Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Nepomohla mi ani 4 platová třída, stejně jsem v minusu a to nepočítám přesčasy, který jsme nadprůměrně čerpali na oddělení všichni, protože nám to vedoucí přikazoval. Dokud to bylo za peníze, podařilo se to postavit, ale zadarmo tomu moc nevěřím, teď to bude pod nátlakem a výhružkama. Je mi z toho blivno.

DŮLEŽITÉ JE NEDRŽET HUBU A O NEDOSTATCÍCH V NOVÉM ZÁKONĚ HOVOŘIT.

Mám dotaz...ví někdo co se dá dělat v případě, že už mám i spočítáno o kolik příjdu za měsíc? Nějaké odvolání nebo žaloba...nebo mám čekat před parlamentem na Langra a požádat ho každý měsíc o doplacení?

Odvolání a kontaktovat média.

Bohužel odvolání nepomůže - tam budou max. zkoumat jestli je rozkaz jako takový právně v pořádku - nikoli to, jestli je špatný kvůli tomu, že jsme všichni přišli o peníze...:-(. Takže je to v podstatě k ničemu - a jak víš - jsen na sebe upozorníš jako na jednotlivce a podle toho budeš taky odměněn...

najdi si lepší práci za víc peněz

Čus chtěl bych se zeptat jeslti tohoto jednání včera se zůčastnili také zástupsi VSČR nebo na nás se vykašlali??Ssloužim 6 let a mám jít dolu o 1500 Kč a kolega co tu je 11 let má přijít o 4000 kč.No to si asi peníze rozebrali ty nahoře a obyčejný příslušník může tak h...o!S tím Sokolem to neni špatný nápad.

Byla tam předsedkyně OS SOO paní Alena Vondrová (zastupující celníky a věz. službu). Ale co to platné ? Langr nám platy neupraví (ostatně není náš ministr) to by musela jít za Pospíšilem, popř. za Kulou.

Ještě mám jeden drb :o) údajně si 1. náměstek GŘ VSČR nechal zaslat jmenovité seznamy příslušníků, kteří jdou s platem dolů. Je to, ale jen "jedna paní povídala".

To by mě taky zajímalo!My tak můžem jen tiše závidět klukům z PČR a HZS, že jejich odbory něco dělají. O těch našich jsem neslyšel ani slovo.

to Ipi: Nevím jestli nám PČR je co závidět. Sice naše odbory na oko něco dělají, ale výsledek není žádný. Sloužím necelé tři roky a jdu o 2000.-Kč měsíčně čistého dolů. Je mi z toho všeho na nic.

Justičák999...hele a jak zjistí, kdo přišel o peníze..to jako pořádají anketu :-) ať zvedenou ruku ti co přišli o peníze? :-D

Netuším :o) já svůj výměr třeba nedostal, takže nevím jak na tom jsem, ale že mám po 13 letech služby hodnost nstrm. už mi oznámili :(

Tak to ti napoví asi tak 3tí platovou třídu..pak si vyhledej tabulky dle let a plus mínus přičti rizikový a osobní...víc nedostaneš

No právě vyšlo mi to na 24.400 , ale nikdo neví jak se započítává praxe podle § 117. Nepřišel jsem k firmě jako ucho, takže nevím jestli mi to započítají jako doteď. U PČR je to stejné, ale zaslechl jsem, že co kriminál to originál.

hele mě započítali do let i vojnu...takže od doby nástupu i celou vojnou

Na www.policista.cz psal někdo o právníkovi (Sokol se myslím jmenuje). Kdyby každý dal 300Kč a bylo nás aspoň 4000 pak by mu to hodilo takových 1 200 000 Kč. To už by se mohl bít za naše práva co?

S tím Sokolem to není blbý nápad. Od nás z VSČR by se určitě taky přidalo dost lidí.

Třeba to udělá i zadarmo, byl MV.

Ahojky,tak do dnešního dne nevím jak na tom jsem.Smlouva plaťák nikde.Poraďte mi prosím nevíte jak to budu mít.Nastoupil jsem k HZS v dubnu,ale předtím jsem byl v AČR rok a půl.Dostanu opět smlouvu na 3 roky-doba určitá?

čau Petře, já už nové rozhodnutí dostal a věc se má takto. Tobě se do těch 3let na určito započítává služba u AČR + 9měs. u HZS. Tzn. Nyní dostaneš smlovu na dobu určitou cca do 1.9.2007 poté se tvůj služební poměr změní na dobu neurčitou. Do těch třech let na určito se nezapočítává základní ani náhradní vojenská služba.

Tak děkuji!Aspoň něco trošku potěšujícího!! (-:

Sleduji tuto diskuzi už několik dnů a žasnu. Zákon je 3 roky starý a teprve teď zjišťujete, co v něm je. Není mezi vámi dost lidí s právním vzděláním ? A myslíte si skutečně, že demonstrace před MV a nějaké stužky na klopě něčemu pomůžou? Sejdete se, zanadáváte si a nakonec si vymůžete maximálně nové jednání s podobným výsledkem jako bylo to poslední. Jediné z čeho mají ti nahoře strach je, že nebudou příště zvoleni. Politicky se angažovat nemůžete, ale volební právo snad máte. Kolik asi je všech policistů, hasičů, vězeňské stráže, příslušníků jejich rodin. Co takhle veřejný příslib, že budete v předčasných volbách či v jakýchkoliv následujících volit tu stranu, která navrhne a v parlamentu prosadí zrušení nového zákona. Jak tak sleduji vaši diskusi, nezaznamenal jsem, že by nový zákon přinesl někomu něco pozitivního.

přesně!!! to je ono..

