Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Je vidět, že tahleta diskuse je na nic, protože nevidím zde žádnou reakci. Sdělil bych Vám pane Langer jenom tohle. Nejste a nebudete reprezentativní typ žádné strany. Chováte se stejně jako ti na které poukazujete jak se chovají a navíc u mě jste stejný jako ti, kteří jsou na straně levice ale Vy pouze s modrým ptákem. Pamatuji si doby minulé, které mě i moji rodinu tak trochu zasáhly neboť strýc v 68 odešel za prací do USA. Vy se chováte úplně stejně jako Ti, kteří nás šikanovali před listopadem 89. Mimo jiné se od dob oddělení dvou republik nic nezměnilo jenom si předáváte koryta. Bylo by už načase aby jste Vy a Vám podobní už odešli do politického důchodu a nezrujnovali tak naší republiku.

Vážený,tady Vám p. Langer neodpoví. Za druhé - z Vašeho příspěvku úplně sálá to, co by všichni politici chtěli ze všeho nejvíc, totiž to, aby byli pro lidi ve státě důležití. Bohužel je to jen zdání. Ještě jsem neviděl a ano neslyšel o případu, kdy by přišel nějaký politik a řekl : " Podívej se Ferdo, ode dneška budeš bohatý a úspěšný." Pokud je někdo úspěšnější ve svém životě, je to dáno ne vlivem politiků, ale jeho pílí, jeho životními rozhodnutími a.j. (mluvím o poctivém jednání) Uvědomte si, že je většinou jen na mě, jak já a moji nejbližší budou žít. Jestli se rozhodnu, že budu dělat něco navíc, než dělá 95% ostatních lidí, tak budu sám mít víc. Pokud přijmu zodpovědnost, za svůj život, tak mě nejací politici nemůžou šikanovat - nedovolím jim to. Pokud se ale rozhodnu, že se nechám zaměstnat, třeba jako kopáč na stavbě (to je jen příklad - vážím si každého, kdo dělá svou práci dobře), tak musím počítat s tím, že za mne bude rozhodovat mistr, stavbyvedoucí, personalista, mzdová účetní, výrobní náměstek, ředitel podniku, bude za mě rozhodovat i zákazník firmy pro kterou dělám (investor) a v neposlední řadě i páni politici. opravdu je jen na mě, jak dalece nechám jiné, aby rozhodovali za mě

Pane Novotný abych se přiznal nečekal jsem žádnou reakci a vím, že mě zde nikdo neodpoví neboť to ani nechci. Mě postačí když si to alespoň p. Langer přečte. Nicméně jak je vidět někdo si to přečetl avšak nepochopil a z mého příspěvku si vybral úplně něco jiného než to k čemu příspěvek směřoval. Tak především můj příspěvek směřoval ke srovnání p. Langra k těm, které on odsuzuje a to ke komoušům neboť se domnívám, že i on má červený zadek. Jak jinak se dá vysvětlit situace, když opustí před rokem 1989 armádní školu a ihned se dostane na lékařskou fakultu. V té době se opuštění armádní školy považovalo za zradu vážený pane a když se někdo dostal poté na lékařskou fakultu, tak musel mít buďto červený zadek anebo jiné páky, že.....toto jenom pro vysvětlení pro ty co jako vy nepochopili. A o šikaně víte taky prd, když moje matka musela napsat dopis, že se zříká svého bratra který odešel do jiné země a to nad ní stál důstojník STB. Otce vyhodili z fabriky.... a mohl bych Vám toho tady nastínit x případů tak mi tady pane nevykládejte o Ferdovi u lopaty........ čest Vaší práci

add. pupo.
Vážený, v příspěvku jsem nemluvil o šikaně před rokem 1989, ale o tom, jak se nenechat šikanovat nyní.

