisíc za měsíc. Taková částka ovšem nutně vzbuzuje otázky.

Především: Langerův koncipientský plat je zcela výjimečný - oslovení advokáti se shodují, že běžný plat koncipienta je dnes v Praze kolem 15 tisíc - třiaosmdesátitisícová mzda je zcela nepředstavitelná.

Langer je výjimečně vytížený muž: kromě práce "na plný úvazek" ve Sněmovně je také místopředsedou ODS, stínovým ministrem vnitra, předsedou liberálně konzervativní akademie CEVRO, členem dalších tří nadací a společností a přednáší na olomoucké právnické fakultě. Kde tedy bere čas na tak dobře honorovanou práci pro Pečeného?

"Podstatou této práce není být v kanceláři," vysvětluje Ivan Langer, který se u Pečeného věnuje trestnímu a obchodnímu právu.

"Celou řadu věcí si beru domů, zejména přípravu smluvních dokumentů. Věřím, že na mně můj zaměstnavatel oceňuje pracovitost, dobré nápady a schopnost nacházet ve složitých situacích dobrá řešení výhodná pro klienty. V této kanceláři pracuji už šest let a můj plat za tu dobu postupně rostl," dodává.

Dobré nápady Langer prozrazovat nechce
Prozradit některý ze svých dobrých nápadů Langer nechce. "To je tajné," usmívá se.
Ani jeho šéf Petr Pečený neoplývá ochotou rozpovídat se o přednostech svého prominentního koncipienta: "To je moje věc, kolik mu platím. Jaké platy jsou v jiných kancelářích, opravdu netuším," říká Pečený. "Kolik tu tráví času? Asi hodně, jako ostatní koncipienti. Prostě kolik potřebuji," dodává.

Pečený i Langer svorně odmítají myšlenku, která nad jejich spoluprací napadne asi ledaskoho - že totiž vrcholný politik ODS může být advokátovi užitečný hlavně svými politickými kontakty třeba při sjednávání zakázek.

Anebo že může být velmi výhodné zavázat si takovým způsobem člověka, který se už za rok může stát jedním z nejmocnějších politiků v zemi. Pokud ODS převezme moc, je Langer jejím hlavním adeptem na post ministra vnitra.

"Chápu, že se na to ptáte," říká Langer. "Ale pro mě jsou právě proto důležitá pravidla hry. Můj zaměstnavatel akceptuje, že nemůžeme zastupovat klienty, kteří jsou ve sporu se státem nebo státem vlastněnou firmou. Možnost střetu zájmů je tak zcela minimalizovaná."

Po šesti letech práce koncipienta by už měl Ivan Langer nejvyšší čas složit advokátní zkoušky a otevřít si vlastní praxi nebo začít pracovat jako plnohodnotný advokát. V nejbližší době se však k tomu nechystá. "Jestli na něco opravdu není čas, tak právě na zkoušky," říká Langer.

Pane místopředsedo,
pravda je prostá. V řádné normální demokratické zemi by Vám tohle nemohlo projít.
Máme se na co těšit....až vyhrajete ty volby...

Dobrý den, v tomto příspěvku jsou obsaženy i odpovědi na mnohé Vaše pochybnosti. Kdo tyto odpovědi vidět nechce, ten je asi nevidí a tomu je zbytečné je znovu opakovat. Snad jen zbývá dodat, že práci na právnické fakultě a praxi z advokátní kanceláře považuji za velmi dobrý doplněk k legislativní práci poslance a doporučoval bych ji i ostatním kolegům. S pozdravem, Ivan Langer.

Reakce na dotaz z 1.7.2005 16:34

Dobrý den, Pavle, demokratické země mají nastaveny systém kontroly, aby nemohlo docházet ke střetu zájmů. Do tohoto systému patří i povinnost poslanců přiznávat své vedlejší příjmy. Tuto povinnost každoročně plním a každý si tak může ověřit, jakými činnostmi se vedle práce poslance zabývám. Každý pak může vznášet své dotazy k mým příjmům a činnostem, na které Vám rád odpovím. Své chování považuji za transparentní a správné. Ivan Langer

Zdravím,není mi jasné,proč jsou Vám podsouvány názory na zrušení reklamy ve tzv.veřejnoprávní TV a naopak zvýšení konces.poplatků.Nebylo by pro občany lepší
ČT i ČRo zprivatizovat a veškeré poplatky zrušit?Přece nejsou všichni stejně bohatí-zejména důchodci-platí stejně jako milionáři.
Dále mi naprosto není jasné,jak je možné,že na ČT běží seriál"Sex ve městě",kde se propaguje promiskuita,kouření,alkohol a drogy.Proč se za tyto zrůdnosti má ještě platit?
Nebyla by lepší ryze česká nekomerční státní TV,placená z daní?Daně jsou svým způsobem spravedlivější než rovný poplatek,protože nevýděleční občané,těm kterým se zrovna nedaří by nic neplatili....

