Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

pro honzu : nechtěl jsem se vytahovat, že mi zůstalo osobní, chtěl jsem tím říct, že nám nikdo plat osobním dorovnávat nebude

u sboru jsem od roku 1993, mé osobní je v současné době 800,-- kč, naposledy mi bylo přidáno v roce 1998 o 300,--kč a jen proto, že jsem šel z územáře na zpracovatele / údajné dorovnání příplatků za so + ne a noční/, v roce 2002 jsem přešel na jinou součást pčr, dokonce i někteří sl. mladší kolegové mě dohánějí s osobním a jen proto, že náš VO chce, abychom byli stejně odměněni, tak se ptám sám sebe, to těch celých devět let nechodím do práce nebo jsem špatný polda......už vidím, že nám platy dorovnají osobním, dovolte abych se zasmál....

no vidíš,to jsi na tom líp než já.Jsem u hasičů 15 let a moje osobní,které činilo 500 Kč,mi bylo s příchodem nového pseudozákona bez uvedení důvodu odebráno.Ptám se:copak jsem komu udělal?

Pro Honzu od hasičů. Odpověď na tvoji otázku se můžeš dozvědět 26.1.2006 v Praze, teda pokud se budeš chtít zúčastnit. Jinak ti přeji, aby jsi měl takové osobní, které odpovídá tvoji práci a chci tě požádat, aby jste si vy hasiči předávali informace o tom co se chystá a zapojili se do diskuze a do akce.

Třeba to dorovnájí stravenkami v hodnotě 25,-Kč. HNUS.

No to máš dost 500,to já mám po 14 letech 200Kč!:-)

To co říkáte ohledně 150 hodin přesčasů, že by mohly být odpracovány na přelomu března a dubna 2007 je snad legrace. Chtěl bych vědět kdo z PP je zdarma v roce 2007 odpracuje. Sám jsem měl v letošním roce proplaceno jen 21 hod presčasu, tak nevím proč najednou bych měl mít v březnu 150 hodin!!

Pokud vím, přesčasy ti nemůžou nařídit. Ty přesčasy, jestli jsem dobře pochopil, jsou jen když zůstaneš kvůli nějakému případu déle v práci. A né že ti naplánuje třeba dvanáctku navíc. To je blbost. A jinak, já jsem do současné doby přesčasy sloužil stále zdarma, nikdy nám je nikdo neplatil.

Tak u nás v Praze už někomu šichty do zelenejch normálně naplánovali. To je bordel.....

Kolego to, že zelené hodiny již plánují do běžného výkonu není jen v Praze , ale i na ostatních okresech. Vedoucí přišel již také s tím, že ředitel toto nařídil

Tak to je jasné soudruzi si vzpomněli na zlaté časy a v březnu a dubnu budeme mít Kryštofa a zadarmo. Pak bych se ani nedivil, že by se za výsledky snížení nehodovosti, zadržené pachatele TČ a PŘ a pokuty hrdě plácaly přes ramena a rozdali si tučné odměny.

Jo to je pravda s Justičko počítejte s náma taky pěkně zametli!

Ještě jsem chtěl říci, že se nejedná jen o nás policisty. Vězeňská, hasiči,celníci,BIS ( i když o těch naprosto nic nevím a je to pro mě 13. komnata), zřejmě i kluci z justiční stráže. Měli by jsme být jednotní a dát se do kupy. Čím víc nás bude tím líp. Ukažme kolik nás je. Z kolika lidí si udělali politici legraci a ukázali jim jak si váží naší práce

Začínám pozorovat, že už se na tyto stránky dostávají i lidé (KOLEGOVÉ), kteří se více či méně snaží podkopat naši snahu vydobít si to co nám patří. Buďto to kolegové nejsou nebo to jsou policisté z vedení, kteří si polepšili a mají strach, že bychom si mohli vydobít něco z jejich. Dále sem dávají příspěvky i zjevně mentálně narušení spoluobčané, kteří se pouze baví nad tím jak rozhořčeně a oprávněně reagujet na jejich stupidní příspěvky.

KOLEGOVÉ, SNAŽNĚ VÁS PROSÍM. VŠECHNY TYTO PŘÍSPĚVKY IGNORUJTE.

ŠOUSTŘEĎME SE NA TO O CO NÁM SPOLEČNĚ JDE A NENECHME SE ROZEŠTVAT MEZI SEBOU TÍM, JESTLI MÁME ROZDÍL MEZI SEBOU PÁR STOVEK. NEJDE NÁM O STOVKY ALE O TISÍCE.

Pro ty co píší, že ani nevíme co chceme. Tak za mě uvádím. Jsem u policie bez mála 9 let. Za tu dobu jsem ztratil.

1) 13. plat
2) 2 hodnostní stupně ( nyní nstržm )
3) funkci policejní inspektor ( nyní jakýsi ASISTENT )
4) od letošního roku přibližně 2300 čistého
5) osobní ohodnocení 500, které jsem dostal na 1 měsíc a pak nám bylo všem odebráno bezdůvodně
6) hodnostní příplatek
7) příplatek za So, ne,, noční, svátek

Co jsem získal?

