Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Nastává chaoooooooooooos.

Pan Langer to nezvládne vsaďte se! Lidi budou stávkovat a on bude muset odstoupit, protože to neukočíruje. Takový člověk, který se o lidi stará tak že je ožebračí a sám má co nejvíce te půjde z kola ven, takového tady nepotřebujeme. Každý mám mít vyvoleného, který se o své lidi postrará a ne opak. On se jen baví, ten Vánoce 2007 jako ministr už neoslaví, jedině jako odstupšivší.

Největší strach máme z toho, že se někdo z managementu špatně vyspí, a přeloží nás někde cca 50 km od domova, na což má dle nového zákona nárok. Jelikož manželka pracuje taktéž na směny a má je samozřejmě opačně, tak nevím, jak bych toto dělal, aby rodina fungovala. Platový výměr nemám, ale půjček spousta. Když čtu, že půjdu cca 3.000,- kč dolů, tak nevím, jak toto zaplatím. A to mi chcípá moje limuzína

Nemocenská a budou jezdit oni za tebou - na kontroly

Nemusí se špatně vyspat stačí, když budeš mít svůj názor to se u policie nenosí. Půčky pošli ministrovi on je bude platit ze svého, protože oni na to mají, nebo jdi k popelářů a v době volna odklízej jiný bordel z ulic. Jednou budeš mít vestu s nápisem policie a jindy s nápisem popelář, vesta jako vesta.

Tak jsem včera dostal platový výměr a málem mi vyhrkly slzy do očí, jsem z menšího OO PČR sloužím 8 let a finančně jsem si pohoršil jako státní zaměstnanec přesně o 39.300 hrubého ročně. Jak jsem to řekl svému vedoucímu, tak mi odpověděl, že přidali mé manželce od nového roku na mateřské tak že jsem si ještě polepšil !!!!!!!!! No přece tak to říkají na PP PČR, že v globále na tom budeme lépe. Pořád tomu nemohu uvěřit, že takové svinstvo a diskriminace vůči policistům, kteří nosí uniformu je vůbec možná v demokratickém státě.

Já beru 50000,-Kč/měs. ty 18 000,- Kč/měs a v průměru máme každý 35 000,- Kč tak co si stěžuješ vždyť minulý rok byl průměr jen 30000,-Kč

Opravuji!!!
Na intranetu byl zveřejněn průměrný plat policistů v roce 2006 ve výši zhruba 28600,-Kč. Také se tam dalo vyčíst, že průměrná odměna na hlavu policisty byla letos něco málo přes 6000,-Kč. Kolik z Vás tolik odměn v celkovém součtu dostalo?

Dostal jsem celých neuvěřitelných 1000,- Kč za tento rok. Děkuji tímto vedení a nadále se mnou můžou počítat do celostátních akcí typu DBA, Kryštof atd. Už se nemohu dočkat až zase budu stát 5 hodin v kuse na silnici a zastavovat velice příjemné řidiče.

Já chci na oddělení, kde dostávají 1000,-Kč odměny. Za rok jsem dostal 300,-Kč, ale hodnocení mám výborné. Roční práce s hodnocením výborný je za 300,-kč.

Manželce přidali, ale rázem psali, že to nebude brát 4 roky, ale jen 3. Pzor na Chocholouška.

Ještě, že máme ty manželky na mateřské, já přijdu za rok o 48.500 hrubého...

Před rokem jsem si vzal nové auto na úvěr. V únoru mi jej příjdou vzít protože není z čeho úvěr splácet. Bohužel mi úvěrovka nepočká do konce roku až se vše vyjasní a platy nám dorovnájí (což jsou jen kecy, protože by to pro státní rozpočet znamenalo brutální jednorázový výdaj). Je čas udělat papa autíčko. PS:Ještě že nemám hypotéku.

