Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Pokud chcete opravdu zjistit jak to bylo letos s Czechtekem, tak se musíte podívat kdo dozoroval prošetřování Czechteku v loňském roce. Zjistíte že to byla paní JUDr.Zelená vedoucí státní zástupkyně Plzeň město.V loňském roce zaujala tvrdé stanovisko, že policie měla nekompromisně zasáhnout bez ohledu na cokoliv a v letošním roce, když policie pod vlivem jejího stanoviska zasáhla, tak si raději vzala opět dozor nad prošetřením aby se neprovalil její loňský názor. Pane doktore, co myslite jako právník - není paní JUDr. Zelená podjatá? Neměl případ řešit někdo jiný? To víte, že ne. To by to dopadlo,vždyť by nám ji mohli odvolat a to by přece na Krajském státním zastupitelství v Plzni nechtěli.

Tu Zelenou nikdo neodvolá ta v tom umí chodit. Za totáče dělala prokurátorku v Klatovech a lidi ví jak postupovala při zajišťování majetku emigrantů. Ta vždy věděla jak se zavděčit režimu.

Když si někdo přečte některé příspěvky do této diskuze tak se musí zhrozit jaká je úroveň některých občanů této republiky. Mají plná ústa komunistů a už zapomněli, že kdyby před dvaceti lety jen náznakem řekli to co teď, tak přijdou dva chlapi v kožených kabátech a měli by po legraci. Neváží si prezidenta - nikoho. Jsou to nevzdělanci - asi voliči socanů.

že u voličů modrých ptáků je záruka, že pobrali všem chytrost? Jsi trapný, hloupý Honzo.

da se říct, že na procenta vedou v IQ právě voliči pravice. jelikož pravice nabízí lidem více svobody, ale lidi o ní musí přemýšlet. a to voličům levicových stran zatím moc nejde ( opět na procenta)

Moc se mi líbí, jak ODS a hlavně její čestný předseda brojí proti nevládním organizacím, které ohrožují demokracii. Když však tyto NGO přijdou s něčím, co se ODS hodí (třeba zrovna Transparency international s žebříčkem korupce), rázem jsou seriózním zdrojem informací, kterými se tito rádobypolitici ohánějí. Další věc, která se mi na ODS moc líbí, že její členové, konkrétně poradce pana nejvyššího a ředitel CEPu, ing. Petr Mach, na mezinárodních konferencích vyzývají, aby firmy u nás neinvestovaly, dokud zde nebude vládnout ODS. To pokládám za naprosto neuvěřitelné a skandální a jenom to dokládá směr politiky této "pravicové" strany PO NÁS POTOPA.

Že tě taková věc rozhodí nechápu - já mám jasno já tu partu kolem Tupého Mirka volit nebudu !

copak děláš?

Co dělám?
V poslanecké sněmovně
žvaníme furt o hovně.
Na občany z výšky seru,
od lumpů úplatky beru.
Nejsem světec ani mnich,
jsem prostě jen jedním z nich.
Večer lehnu do postele,
lidi jsou mi u prdele.
Schopný ten kdo nahrabe,
jak říkal ten na Hradě.

a vy máte informace o tom, že langr bere úplatky ?? sem s nimi, kdy kde od koho, a kolik.

Ludku, tak např. známý lotr Vratislav Kutal zaplatil I.Langerovi cestu na Kilimanžáro.Langer sice připustil, že se na Kilimanžáru s Kutalem náhodou setkal / to je náhodička, co?/, ale prý mu nic neplatil. Na člověka, který toto tvrzení zveřejnil /byl to V.Prokůpek / nechtěl Langer podat ani trestní oznámení, ani se bránit občanskoprávní žalobou. Tento svůj postoj nezměnil, ani když V.P. stál na svém a vyzval Langera, ať ho žaluje.Kdyby měl Langer vysvětlovat zasvěceným a zároveň nezpřízněným původ svého majetku, byl by asi při tom zpocený až na prdeli.
P.S.: Je zajímavé, že vy modří ptáci např. v případu S.Grosse rozjíždíte hon na čarodějnice, lepíte bilboardy atd.,a chytáte se každé kraviny. V případě mnohem vyšší půjčky soudruha Tlustého vám stačilo, že prý si věřitelé nepřejí být jmenováni. O nezplaceném mnohamilionovém dluhu bývalé Topolánkovy firmy se jaksi taktně mlčí, i o tom že ODS dodnes věrohodně neobjasnila své financování koncem 90.let atd. Buďte také v těchto případech tak důslední a ptejte se kdy, kde, od koho a kolik.

Projev na demonstraci za Ernesta Zündela
28.10.2005 - (104 čtenářů)

VÁŽENÍ ÚČASTNÍCI, DÁMY A PÁNOVÉ,


dnes tu všichni stojíme spojeni jedním společným cílem, jedním posláním: vyjádřit svůj protest proti věznění politického vězně Ernsta Zündela.

