Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

....a navíc abych přispěl do diskuze....není mi jasné, jak vědí o rizikových skupinách..na základě toho že jsem si zjišťoval na ekonomickém oddělení správy kraje, kolik činil můj služební příjem za rok 2006, jsem se nezapoměl optat, zda dělají nějaké seznamy lidí co přijdou o nějaké peníze, nebo či z vůle prezidia či ministerstva takový dotaz vzešel. Bylo mi sděleno, že NIKOLI. Je mi tedy záhadou, jak zjišťují cílovou skupinu a jak a komu chtějí ty platy vyrovnat.... :-D

Zdravím všechny kolegy...žádám tímto o malou pomoc...právě sepisuji ODVOLÁNÍ vůči zařazení do služební hodnosti ... jestli to již někdo z vás psal....můžete mi poradit s některými obraty atd. třeba by mohl někdo poslat na mail nějaký vzor - DĚKUJI

občane, riziková skupina v Policii jsou ti, které jediné z celé Policie vidíte, kupříkladu na ulici, či jinde. Od 1.1. jim výrazně poklesly platy, na rozdíl od těch, které nevidíte, ledaže by jste procházel kanceláře ředitelství. No a co od ní hrozí ? Prakticky nic, jen odejdou dělat něco jiného. Někdo je ale jistě nahradí, absolvent SŠ se mohou přerazit aby za pár šupů trávili noci a víkendy ve společnosti ožralů, násilníků a obdobných "klientů". Takže spěte v klidu, jste a budete chráněn.

V časopise Respekt ze dne 8.1.2007, hovoří pan ministr o tom, že vedení PČR je zastaralé a zkonstnatělé a že je třeba,aby staří vedoucí pracovníci odešli třeba i s těmi vysokými výsluhami.Že je třeba vedení omladit . Nebylo by efektivnější vypsat opravdová, řádná výběrová řízení na tato místa? Myslím si, že v řadách policie je mnoho schopných, mladých a vdělaných kolegů, kteří by této možnosti využili, ale za současných nastavených podmínek nemají šanci.

Tady nemá šanci nikdo tady se rozdaly dost falešné karty a management o tom všem ví a mlčí, protože sami mají dost.

Řeči se vedou a voda teče!! Jsem z jednoho okresu na Vysočině (nyní už bývalý policista) Velitel vnější služby mi při studiu házel klacky pod nohy, stejně tak jako před Bc. i můj vedoucí přímý - VySTUDOVAL jsem! a před 2ma roky odešel! Perspektiva pro mladé žádná, protože ty zažraní totalitáci z míst nepůjdou. Řídá píchá personalistku, ta má ješsyna a z něho je rázem vedoucí zbraní se zfalšovaným výběrovým řízením - dotazy na toho syna : "tak jsi se přihlásil na to místo?" No,jo! a kdy tam nastupuješ?? no, nevím jeslti ro vyhraju.... No tak kdy... No podle toho jestli ..... Kurva nekecej, tak kdy tam anstupuješ!!!! No od 1.5.2006..... Tak co si o tom mám myslet!!!!! a takto to bude zase a pořád!!! V policii změny nikdy nebudou!!!!

Policejní prezident i ministr vnitra ujistili ředitele, že hledají způsob, jak rizikové skupině policistů systémově zajistit navýšení služebního příjmu.

Prosím, kdo je ta riziková skupina a co od ní hrozí? To jsou nějací pobudové u policie?

Vždyť na to nebudou peníze, všechno naložili těm našim nadřízeným a vedoucím.

Ivan LANGER, ministr vnitra /ODS/

--------------------

Z mého pohledu jsem jednoznačně garantoval, že roční příjem v roce 2007 ve srovnání s rokem 2006 bude vyšší.

O kolik pane Ministře o stovku nebo o dvě? Taky navíšení že!

Oprava: navýšení (překlep)

jak to můžete garantovat s vášho pohledu?vždyť po volbách které neodkladně příjdou a ozbrojené složky budou volit rudochy tam už třeba nebudete sedět.nastoupí úřednícká vláda a tá nic do voleb neudělá a vy v ní nebudete - alespoň doufám,tak jaké garance?vždycky jsem volil ODS!ale toto?

Nevěřím tomu, že tuto zprávu napsal opravdu pan Doktor, ale jistli ano, tak bych rád věděl jakým způsobem to chce te udělat. Možná že by konkrétní a srozumitelná odpověď stačila a byl by klid.

