Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Dopis ČT vol. 2 (racer, 03. 01. 2007 17:50)
Mezi řadovými policisty, hasiči, pracovníky vězeňské služby a dalšími dotčenými státními zaměstnanci vznikají nálady přiklánějící se k velmi razantním opatřením zajišťujících, že si této skupiny občanů konečně někdo opravdu všimne a politici ji začnou brát vážně jako partnera, nikoli pouze jako příhodný hromosvod v případě vlastních problémů a zdroj financí, je - li třeba někde ubrat. Jsme připraveni na svou neutěšenou a nedůstojnou situaci upozornit veřejnost i Evropské struktury. Kromě toho v současné době probíhá masové podávání odvolání proti těmto rozhodnutím a spousta policistů velmi vážně zvažuje odchod od této organizace. Nikoli proto, jak bylo prezentováno, že se konečně dočkali zákona, který jim umožní odchod za lepších podmínek - což rozhodně není pravda, ale proto, že za těchto podmínek je další služba pro policisty i hasiče a jejich rodiny nadále v našem ekonomickém prostředí neúnosná.
Možná by i pro Vás stálo za to věnovat tomuto tématu pozornost a vlastními prostředky nezávisle prozkoumat pravý stav věcí a informovat veřejnost této země o skutečnostech, které se i jí samotné dotýkají. Dosud byli policie a policisté představováni v ne vždy příznivém světle, k čemuž docházelo i díky tomu, že bylo představiteli vlády stále prezentováno stanovisko, že se policistům stále zvyšují mzdy a po uvedení v život nového zákona o služebním poměru nadále razantně zvyšovat budou. Dopad takovýchto informací jsme my, policisté sloužící na ulici, denně pociťovali na vlastní kůži v reakcích občanů při našich služebních zákrocích. Nyní chceme, aby naši spoluobčané znali pravdu. Pravdu o tom, jak se naše vláda zastavuje o posílení sociálních jistot osob pracujících pro stát a jak si prakticky představuje boj proti zkorumpovatelnosti státních zaměstnanců na úrovni své vlastní a na úrovni chodníku, po kterém se pohybujeme my, společně s Vámi. Vykonáváme mnohdy úkoly, nad kterými by se asi mnohý ze zákonodárců jen zhnuseně otřásl a odvrátil zrak. Kromě řádných občanů, pro něž zde jsme, přicházíme do denního styku s tím nejhorším, co naše společnost přináší. Bereme jako samozřejmost, že ať už v boji se zločinem nebo s ohněm nastavujeme vlastní kůži a riskujeme zdraví a životy, avšak považujeme za stejně samozřejmé, že takováto práce bude adekvátně oceněna ať už společenským uznáním, nebo finančním ohodnocením.
Děkuji za pozornost věnovanou tomuto mailu a upřímně věřím, že pochopíte situaci, do které nás vrcholní představitelé státní moci vhánějí a i svou nestrannou pozorností nám pomůžete. Říká se, že média jsou hlídacími psy demokracie. A ta naše zřejmě potřebuje ochranu celé smečky takových strážců.

pardon, tady je začátek..
Dopis ČT (racer, 03. 01. 2007 17:49)
Před chvílí jsem odeslal mail následujícího znění do zpravodajství ČT a budu jej posílat i dalším televizím. Možná to nic nepřinese, ale možná... Kolegové, napiště kromě tohoto fóra i těmto a dalším médiím. Jo - a k myšlence demonstrace se 100% připojuji.

