Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

básničko básničková srdíčko nemáš doma?

nemáš, doma jsou čtyři zdi a strop---ulítlo náhodně otevřeným oknem do nebe

PRODÁM MODROU KOČIČKU S ČERNÝM OCÁSKEM. LEVNĚ.

Chci se stát policistou. Kdo mi poradí?

Zkus to na www.mvcr.cz, nebo na personalnim oddelenim u vas na okresu.

Upřímnou soustrast ..

Červíčku, Červíčku jakpak chceš motivovat dopravní policisty když jsou všichni na odchodu otrávení z čárkového běsnění, dopravních akcí a nulových pravomocí.

Ty nic neříkající pilíře a batohy, co takovej cucák může vyřešit? Vždyť i spisovná čeština mu dělá problémy, jestli jste ho někdo slyšel při tiskové konferenci.

člověče, raději mlč, vždyť ty jsi s češtinou rovněž na štíru, přečti si to po sobě a až budeš dokonalý, raď jiným.

pro ya - opravuji na "takový cucák", ale jinak jsi mne nepřesvědčil, že je to jinak, než jsem napsal :-))

Zdravím všechny řadové policisty......vždyť je to vše fraška stačí si přečíst novou analýzu dopadů.........bože to je vůl ten člověk a to mu lichotím

Lžou vždyť všichni policisti co slouží ve výkonu jsou velice zhnuseni náporem práce a přebujelou administrativou.

Asi jim chybí první stupeň základní školy..tam se začína učit počítat..

Jen pro informaci.Co nás v přímém výkonu čeká při reformě,která asi poslaneckou sněmovnou projde od nového roku.Zdroj ČTK 2004 Slovensko:

V následujících minutách se společně vydáme k našim sousedům na Slovensko. Tvrdé sociální reformy vlády Mikuláše Dzurindy vyústily v nepokoje v romské menšině. V řadě regionů začali místní Romové rabovat obchody s potravinami. Tvrdili, že drastické snížení sociálních dávek je ke krádežím nutí. Kabinet zareagoval razantním policejním zásahem. Na pomoc policistům v problémových lokalitách bylo vysláno i vojsko. V Trebišově se osada proměnila v hermeticky uzavřené gheto.

Ozbrojení policisté, speciální jednotky s kuklami na hlavách, rozzuření psi a vystrašení, plačící lidé - to byl obrázek uvnitř trebišovské osady, kam jsem se s kolegyní přes přísná opatření po rabovaní přece jen dostala. Policisté vtrhli do každé chatrče a podezřelé nekompromisně zajistili. Ženy ukrývaly potraviny, za které poctivě zaplatily. Strach tu byl cítit na každém kroku. Policisté prý fyzicky napadali i nic netušící děti.

Nevím, co se dělo před mým příchodem, ale žádnou agresivitu vůči dětem jsem při tajném sledování probíhajícího zásahu neviděla. Pravdou je, že drastické snížení sociálních dávek postihlo především romskou komunitu. Určitě není snadné vyjít s pěti dětmi s něco málo přes 4 tisíci korunami. Většina slovenských Romů je sociálně odkázána na stát už řadu let, zaměstnána nikdy nebyla a po pravdě ani velkou šanci najít si práci tady nemá. Vzdělaností neoplývají a ani na hrubou práci je mnozí podnikatelé přijmout nechtějí. Tvrdí, že jsou nespolehliví a práce je tu všeobecně málo. Návrh, aby si Romové v rámci veřejně prospěšných prací uklidili osady, většina jejich obyvatel odmítá.

určitá etnická skupina by si měla konečně uvědomit, že děti nejsou výdělečná činnost i když v tomto státě za přispění státních úředníku je to lepší než pracovat, jsme oba s manželkou zaměstnání a máme dvě děti a to je maximum co si můžeme dovolit

Nevím kolik lidí se hlásí při volbách a nebo jiných statistikách k romům. Tyto osoby snad ani nechtějí jimi být. K otázce zcizování se uvádí, že jenom občané kradli, ale jedná li se o diskriminační hru, tak každý tento občan je rom...

PETICE !Sdělení 1622. 4.8.2002, akt.1.10.2003.



PROTI ČIPOVÉ TOTALITĚ


Milí lidé,


Je načase vám oznámit VAŠI SITUACI a informovat vás o VAŠÍ POZICI v rámci LOUTKOVÉHO SYSTÉMU. Už bylo dost ohlupování lidí vědci, úředníky a jinými VNĚJŠÍMI strukturami.