Jak Vás uvidím na demonstraci tak s Váma pěkně zatočím nesssserrrte mi!!!!!!!!!!!

demonstrace ano-ne na www.demonstrace.blog.cz

V policejní práci chci více posílit roli prevence trestné činnosti, zredukovat administrativní aparát a změnit strukturu řízení Policie ČR. Pokládám za nezbytné nasměrovat finanční prostředky do přímého výkonu policejní služby a nakládat s nimi hospodárně. Z úst p. MV Langera co k tomu dodat

Vážení, včera jsem četl Husákovu ,,výzvu" a tam se dočtete vlastně proč tohle všechno je ( ty platový tarify) docela jsem se pobavil. Jak může tak vysoce postavený kolega napsat takový slint, že řadový policista měl vyšší plat při svátkách so a ne než jeho nadřízený. Asi neví ,že ty sv, so, ne si musel dotyčný polda odmakat na rozdíl od nadřízeného ,který si hřál zadek doma. A to není jediná perlička přečtěte si to. Dotaz: chtěl bych vědět kdo vymyslel těch 150 hod. zadarmo státu proč? důvod? Je to normální? Všude se zdražuje atd. ? Kam to povede? No samo že na úplatky. Ještě dotaz: kancelářský pobíraj též rizikový příplatek proč? Odpověď př. vypíchnutí oka tužkou atd. Celý tento zákon je pánové dělaný pro bývalý komunistický policisty a je to vděk za jejich služby a k tomu patří i náležité tučná renta nekteří i přes 25000,-. Nezávidím snad mě to čeká taky jednou jestli se toho dočkáme a jestli na to náš maličký státeček bude míti. Na demonstraci jdeme. Zdar.

Co se dá čekat od loutky pana Langra ?

- Kolegáčci nějak se mě stále chce zvracet nad tou myšlenkou - tezí, kterou jsem zde již několikrát prezentovanou z horních míst, ale i z míst funkcinářů " spodního " vedení přečetl.
- Ják může někdo postavit do negativního pohledu fakt, že řadový policista tím, že musel jít sloužit o svátcích, sobotách, nočních se tak strašně provinil tím, že měl nakonec " dokonce " ( k vůli příplatkovým hodinám ) větší plat než jeho ńadřízený, který tyto příplatkové hodiny nesloužil.
- A nebo když policista odsloužil přesčasové ( potřebné ) směny a tím mu narostl plat, který mohl a nebo přerostl plat nadřízeného. Pro Krista pána ( Bůh mě promine ), to je jako závist nadřízeného nebo porušení nějaké etiky, když někdo chodí do práce téměř každý den aby si nedopřál volna s vidinou, že si přivydělá peníze na Vánoce pod. a potom někdo řekne : Víš to je hezké, že jsi chodil do práce, bylo to sice potřeba, ale ty sis to nehlídal a teď ti vychází plat větší než nadřízenému - víš a to je amorální a nekoukej, že ten tvůj nadřízený na ty přesčasy nechodil - prostě jeho plat překročit nesmíš - Takže toto je dnešní filozofie těch shora -feudálních pánů, kteří se začínají již pasovat do role pána nad naším životem a smrtí.
Ono nestačilo, že nám sebrali půlený 13 plat, který mě tvořil spokojenost na Vánoce a v létě a využíval jsem těchto peněz převážně do domácnosti na něco finančně obtížnějšího - dneska nás již přinutili se zafixovat do stylu od výplaty k výplatě s mizivou možností si při nějakém rodinném finančním problému pomoci nějakým přesčasem případně brigádou v civilu a co čekají - že budou policisti v pohodě - že je tímto nedostanou do problému při nutnosti zakoupit například městský byt ve kterém byli v pronájmu a město rozhodlo o prodeji bytu. Kde mají tito policisté šanci získat při takového situaci peníze navíc a vyřešit uto situaci - tímto přeci zákonitě tlačí policisty do problémů - nemožnosti - řešit finanční závazky - co z této situace může více vznikat - řekl bych že i ta korupce, že ? Nikdy jsem si nevzal ani korunu a jsem do dnešní doby vnitřně spokojený, že jsem poctivý, neúplatný. Ale při tom nastavení možností finančního přivýdělku na přesčasech a nebo v civilu ( víceméně kulturní činnost - kolik z nás je malířů ) mě vůbec neudiví, že nějaký ten poldík v situaci, kdy bude jeho manželka dlouhodobě na ÚP s povinností splácet hypotéku na byt a nemožnosti si přivydělat - půjde morálně do hajzlu a úplatek si vezme. Není to prostě jen o morálce, ale když člověk vidí rodinu finančně v troskách pak jde morálka do hajzlu a nastupujou finanční možnosti a to je tímto zákonem ještě více posr..né než bylo před tím. Jenže to prostě naši mocipáni neskousnou, že si řadový policista poctivě odslouženými přesčasy vidělal slušné peníze - toto již nesmí být, aby mu nemusel nadřízený závidět.

