Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

takhle to začalo:
http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=5&v=VB&ct=17&ct1=0
no a takhle se halasovalo...
http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=44493&o=5

doufám že jsem se neseknul...
hurá na prahu

Česko je na vstup do schengenského prostoru připraveno, a až napřesrok odpadnou hraniční kontroly, nebude to znamenat pro sousední Sasko žádné bezpečnostní riziko. V Drážďanech o tom včera svého saského resortního kolegu Albrechta Buttola ujistil ministr vnitra Ivan Langer.

„Naším zájmem je, aby tento prostor byl bezpečný,“ řekl Langer, s tím, že v příhraničním regionu zůstane vysoký počet policistů. Po skončení kontrol budou složky české hraniční policie převedeny do působnosti krajských správ a nadále dbát o bezpečnost hranice.

ze dne 16.1.2007

Nevím jestli mě někdo neukamenuje, ale chtěl jsem nakousnout problém, který se týká našeho slavného Kodexu cti, Přísahy a nevím co přidají navíc příští rok.
Je mi samozřejmě jasné, že chování-vystupování-...atd policisty se určitými pravidly řídit musí. Jenomže spojení kodexu+přísahy a jejich aplikace do podmínek nového SZ, zejména co se týká kázeň. postihů, je dost vražedná kombinace pro nás. Pravidla určitě ANO, ale NE jejich možnost zneužití nadřízenými jenom proto, že za pojem "..dělat špatné jméno Policii.." se dá např. schovat, že se někomu zrovna nebude zamlouvat výraz mojí tváře, že si dám v hospodě 3 piva a ne jen 1, apod. zvěrstva...
Tím chci jen říci,ať tu neřešíme to co se nás dotýká samozřejmě nejvíc, ale ošetřit i takové vedlejší produkty...Případné DEMO vybojované náležitosti, vylepšení, jistoty, tak ty by nám byly v ten okamžik na 2 věci, protože v tu dobu můžeme být už také vedeni na ÚP...!!
Snad jste mě pochopili, kam ve svém návrhu mířím. Čus

Příkladem může být Br. direktiva se "shora", že se ruší tzv. "čerňáky". I přesto, že se v tomto pracovním oblečení policistům dobře pracuje. Prostě je to v mnoha ohledech praktické a na zádech je veliké označení policie oproti klas. uniformě Ale jak jsem zaslechl, tak že kvůli tomu, že prý tento druh UNIFOREM údajně "straší" některé občany, tak se to ruší. A kdyby si někdo z policistů náhodou nasadil "bejzbolku" místo baretky, tak hned je z toho hned hlásná událost až na PP a MV. Tady je jeden příklad za všechny, že místo aby se "TI" nahoře zajímali o to v čem e nejlépe slouží hlídkovým policistům, tak se to radši jednoduše zakáže a hotovo. Hlavně, že se v některých vybraných městech testují různé verze nových součástí a taková směsice, která dost často klame lidi nikomu nevadí. Až si nějaký zločinec nasadí buhvíjakou uniformu, tak občanovi, kterému se něco nebude zdát, klidně může říct, že testuje novou uniformu atp. (tj. ultraprostá modelovka). Dále se klade veliký důraz na to mít na hlavě sl. pokrývku hlavy. Připadalo mi poněkud podivné, když došlo nějakému zákroku proti pachateli, tak dostavivší se nadřízený se místo otázek zda není někdo zraněný apod. zjišťoval, zda mají všechni jeho podřízení pokrývku hlavy. Atd. atd. Ti kdo z policistů slouží déle, vědí, že systém této firmy by se měl změnit v mnoha ohledech, aby unifomy byli více v terénu a nesuplovali práci vyšetřovatelů. S příchodem PC byrokracie neubylo, ale naopak. Ale to už bylo určitě nějacích předchozích příspěvcích napsáno. Ale zase jsem u toho, že kontrolu zajímají především háčky, čárky a jiné s prominutím blbosti, než to jestli náhodou se kvůli NP nepíše zbytečně těch "papírů" moc (tady statika chybí). Prostě koncepce zde také vyžaduje změnu, a to v návaznosti na TŘ a další. Méně papírování, více lidí v terénu tj. více času na šetření věci atd. atd. O to se nikdo z vrch. managementu nezajímá. Tím se částečně dostávám i k meritu věci, že nedochází již za dlouhá léta k žádnému zlepšení (tedy možná kromě tech. vybavení), nadměrnou byrokracii na ZÚ prostě nikdo neřeší. S tímto souvisí trapné buzerování policistů typu támhle se nemůže kouřit, támhle ano (nepočítám st.budovy), támhle se jíst nemůže, támhle ano atp. A pasek 361/2003 tomu dodal tu tzv. třešničku. Na závěr zdravím "150 h. otroky", protože dělat zadarmo může jenom blázen.