Pěkný den přeju, už mě přestává bavit poslouchat Ty fundované řeči policšjních mluvčí z PP. To je výsměch celé policii. Sloužím 14 let ve východních Čechách a je to čím dál horší,. A to nemluvím o tom jak to asi bude vypadat od 1.1.2007. Zeptejte se jak je to s rozkazama ve východních Čehách a kdo je má? Já to teda nejsem a ani nikdo z mých kolegů. Prostě si za ty peníze dělají co chtějí.

Vím o čem hovoříš. Já jsem mluvčí na okrese a mám plat jako policista, který nastoupí k policii a to mám vysokou školu (právní), která byla podmínkou. Také nám slibovali a slibovali, ale nakonec mám nižší plat než jsem měla. K těm fungovaným řečem - pokud chceš být s vlky musíš s nimi .... .

Vážený pane ministře (člen vlády bez důvěry?),
zákon č. 361/2003 Sb. je 2 roky platný, takže jak je možné, že se dosud nikdo z odpovědných nechytil za nos, co že je to za paskvil, jaký bude mít dopad na lidi, kterých se týká?
Bohužel si myslím, že to jste to třeba Vy věděl, po obyčejném přečtení tohoto zákona to muselo být jasné i ostatním spolutvůrcům. Problém bude asi jinde - ono se totiž někdy hodí, aby stát měl v podstatě nefunkční a rozloženou represivní složku, schovají se tak různé čachry, není tolik vidět na prsty. Proto si myslím, že zákon je takový, jaký je, záměrně. Zákon není jenom o platech, ale i o principu fungování bezpečnostních složek, ale to Vy jistě víte. A protože to já vím taky, tak se na mne nezlobte za to, jakou stranu barikády si vyberu, za kterou půjdu do boje.

V sekci NÁZORY/ -Policie ČR, hasiči
si přečtěte na stránce 51 od autora Petra Sikory příspěvek ze dne 2.2.2006 a také odpověď našeho pana ministra a porovnat jí s jeho současnými výroky. Udělejte si úsudek sami, jak jsme na tom mohli být a kam jsme se to nyní dostali. Opravdu to stojí zato, si celý příspěvek přečíst a trochu se nad tím zamyslet

Včera se vrátil vedoucí z porady a hlavní vzkaz od vedení je, aby jsme si braly půjčky s FKSP, protože je tam peněz dost. Od 1.1.2007 o tom budu vážně uvažovat, ale ne na to, abych si něco pořídil, ale abych to všechno nějak poplatil. Ono 3.000,- na platu je prostě znát. A od nového roku lépe a radostněji za míň peněz.

Tak to jste na tom dobře. U nás máme prázdné FKSP a když chceme nějakou půjčku, tak můžeme jít maximálně do bank. U nás na toto není nárok. Rozpočítalo se to na cca 300 Kč na hlavu. Nějaké sportovní nebo kulturní akce vůbec nehrozí!!!

O úroku se ani nezmínil co? Určitě 29%. Tady už je všechno možné.

To buďte rádi, že nesloužíte u městského řediteklství v Ostravě, kde FKSP je pouze jeden zlodějský podnik. V letošním roce jsme měli na hlavu cca 1,700,-Kč a pokud je chceme vyčerpat, tak jsou s tím takové obstrukce, že bych se na to ... Je mi na nic, když se podívám na možnosti např. hl. m. Prahy, kde mají kupříkladu letecké zájezdy do bulharska, řecka, španělska za cca 2,500 - 4,500,-Kč na hlavu i s polopenzí.