1) každý rok navýšení platu přibližně o 5%. Neplatí letošní rok

TAKŽE TOHLE BYCHRÁD ZÍSKAL JÁ OSOBNĚ ZPÁTKY, ALE NESKROMNĚ BYCH CHTĚL PRO PŘÍSLUŠNÍKY OZBROJENÝCH SBORŮ PŘÍSPĚVEK NA BYDLENÍ. PROTOŽE I JÁ STEJNĚ JAKO VOJÁCI BYDLÍM.

A K ARGUMENTŮM KOHOSI Z DISKUSE ŽE STÁT NEMÁ PENÍZE.
DOKUD SI BUDOU POLITICI KAŽDÝ ROK PŘIDÁVAT A DÁVAT Z ROZPOČTU MILIONY TAKOVÝM FINANČNÍM GIGANTŮM JAKO JE SPARTA PRAHA,TAK MĚ NIKDO NEPŘESVĚDČÍ ŽE PENÍZE NEJSOU. TO JE SPROSTÁ LEŽ

TAKŽE KOLEGOVÉ A KOLEGINĚ.
NÁŠ VLAK SE ROZJEL A JEDINÉ CO HO MŮŽE ZASTAVIT JE NAŠE NESOUDRŽNOST A HÁDKY MEZI NÁMI. PŘIPRAVTE SE NA TO ŽE ROZHÁDAT NÁS MEZI SEBOU BUDE CÍLENÝ ZÁMĚR NĚKTERÝCH KOLEGŮ A POLITIKŮ. VYDRŽME A VYTRVEJME.
CHTĚJME JEN TO CO NÁM SLÍBILI. KDYBY NĚKOLIK LET NESLIBOVALI A NECHALI STARÝ ZÁKON, NEMUSELO VŠE DOJÍT TAK DALEKO JAKO TEĎ A VŠICHNI BYLI V KLIDU. A JÁ DOUFÁM ŽE TO PŮJDE JEŠTĚ DÁL A ŽE SE NEZASTAVÍME V CÍLOVÉ ROVINCE

ROZHÁDAT TO ONI UMÍ, ALE JAKÝ BY TO MĚLO SMYSL. COPAK TU NIKDO NECHCE, ABY POLICE FUNGOVALA?

Vážený, plně s Vámi souhlasím, zapomněl jste ale např. i na odměny, které dostáváte za to, že někomu zachráníte život, že svůj život denně nasazujete, na sociální jistoty atd. Nejsem policista, ale mám představu jakou výši odměn dostane sekretářka a občanští pracovníci a jakou vy - policisté. Jak by řekl pan ministr - to jde z jiných peněz, ale i v tom to je. Opravdu byste měli všichni držet při sobě, nebude to lehké, protože jste státní úředníci a občan, pokud mu zrovna někdo neznásilní dceru, bude pořád na Vás nadávat. Držím Vám palce, ale vždy se říkalo, ryba smrdí od hlavy. Pa,pa, pa,

Ptal jsem se z jakého platu mi vypočítají průměrný hrubý měsíční příjem na výsluhové nároky, když
opustím řady během letošního roku. Bylo mi sděleno několik variant a převažuje ta, že za rok 2006. Tak jsem si přečetl zákon a svým selským rozumem jsem si učinil tento názor na tuto problematiku , který je následující :
Vycházím z § 224 (1) Příslušníkům se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona provede zápočet dob pro účely výsluhových nároků.
V dalších § se hovoří o tom ,jak a co se počítá či nepočítá . Takže příklad : započítají mi dobu 23 let. To znamená že doba započtená činí 23 let. ( v této době jsou všechny druhy minulých sl. poměrů)
Potom se podívám na § 165 (1) Dobou rozhodnou pro výsluhové nároky je doba trvání služebního poměru a doby započtené ke dni účinnosti tohoto zákona nebo při přijetí do služebního poměru podle § 224.
V dalších § se hovoří co se počítá či nepočítá za dobu služebního poměru. Z tohoto § je zřejmé, že doba rozhodná = doba trvání služebního poměru a ( nebo-li +) doba započtená. V případě, že odejdu posledního května a dosadím do vzorečku známá data
doba rozhodná 23 let a 5 měsíců = doba trvání služebního poměru X a ( nebo-li +) doba započtená 23 let. Tak zjistím jednoduchým výpočtem dobu služebního poměru a to je 5 měsíců.
A teď se podívám na § 166 Měsíční služební příjem pro účely stanovení výše výsluhových nárok
(1) Za měsíční služební příjem se pro účely stanovení výše výsluhových nároků považuje průměrný hrubý služební příjem poskytovaný za předchozí kalendářní rok přede dnem skončení služebního poměru příslušníka. Jestliže služební poměr skončil posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se průměrný hrubý měsíční služební příjem z tohoto kalendářního roku. Trval-li služební poměr po dobu kratší než 1 rok, zjišťuje se průměrný hrubý měsíční služební příjem z celé doby trvání služebního poměru. Je-li to pro příslušníka výhodnější, zjišťuje se průměrný hrubý služební příjem za předchozí 3 kalendářní roky.
Z tohoto je zřejmé, že se na mne bude vztahovat věta : Trval-li služební poměr po dobu kratší než 1 rok, zjišťuje se průměrný hrubý měsíční služební příjem z celé doby trvání služebního poměru. Je-li to pro příslušníka výhodnější, zjišťuje se průměrný hrubý služební příjem za předchozí 3 kalendářní roky. Protože se v tomto § nikde nehovoří o době rozhodné či době započtené, ale pouze o služebním poměru, takže bych měl mít průměrný hrubý měsíční příjem vypočten za celou dobu služebního poměru. A to dle výše uvedených skutečností je leden až květen 2007. V případě , že to bude pro mne výhodnější tak za předchozí 3 kalendářní roky to znamená za rok 2006, 2005, 2004.
Pokud má někdo jiný názor, tak prosím o vysvětlení. Děkuji.