Znění dopisu ČT: (Mail samozřejmě řádně podepsán)

Tuším, že je velmi pravděpodobné, že jste již zaznamenali vření a přinejmenším velmi napjatou situaci uvnitř policie ČR a dost možná jste i na tuto adresu obdrželi upozornění na vzniklou situaci od některých kolegů. Tato napjatá atmosféra, která rozhodně žádné ze zůčastněných stran nepřináší nic dobrého, byla způsobena tím, že od 1.1.2007 vstoupil v účinnost zákon č. 361/2003 Sb.
V rozporu s veřejně deklarovanými přísliby vlády České republiky a Parlamentu České republiky, jakožto i se sliby všech tří ministrů vnitra, kteří se na přípravě zákona postupně podíleli došlo k výraznému propadu reálných mezd řadových policistů i hasičů. Zákon zpřísnil podmínky pro službu a, jak byli zainteresovaní pracovníci i veřejnost vytrvale informováni, ruku v ruce s tímto faktem mělo jít i navýšení platů státních zaměstnanců.
I když nikdo z nás nijak závratné navýšení mezd neočekával, přesto jsme zcela konsternováni skutečností, že nám byly platy natolik dramatickým způsobem sníženy. V mnohých případech došlo ke snížení hrubých mezd i o částky kolem 3 - 5.000,- Kč. Navíc byl mnoha policistům bezprecedentním způsobem retroaktivně změněn druh pracovního poměru ze služebního poměru na dobu neurčitou na služební poměr na dobu určitou s dalšími podmínkami setrvání ve službě, což stejně jako snížení služebního příjmu přináší ztrátu sociálních jistot a možností občana se stálým zaměstnáním, jako například snížení bonity klienta bankovních ústavů pro případy schvalování hypoték a pod. Značnému počtu policistů (pravděpodobně drtivé většině) byla odňata služební hodnost, což byl až dosud jeden z druhů trestů udělovaných soudy za zvlášť závažné trestné činy.
Nová rozhodnutí jednotlivých ředitelů bezpečnostních sborů ve věcech služebního poměru byla policistům k podpisu předkládána v průběhu jejich služeb v mnohých případech přímo na ulici ve služebních vozidlech od večera 31.12.2006 za přinejmenším nestandardních podmínek.

(Pokračování v dalším příspěvku pro jeho délku)

Přeposlána Europoslancům...bez Tvého svolení, snad mi promineš...

bez svolení racera, já to stáhl z policista :-) věřím, že by s tím souhlasil

PÍSEMNÉ ODVOLÁNÍ, NÁZORY DO TELEVIZE JINAK SI TU DŮCHODCI A LIDÉ NAD 60 LET BUDOU ROZDĚLOVAT NÁŠ CHLEBA DO 70 LET.

Nevím na které ze dvou vysokých pana ministra tak důkladně vyučují pohrdání lidmi a neůctu k podřízeným.Pokud si tuto diskuzi přečte,myslím ž myslím,že vydá další knihu o tom,jací jsou policajti hajzlové a nechtějí sloužit vlasti za nižší platy.

Nevím na které ze dvou vysokých pana ministra tak důkladně vyučují pohrdání lidmi a neůctu k podřízeným.Pokud si tuto diskuzi přečte,myslím ž myslím,že vydá další knihu o tom,jací jsou policajti hajzlové a nechtějí sloužit vlasti za nižší platy.

Sloužím několik let, myslím si a celkem oprávněně, že mám jedny z nejlepších výsedků na skupině, kde sloužím, přesto jsem nejhůř hodnocený, jak v oblasti odměn, tak osobního ohodnocení. Přijde vám to spravedlivé, pane ministře? S novým zákonem jsem byl degradován, budu brát o pár tisíc méně. Je to motivující? Měl bych přejít na stranu těch kolegů, kteří se jen vezou? Budu na tom potom lépe? Nebo mám být nadále aktivní, mít nejvíc zadržených pachatelů a domů chodit naštvaný, že něco dělám a jsem za to trestaný, i když by to mělo být naopak? Přijde vám jako motivující odměna 500,- Kč za několik zadržených pachatelů, když kolega za stejné obdbí měl max. 1 pachatele a dostal 1500,-Kč? Mě tedy ne. a nebo jsem to šatně pochopil, třeba to bylo myšleno tak, že budeme motivováni k nic nedělání . A ted mi řekněte, co je po nás požadováno? Služba této vlasti a to nejlépe, jak to jde a nebo to nicnedělání? Zatím mi přijde, že jsme motivováni k tomu nicnedělání, viz. nový zákon, degradování, nižší služební příjem. To tu ale pak ta policie nemusí být.