myslím, že máš částečně pravdu. Jen čekat na volby je velice zdlouhavé, stejně jak celá ta volební mašinerie, o jejích výsledcích, resp. hlavně způsobu by se dalo hovořit velmi dlouho. Volby jsou z naší strany ovlivnitelné jen nepatrně. Demonstrací vážený pane s třema čárkama, dáme najevo svůj postoj a masovost. A nemusíme u toho nikterak nadávat. Je vidět, že buďto si nesprávně celou věc pochopil nebo stojíš na jiné úrovni paluby této lodi a myslím, že i žádnou změnu ani nechceš. Jsi spokojený a náhodou jsi nalezl tyto stránky diskuse. Je tak? Od revoluce se tento anarchistický stát změnil jen v nepatrných dimenzích. Do Prahy nemusíš jezdit nadávat. To můžeš zajít do každé hospody, protože tam se tímto způsobem dělá politika. A že se politici bojí voleb ? Nenech se vysmát! Tak víš co? Něco Ti prozradím. Ani jeden! U nás v republice ne. Všude jinde ve světě odstupují a podávají demise. Jen u nás změní ministerstvo a to jen proto, že už musí minimálně spáchat trestný čin. Ale toto téma je opravdu o názorech. Počítáme s tebou aspoň u voleb, zatím díky...

pro ---
Jednoduchá odpověď. Po schválení zákona před lety proběhla klasická poslanecká tvořivost, která především ze zajímavých pevných tarifů daných zákonem udělala pohyblivé částky, určené vládním usnesením. Vládní usnesení, které určilo stávající tarify je oficiálně známo od 20.12.06. Teprv od téhle chvíle mohla policie kalkulovat, kolik peněz vlastně může mezi své lidi rozdělit, přičemž slíbenou půmiliardu nedostala (resp. půlmiliardu slíbenou pro bezp. sbory pod MV). Co se týče "stužek", tak to je o hrdosti a pocitech sounáležitosti s firmou. Hodnostní se už neplatí. A taky o společenském prestiži. Když z kapitána udělají praporčíka, okolí na něho pohlíží podezdřívavým okem, za co že to byl zdegradován. Je to taky o tom, že zákon to tak nemyslel, to jen páni nahoře trvají na tom, abychom si říkali podle hodností. Aby byli i nadále plukovníky. Podle zákona máme být radové, komisaři, inspektoři, asistenti, referenti.

Po několika dnech pláče tady čtu něco normálního. Zvlášť neuvěřitelně zní nářky nad degradací hodností jakoby to každý nevěděl už několik let, protože to bylo zřejmé od počátku tvorby zákona. Že tam ty stupidní hodnosti zůstaly a přitom nejsou vůbec k ničemu je přece práce jenom aspirantů na generály, kteří mají vyjímku. Jestli chce někdo hodnosti tak ať to zkusí u armády, tam je ještě o něčem. Policie není armáda.

KDE JE TEDA SPRAVEDLNOST, KDYŽ MÁ BÝT PRÁCE OCENĚNA PODLE NĚJAKÉHO MĚŘÍTKA. VE 3 PT SKONČILI LIDI S PRAXÍ OD 2-30 LET COPAK JE TO OBJEKTIVNÍ?

Kdy bude ta naše demonstrace? Prosim o upřesnění. Díky a jinak přeji hezký den.

Ahoj lidi, včera jsem dostal konečně k podepsání nový platák. Cítím se jak vyždímaný hadr. Po deseti letech služby jsem spadl na stejnou úroveň jako kluci, co nastoupili nedávno. Nic proti nim nemám, ale takovou degradaci jsem nečekal. Jsem sice finančně asi na svém (pevně doufám), ale cítím se jako ta poslední socka, která nikoho nezajímá. Žádné poděkování, žádný respekt za odvedenou práci atd atd.

Ach jo. Mám 26.1.2007 službu. Jákou barvu má stužka? Aspoň nějak budu s Vámi všema.

Chlapi, nenechte se unést nějakými ,,čumily" a tak podobně i názory, které zlehčují naši práci nebo problémy. Na takové maily ani neodpovídejte, zbytečně se zdržujete. Soustřeďte se na svůj cíl. Ta Praha není špatný nápad a je zapotřebí opravdu demonstrovat skutečnost, že nejsme žádný hadr s kterým se vytírá kdejaká politická sračka, ale že jsme bezpečnostní sbor chránící zájmy tohoto státu a zájmy občanů. Jestli máme ruce svázané špatnými zákony, máme neopakovatelnou příležitost masově vyjádřit svůj postoj ,,chlapcům", kteří sedí v Praze tam vysoko a nemají možnost z oken dohlédnout na ulici. Nejde jen o platy, jde o celkovou upadající prestiž policie a eskalující ponižování všech opravdových policistů. Jestli má někdo do Prahy jet, tak především opravdoví policajti, hasiči, kluci z justičky a vězeňské služby, ale i civilní občané, kterým velice špatná situace ve státě není lhostejná. Pokud budou dnes bojovat za nás, budeme zítra bojovat za ně... I když se obávám, že nynější horké euforie z návštěvy Prahy do 26. ledna vychladnou. Fůra ,,postižených" se tady na internetu vypláčou nebo se tady ohnivě zapojí do diskuze a v Praze bude jen hrstka. Ale to jsme my češi... I když jsem v těchto věcech dost skeptický já si Prahu určitě ujít nenechám!

Jenom se nenech nakazit vepřovými názory a myšlenkami několika jedinců. Obavy můžeme mít každý, ale zrovna tak máme jedinečnou možnost být první bezpečnostní složkou (samo že spolu s HS,VS, JS) rádobymoderní ČR, která se veřejně ozve proti opovrhování vládou, jednotl. ministestvy. Nespokojenost je i mezi lidmi, to strach nemám. A pokud zvolíme správnou taktiku, klíďo z toho může být další 89.