TENTO KODEX A CELÝ SYSTÉM NOVÉHO ZÁKONA SMĚŘUJE JEDINĚ PROTI POLICISTŮM V PŘÍMÉM VÝKONU. V DNEŠNÍ DOBĚ TAK SLUŠNÝ POLICISTA STOJÍ NA VELICE TENKÉM LEDU!

for: objektivita 361..
Můj názor je ten, že na tenkém ledě jsme se pohybovali do 31.12.2006.
Od 1.1.2007 se snažíme už jen "šlapat vodu"!!!! A jde jen o to, aby nám n ě k d o na hlavu nešlápl.....

Nemám důvěru k vládě, která nedostala důvěru, tudíž nemám důvěru ani v ministra MV, který v této vládě nedostal důvěru. Nemám důvěru v ZČ 361/2003, který vydala vláda, která nemá důvěru. V tento zákon nemají důvěru ani lidé, kterých se tento týká. A nedůvěřují ani novým veřejným slibům, protože z důvěrné minulosti dobře vědí, že je to slib - politika.

Sorry, ale něco tu neklape - z.č. 361/2003 = zákon vydaný v roce 2003, tedy vládou, která měla důvěru. Jiná věc je, že měla důvěru poslanecké sněmovny, nikoli třeba moji... Ale o tom to není... Jinak ovšem souhlasím s tím, že 361/2003 je šílený paskvil, jehož podmínky by se měly aplikovat na ty, kteří ho vymysleli a schválili - to by byl mazec!!!

Původní návrh 361/2003 byl lepší. Byl to ten, který byl několikrát odložen. Nová vláda (poslanci), která neměla důvěru schválila až mzdové tabulky 30.11.2006, kdy zároveň zrušili původní §115 odst.2) a 4), kdy vlastně příslušníci pracující ve směnném provozu měli mít k základnímu tarifu navýšení 40%, resp. 50% a přidali onen diskutovaný §114 odst.2), kde je jen těch 10% za směnnost. Tento paragraf je klíčovým problémem nového zákona. Jeho úprava je nezbytná a NEVYHNUTELNÁ, aby se napravily křivdy u řadových policistů sloužících ve směnném systému služeb. To je klíč k tomu, aby se příslušníci všech bezpečnostních resortů nebouřili. Změna systemizace a zařazení jednotlivých profesí do správných tarifních tříd samozřejmě také.

K dnešnímu dni to je 18. 01. 2007 bylo vloženo na účet číslo 164758766/0600 částka 9.962,- Kč kde vkladů je 87 a to v různých částkách od 30 Kč do 1050,- Kč(děkujeme).
Průběžně budete i nadále informováni o stavu na uvedeném účtu

NOS

Celodenní výměna informací potvrdila, že ve všech útvarech Policie ČR se policistům oproti roku 2006 zvyšuje platovým výměrem garantovaný služební příjem, pouze v několika specifických případech, které jsou řešeny individuálně, došlo k jeho snížení. Ředitelé se shodli i na tom, že pokles celkového ročního příjmu ve srovnání roku 2007 a předešlého při zachování nastavených rozpočtových mzdových objemů hrozí pouze u příslušníků, kteří v minulém roce odvedli podstatně více práce pokryté odměnami za přesčasy a práci o sobotách, nedělích, svátcích a v noci, než odpovídá průměrnému stavu. Jde však zatím skutečně o předpoklad, protože počet případných přesčasových hodin bude opět závislý na počtu a rozsahu konkrétních bezpečnostních opatření k událostem v průběhu roku a na aktuální situaci v naplnění početních stavů policejních útvarů.