ERNST ZÜNDEL BYL dva roky držen ve vazbě v Kanadě bez obvinění jako "hrozba pro národní bezpečnost". Nebylo mu ani dovoleno seznámit se s některými důkazy, protože byly označeny za tajné. Po deportaci do Německa mu bylo oznámeno, že čelí obvinění z popírání holocaustu, ale se spisem se ani on ani jeho advokát také dlouho nesměli seznámit. Je mu omezována pošta a kontakt se světem. To jsou jen některá práva, na které má podle Evropské úmluvy o lidských právech i podle německých zákonů nárok. Ale tato práva se v jeho případě nerespektují.

KDO JE ERNST Zündel a co udělal, že je tak nebezpečný? Okradl někoho? Zabil někoho? Nebo je to snad další z řady teroristů? Ne! Nic takového! Celý jeho zločin spočívá v tom, že šířil a publikoval své názory. Ano, pochybovat o jedné z dějinných pravd, která je v řadě zemí pro jistotu uzákoněná, to je v dnešních takzvaných demokraciích opravdový zločin. Záměrně říkám takzvaných, protože systém, ve kterém není zaručena svoboda slova a přesvědčení, je tyranií, ať už sám sebe nazývá jakkoliv.

VÝCHODNÍ EVROPA MÁ za sebou 40 let bolševického teroru. Tuto epochu jsme už považovali za překonanou, ale lidé jsou dnes opět zavíráni za svoje politické přesvědčení, případně za svůj pohled na určité historické události. Opět jsme svědky politických procesů. Názory se opět dělí na povolené a zakázané, schválené a neschválené, politicky přijatelné a nepřijatelné. A nemluvíme o žádné komunistické zemi obehnané ostnatým drátem, ani o žádné zemi třetího světa - mluvíme o zemích západního světa, které samy sebe označují za demokratické.

ERNST ZÜNDEL SE dopustil zločinu - vytrvale a soustavně popírá, že došlo k holocaustu. Ať už s tímto tvrzením souhlasíme nebo ne, jedno je jisté: pokud je jeho názor takový, má právo ho vyslovit! Svoboda projevu totiž musí být absolutní. Musí platit i pro názory zdánlivě bezcenné, škodlivé a hloupé. Pokud někdo bude tvrdit, že Země je placatá, můžeme se mu smát a označovat ho za blázna. Ale bude za to zavřen do vězení? To jistě ne. Názory Ernsta Zündela jsou prý stejně směšné a hloupé. Ovšem on za ně do vězení jít má.

VALNÁ ČÁST LIDÍ si bohužel vůbec neuvědomuje, jak se naše společnost každým dnem víc a víc přibližuje totalitě. Jde totiž o proces pozvolný a plíživý. Systém se snaží kontrolovat a špiclovat naše každodenní žití. V řadě západních zemí sedí v kriminálech političtí vězni. Stát nám svými zákony určuje, co je a co není pravda, co smíme a nesmíme říkat. Žijeme snad v době středověké inkvizice nebo v 50. letech budování socialismu? Ne! Toto je stav demokracie na počátku 21. století!

JESTLI V TAKOVÉ společnosti žít chceme, nebo nechceme, to záleží jen na nás. Záleží to na tom, jestli nebudeme k projevům zvůle státní moci nevšímaví a slepí. NEBUĎME LHOSTEJNÍ K osudu nevinného člověka v sousední zemi. I u nás existují tytéž totalitní paragrafy, za které jsou zavíráni političtí vězni v Německu. I u nás jsou některé názory a jejich šíření trestné. Proto musíme pozvednout svůj hlas. Toto není proces jednoho člověka nebo jednoho státu, toto je proces, který symbolizuje právo na svobodu slova pro celou západní civilizaci! Žít ve svobodné společnosti a přitom nesmět svobodně mluvit nelze. Buď svobodná společnost a svoboda slova, nebo nesvoboda slova a totalita. Nic mezi tím neexistuje.

DNES JE SOUZEN Zündel, zítra to můžete být vy a pozítří my všichni. Svoboda slova je naším právem. Boj za toto právo je naší povinností. Proto požadujeme okamžité propuštění politického vězně Ernsta Zündela a jeho plnou rehabilitaci.

Přes ulici křičí policista na svého kolegu . Hele slyšel jsem, že je Kalousek v blázinci. Druhý policista na opačné straně ulice , Co že ! No Kalousek je v blázinci - to neslyšíš nebo co! Jo slyším, ale dobře se to poslouchá !

Jde Pan Bůh po nebi a na zádech nese pytel čuráků, pytel se protrhne a vysype se na Zem. Pan Bůh se ohlídne a říká no to je malér ! Ale sbírat to nebudu - tady bude Parlament .

Sedí doma Livie u televize a Vašek se vrátí z té presidentské rachoty a hrne se k lednici. Livie ho zastaví a říká, hele Venco pomalu ! Najíst se , pak se svalíš a jdeš spát , tak je to pořád do kola! Máš přeci doma krásnou ženu a dlouho už nic nebylo. Venca povídá, tak teda jó, uděláme si to na koníčka. Livie povídá," Vašíku už jsme to dlouho nedělali, jak je to na toho koníčka ? No normálně , klekneš si opřeš se rukama , já si na tebe sednu a zavezež mě k lednici !

