Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Velevážené vedení z NOS PČR, konečně se vzbuďte a jednejte!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Už to není za pět minut dvanáct, ale pět minut po dvanácté!!!! Spojte se s odboráři HZS ČR, VS ČR a Celní správy a sjednejte v co nejkratší době ve vší úctě, slušnosti a zákonosti nějakou akci, která by zaslepeným politikům už konečně otevřela oči (třeba i demonstraci). Jinak nebude kdo by hasil požáry, nebude kdo by chytal a hlídal nepřizpůsobivé občany, kdo by zachraňoval to nejcenější co všichni máme, zdraví a život. Teď opravdu ukažte, že nadešla vaše chvíle, opravdu jednejte!!!!!!!

Kamaráde, nevím, jak Tobě, ale mně se už delší čas zdá, že NOS kope v úplně jiném dresu než my z ulice... Pokud tomu tak není, pak nechápu, proč jejich aktivity v převážné většině směřovaly k problematice výsluhových nároků. To se my v aktivní službě máme o sebe postarat sami??? Pak by se asi měli rozpustit či přejmenovat na sdružení rentiérů... Možná se mýlím, ale v tom případě ať mě někdo přesvědčí o opaku!

for P.J.B.
Nechci tě přesvědčovbat, ale odbory jsou taková, jací jsme my sami. Jsi v odborech? Tak tam něco dělej, byť pro sebe !!! Nejsi v odborech? Tak od nich pomoc nečekej !!! Jinak jsi (neuraz se) jen remcal !!!

for .. ..:
Kromě své práce, 4-členné rodiny (což mne dohromady samo o sobě vytěžuje na 150%) a občasného přispívání do těchto diskusí dělám to, že už delší čas zasílám konkrétní písemné připomínky a podněty k zákonu o služebním poměru jednotlivým poslancům, senátorům, ministrovi aj. ... Fakt je, že odpovědi jsem se během posledních 3 měsíců dočkal pouze od pí JUDr. Dundáčkové a p. ministra, ale že bych jenom remcal, to mi opravdu nepřijde. Už teď mám pocit, že ženuška a dcerušky znají taťku buď na odchodu nebo spícího, ale to je realita prakticky ve všech policejních rodinách, to tady nemusím rozmazávat...

Prosímtě kolego, probuď se, odbory máme jen teoreticky, prakticky jsou to lidé placeni vnitrem jako ty n. já a určitě podstatně lépe, takže oni nejdou s námi, ale spíše proti nám

for P.J.B.
OK. nejsi remcal.

Předem bych chtěl popřát všem kolegům vše nejlepší a zejména mnoho zdraví, které bude každý potřebovat pro svoji další pracovní činnost. Po přečtení převážné části posledních příspěvků jsem získal dojem, že zřejmě málo kdo pochopil v jakém trendu se v posledních letech policie ubírá,proč návrhy zákona jsou takové, jaké jsou. Je nutno odlišit platy- například ředitele okresu od platu policisty na ulici, který se s příplatkem blížil platu ředitele, což není žádoucí a bylo mnohokrát kritizováno a nyní v novém zákoně se toto podařilo odstranit stejně tak jako důstojnické hodnosti, kdy o tomto ve svých odpovědích hovořil i kolega z vedení PP, že je velmi špatné, když vedoucí má nižší hodnost než-li jeho podřízený, že se pak toto muselo odstraňovat mimořádným povýšením ap. Nyní je již zajištěno, že řadový policista základního útvaru nemůže žádnou důstojnickou hodnost - označení získat, rovněž tak je to i s platem, kdy je nyní dostatečně dlouhodobě zajištěno, že i platem bude policista z ulice dostatečně odlišen. Nelze kritizovat to, že u části policistů nedojde k navýšení platů o stanovená procenta ke zvýšení základních platů státních zaměstnanců v roce 2007, neboť v průměru částka stanovená při schválení státního rozpočtu a uvolněná pro vnitro bude jistě vyčerpána. Myslím, že mohl každý policista již při návrhu současného zákona ze znění zjistit, jakým směrem se zajištění policistů, potažno ostatních st. zaměstnanců vnitra ubírá. Otázka cukru a biče

Jistě že máš pravdu, ale jen v něčem. Jak se říká, máme všichni v torně maršálskou hůl, ale myslíš si, že všichni můžou být na vedoucích funkcích, nemůžou. Díky tomuto, také nemůžou už jen z morálního hlediska finančně strádat, byť jen o 1.000,- Kč, vždyť nic neudělali. Nemluv tedy o biči a už vůbec ne o cukru.

