Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Co se odehrává na dopravních odděleních kde jsou všichni rozděleni ve 3TT bez rozdílu věku a praxe?
Co to je za sprostý systém kariérního řádu?

Komu se to nelíbí, může jít dělat na obvod nebo SKPV spisy - pak dostane vyšší třídu. Tak to je nastavené a tak to bylo asi i myšleno, protože s třídami spadli i na jiných útvarech, kde nejsou spisy. A jinak spravedlnost nehledej - nenajdeš ji.

Policii hrozí, že nebude mít peníze na benzín

V rozpočtu policie pro letošní rok zeje více než miliardová díra a podle některých odborníků tak koncem roku nemusí být peníze ani na běžné provozní výdaje jako benzín nebo hovorné, natož na investice. Prioritou číslo jedna přitom i letos pro ministerstvo vnitra zůstává projekt na rekonstrukci policejních služeben, který má spolykat stamilióny korun.
Mezi policejními funkcionáři se v poslední době objevuje názor, že modernizace mnohdy velmi zastaralých služeben je sice potřebná, ale v současné době by bylo užitečnější peníze „nasypat“ raději do věcí souvisejících s přímým výkonem služby.
Kvůli první fázi projektu P1000, která proběhla na popud ministra vnitra Ivana Langra (ODS) na konci loňského roku, už přitom policii chybí více než 400 miliónů. Peníze totiž původně měla dostat z resortu vnitra, Langer ale nedávno v rozhovoru pro Právo oznámil, že je musí najít ve svém rozpočtu.
„Bylo velmi nezodpovědné rozjet tak monstrózní akci, aniž na to byly peníze. Teď to může policii přivést do velkých problémů, které se můžou na podzim projevit i tak, že skutečně nebude třeba na benzín,“ řekl k tomu Právu Langrův předchůdce v čele vnitra a současný stínový ministr za ČSSD František Bublan.
reagovat

Proč si policejní špičky neváží policejního řemesla v nejnížščí třídě a šlapou po těchto lidech?
Proč musí na zákon 361 doplácet jen lidé v nejnižších třídách?
znamená snad 3TT pro lidi s 15 letou praxí STOP.

Tak to v kapitalismu je, systém tě nutí běžet stále dopředu a rychleji. Kdo nevydrží tak padne a pak po něm ostatní šlapou. Proto každý pořád něco vymýšlí, aby si pomohl. Bohužel se to někdy zvrtne špatným směrem. I zde s tím systém počítá, běžec je vyřazen a dav utíká dál hlava nehlava. Ale, abych tady nefilozofoval. Jediná řešení asi jsou udělat si VŠ a snažit se získat lepší místo, nebo jít pryč. Ty, kteří brečí nad rozlitým mlékem totiž stejně nikdo neposlouchá.

:o)) Co bude dál, až budou mít všichni VŠ? Alternativa by třeba byla, kdo hraje golf, nebo rybaří. Přínos pro práci policie to taky nemá žádný, ale nějak se to kastovat musí. Tak ty chceš na vedoucí místo? Hraješ golf? Ne! Tak máš smůlu a seď na zadnici. Dobrý, nééé? :o))

Že by ten Projekt P1000 neměl Ministr vnitra Iva Langer dostatečně finančně zajištěn ? Vždyť se dušoval, že to neohrozí chod policie. Snad nepřijdou doby policie, kdy se pachatelé převáželi tramvajemi a na ohledání místa činu se i někdy šlapalo nějaký ten kilometr ( osobně jsem zažil a ten údiv poškozených ). Snad nebudou chtít nadřízení, abychom o tom nikomu neříkali a dělali, že je všechno v pořádku včetně nevole nadřízených, když si kriminálky pojedou pro podezřelého - pravděpodobného pachatele a najedou nepředstavitelných 50 kilometrů - Že by se to vrátilo ?
*************************************************

Policii hrozí, že nebude mít peníze na benzín

V rozpočtu policie pro letošní rok zeje více než miliardová díra a podle některých odborníků tak koncem roku nemusí být peníze ani na běžné provozní výdaje jako benzín nebo hovorné, natož na investice. Prioritou číslo jedna přitom i letos pro ministerstvo vnitra zůstává projekt na rekonstrukci policejních služeben, který má spolykat stamilióny korun.
Mezi policejními funkcionáři se v poslední době objevuje názor, že modernizace mnohdy velmi zastaralých služeben je sice potřebná, ale v současné době by bylo užitečnější peníze „nasypat“ raději do věcí souvisejících s přímým výkonem služby.
Kvůli první fázi projektu P1000, která proběhla na popud ministra vnitra Ivana Langra (ODS) na konci loňského roku, už přitom policii chybí více než 400 miliónů. Peníze totiž původně měla dostat z resortu vnitra, Langer ale nedávno v rozhovoru pro Právo oznámil, že je musí najít ve svém rozpočtu.
„Bylo velmi nezodpovědné rozjet tak monstrózní akci, aniž na to byly peníze. Teď to může policii přivést do velkých problémů, které se můžou na podzim projevit i tak, že skutečně nebude třeba na benzín,“ řekl k tomu Právu Langrův předchůdce v čele vnitra a současný stínový ministr za ČSSD František Bublan.
(Pokračování na str. 4)

(Pokračování ze str. 1)
Ministerstvo už přitom počátkem roku seškrtalo policejní rozpočet pro investice o 65 miliónů a další stovky miliónů chybějí v kapitole provozních výdajů. Mezi ty patří např. platby za energie, výzbroj a výstroj, pohonné hmoty nebo náklady na údržbu a opravy techniky a nemovitostí.