Nejprve jsem se chtěl omluvit, že jsem se nepředstavil, ale mám strach, že by se mi někdo z mých nadřízených za můj názor mohl mstít. Pane ministře při Vašem nástupu do funkce jsem se domníval, že máte zájem na tom, aby byla podpořena činnost příslušníků PČR zejména těch na základních útvarech, kteří odpracují většinu černé práce. Místo toho jim s účinností nového zákona seberete příplatky za noční, SO, Ne a za svátky. Já vím, že namítnete, že jim ale zvýšíte mzdový tarif, ale jak jsem to počítal, tak se s výplatou dostanu na stejnou úroveň, na které jsem v současné době a zase přidáte lidem, kteří jsou v kancelářích v teplíčku a od stolu jsou hrozně chytří a polovina z nich nemá vůbec představu co v dnešní době přímý výkon služby na ulici obnáší. Dalším problémem bude hromadný odchod kolegů, kteří mají odslouženo okolo 10 let a mají nemalé zkušenosti, ale to vy určitě víte, vždyť jste to panu Bublanovi před volbami vyčítal a sám s tím nic neděláte.

..s tím tarifem bych počkal, protože jej budou rušit a nový se bude teprve sestavovat. navíc seberou hodnostní. Takže budete rád když zůstanete na svých :-)

Ač nerad, musím s kolegou souhlasit. Já nemám problém s uvedením jména, na různé reakce z různých stran jsem vcelku zvyklý. Toto je můj názor a jako obvykle si za ním stojím. Musím přiznat, že jsem zklamán. Hluboce. Když jsem volil ODS, doufal jsem mimo jiné, že nový ministr vnitra pan Langer nový, dosud naštěstí neúčinný zákon o služebním poměru smete se stolu a projeví snahu o vytvoření nějaké smysluplnější normy. Já sloužím bezmála 15 let, z toho cca. 14 let u kriminálky. V roce 1992 jsem nastoupil na místní oddělení po civilní vysoké škole a vykonání ZVS. V minulosti jsem si u policie proběhl i různými vedoucími funkcemi.
Dle mého názoru finanční stránka "nového" zákona způsobí, že ti z nás, kteří mají zájem pracovat (a pracují) bez ohledu na čas, proti těm, kteří sotva dodrží pracovní dobu 40 hodin týdně, ostrouhají. Budou mít totiž stejně. Zkostnatělý a alibistický systém řízení u značné části policejních struktur a nakonec ani samotný zákon nějakou velkou diferenciaci neumožní. Kde je motivace? Morální přesvědčení? Aha. S účinností "nového" zákona pochopitelně okamžitě odejdou ti kolegové, kteří slouží oněch 30 let, a mnozí z nich jsou opravdovými odborníky. A velkohubé fráze o "rozloučení se" s (bývalými?) estébáky? Tsssss.... Než by to pan ministr stihl, i kdyby zůstal ve funkci delší dobu, dávno se mu v souvislosti s účinností zákona, který jim to umožní, budou smát s vyplacenými odchodnými a doživotní rentou. A my mladší (mně je 38)? My budeme s konstantním platem, možná nižším, než máme teď, jásat, jak je všechno skvělé. Nebo včas odejdeme. Jestli je na tom policie tak dobře, aby mohla plýtvat poměrně zkušenými lidmi, jen tak dál.

Když už pan Langer do této diskuse nezasahuje, doufám, že právě tenhle příspěvek a reakce na něj si přečetl...

Pane Langře, chovejte se slušně. Jste bohužel nejsprostší a nejprostší politik.
a) Neumíte přiznat chybu (viz odposlechy...)
b) Skáčete v diskusích jiným do řeči (prakticky každá diskuse, ..)
c) Jste zdrojem a příčinou nenávistné volební kampaně, kterou pan Paroubek později ještě zesílil (nenávistné bilbordy D1, KSČSSD, ...).
Udělejte dobrý čin pro ODS, odejděte a uvolněte místo pro slušné a vychované politiky ODS (Pospíšil, Bém, Tošenovský, ..)

Prázdný sud nejvíce zvučí!

Bohužel pane ministře jako volič ODS musím se přiklonit k názoru, že by špičky ODS včetně Vás a špičky soc.dem měli odstoupit a uvolnit místa slušnějším lidem. Jako vysokoškolsky vzdělaný člověk se nechováte ja základy etiky jsou Vám cizí. je poznat že jste studoval za komančů a rodina Vám výchovu jaksi pozapoměla předat.

Musím souhlasit...pane ministře,nějak se Vám ta loď potápí...