Pane Pavle, nechci se moc motat do Vašeho dotazu na pana Langera, ale jen drobnost. Ono to je vlastně jedno, jaká ta ČT bude. Stejně jejich provoz zaplatíme. V ČT v současné době poplatky a částečnou platbou v cenách propagovaných výrobků (reklama) a v soukromých TV pak plnou měrou v cenách propagovaných výrobků. A pokud si všimnete, jakých velkých příjmů docílil sám velký vzorový podnikatel pan Železný, pak je jasné, že kolik musí peněz na reklamu obsahovat propagovaný výrobek.

Dobrý den, Pavle, jsem již dlouhodobě zastáncem tzv. „metody čistého financování“, kdy veřejnoprávní televize je financování jen z veřejnoprávních zdrojů, zatímco komerční televize pouze ze zdrojů komerčních. Domnívám se, že veřejnoprávní média mají v demokratické společnosti svůj nepostradatelný význam. Proto nejsem zastáncem myšlenky, aby v ČR působily jen televize a rádia komerční. Pokud však veřejnoprávní média mají plnit svůj účel, musí rovněž poskytovat veřejnoprávní služby. Ke kontrole plnění těchto funkcí jsou zde příslušné rady – Rada České televize, Rada Českého rozhlasu a tzv. „velká“ Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Zdravím, Ivan Langer.

Ahoj kolegové současní i minulí. Tak už 7 dní jedeme podle nového zákona a myslím si, že moc prospěšných věcí nepřinesl. Jen pro zajímavost sloužím sedmý rok, zatím budu mít asi o dva, tři tisíce méně. Samozřejmě pokud dostanu osobní příplatek 60% z tarifu, tak neřeknu ani popel.Mimo jiné jsem přišel o hodnost, jsem zpět NSTRŽM, ale to je skoro fuk, ale zamyslel se někdo nad tím, že i kolegové sloužící např. 38 let spadli s hodnosti MJR na NSTRŽM a to jen proto, že vykonává službu, která je ohodnocená 3tí plat. tř. Já si myslím to je na mašli, ztráta důstojnosti. Představte si jak budeme vypadat v očích veřejnosti, již nyní to není nějak růžové, když vedle sebe bude stát kolega 30 let u sboru a na ramenou bude mít NSTRŽM a vedle něj 20 letý zobák, jeden měsíc po škole a na ramenou bude mít NPRAP. Koho myslíte že se ten občan zeptá, starého chlapa s minimální hodností, řekne si to je nějaký trouba. Tak se zeptám toho mladého s velkou hodností, a co nastane? Mladý řekne nějakou kravinu a občan si řekne, TOTO PLATÍM SE SVÝCH DANÍ, HRŮZA. Co vy na to, nemám alespoň trochu pravdu??? Ahoj a pevné nervy s naším vedením, jinak pro vaši informacíi, 10 let stihnu a začínám o tom uvažovat, tak čau.

Pane Langer, pane Langer !! Abyste se pak tomu "Brouku pytlíkovi" nedivil a zase abyste utřeli !! Už se vám to stalo 2x...tak proč ne do třetice??? Myslíte si, že ja ta Vaše arogance někomu příjemná ?? Škoda, že už nežije Ondřej Sekora docela by mi zajímalo jakou by tu "funkci" dal Vám !! Moc zvědavý je Jan Bostl senior z Písku

Dobrý den, asi máme poněkud odlišný pohled na to, co je a co není projevem arogance. Pro mne osobně není přirovnání k Brouku Pytlíkovi nic jiného než jak se lehce humornou formou vyrovnat s prohlášeními pana Paroubka o tom, že v České republice lidem "nikdy nebylo líp", že naše země má za sebou "šest tučných let" pod vládou sociální demokracie a že naše ekonomika bude bez reforem růst o 8 procent. Jak jinak mám na něj reagovat vidím-li že zadlužení každého jednoho občana (včetně kojenců) vzrostlo ze 17 tisíc v roce 1997 na 50 tisíc letos a na 60 tisíc v příštím roce? Jak jinak mám na něj reagovat, když počet lidí bez práce byl v roce 1997 zhruba 220 000 a teď, po šetsi tučných letech, jich je půl milionu? Opravdu mi připadne brouk pytlík vhodnější než lhář či hlupák. Ale respektuji, že na věc můžete mít jiný názor.

Pane Langere, předpokládám, že jste přeskočil můj příspěvek z důvodu, že se musíte poradit s nějakým ekonomickým poradcem. Jinak si to nedovedu představit. Ještě k tomu přidám další dotazy. Víte, proč se tu tak výrazně zvyšuje zadluženost občanů? Že by to bylo tím, že to projedí? Komu myslíte, že tyto půjčky nejvíce pomohou? Co se týká nezaměstnanosti, pak se ptám, víte hlavní důvod nezaměstnanosti, která je pomalu stejná např. i v Německu? Je to tím, že se lidem nechce pracovat či pracovat za směšné platy a nebo tím, že má podnikatel malý odbyt práce firmy a proto ji buď nerozšiřuje či dokonce ruší? Zdá se vám důstojné, že Vy berete 83 000,- za částečný úvazek v advokátní kanceláři a mnoho jiných bere např. 8 000,- za úvazek plný, který je mnohdy, jak fyzicky i duševně, obtížnější?

Jděte už s plkama o aroganci někam.