Policie tímto zákonem nezíská vůbec nic, úplně to tady zahrabou. Zákon plní úplně opačný efekt než měl.

kolik procent svobodným strhávaj z platu?

http://www.finexpert.cz/default.aspx?section=37&calc=1

Vážení kolegové a kolegyně. Je naprosto zbytečně něco psát. V této sekci se odpovědi nedočkáte - ani ji nečte a v sekci názory odpovědi nejsou a když ano, tak odpovídají na něco jiného, než se ptáte. Je to naprosto zbytečné. Pan Langer není jiný než ostatní politici. Jeho lidé nezajímají. Měl jsem možnost s ním osobně diskutovat před 3/4 rokem. Už tenkrát jsem ho upozornil, že zákon přinese řadovým policistům na ulicích (v přímém výkonu služby) pokles platů. Vysmál se mi s ještě větším šklebem, než má na obrázku a řekl doslova:"A vám by, pane kolego, nepřišlo nespravedlivé brát větší plat než mají vaši nadřízení?" V sále to zahučelo, zvedli jsme se jako jeden muž a odešli. Odešel i pan poslanec. tím to skončilo. Tolik pro dokreslení.
Myslím, že jediným způsobem jak vyjádřit nesouhlas a docílit nějaké odezvy je hromadné odvolávání se proti rozhodnutí. Už jenom představa, že do 30 dnů musí odpovědět tisícím policistů mne alespoň trochu pobavila. Howhg.

ptal jsem se kolegů kdo z nich se bude odvolávat, nikdo nechtěl, proto ani já se nepřipojím, bohuže represe ze strany nadřízených by byla krutá. novým zakonem dostali ještě větší moc, a jak říkal náš ředitel všichni jste plachetnice a jen já a mí nejbližší určují sílu a směr větru, což vypovídá za vše. prostě nám nezbyde nic jiného než držet hubu a krok, čehož dosahují novým zákonem a kodexem.:-( je to smutné asi jsem zbabělec, ale mam odslouženo několik let a nedokážu si představit co bych v civilu dělal

tohle bohužel není zbabělost, to je VÝZVA pro pana ministra, aby s takovýmto jednáním a chováním některých odpovědných zatočil. Jestli je na tolika odděleních a útvarech běžné na podřízené vyvýjet tímto způsobem nátlak, tak není něco v pořádku a stejně jako (v některých případech nezákonné) snížení platů by měl ministr reagovat na porušování § 77 z.č.361/2003 Sb., jde o diskriminaci, kterou je možno považovat za bossing nebo dokonce za vydírání....

Já bych se smál, kdyby navýšili platy těm co se v zákonné lhůtě odvolali a těm co by tak neučinili by řekli, že měli možnost. A jen my dole můžeme z plachetnice udělat titanick se kterým ani větry pánů ředitelů nepohnou. Musí ovšem stát policajt za policajtem.

Davide, to se smát nebudeš. Jestli navýší platy, tak to nebude ke konkrétním případům, musí je navýšit pak všem směnařům a to změnou zákona. Jiná možnost není a lepení osobním,nebo zvyšováním preferenčního příplatku to nejde dělat věčně. Je pravdou, že nátlak a vyhrožování je na denním pořádku (i já jsem toho svědkem) a to se musí změnit. Proto bych očekával od kolegy, že sežene důkazy o takovém vyhrožování a pak reagoval služební cestou na nadřízeného tohoto člověka (který zřejmě není na svém místě, když neumí vést ostatní jinak). Pokud nepomůže služební cesta, pak do médií a uvidíš ten fičák....

jestliže se já musím a chovám k lidem, kolegům a nadřízeným ve vší slušnosti a s respektem, očekávám totéž od svých nadřízených (na ulici ne, tam jsem v kontaktu většinou víš s jakou společností, ale i za to jsem placený)

Ano, já jsem to udělal...dnes jsem odvolání podal. Trochu se reakce obávám, nicméně mám právo se odvolat? Mám!

pro "zbabělého poldu" - proti větru nelze chcát, nic nového dokud Tě to živí!

