Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Předseda nezávislého odborového svazu Policie ČR Milan Štěpánek reaguje na kritiku odborů a jejich vztah k novému zákonu
Přepis textu:

Tak jednání bylo velmi obsáhlé, probrali jsme nejenom zásadní otázky, dostali jsme se k problémům řekl bych, individuálního charakteru, které trápí jednotlivé policisty nebo jednotlivé menší skupiny. Myslím, že to bylo ze všech stran otevřené jednání, kdy jsme si skutečně dali na stůl karty a řekli co nás trápí nebo v čem vidíme problémy. Určili jsme si skupinu policistů, těch problémových, nebo u kterých hrozí propady, ať už objektivně nebo subjektivně, a určili jsme si také řešení tohoto problému. Jak už říkali tady kolegové, nebo páni z vedení resortu, je garantováno a vždycky bylo, že meziroční propad příjmů nebude. Samozřejmě je potřeba srovnávat nikoliv lednový příjem, ale posuzovat ho po určité době jednak v celoročním srovnání, jednak samozřejmě v podobě čtvrtletí, pololetí, kdy určitě dojde k náběhu a ke stabilizaci a k postupnému zvyšování služebních příjmů. Samozřejmě tím neházíme policisty přes palubu, jak se někteří domnívají, protože slyším názory, čtu názory, že je odbory prodaly, že se podílely na schválení zákona, který je naprosto proti policii. Já bych chtěl těmto kolegům vzkázat, že jsme se vždycky podíleli na tom, aby ten zákon byl co nejlepší, aby byl dostatečně profinancovaný. Rozhodně nebylo naším zájmem, aby bylo přidáno jenom někomu. To jsou rovněž hlasy, že to je zákon vytvořený pouze pro ty policisty nahoře. Svou roli hraje u těch problematických skupin to, co už tady bylo řečeno, to znamená pohyblivé složky, které zpočátku nebudou v takové výši, v jaké byly doposud. Kromě těchto případů, to znamená takových těch větších skupin nebo větší skupiny, kterou můžeme pouze odhadnout na zhruba 3-5000 policistů vesměs ve třetím nebo čtvrtém tarifním stupni, jsou i určité individuální problémy, se kterými se na nás lidé obrací, to znamená ať už podle nich nespravedlivé zařazení nebo nejednotný výklad nepřetržitého provozu a s tím souvisejícího směnového příplatku. Kromě té skupiny největší, budeme řešit na jednání s vedením Policie i ty další skupiny, případně individuální pochybení, kterých se policisté domnívají a se kterými se na nás obracejí. Dále bych chtěl ještě říci to, co se snažíme policistům vysvětlovat už delší dobu, že chceme s nimi komunikovat a chceme jim vysvětlovat a děláme to už několik týdnů nebo měsíců, co vůbec nový zákon obnáší. Chceme, aby nebyl brán ani veřejností jako něco, co těm policistům dává výrazné příjmy. Část veřejnosti si myslí, že jsme přepláceni, pokud to tak řeknu a nevidí za tím práci, kterou ti policisté odvádí, ať je to ten řadový policista, který je dennodenně ve styku s nebezpečím a který dohlíží na veřejný pořádek nebo dopravu, až po specialisty na nejvyšších úrovních. Proto myslím, že tito policisté si zaslouží jednak spravedlivý přístup, to znamená moderní právní normu služebního poměru a zaslouží si i tomu odpovídající odměnu. Samozřejmě je to naprosto nová právní úprava, je to jakýsi zlomový bod, kdy s tím souvisí aplikační problémy.

To co někteří říkají, že zákon je špatný, nemají pravdu. Jsou tam určité drobné chyby, ať už technického charakteru nebo některé věci, které se budeme snažit odstranit naší iniciativou, ale ve svém důsledku a zejména do budoucna ten zákon musí přinést a přinese určitě spoustu pozitivních věcí.