EsPe tento problém vyhmátl naprosto PŘESNĚ!! Jen doplním o to, že místo vyčítání a předhazování nadřízenými té skutečnosti, by se mohli lehce zamyslet, že takto v y d ě l a n é peníze byly ještě navíc řádně a beze zbytku státem poctivě zdaněny (což ve své podstatě přineslo peníze mj. právě i těmto nadřízeným) a navíc řadě z nás se pro jistotu I Z TĚCHTO PENĚZ!!! počítají např. přídavky na děti za uplynulé období atd.atd.. Tedy si v závěru troufám konstatovat, že nejenom letos beru podstatně míň jak vloni, ale řada z nás to pozná ještě po doručení Rozhodnutím o odejmutí přídavků apod. příslušným MÚ. Na tyto počty nepotřebuji mít vzdělání v oblasti makroekonomiky, na to stačí ty jednoduché, kupecké!

Hrozně by mě zajímalo, jak by Husák vnímal zákon, kdyby zůstal na dopravce jako řadovej.

Zde je článek, jak je vše v pořádku, těch pár co si stěžují si to vedení vyřídí.

Pracovní služební setkání ředitelů Policie ČR

V prostorách Policejní akademie ČR se včera konalo pracovní služební setkání policejního prezidenta s řediteli všech správ krajů, okresních, městských, obvodních a oblastních ředitelství Policie ČR, přítomni byli i ředitelé útvarů s působností na celém území ČR. Celodenního jednání se zúčastnili také ministr vnitra, jeho první náměstek a předseda Nezávislého odborového svazu Policie ČR. Důvodem setkání byla účinnost nového zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a vše, co souvisí s prvními dny jeho aplikace.

Policejní prezident i ministr vnitra si chtěli přímým způsobem ověřit, jak ředitelé zajistili informovanost svých podřízených o podmínkách nového zákona, zejména o změně jejich služebního zařazení a souvisejících platových náležitostí, zjistit, s jakými obtížemi se při aplikaci zákona na svých útvarech setkali a jaké reakce policistů jednotlivé změny provázely. Zároveň policejní prezident, ministr vnitra a předseda NOS informovali všechny přítomné ředitele o aktuálním stavu svých vzájemných jednání o důsledcích zákona, které jsou policisty vnímány jako problémové.

Celodenní výměna informací potvrdila, že ve všech útvarech Policie ČR se policistům oproti roku 2006 zvyšuje platovým výměrem garantovaný služební příjem, pouze v několika specifických případech, které jsou řešeny individuálně, došlo k jeho snížení. Ředitelé se shodli i na tom, že pokles celkového ročního příjmu ve srovnání roku 2007 a předešlého při zachování nastavených rozpočtových mzdových objemů hrozí pouze u příslušníků, kteří v minulém roce odvedli podstatně více práce pokryté odměnami za přesčasy a práci o sobotách, nedělích, svátcích a v noci, než odpovídá průměrnému stavu. Jde však zatím skutečně o předpoklad, protože počet případných přesčasových hodin bude opět závislý na počtu a rozsahu konkrétních bezpečnostních opatření k událostem v průběhu roku a na aktuální situaci v naplnění početních stavů policejních útvarů.

Policejní prezident i ministr vnitra ujistili ředitele, že hledají způsob, jak rizikové skupině policistů systémově zajistit navýšení služebního příjmu. Z informací ředitelů útvarů vyplynulo, že z celkového počtu přibližně 46 tisíc policistů opustí do dvou měsíců bezpečnostní sbor 210 policistů, což nijak nepřekračuje obvyklou míru fluktuace. Na 500 příslušníků se dosud odvolalo proti rozhodnutí o zařazení na služební místo zejména z důvodu nesouhlasu s platovými náležitostmi. Všem těmto případům je věnována náležitá pozornost a kompetentní služební funkcionáři se jimi standardně osobně zabývají.

Vedení Policie ČR posoudí všechny řediteli zmíněné podněty, projedná s odbory a rozhodne o způsobu jejich řešení. Daleko užší spolupráce se zástupci odborů je vedením očekávána také na regionální úrovni.

V policejní práci chci více posílit roli prevence trestné činnosti, zredukovat administrativní aparát a změnit strukturu řízení Policie ČR. Pokládám za nezbytné nasměrovat finanční prostředky do přímého výkonu policejní služby a nakládat s nimi hospodárně. Z úst p. MV Langera co k tomu dodat.