Já naopak si myslím, že mají pravdu s rokem 2006. Služební poměr alespoň dle mého názoru vznikl v době nástupu t.j. přd 23 lety. V zákoně se nemluví o tom, že se služební poměr dle tohoto zákona je jiný než dle 186/1992. Takže dle zákona odejdeš v průběhu (ne na konci) 2007, počítá se 2006. Takže par.166, odst.2 se odkazuje na předchozí kalendářní rok. Ve verzi jak si to vykládáš byl zákon před svojí novelizací, j. že se to služební příjem počítalo od doby účinnosto účinnosti zákona. Protože se ale předpokládalo, že nový zákon navýší peníze tak se tam zřejmě dalo ustanovení, aby se bral loňsyký průměr, který by měl být logicky nižší. Nicméně průměr 2007 asi vyšší než 2006 nebude, takže paradoxně se neušetří.

Tak to ti kolego děkuji za tvůj názor. Asi máš pravdu a já blbec bych zase nalítl šéfovi, který mi řekl, že když se mi to nelíbí tak si to můžu napsat a když jsem se ho ptal z čeho by mi to vypočítali tak mi řekl že za rok 2006, že v tom roce jsem měl vyšší plat než teď. A vidíš ono to může být všechno jinak.

pro s VŠ tak mi to vysvětli dle zákona

Člověče, ty v tom máš kokej. Doba započtená je doba mimo služební poměr u PČR. To je doba odsloužená před nástupem k PČR např. u armády, dříve se počítala také základní vojenská služba. Nevím jak dnes. Toto je doba započtená plus doba trvání služebního poměru je doba rozhodná. Takže dobu započtenou můžeš mít např. jen 5 měsíců, pokud jsi nastupoval přes pohotovák. Ten § 224 znamená, že se to jen znovu započte každému ke dni účinnosti nového zákona. Ale už jsem tu na to několikrát upozorňoval /a zřejmě vám to nikomu nevadí/, že se nově nezapočítává doba pracovní neschopnosti. Což za 23 let určitě nějaký měsíc či rok udělá, počítají se jen celé roky. čili 22 le a 11 měsíců je 22 let. V tvém přpadě by se průměr počítal za předchozí kalendářní rok. V případsě, že bys končil 31. 12. tak za ten rok, co skončil. To ustanovení o kratším služebním poměru se tě vůbec netýká, to je pro ty, kteří se vrátí z civilu po létech, odslouží třeba 6 měsíců a znovu odejdou. Pak se jim počítá průrměr z celé odsloužené doby - tj. z těch 6 měsíců. Nikomu a nikdy se nepočítá průměr z delší doby než 1 rok.

Oprava - za poslední tři roky se počítá průměr, jeli to pro příslušníka výhodnější než za poslední rok

Tak dík, teď jsem to pochopil.

Kdopakto tady používá mou nicku? Jen jsem v práci a přijdu tady o místo, tedy nicku. Neva, vymyslím jinou. Aspoň nebudu dráždit.

na stránkách Vězeňské služby neustále lákají nové příslušníky podle starého zákona-A nabízejí tam i PROPLÁCENÍ SOBOT NEDĚLÍ I SVÁTKŮ.tak hurá k nám chlapi.U nás je to super

na stránkách Vězeňské služby neustále lákají nové příslušníky podle starého zákona-A nabízejí tam i PROPLÁCENÍ SOBOT NEDĚLÍ I SVÁTKŮ.tak hurá k nám chlapi.U nás je to super

na stránkách Vězeňské služby neustále lákají nové příslušníky podle starého zákona-A nabízejí tam i PROPLÁCENÍ SOBOT NEDĚLÍ I SVÁTKŮ.tak hurá k nám chlapi.U nás je to super