Takže zase nic ... on je vlastně ten zákon výhodný ... to je ale "zaprodanec"

Jestli se dá jako drobná chyba označit neúměrné zvednutí platů na PP a KSP, s neuvěřitelním rozdáním důstojnických hodností, tak potom nevím co to je velká chyba.

Štěpánek je měkej.Musíme být tedy tvrdí my a to 26.1.2007.

to, ti, tím, těm, ty, ...... nevím, nevím kolego, opsal jsi to správně???? jsu zde uváděny nekonkrétnosti a Vy, příslušníci jste jenom to něco blíže neurčené, nepojmenované. Jak čtu názory, oravdu přes NOS PČR s těmito lidmi se nespoléhejte!!!! jsou tam jenom proto, aby brali prachy.....

koukněte na www.policista.cz - plánuje se to na 15.2 ve 14. hod - aby byl čas všechno pořádně připravit

Super ... co si neuděláme, tak nemáme ... hlavně ať je vše řádně dopředu ohlášeno podle práva shromažďovacího a jdeme do toho ...

K případné hrozbě demonstrace a ke způsobu vyhodnocování aplikace zákona se vyjadřuje předseda nezávislého odborového svazu Policie ČR Milan Štěpánek

Přepis textu:

Nejdřív se vyjádřím k tomu pojmu hrozba demonstrace. Já jsem říkal i kolegům ze sdělovacích prostředků, že je několik forem, několik stupňů. První je jednání, případně právní kroky, potom je možná nějaká forma veřejného vyjádření. Určitá část policistů se na nás obrací s dotazy, zda chceme veřejně vystoupit, nebo zda oni by rádi vystoupili. Snažím se jim jednak vysvětlovat některé zásadní principy zákona, snažím se vysvětlovat i to, že je to v podstatě až poslední krok a myslím si, že v současné době to není na místě. Minimálně měsíc nebo dva měsíce, jak tady bylo zmíněno, do dalšího jednání s vedením ministerstva a policie je potřeba vyhodnocovat, zda skutečně dochází k nějakým propadům a v jaké výšce. Jak tady bylo řečeno, bude to monitorovat jak policie, budeme to monitorovat i my, protože prakticky nepřetržitě denně nám přichází desítky připomínek, dotazů k aplikaci zákona, systemizaci, ke směnným příplatkům. Na včerejším jednání s policejním prezidentem jsme se dohodli, že si tyto informace budeme vyměňovat a podle nich činit další kroky.

Tak to je pěkné ... k čemu máme odbory, které jdou proti policistům? To, že se bude čekat 2 - 3 měsíce povede akorát k tomu, že vše se bude zametat pod koberec a vedení na útvarech bude mít prostor likvidovat nespokojené a odhodlané kolegy.

Pro kolegu JUDr.Štěpánka: (a hlavně vedení PČR)

Nemyslíte si, že tohle je těžce prohraná práce vedení PČR?

Proč vám chodí stovky dotazů, k čemu je tam vedení PČR?

Nemá policisty řádně školit, instruovat, připravovat na novelizace zákonů?

Nemá vedení - jak sliboval prezident - zlepšit konečně komunikaci uvnitř policie?

To musí lidi z ulice takhle řvát, že přišli o peníze a že tolik věcí nefunguje, aby jste něco dělali?

Tohle je, promiňte mi, pěkná ukázka manažeřské práce....:-((((

jeden hodně nespokojený policista

Přesně tak, koukám že jsou placený z vnitra, aby se snažili situaci uklidnit. Hlavně kdyby se jednalo o jejich platy. Všichni můžou a my né? Hovno! Pořád jen čekáme... Já už čekám 15 let u této složky a stále se nemůžu dočkat na lepší podmínky!!

den je jasný 26.1.07!!!

Kde to plánujete? A v kolik? Jsou nějaké přesné info? Povolí to vůbec někdo?