ČÁST LIDÍ PRACUJE INTENZIVNĚ NA ČIPOVÉM OVLÁDACÍM SYSTÉMU VŠECH LIDÍ PLANETY ZEMĚ. TENTO SYSTÉM V PŘÍPADĚ REALIZACE BUDE ZNAMENAT ÚPLNOU ZTRÁTU TĚCH ZBÝVAJÍCÍCH SVOBOD, KTERÉ LIDÉ NYNÍ MAJÍ. Lidé, kteří na tomto pracují, žijí v ÚPLNÉ NEVĚDOMOSTI z hlediska DŮSLEDKŮ – DUCHOVNÍHO DOPADU, co to bude pro ZÁKLADNÍ LIDSKÁ PRÁVA člověka znamenat. ČIPY JSOU SOUČÁSTÍ POČÍTAČOVÉ SÍTĚ PŘES MIKROVLNY, JAKO U MOBILŮ !

SYSTÉM OVLÁDÁNÍ LIDÍ JE BUDOVÁN POSTUPNĚ A NENÁPADNĚ, ABY LIDÉ NEKLADLI ŽÁDNÝ ODPOR, A TO SE DĚJE. JDE O SJEDNOCENÍ STÁTNÍ SPRÁVY (nyní EU), SJEDNOCENÍ MĚNY (nyní EURO), ZAVEDENÍ NEJPRVE ČIPOVÝCH UNIVERZÁLNÍCH OBČANSKÝCH (či ZDRAVOTNÍCH či ŘIDIČSKÝCH) PRŮKAZŮ (v ČR do r. 2005, ministr Březina (1998-2002), ministr Mlynář (2002-dále)). V ČR jsou již v provozu menší subsystémy – pro městskou autobusovou dopravu (Frýdek – Místek, Znojmo, Břeclav, aj.), vlaky (nyní pro zvyk karty Z), osobní automobily (zavádí se kamery pro snímání SPZ pod záminkou podzimního summitu NATO, pak čipy pro mýtné), pro zdravotnictví (Litoměřicko). V oblasti zaměstnání se buduje pod částí systému ISO 9000, jehož systémy budou taktéž dobře sloužit k ovládání lidí. Další částí je mobilní komunikace a internet a připravovaný MOBILNÍ INTERNET. Dále je připraveno bankovnictví (platební karty – bankomaty, obchody). ZTRÁTOU SVOBOD míníme VELKÉ MOŽNOSTI části lidí POHODLNĚ a EFEKTIVNĚ pracovat se všemi podrobnými přesnými osobními údaji (včetně pohybu osob – vstupy budov, ve volném terénu snímání na dálku - stačí drátek do karty), A TAK ZNEUŽÍVAT OSOBNÍ INFORMACE K MASIVNÍMU OVLÁDÁNÍ LIDÍ – OKRÁDÁNÍ JE O JEJICH ENERGIE PROTI JEJICH VŮLI.

JAKMILE SE LIDÉ DOSTANOU DO TOHOTO SYSTÉMU, NEMOHOU SE VRÁTIT ZPĚT, DO SYSTÉMU PŮVODNÍHO.

NEEXISTUJE ŽÁDNÁ TECHNICKÁ ANI MORÁLNÍ – DUCHOVNÍ ZÁRUKA – PROTI ZNEUŽITÍ. Již dnes je v ČR denně 180 000 vstupů do policejní databáze, a ta obsahuje jen zlomek informací, které se teprve připravují k použití. Budou to NAVÍC: Všechny zdravotní údaje od lékaře, biometrie – otisky prstů, IRIS oka, osobní fotografie, údaje o zaměstnání (jak minulém, tak aktuální podrobný pohyb), finanční údaje, majetkové údaje (nemovitosti i movité věci očíslované v čipu !) údaje o POHYBU osob – vstupy budov, městská hromadná doprava, autobusy, vlaky, osobní automobily. Vstupy do databáze nelze nijak efektivně ochránit před zneužitím negativními lidmi, kterých je zde mnoho.