Laďa
Vážení kolegové
začátkem roku 2003 jsme byli dle rozhodnutí nadřízeného rozděleni na obvodech do 8 a 9 tříd s tím, že je to pouze na přechodnou dobu 1 roku. Rozdíl ve třídě znamenal v tu dobu 1.000,- kč. Z jednoho roku se vyklubali 3 roky. Máme před sebou rok 2007 a to stejné se stalo i teď. Překlopily se třídy a kdo byl v 9 je 5 a kdo byl v 8 je ve 4 s tím rozdílem, že je zde rozdíl cca 1.800,- kč. Ještě, že mě má vedoucí rád a mám po 9 letech 200,- kč osobního. Vysvětlí mi někdo jak je toto možné, když na obvodních odděleníchIV, III, II, typu dělají všichni všechno(přestupkové, trestní řízení). Nebudu dále mluvit o tom, že překlopením do nových tříd příjdeme o peníze. Dále bych uvedl, že pracuji 9 let na OOP III, typu, kde opravdu všichni děláme všechno. Proč mezi nás tímto způsobem vrážejí klín. To chtějí, abychom si nadávali, záviděli si a pod. V pátek 29.12.2006 nám bylo sděleno na kolikátou budeme chodit od začátku roku 2007 do práce. To je také lahůdka Dříve od 07:00 hodin teď abychom vyšli vstříc občanským zaměstnancům tak od 7:30 hodin. Dle mého bychom mohli chodit i od 10 dopoledne abychom z toho dne již opravdu nic neměli. Sloužím zítra noční na silvestra(vzal jsem si ji dobrovolně), jsem zvědav podle čeho budu sloužit po úderu 23:59 hodiny, když v ruce nemám stále nic. Jelikož jsem u vedoucího oblíben tak se již těším jak budu v přístím roce dostávat mnohem víc svátků, sobot a nedělí a nočních, kdy svátků jsem si doteď moc neužil, protože je rozebrali oblíbenci vedoucího. Jsem pevně rozhodnut, že v případě že se situace se v průběhu roku 2007 nezlepší odejít do civilu. Bude mi to velmi líto, protože jsem chtěl pro společnost něco udělat, ale tohle dál nejde. Mimochodem jsem z vesnice a práci v okolí sehnat bude těžké, ale jinak to asi nepůjde.

Zdarec,
U nás je to také velice spravidlivé. v roce 2003 jsem dostal od bývalého vedoucího 9tř. a nyní, jelikož nejsem tak oblíben a řeknu co si myslím tak jsem spadl z 9 do 4tř. Ten skok je platově cca 2.500,-Kč. Nebudu nikomu popisovat jak jsem naštvaný, protože tato diskuze je tím přehlcena.

Co si takhle založit vlastní bezpečnostní agentůru, co? Zkušenosti máme. Víme kde se dělají fatální chyby a můžeme jím v klidu předcházet. A myslím si, že kdyby to klaplo, tak by v této firmě sloužilo 20 000 lidí a u PČR už jen 30000 lidí, kteří ulici neviděli ani z okna.

to není až tak špatný nápad...

Milý kolego. Jsem , zatím ještě , příslušníkem vězeňské služby. ale doufám, že až tu bezpečnostní agenturu založíš, nebude Ti vadit moje minulé působiště a že i takoví jako já u Tebe šanci dostanou, protože to co nás v souvislosti s novým zákonem čeká za několik málo hodin je opravdu minimálně hnus. V novém roce vše nejlepší.

Dobrý den pane ministře. Nedávno jsem četl otevřený dopis p. Heinze který se otevřeně vyjádřil k potápějící se lodi jménem PČR a vy jste na tento příspěvek reagoval. Myslím si že ti, jejichž práce na ulici, každodenní jednání s občany, zpracování administrativy atd. jsou ti, kteří reprezentují policii takovou, s jakou se sní každý den setkává běžný občan. K 1.1.2007 jste jim všem snížili platy, v tarifních třídách jste je poslali do 3 a 4 a chcete aby svou práci vykonávali s nadšením ? Jo asi nejde. Prosazujete kariérní řád a s tímto spojený postup ale kdo bude sloužit na ulici? A když už se na školu dostanu a tuto dokončím kam mě asi umístí když nikde není místo? Budu pořád na základním utvaru ale budu mít vysokou školu.Mám ještě dalších otázek ale nikde žádná odpověd. Ještě bych uvedl že sloužím 12 let a uvažuji o ukončení práce u policie.