Vidim, ze tady diskutujicim strasne lezi na srdci budoucnost ODS, dokonce vic nez budoucnost republiky.Asi proto davaji ty dementni rady, kdo ma kdy odejit z vedeni. Asi proto pisou, ze za Paroubka bylo lip a uz aby byl zpatky. Uz aby jste vy byli na Kube, tam si muzete s Fidelem a Paroubkem notovat...jo a jeste s sebou vezmete komancskou rezervaci cili cca 20% obyvatel CR cili vsechny duchodce a mame reformu penzi za sebou hned... :-)

Nechápu, co má společného Paroubek s Fidelem, a už vůbec nechápu, proč posíláš všechny důchodce na Kubu?? Myslíš si snad, že byli všichni v KSČ? Prober se...

P.S. Pokud byl tvůj příspěvek myšlený jako vtip, tak se tady tomu kromě Tebe může zasmát pouze pan Langer, nikdo jiný.

Mohl by jste diskutujícím blíže vysvětlit jask si představujete svůj důchod?Taky na Kubě?

to Straight to Left: Možná, že o to jde. Jak čtu příspěvky od nick Straight to Right, myslím, že mu ještě cosi hnědého a nevábně voňavého stéká po bradě. (Od toho jak leze současnému ministrovi vnitra do pr*ele)

to Ubuntu: Jestli Straight to Right a Ivan Langer jedna osoba nejsou... :-)))

Když se tady divíš, že někdo radí, kdo má odejít z vedení ODS, tak ty, když radíš, že mají odjet všichni jinak smýšlející a VŠICHNI důchodci na Kubu, děláš ještě něco mnohem horšího, než oni, protože oni kritizují konkrétní osoby za konkrétní činy, ale ty tady házíš do jednoho pytle spousty lidí, které vůbec neznáš.Můj děda je taky v důchodu a 8 let seděl v 50.letech z politických důvodů.Jak si dovoluješ ty hovado takové lidi urážet? Možná mu tam dělal bachaře tvůj děda, ty zkurvenej dobytku.Mám zkušenosti, že vnuci největších komoušů kteří si po listopadu rozkradli státní podniky jsou dnes nejzuřivější pravičáci a nejvíc na komouše nadávají, ačkoliv nemají vůbec proč.. Už před časem tady někdo napsal, že jsi pěkný čurák.Já si jinak ve vulgarismech nelibuji, ale v tvém případě je to nejtrefnější a nejvýstižnější označení.

Dobrý den.Těším se na to až skončíte ve vedení ODS i s Topolánkem.Jsem taky ze severní moravy at už vás pražáci vyperou pryč.Za Paroubka všechno špatně za Topolánka a Langra a Nečase ještě hůř.ODS to je podvod na lidi.Naschledanou.

Langer nařídil Langovi aby BIS a UZSI pod jeho vedením začala okamžitě monitorovat všechny " odpůrce"
současné vlády ODS, pod vedením Mirka Topolánka, jako velké bezpečnostní riziko pro cz stát.

V dnešní době by EU měla opět začít velmi vážně přemýšlet o zavedení statutu politického uprchlíka pro občany zemí bývalé východní Evropy, kteří jsou svým objektivním kritickým myšlením a citem pro spravedlnost a demokratické principy znova nepohodlní pro současné vládnoucí garnitury těchto zemí.

Langer odvolal Randáka za nalezení Krejčíře UZSI na ostrovech.

Poděkování Krejčíře tlumočil Jaromír Raid při propuštění z vazby..." Ivan má premii jistou.."

Od tohoto idiota nic neočekávám. Podobné podvrhy a intriky jako Kubiceho zpráva, cesty za Becherem, teď budou na denním pořádku!! Je to ironie - Pablbkem nadšený nejsem, ale když se dívám, co se děje teď, tak si říkám, už aby tam byl zase zpátky....

Ivánku, svazáčku, probuď se. A nebo když jsi zhulenej, tak nemluv, Ty náš malej špiónku. A do Finska nejedeš, protože se nedomluvíš a taky by venku poznali, že jsi trouba, viď. Tak hodně zdraví, Ivánku.

Omlouvám se zúčastněným této diskuse. Po průzkumu vašich povídání, názorů a všemožných výlevů zjišťuji, že jsem ztratil svůj i Váš čas. Nenávratně.