Titulek novin za měsíc: PLATY POLICISTU JSOU VYŠŠÍ. P.S.: polda na ulici má méně, polda od vedoucího oddělení výše má více. ( To je ten průměr)
Zbytečně se tady plácám játra a akorát jsem ještě více naštvanej.

Vážený pane PP,
hezky to píšete, ale za tohle krásné psaní by mi v tomto roce nikdo v obchodě nic nedal. Kariérní řád, kterým se pořád oháníte, je takový že někdo dostal možnost zvýšit si v zaměstnání vzdělání a jinému bylo to samé odpíráno ba přímo znemožňováno (přesto tohoto zvýšení dosáhl). A tak nyní budete mít 24 leté podplukovníky a 50 leté podpraporčíky se stejným vzděláním. A není vám hanba? Karierní řád u policie byl, je a bude založen na rodinkaření a známostech. Nikdy nic nevypovídal o vzdělání, zkušenostech a praxi. Nevěřím že kdy byla snaha to změnit a nebude ani nyní. Pro pár vyvolených cukříček a pro většinu bič, bič, bič .....

myslel jsem si, že už to tady nezazní, ale dočkal jsem se, kolegové - Vám fakt přišlo normální, že si přesčasama a příplatkama (a jak se k lizu často na oddělení přichází) vydělalo víc než na kriminálkách, a když šel člověk z obvodu tak měl míň peněz?

2007 - WELCOME TO HELL!!!

2007 - VÍTEJTE V PEKLE !!!

Tak Vás zdraví nyní už bývalý policista. Přeji Vám všem, policistům, hasičům, vězeňské službě, celníkům, prostě všem, kteří tu káru potáhnou i se skřípajícími kolečky dál, aby dělali vždy jen to, co jim dovolí a poradí jejich svědomí.

Je absurdní, že po 7 letech můžu slavit konečně Silvestr a Nový rok kdy v letech 1999, 2000, 2001, 2002 jsem měl z 31.12. na 1.1 noční a letech 2003, 2004 a 2005 jsem měl 31.12. a 1.1. ranní a nemám co slavit. Byl jsem jako skoro každý řadový policista potrestán snížením platu, kdy u mne to činí 1.000,- Kč měsíčně a snížením hodnosti o 1 stupeň. Tak Vám pane ministře pěkně děkuji hlavně, že jsme od vás dostali tu krásnou příručku s kodexem cti ve kterém mi chybí vaše fotografie s vaším blaženým úsměvem.

Když už jsem zde několikrát přispíval svými poznatky a názory do diskuse, sluší se i přiložit novoroční přání. To osobní přání Vám, pane ministře, bych rozdělil do dvou částí.
V té první části bych Vám chtěl popřát, jako spoluobčanovi. A tak tedy přeji i Vám v Novém roce 2007 jen to nejlepší rovněž s přáním abychom se měli v dalším roce všichni lépe, než v tom uplynulém.
V té druhé části bych Vám chtěl popřát už jen jako spolučlen resortu, jehož jste nejvyšším představitelem, čili ministrem (zatím). Přeji Vám do Nového roku, jako ministrovi vnitra,
aby jste pocítil na vlastní kůži nespokojenost většiny zaměstnanců státní správy, zvláště policistů, a všech kolegů ve služebním poměru, a aby jste přehodnotil své ambice, zda-li vůbec můžete být tím nejvyšším představitelem resortu, kde máte převážnou část nespokojených lidí, neboť jen několika málo vyvoleným Vaše setrvání ve funkci vyhovuje. Nevyzívám Vás k odstoupení, to mi ani nepřísluší, jelikož vím, že jste vystudovaný a také chytrý člověk. Co mi ale vadí, je to, že jste policisty, hasiče a ostatní osoby ve služebním poměru téměř odepsal a za dobu vašeho ministrování se tyto profese dostanou od 1.1.2007 v mzdovém hodnocení na jedno ze spodních míst v pomyslném žebříčků hodnocených profesí. Promiňte mi ten příměr, ale kdejaká „lopata“ bude mít od ledna vyšší plat, než většina řadových policistů, hasičů atd., kteří denně nasazují své životy na ochranu zájmů státu a jeho občanů. (zdůrazňuji ŘADOVÝCH, protože vyšší funkce budou s platem na tom VELMI dobře a vůbec si nestěžují)
Budu jen doufat, že dostojíte svým slibům a že zařídíte, aby byly navýšeny platy příslušníkům ve služebním poměru, včetně slibovaného procentuálního navýšení, jako ostatním státním zaměstnancům, kteří navýšení platů mají přiznané.
Pokud nedocílíte toho, aby byla práce řadových policistů, hasičů, atd. v nejbližší době řádně ohodnocena, NEMÁTE na ministerstvu co dělat, a jste jen, promiňte mi ten příměr, POLITICKÝ LHÁŘ, pasoucí po funkci, vysokém platu, s nezájmem o ostatní zaměstnance resortu!!!