V Praze dne 15. ledna 2007
JUDr. Milan Štěpánek, předseda

Já bych na ty svátky, soboty, neděle, noční nemusel- raději bych byl s rodinou, ale jak víš někdo to dělat musí. Nevím proč bych měl být krácen na příplatcích, zvláště pak za noční směny, se kterýma jsou spojeny zdravotní rizika. Ze zákoníku práce má tyto přípladky každy, proč by každý policista měl být vyjímka. Bylo přidáno místo 66 procent za směnost jen 10 procent, které nenavýší uvedené příplatky.

Kde jsi vzal 66 %. Asi taky neumíš počítat, že.

Věc: Rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru - zvýšení příspěvku za službu
________________________________________________________________ _______
Dne 9.1.2007 jsem pod Č.j.: OSZ-......../2007 ze dne 1.1.2007 obdržel ROZHODNUTÍ ředitele odboru sociálního zabezpečení , kterým mi dle ust. § 159 a § 225 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, kterým mi od splátky na měsíc leden 2007 byl zvýšen příspěvek za službu o 2,80% z částky 6.012,-Kč na částku 6.181,-Kč.

Proti tomuto odvolání podávám v zákonné lhůtě odvolání, neboť:

Dnem X.Y.200X mi byl rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra pod Č.j.: OSZ-....../VO-Že-200X dle § 116, 117, 157d zákona č. 186/1992 Sb. přiznán příspěvek za službu ve výši 5.780,-Kč.
Dle ust. § 119 odst. 1 zák. č. 186/1992 Sb. se přiznaný příspěvek zvyšuje ve stejných termínech a stejným způsobem jako procentní výměra částečného invalidního důchodu.
Dne 1.1.2007 bylo vyhotoveno pod .j.: OSZ-....../2007 ROZHODNUTÍ ředitele odboru sociálního zabezpečení , kterým mi dle ust. § 159 a § 225 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, kterým mi od splátky na měsíc leden 2007 byl zvýšen příspěvek za službu o 2,80% z částky 6.012,-Kč na částku 6.181,-Kč.
Toto rozhodnutí se opírá o ust. § 159 zák. č. 361/2003 Sb., kterým se výsluhový příspěvek zvyšuje stejným způsobem a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů podle zvláštního právního předpisu, přičemž zvýšení výsluhového příspěvku činí polovinu zvýšení procentní výměry důchodů.
Ust. § 159 zák. č. 361/2003 však nelze použít pro osoby, kterým byl přiznán výsluhový příspěvek dle zákona č. 186/1992 Sb. a v době do 31.12.2006, tedy před nabytím účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., neboť tímto by byl zpětně upraven zákonný nárok, již zákonem přiznaný a jednalo by se tedy o retroaktivitu zákona, kdy schválený zákon působí i zpětně, tj. do doby před svým schválením a ZPĚTNĚ upravuje již jednou přiznané zákonné navyšování výsluhového příspěvku.
Rozhodnutím Č.j.: OSZ-....../2007 ze dne 1.1.2007 byl porušen princip naplnění legitimního ( oprávněného ) očekávání, které je vyjádřením obecnějšího požadavku právní jistoty a znamená, že fyzická osoba, která na základě předchozí zkušenosti oprávněně dospěje k závěru, že jí svědčí určité subjektivní právo nebo že bude platit určité právo objektivní, má právo na to, aby její očekávání bylo naplněno, tzn. že není přípustné „měnit pravidla během hry“.
Navíc, v rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru ze dne 1.1.2007 byl zvýšen příspěvek za službu, kdy tento pojem zná jen zákon č. 186/1992 Sb. a nebyl mi zvýšen výsluhový příspěvek, kterýžto pojem je uveden v zákoně č. 361/2003 Sb. Jelikož mi byl uvedeným rozhodnutím zvýšen příspěvek za službu, není možné, aby byl příspěvek za službu zvýšen částkou, která je určena pro výsluhový příspěvek.
Dle § 1 zák. č. 361/2003 Sb.tento zákon upravuje právní poměry fyzických osob, které v bezpečnostním sboru vykonávají službu (dále jen "příslušník"), jejich odměňování, řízení ve věcech služebního poměru a organizační věci služby (dále jen "služební vztahy"). Bezpečnostním sborem se rozumí Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky, Celní správa České republiky, Vězeňská služba České republiky, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace.
Dle § 3 zák. č. 361/2003 Sb. Příslušník je ve služebním poměru k České republice.
Nemůže se tedy stát, že by kdokoliv mohl kterýkoliv paragraf uvedeného zákona vztahovat na fyzické osoby, které ukončily služební poměr před dnem nabytí účinnosti zákona č. 361/2003 Sb. a na tyto osoby se vztahuje JEN ustanovení zákona, účinného a platného v době ukončení jejich služebního poměru.