HZS PK to samé!Žádný platový výměr

PENÍZE
Mohou koupit dům,
ale ne domov.....
Mohou koupit postel,
ale ne spánek.....
Mohou ti koupit knihu,
ale ne vzdělání....
Mohou koupit hodiny,
ale ne čas.....
Mohou ti koupit pozici,
ale ne respekt....
Mohou ti koupit léky,
ale ne zdraví.....
Mohou ti koupit krev,
ale ne život.....
Mohou ti koupit sex,
ale lásku ne.

Tak vidíš, že peníze nejsou všechno, říkám ti toto všechno proto, neboť jsi....

Můj nejlepší přítel a jako tvůj nadřízený ti chci pomoct od tvé bolesti a utrpení. Proto mi pošli všechny svoje peníze a já budu trpět za tebe.

Věř mi, lepšího nadřízeného, než jsem já,

NENAJDEŠ.

P.S.: a o peníze nepřijdeš...:-)))

VOLE! CHLEBA A SLOŽENKY ZAPLATÍM Z KECŮ?:-)

Za 1) nejsem vůl, ještě mi slouží,
za 2) - nezaplatíš, opravdu nezaplatíš,
za 3) jde o ironii
a za 4: zkus dikutovat slušně...já s penězma taky spadl....

O PRADON!Je to nechutná vypjatá situace!

VSČR -to je taky dobrá organizace!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Zatím nás nikdo neseznámil s platovým výměrem.
Nevím vlastně za co dělám :-(

A co na to pan ministr??? Stěžujte si sakra chlapy. Chvástal se v médiích, že do 31. 12. 2006 to budou vědět všichni (myslím oficiálně). To je asi jako ta jeho náboová akce na parťáky na mvcr.cz, taky nehorázný kecy.

pro XY, co chceš dělat proti těm nahoře ??? Ze zákona máme zakázanou stávku a nečetl jsi kodex a novej zákon, nemůžeš udělat vůbec nic a navíc bych se nedivil, kdyby za to, co tady kdo napsal jsme měli problém v práci !!! Ať žije demokracie !!!!

Někteří šli od nás marodit, nedělám nic nad rámec mé práce, bez přesčasů, po pracovní době mi upadne tužka a jdu domů. Do teďka jsem dělal vola zadara. Udělám si svou práci a nic víc. Neberu telefony z práce (většinou potřebují někoho do práce), atd atd. Ono se to naspořádá. Demonstrovat se může i takto a mě to stačí. Však na ně dojde...

stávkovat nemůžeš, ale demonstrovat ano

přesně tak před podepsáním rozhodnutí jsme museli podepisovat kodex a pak až rozhodnutí pěkně to maj ty ze shora chráněný

Ke kodexu: pokud se vyjadřuješ slušně (nekazíš dobrou pověst sboru), ale nesmíš se samozřejmě vyjadřovat o skutečnostech, kde jsi povinen zachovávat mlčenlivost. Navíc ti nikdo nemá právo zakazovat pokládat otázky přímo ministrovi vnitra, ba naopak je sám rád, že se tek děje, ikdyž po těchto dotazech asi změní názor. Mé zkušenosti od (jak se s oblibou píše - starých STBáků) jsou ovšem takové, že jsem byl za dotaz málem odstřelen a šlo o kancelář ministra vnitra - bývalého, jestli tam sedí pořád nevím, ale s takovou arogancí jsem se setkal jen na ulici od lumpů. Asi tak....

Neblázni, nebuď tak vystrašenej. Demonstrovat nespokojenost můžeš a dokonce musíš, pokud chceš pro sebe slušnější podmínky. To oni se nakonec budou bát o sebe před médii, veřejností a nakonec i politiků.