Budování systému v ČR pod dvanáctiletým prezidentstvím pana Havla Václava a jeho následníků znamená jeho naprosté NEPOCHOPENÍ a SELHÁNÍ. Ani on, ani státní úředníci NEMAJÍ ve svých programech ZVÝŠENÍ KVALITY ŽIVOTA LIDÍ – tj. také SNÍŽENÍ odevzdané práce společnosti na míru NEZBYTNOU tak, aby lidé měli VÍCE ČASU NA KVALITNÍ ŽIVOT. Přitom ekonomická úroveň UMOŽŇUJE SNÍŽIT PRACOVNÍ ZATÍŽENÍ LIDÍ. Co se týče tzv. úřadu pro ochranu osobních údajů, tak ten sám je naprosto bezmocný již dnes ve věci zneužívání osobních dat (šíření databází osobních údajů lidí mezi firmami a jejich nezákonné aktivity s těmito údaji, apod.). Drtivá většina zaměstnavatelů má zájem, aby mu zaměstnanec odevzdal MAXIMUM SVÉ ENERGIE, a snaží se k tomu použít všech dostupných prostředků, jež má k dispozici. INFORMAČNÍ TECHNOLOGIE TYTO MOŽNOSTI ZVÝŠÍ NA MAXIMUM ! TENTO POSTUP ALE NEZAJISTÍ VYŠŠÍ ŽIVOTNÍ ÚROVEŇ LIDÍ, ALE PŘESNĚ NAOPAK – UDĚLÁ Z NICH ÚPLNÉ LOUTKY A OTROKY SE ZNIČENÍM VŠECH STÁVAJÍCÍCH SVOBOD !

Proto je nyní na vás, milí lidé, zda budete jen PŘIHLÍŽET budování ORWELOVSKÉ TOTALITY, nebo se na ní dokonce PODÍLET, anebo SVÝM HLASEM V PETICI PŘISPĚJETE ALESPOŇ ZÁKONNÝM ZPŮSOBEM K ZAMEZENÍ TAKOVÉHO OVLÁDACÍHO SYSTÉMU LIDÍ. VYCIŤUJTE SRDCEM !

Každý, kdo NEUDĚLÁ NIC proti tomuto systému, SI JEJ VYZKOUŠÍ NA VLASTNÍ KŮŽI, A TAK POZNÁ, CO SI SVÝM NEGATIVNÍM - PASIVNÍM, LIKNAVÝM A NEROZHODNÝM POSTOJEM PŘIPRAVIL. BUDE NA TOM HŮŘ, NEŽ ZVÍŘÁTKA. Nikdo z nich tomuto systému NEUNIKNE NIKDE NA PLANETĚ ZEMI, NEBOŤ JDE O CELOPLANETÁRNÍ SYSTÉM. Události 11.9.2001 tomuto slouží.

Také v Bibli – Apokalypsa sv. Jana - je informace o tomto systému:

„A (bestie) učiní, že všichni, malí i velcí, bohatí i chudí, svobodní i nevolníci, dostanou znamení na pravou ruku a na čelo. Aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, jenom ten, kdo má znamení nebo jméno bestie, nebo číslo jejího jména (666).“

Čipové občanské karty pak budou totiž během několika let cílově nahrazeny samotnými čipy pod kůži (jejich prodej lidem v USA již začal), takovými, jaké jsou již dnes používány u některých domácích zvířat (psi atd.). Tyto čipy budou mít také funkci propracovaného OVLÁDÁNÍ MYSLI. Většina ovládacích energií má jít nejprve světlovodným systémem 10 GB/s (křemíkové světlovody pod zemí) a pak cílově nákladným družicovým systémem, který postupně buduje EU !!!


DALŠÍ INFORMACE VČETNĚ POZITIVNÍHO ŘEŠENÍ PRO JEDNOTLIVCE I VLÁDY NALEZNETE V DOSTATEČNÉM ROZSAHU PŘES 5000 STRAN A 1000 OBRÁZKŮ NA INTERNETU www.vesmirni-lide.cz a www.cosmic-people.com . O budování čipového systému ve světě – viz PROJEKT L.U.C.I.D a TOTALITNÍ SVĚTOVLÁDA (Herzán). Zde též novinové články o varování Karlem Gottem (čl. 65), schválení čipových zdravotních průkazů Bruselem s plánem zavedení do r. 2005 (čl. 86), čipové karty VZP (čl. 118), čipy ve volebním programu ČSSD 2002 (čl. 92), čipy MENŠÍ než 1 mm (TOSHIBA, čl. 121), čipy v autobusech (čl. 129), čipový sledovací systém VŠECH aut (mýtné, čl. 130 – 132), výměna za čárové kódy zboží a jejich ÚPLNÉ pořadové očíslování s dálkovým přenosem dat (čl. 135), a výroba nových čipů (INTEL, čl. 136), pasy v EU: otisk prstu i snímek oka (čl. ..). ŽE JE O TYTO DŮLEŽITÉ INFORMACE VELKÝ ZÁJEM SVĚDČÍ POČET VSTUPŮ – 320 000 CZ A 85 000 EN (1.10.2003). Informujte lidi, včetně úředníků a pracovníků médií !