Bude nás tam mnoho to je pravda, je to asi jediná šsnce jak se domoct svého správného finančního ohodnocení, jen ať to všichni vidí a hlavně EU a mezinárodní odbory.Musíme na ně tvdě, oni se s náma také nemazlí.TAK POJĎTE LIDI A VŠICHNI!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Den 26.1.2007 je den kdy všichni policisti budou jako jeden STROJ.

chtělo by to kontaktovat europl, na vyslání jejich zástupců - pozorovatelů

možná to již někdo navrhl, nevím

Pane ministře.
Určitě potěší každého policistu, že máte zájem s nastalou situací něco dělat. Ovšem z Vašeho jednání a následně z přepisu Vašeho jenání se zástupci Police ČR, HZS a odbory ( na této adraese - http://www.mvcr.cz/zpravy/2007/sluzebni.html ) jsem se dozvěděl, že podle toho co Vám zřejmě nastínili odbory se jedná o skupinu policistů ( prý asi 3 - 5000 ) zařazených ve 3 a 4 třídě. Dovolte aby s tím nesouhlasil. Jsem v 5 PT jsem na tom stejně jako kolegové z nižších platových tříd. Pane ministře, nešlo by než se začne rozhodovat o nápravě provést si průzkum mezi příslušníky a ne rozhodovat jen podle čísel, která Vám jsou předloženy policisty, kteří je tvoří od stolu?

POHLED K POLICII ČR (abcd, 05. 01. 2007 16:53)
NÁVRH PRO PČR
Zákon č.361/2003Sb.je dostatečně tvrdý, zvyšují se povinnosti a nároky na všechny příslušníky bezpečnostních sborů.

1) § 115a - navýšení pro dvousměnný,třísměnný a nepřetržitý provoz - zajištění dostatečného profinancování zákona, které jste tolikrát slibovali

2) Náplň práce - srovnání náplně práce a její konkretizace u jednotlivých útvarů (příp.zajistit neobcházení)

3)Cestovní a ubytovací náhrady pro policisty pracující mimo své trvalé bydliště

4) Obsazování funkcí u PČR policisty s dostatečnou praxí, zkušenostmi a vzděláním

5) Práce přesčas 150hod.buď proplatit, nebo zajistit náhradní volno pro policistu (kromě mimořádných událostí - povodně a jiné katastrofy, hromadné neštěstí atd.)

6) Zpětné, diskriminační zařazení služebně mladších příslušníků do tříleté zkušební doby. Ztížení jejich společenského zařazení.(hypotéky, úvěry apod.)
Doba určitá jen pro policisty, kteří nastoupili po 31.12.2006, ostatní dle původního rozhodnutí i s dobou určitou na 1 rok viz § 10 zákona

7) Možnost celoživotního vzdělávání všech policistů + vznik resortního školského systému – pravidelné školení

8) Ponechání výsluhových nároků a odchodného v současné výši

9) Zajištění kvalitních podmínek pro řádný výkon služby (oddělení, vozový park, výstrojní náležitosti a ostatní pomůcky pro výkon služby)

10) Zlepšení komunikace uvnitř PČR bez diskriminace jednotlivých policistů a skupin, včetně zlepšení komunikace s organizacemi a sdruženími pomáhajícími poškozeným a obětem atd. - tím odbourat strach z možného trestu při dožadování se plnění povinností bezpečnostního sboru

11) Neopodstatněné, nemorální hodnostní degradování příslušníků P ČR mimořádně povýšených za mimořádné činy spojené s nasazením života, za odvahu, záchranu lidského života apod. Popření jejich mimořádných zásluh ve sboru především díky nesystémovému ponechání hodnostních označení. Zákon toto ocenění absolutně přehlíží

12) navrácení neodůvodněného odebrání osobních příplatků a snížení preferenčních příplatků - jeví se jako postih za špatný výkon služby a trest

atd.... co vy na to?