Promiňte, že vystupuji zde v diskusi anonymně, ale zatím nenastala doba, kdybych měl jistotu, že mohu otevřeně říct a napsat své názory pod pravým jménem. Svoboda slova u Policie zatím není možná, neboť mnoho kolegů to pocítilo na vlastní kůži! Snad se to v budoucnu změní.

Ještě chvíli a na žebříčku profesí bude policista se svým finančním ohodnocením na jednom z posledních míst

pane ministře
škoda. že jste neviděl ty zkroucené tváře mých podřízených když jsem jim rozdával novoroční dárky a utěšoval je slovy, dobře již bylo, propad od 100 kč až do 1000 kč, a pane kapitáne tady se podepište a prosím před jméno podpraporčík, nejvíce mě ovšem bolí, že snad 2 měsíce jsem jim říkal a přesvědčoval je ať neblbnou s civilem, že méně nemůžou dostat, všichni slibovali navýšení, teprve dnes 31.12.2006 !!! jsem ve svém volnu, svým vozidlem (pouze 20km) vezl rozkazy na útvar denní a noční směně, zítra 1.1.2007 !!! musím v 05,45 hodin vstávat a opět ve svém volnu (zadarmo) a opět svým vozidlem (pouze 20 km) odvézt rozkazy denní směně, aby je dostali než začnou sloužit, své podřízené můžu "potěšit" pouze tím, že jsem rovněž přišel o cca 500,- kč, kdyby bylo stejně peněz jako letos, tak jak to, že jsou propady, nerozumím tomu a dále ... no vlastně to nemá cenu, vydržím ještě první 1/4 letí a jestli se to nenapraví tak civil po 20 letech, všem navrhuji: dělejte svou službu poctivě, absolutně přesně podle předpisů, rozkazů, Siářů a ostatních nařízení a když říkám poctivě, tak tím myslím poctivě (Chorvatsko - celníci), hezký Nový rok

Petr

Ještě jsem nedostal platový výměr, ale ti co ho dostali, tak je to naprostý výsměch všemu. Vedoucí funkce jsou zaplaceny vysoce a my dole, holt budeme šlapat a jestli ne, tak za dveřmi jsou další, taková je realita. Odchod jednotlivce nic neřeší a naříkání už vůbec nic a naše odbory, ty jsou k ničemu, připadá mi, že v nich jsou vedoucí pracovníci, kteří jsou ovšem spokojeni, dostali přidáno. Nemá smysl se zde rozepisovat o stavu jaký je, ale mohu říci, že jsem nespokojen se svoji degradací, platem a zacházením jako s posledním člověkem ve společnosti. A jestli mám říct závěr, tak jsme na jedné lodi, které velí ......., tato loď se ale jmenuje TITANIC a tato se potápí, kdy někteří se stačili zachránit, odejít do civilu. Já ovšem nemohu odejít, nemám léta a budu se muset dožít 10-ti let, snad to stihnu a do té doby mne nevyhodí na dlažbu za nějakou pitomost, pro kterou mohou podle nového zákona.
Nedoporučiji se však obracet na ústavní soud. Už jen projednávání je jistou vstupenkou do civilu.

ne všechny, viz nahoře

Zastavte čas nechceme nový službní zákon.