Jiří Paroubek jede se svým šoférem na výlet po českém venkově. Najednou přejedou slepici. Premiér velkoryse nabídne: "Já to vyřídím. Jsem nejmocnější muž země, sedlák to jistě pochopí." Za minutu běží Paroubek zpět k autu, zpocený, na oku monokl, v zadnici broky. "Rychle pryč!," křičí. Jedou dál, a co čert nechtěl, přejedou prase. Paroubek se vystrašeně podívá na řidiče: "Tentokrát vy." Šofér pokrčí rameny a vydá se ke statku.Paroubek čeká 10 minut, 20 minut... Po hodině se řidič vrací, trochu vožralej, na rtech písničku, kapsy plné peněz a pod paží šunku. Paroubek se ho ptá: "Jak jste to dokázal? Co jste těm buranům řekl?" "Dobrý den. Já jsem řidič Jiřího Paroubka. To prase leží před domem a je mrtvé."

Čeští vědci , sestavili první českou raketu a hledají posádku. První člen je opice a dlouho hledají druhého člena, až jim je doporučen sám pan President , sluníčko naše Klausovo. Raketa odstartuje a každý má jednu obálku. Po hodině letu opice otevírá obálku a je tam napsáno " navaž spojení se Zemí, vysuň sluneční bateri a podobně " Klaus sedí jak zařezaný a říká si - opice tak těžké úkoly , co budu mít v obálce já. Proto otvírá obálku a tam je napsáno " NAKRM OPICI A NA NIC NESAHEJ VOLE! "

PECKA !!!

Mě nevadí boháči, ale musí platit platit a platit.

zrovna volit KSČM, asi jako tak, volit modrý nenažraný ptáky. Hlavně ta přeměna pojišťoven na akciové společnosti mě zaujala. Ničím neručit, krást, přerozdělovat peníze občanů, tak tohle by jim šlo. Modrá šance šanci NEDOSTANE.
Jo a správný postřeh, boháči, ať platí a platí a zase jenom platí.

kdyz budou bohati platit a platit, kde jim zbydou penize pro nas, kteri jsme za nich zavisli, treba praci, zamestnanim atd ???

Samozřejmě uznávám jistou dávku solidarizy, ale proč by měli více platit ti, kteří pracují více a jsou vystaveni i větším rizikům. Pokud si vybudovali určitý kapitál, proč by z něj měli odvádět vyšší daně ? Je to, jako by za Vámi někdo přišel a nařídil Vám, že když se máte lépe než bezdomovci tak proto musíte část svých vydělaných peněz darovat těm, kteří je utratí za alkohol a cigarety.

Luďku, ono to tak už na světě chodí, že se platí daně. Kdo víc vypije alkoholu, ten zaplatí víc na spotřební dani než ten, kdo pije málo. I s přímými daněmi je to podobné.V mnoha zemích jsou daně z příjmu mnohem vyšší než u nása nevím, že by to ohrozilo pracovní místa zaměstnanců.A nikde placení daní nechápou jako trest za úspěšnost jako u nás soudruh Tlustý.
Ale největší problém je v tom, že u nás jsou úmyslně tak nedokonalé zákony, které umožňují každému tzv. podnikateli odepsat z daní cokoliv, takže lidé se statisícovými příjmy zaplatí na daních mnohem míň než zaměstnanec s průměrným platem.A právě zájmy těchto vychcánků hájí ten přiblblý ksicht na začátku této stránky a jeho společníci.

ale ve vysledku stat stejne sve penize dostane, i kdyz si vsichni vse odepisou z dani, protoze material zdanit dph musi stat by mely byt ziv pouze z dph a z dani ze mzdy ci prijmu ve stejne vysi v procentech jako dph. a za"vynos z odpisu " si opet neco koupi a ten kdo mu to proda musi odvest dan.
pak je vse spravedlivejsi a tak jednoduche, ze podnikat muze v podstate kazdy. dale je nutne prenest odpovednost v placeni soc a zdrav. pojisteni na obcana a ne na firmy. vyhneme se pak ruznym pruserum, ze to firma za vas plati ale ve vysledku neplati a vy pak mate dluh. pak nemusime mit armady darmozroutu a uredniku. vse si obcan vyridi bezhotovostne ci slozenkou a je to.

Luďku, to je fakt kouzelná argumentace /...i když si všichni všechno odepíšou, stát ve výsledku svoje peníze stejně dostane.../. To je jako by někdo tvrdil při snaze omezit sociální dávky různým nefachčenkům, že o nic nejde, protože i kdyby dostávali soc dávky třeba 20 000 kč měsíčně, stát to stejně dostane zase zpátky na spotřební dani z alkoholu, protože oni to stejně všechno prochlastají.

a neni to snad pravda ??? kdyz veci odepisu, zbydou mi penize. tyto opet vlozim do obehu a jakokoliv koupí stat dostane dph. zkuste vzit kalkulacku a spocitat si to. navic se tom zrychli obchod a na obchodu jsme vlastne vsichni zavisli. nebude obchod, nebudou penize.