12) pokračuje, navrácení původních hodností /nenašel jsem ji na hnoji/

Se vším souhlasím ... už jen to, že zákon 361/2003 Sb. jde retroaktivně do minulosti je protiprávní věc, protože retroaktivita je v právu nepřípustná. V trestním právu se připouští v případě, že to je pro pachatele příznivější.

Tak kde jsou sakra právníci z odborových organizací? ... nejsem právník, ale nejsem úplně blbej a vím, že jsem nastupoval za starého zákona a nový zákon by měl začít platit od 1.1.2007 pro nově nastupivší kolegy i když se jim vážně divím, že chtějí za této situace k policii. Jestli si myslí, že budou sedět na motorce, na koni, v motorovém člunu, jak ukazuje akce "najdi si svého parťáka", tak brzo procitnou.

ona to není akce najdi si svého parťáka, ale odchyti si svého parťáka

Však to včera jeden kolega dobře nazval : Teď už se neprovádí příjmací výběr. řízení, ale NÁBOR! Jak to může dopadnout?

Jak, ještě větším prorůstáním mafie do řad policie

Nepatřím k vašim složkám, ale takové podrazy co na vás dělají ti, co mají být morálně na výši. Služební zákon je s mnohými chybami, kde se hrabou ministerští úředníci z Prahy na zaměstnance - úředníky ve větším podniku. Tam to musí jinak klapat. Chyba je ve vedoucích, že vás neseznamovali se služebním zákonem naprosto novým. V podniku musí vedoucí ekonomiky práce projít všechny dílny a vysvětlovat propočty. Tady u názorů vidím, že někteří vůbec neví o co jde. Chyby a zase jen chyby vedoucích.

Lidičky,čemu se divíte? V téhle republice je takový bordel. To jde řesit jenom demonstrací !!!!! A to co nejdříve!!!!! Než to všechno výšumí. Jen to chce všechno pořadně zorganizovat. Jinak budou stáleslibovat a slibovat.

Je jistý termín 26.1.??? Bude nás tam mnoho...věřte tomu!!!

To bude to je pravda, je to asi jediná šsnce jak se domoct svého správného finančního ohodnocení, jen ať to všichni vidí a hlavně EU a mezinárodní odbory.Musíme na ně tvdě, oni se s náma také nemazlí.TAK POJĎTE LIDI A VŠICHNI!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Den 26.1.2007 je den kdy všichni policisti budou jako jeden STROJ.

O čem se to tady bavíte? Podívejte se na tabulky na PP. Na okresech má 9.tř. ředitel.... na PP ji má kdejakej lojza. Ten kdo nastoupí na 9.třídu, dostane okamžitě pplk. anebo spíše plk.....napři utrápenej analytik PP má plk. Tam lítaj peníze o kterých se vám nezdá. O čem to tady mluvíte? Tam je třeba nakopat do zadku lidií kteří tam nemají co dělat a odsud přemístit peníze na okresy a základní útvary

Má pravdu předcedo. Kamarád skočil z nstržm. na pplk. to je super co?

To jsem však měl na mysli to, že pan Policejní prezident při nástupu do vytoužené funkce slíbil m,inistrovi a celé veřejnosti,. že vyžene asi polovinu lidí z prezidia do výkonu. Skutekutek...všichni tam seděj jak přikovaný, je jich tam minimálně stále stejně, ale hlavně si tam rozdávají třídy,které jsou finančně velice slušně placené. ...Jaký je rozdíl mezi vrátným na PP a OŘ...v třídách a penězích. Jaký je rozdíl mezi ředitelem OŘ a nějakým joudou z PP?.-..velkej,ale v tabulkách PP je lépe hodnocenej ten jouda...Práce SKPV na PP je sice celorepubliková,ale to neznamená, že náročnější ale přesto lépe hodnocená...Tady to je o tom, kdo urve vyšší tabulku. A na PP jsou ty nejlepší. Bohužel ne vždy se správnými lidmi a je jich MOC. Je tam plno důchodců a zkostnatělejch byrokratů