Škrtů bude víc

„Majetek se neobnovuje a nemodernizuje, ale pouze se udržuje při životě. Dochází i k omezování prostředků na opravy, a tak majetek dál chátrá,“ řekl Právu ekonomický náměstek policejního prezidenta Pavel Bouberle s tím, že opakované škrty v policejním rozpočtu způsobují stále se zvyšující vnitřní zadlužení. To podle něj přesáhlo miliardu korun.
Policie v současné době vyjednává se zástupci ministerstva o dalším možném navýšení svého rozpočtu. „Budeme žádat vládu, aby uvolnila určitou částku z rezervního fondu,“ uvedl Langrův náměstek zodpovědný za ekonomiku resortu Vladimír Zeman. Zároveň dodal, že škrtů v policejním resortu ještě přibude, o jejich konkrétní podobě má Zeman podle svých slov jednat dnes s policejním prezidentem Vladislavem Husákem. „Budeme hledat další možnosti úspor, předpokládám, že se nám podaří ušetřit řádově stovky miliónů,“ řekl Zeman s tím, že šetřit se bude hlavně na nákupech a na dosud nezahájených stavbách. „Priorita, která má přednost, je projekt na modernizaci služeben a také přípravy na vstup do schengenského prostoru,“ doplnil Zeman s tím, že obavy policie z nedostatku peněz jsou zatím předčasné. Bouberle však v této souvislosti upozorňuje na to, že činnost policie je při neustálém snižování policejního rozpočtu zajišťována jen přeléváním peněz mezi nejpotřebnějšími položkami. „Spirála vnitřního zadlužení se tak roztáčí stále dál a výš,“ konstatoval Bouberle.

Jestli vyrazili 11 dopraváků, v okr. Liberec by vyrazili asi jenom jednoho, konkrétnímu kolegovi se ale omlouvám, neznám jej, beru to jako příklad. Toto je dopad hnusu č. 361, je možné, že někdo z nich měl existenční problémy, pak k tomuto nemusí docházet, ale nedělá se to. Je pravdou, že po nabytí rozsudku, by tento kolega měl sloužit, presumce neviny, protože nevěřím , že v tom jede asi celé oddělení. Takhle pročistit můžou celoplošně řadové plicisty, kteří ještě zbyli, a zamkneme policii , plukovníci do roka odejdou, tam problém není, jim to přejem, ale mne vadí, že jsem 24 let na ulici řešil zločin, stát si policejního řemesla nevážil a dále pořád neváží, nevím, zda má smysl dělat policistu, hasiče, bachaře, mocipáni mají ochranky, ale je potřeba, potřeba,policie, mám rodinu, chci bezpečí ve státě, proto jsem tuto práci dělal, ničeho nelituji. Pan Langer, pan Kalousek zde po čase nebudou, ale budou poctiví lidé, policisté, hasiči bachaři, mají mít sociální jistoty, finanční zajištění, též mi rentiéři mít jistotu. Mám dojem, že se zvedne opravdu vlna, kdo má nárok na rentu, řadoví, půjdou, v civilu se dá uživit, kdo chce pracovat, tak si práci najde, připlácne dva jakoby platy, ne těch ccc 14-17000,-.Kč žebráckých, služné na ulici, bez stresu, buzerování, čistá hlava, jste občan první kategoie, ne druhé, toto jsem řekl při odchodu plukovníkům, poldu bych dělal dále, ale společnost si musí vážit policisty, bachaře, hasiče, tedy poctivého. Kdo dělá poctivě jakokoliv práci, má být spravedlivě zaplacena, asi jsem idealista, věřím v lepší časy, bude nutná další masové demonstrace, nebo se nic nezmění, držím palce bývalý kolega z OOP Česá Lípa.

mám velmi vážný zájem o službu u dopravky v Kladně, teď bych se mohl chytnout, že?

Jen si koleduj .......

Práce u policie je tak akorát pro vedlejší pracovní příjem jestiže se jedná o práci na ulici v nejnižší třčídě.