ŘÍKÁTE SI, ŽE JSTE SVOBODNÍ – TÍMTO VÁM VYVRACÍME VAŠI PŘEDSTAVU SVOBODY, VE SKUTEČNOSTI SE JEDNÁ O PSEUDOSVOBODU – STAV UMĚLE ZFABRIKOVANÝ SKRYTĚ TĚMI, KTEŘÍ VÁS OVLÁDAJÍ - NEGATIVNÍ LIDÉ na Zemi i z Vesmíru, autoři pseudosystému.

ŘÍKÁTE SI, ŽE MÁTE DEMOKRACII – TÍMTO VÁM VYVRACÍME VAŠI PŘEDSTAVU DEMOKRACIE, VE SKUTEČNOSTI SE JEDNÁ O PSEUDODEMOKRACII. DOBŘE ZVAŽTE SVÉ ROZHODNUTÍ !


JSEM PROTI

ZAVÁDĚNÍ ČIPOVÝCH OBČANSKÝCH (ZDRAVOTNÍCH, ŘIDIČSKÝCH) PRŮKAZŮ

Jméno a přímení:
Trvalé bydliště:
(ulice, obec, PSČ)
Podpis:

Prosím, pište čitelně, TISKACÍM PÍSMEM, aby Váš hlas byl platný.

K petici si můžete vyžádat formulář se 40 řádky na podpisy. Petice platí stále. Hlas zašlete autoru petice:

ING. IVO A. BENDA, P.O. BOX 51, 470 06 ČESKÁ LÍPA 6, mobil +420-603-491600.




Petice byla odeslána také do parlamentu a senátu ČR 10.9.2002. Ve sdělení 1646 jsou texty úředních dopisů o předání této informace poslancům a senátorům ČR (senátorům z 11.9.2002, poslancům 18.9.2002). Jejich kopie naleznete na internetu www.vesmirni-lide.cz pod novinovými články č.112.

Dále je šířena všemi způsoby tisícům lidem zemí českých i v zahraničí (info), zde např. také 4000 pracovníků médií a 1000 pracovníků církví ji již obdrželo (30.9.2002), starostové měst a obcí atd.

Ty už ten čip máš, že jo?

Ten má nejméně čtyři.

Tak v severomoravském kraji je prý nedostatek policistů. Opravdu si pánové manažéři a důchodci myslíte, že policisté od pohraniční a cizinecké policie až uvidí platové podmínky a realitu neopustí taky řady tohoto rozpadajícího se spolku.

Už odcházejí. Většina z nich ještě teď koncem srpna nezná "přesné místo služebního zařazení po 1.1.2008". Před několika lety totiž podobně lhali "manageři" celníkům..... Jistá korýtka mají asi jen pánové a dámy z přebujelého ObŘSCPP ( v roce 1990 jich tam bylo asi 15, dnes minimálně 150....)

Přesne tak, pohraniční a cizina nebude delat tu nejhorsi práci obvodáka

for DrStrazny - jen pro přesnost, ne 150, ale 160. A že jsou do haj....lu ? Divíte se ? Pod vedením dementů, jako je velký Tony, alias "krnovský katany" a jemu podobných, se klukům nedivím.

Je zajímavé, že odchází pouze policisté, kteří jsou v přímém výkonu, ale veoucí a manažéři ne. Ono je lepší, aby bylo dvacet manažérů na jednoho poldu...

Takhle to již nejde dál.
(Krach, 19. 08. 2007 16:40)Zvažuje někdo zde na foru zříci se služební přísahy a zdůvodnění, proč tak činníme. Bylo by možno toto zařadit, jako jeden z bodů demo-manifestace? Otázka pro VV UBS. My jsme téměř rozhodnuti, již jen podat žádost o uvolnění ze sl. poměru, která je již měsíc vyplněna.

Tak proč ji nepodáte. Máte na to již jen září, z lepšího loňského průměru, jinak půjdeš z letošního!

Taky odcházím totálně bez nějakého finančního zlepšení a lepšího výhledu pro policisty ve výkonu.