Žádám tedy, aby Rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru -zvýšení příspěvku za službu ze dne 1.1.2007 pod Č.j.: OSZ-......-2007 bylo zrušeno a aby bylo vydáno nové Rozhodnutí, kterým by i nadále, s účinností od 1.1.2007, byl příspěvek za službu, přiznaný mi dne 1.5.2005 rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru pod Č.j.: OSZ-....../VO-Že-200X, pravidelně navyšován dle ust. § 119 zákona č. 186/1992 Sb., t.j. ve stejných termínech a stejným způsobem jako procentní výměra částečného invalidního důchodu.

Moc děkuji a chtěl bych se tě zeptat, jestli by nebylo dobré se tak navzájem informovat o průběhu odvolání a to nejenom nás dvou, ale spojit síly. Jestli máš nějaký nápad, třeba zřídit inkognito e-mail a nebo jiný chat prostě někde probrat názory pouze o tomto problému a nebo jestli jsi ochotný dát na sebe spojení budu rád. Ještě jednou dík

Dík Karle. Je to dobře napsané, ale s ohlasem se to nesetká. Samozřejmě jsem se taky odvolal a čekám na výsledek odvolání. Je mi jasné, že to bude zamítnuto. Ale v ruce máme pak alespoň doklad o tom, že nás poškozují na našich právech. To bude potřeba při dalších jednání u soudu. Řekl bych, že se to potáhne a půjde to dost vysoko. Zatím čau a vydržať !!!

Pánové, toto odvolání se mi líbí! chtěl jsem vydržet,ale podám to také. Když se poohlédnu zpětně tak nevím zda V8ám,ale mě loni valorizovali taky nějak málo. Takže to musím dohledat a případně postupovat podle okolností. nevím, zda je Vám známo, ale v této věci má ev. existovat Nález Ústavního soudu ČR. Budu po něm pátrat a v případě zjištění vyvěsím sem!

Nález Ústavního soudu mám, jestli jej chceš, pošlu ti jej. Sem by se těch 10 stran nevešlo. Napiš mail.

pro " . " tečku---


poši na mail ja13@seznam.cz, díky!!!

Pošli mi kopyto na to odvolání. Mám na to 4 dny. Dík

Jako bývalý celník jsem to posílal minulý týden, ale zatím nic.Když tak dejte vědět.Díky

Odvolání je super, mám kratší verzi, důležité je to podat a pak po pravděpodobném zamítnutí sjednotit síly.

Tečko pošli mi prosím také ten nález Ústavního soudu,musíme se o to soudit, at se z toho Ceska republika ve Strasburku treba posere.

Vážení
Touto cestou bych chtěl vyzvat všechny příslušníky vlastnící MP3 a jiné přístroje k zachycení zvukových záznamů,aby v případě vyhrožování při jednáních s vedením, s příslušníky NOS a s jinými slibodárci, provokatéry, aby se snažili vše zachytit na tyto přístroje a zaslat mi je na emai,popřípadě uchovat pro další potřebné kroky,ať v soudních sporech,nebo k medializaci.Děkuji

přesně tak, jen nevím, zda-li se to do nějaké hodinové reportáže vejde....:-(((

Kolegové a kolegyně mám návrh co veřejně vyzvat pana ministra Langra o provedení nezávislého auditu Ministerstva vnitra.

řekne ti že už je nachystaný od soukromé a "nezávislé" společnosti....:-)))))

Mám takový pocit, že pan ministr v době, kdy byl stínový ministr vnitra a napadal dosavadního ministra Grosse tak kromě černé knihy Policie ČR měl i nějaký audit Policejního prezidia, kdy tvrdil něco o tom, že tam sedí mnoho zbytečných lidí.

Funguje vám stránka "Policista"? Server se nějak kousl....

Teď mě to normálně naběhlo

funguje

Dík, už maká. Mě to demonstrovalo a něchtěl se připojit na server.
Ale to bylo asi rukama...:-))