Jelikož již jsem dva roky v C, tak zase mohu trochu lépe porovnat tyto sektory. Myslím, že jsem zažil u PČR oddělení, kde se člověk nezastavil a také fary, kde bylo těžké dožít konce služby a platově žádný rozdíl. Určitě znáte tyto pracoviště taky. Tam bych hledal kámen úrazu. Čtu tady příspěvky, že za 17 tis. Kč neuživí rodinu atd. možná i chápu, ale věřte, že znám odborníky v civilním sektoru, kteří jsou kapacity a to za stejný plat a vzpomenu na náplň činnosti tzn. jak jsem nazval fary s příjmem 28 tis. hrubého a je to fakt velkej nepoměr. Myslím, že nastavení plat. tarifů by mělo být pomocí nějakého přezkoumání vytíženosti přenastaveno do spravedlivější roviny. p.s. mluvil jsem před týdnem s kamarádem, který podával tr.oznámení na jednom oddělení PČR a práce policisty byla hodně špatná, vysvětlil jsem mu, jak se má příště zachovat, protože ten si nezaslouží za svou práci policisty ani zlámanou grešly
- prosím nenapadejte mě, je to podle pravdy a vyjádřil jsem svůj názor

Máš pravdu, snaží se to vyrovnat příplatkem za nebezpečnost, ale to je zcela nedostatečné. Myslím, že by policista z fary nešel na zatížené oddělení, ani kdyby mu dávali 5 tisíc navíc. Člověk žije život jen jednou a nechat si ho ničit za rozdíl páru tisícovek nemá cenu. Bohužel takových nerovností je celá řada.

Já jsem například z fary šel zpět do města, protože jsem se tam jednak nudil a po čase zjišťoval, že plno věcí už zapomínám, protože je nepotřebuju a cítil jsem se nevyužitej, což tam většině vyhovuje nic nedělat...to asi záleží na přístupu ke službě každého poldy

Ivan........krásně jsi to napsal...................

Tak jsem právě ve zprávách na ČT 1 shlédl dvě po sobě jdoucí zprávy.
Policejní prezident Husák je podezřelý z úniku informací v kauze "biolíh", ale MV Langer jej neodvolán neboť není důvod.
11 kladenských policistů z DI je PODEZŘELÝCH z braní úplatků a ještě před zahájením trestního stíhání jsou na hodinu propuštěni.
Asi bych chtěl žít v Kocourkově, tam bych aspoň chápal , co se vlastně děje.
Nebudu předjímat, zda Husák nebo dopraváci skutečně spáchali to, z čeho jsou podezřelí. Jde tu o to, že pro kmána nemá nikdo ani trochu zastání a tam se vyhazuje okamžitě a nekompromisně a je vinný vlastně hned od začátku. Páni jsou nevinní až do rozsudku nejvyššího soudu a ještě i potom tvrdí, že to byla politická hra a snaha je zdiskreditovat.

TO ZNÁŠ.
VŠICI JSME SI ROVNI,
ALE
NĚKTEŘÍ JSOU NEJROVNĚJŠÍ.

Vrána vráně oči nevyklove.

Na to si zvykneš. Honíme pachatele "závažné kriminality", kteří kradou v obchoďákách tatranky, protože mají hlad. Pro závratný úspěch na této úrovni, ve formě zkráceného přípr. řízení, nám nezbývá času na nic jiného. Mám takový dojem, že to vlastně nikomu nevadí. Vždyť jde jen o statistiky.

Všimli jste si všichni, jak vyšuměla aféra kolem Pavola Mihála, šéfa Interpolu? Nikde o něm ani slovo, zato o Čermákovi a policistovi, který vyfotil Svobodu se mluví a píše pomalu ještě teď.

VAROVÁNÍ – BUDOVÁNÍ ČIPOVÉ TOTALITY !!!

V současnosti je připravován (EU) do roku 2008 zaměřovací systém Galileo o soustavě 30 družic na 3 drahách (minimálně vždy 4 družice budou na aktivní měření každého místa na zemi), (vysílající nepřetržitý monitorující signál), který bude spolupracovat s nyní už fungujícím americkým systémem GPS. GPS má také soustavu 30 družic, které neustálým vysíláním monitorují pohyb každého člověka na planetě, s rozlišovací schopností 15 m. Při uvedení do provozu systému Galileo a při jejich spolupráci, bude možno všechny osoby či věci (s čipem) monitorovat s komerčním rozlišením na 2 m a to i v budovách, nákupních centrech a tunelech – což doposud nebylo možné (skutečné maximální technické rozlišení je několik cm). Sami tvůrci říkají, že tento systém má obrovské využití ve všech oblastech našeho života. Rozdělování frekvencí provádí Mezinárodní telekomunikační unie www.itu.int v Ženevě ve Švýcarsku. Pomocí frekvence lidských těl (i bez čipů) bude ihned od roku 2008 určena poloha každého člověka !!! Více na našem webu ( www.andele-svetla.cz ) – sdělení 2158 a 1622

zalez do díry magore, spletl si si posluchače

Ses díval na Terminátora co?

bože, bože ty jsi ale hňup, to se nevidí !! Přečti si něco o technologii GPS než napíšeš takový blábol. Satelit GPS nic nepřijímá, ale jen vysílá signál, který si přístroje GPS na zemi vyhodnotí vre svém procesoru a podle systému trojúhelníku změří a zaměří polohu. Takže ty GPS-ky na zemi NIC nevysílají, pouze přijímají signál, ale to je asi jako házet hrách na zeď.

tak proč už nechytili amíci Usamu bin Ládina??? :-D

Protože Usáma bydlí ve Farayadově kleci.