Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

dasf

Vážený pane doktore, mohl byste dát jako poslanec návrh na novelu zákona o zbraních v tom smyslu, aby i lidé s epilepsií, kteří berou léky a nemají záchvaty, mohli vlastnit zbrojní průkaz? Děkuji za pochopení a odpověď.

Za kterým bodem svého volebního programu si nejvíce stojíte? Kdybyste měl jeden jediný upřednostnit,který by to byl?
Lucie

Ondro,
ještě bych chtěl dodat, že postoj Hradu vůbec vůči ODS se zhoršil a naklání se spíše k US.Osobně se domnívám, že Hrad až příliš svými názory a podněty ovlivňuje myšlenky běžných voličů.Postoj Ivana Langera v tomto směru pak považuji za více než nutný, protože pan prezident až příliš některé své názory a rozhodnutí dělá ukvapeně a nedůsledně s ohledem na společenský a politický dopad.

Martine, ukvapeně, to jsi sám řekl ukvapeně. Ukvapené věci nemusejí vždy projít a promyšlené věci procházejí. Ty věci nejsou ukvapené, to ne. A naklání, to rozhodně není asi také promyšlený význam. Zakladatel zmrzlinářství se naklání k propagaci prodeje zmrzliny? No tak já myslím, že v globále jsem tě podráždil dost, a bylo by dobré, kdybychom si navzájem neupřesňovali výrazy, ale také s námi někdo diskutoval. Začínám mít pocit, že více štěstí v rozhovoru, mají Ti co znají více nadávek. Nám zatím zůstalo zadostiučiněním , možnost presentace našich monologů.

Ondro,
pokud mám na mysl unáhlené závěry pana prezidenta, pak to jsou především jeho amnestie.Domnívám se, že pokud pan prezident považuje Senát jako pojistku proti špatnému rozhodnutí Poslanecké směmovky, pak společný podpis předsedy vlády a ministra spravedlnosti na takové amnestii by byla obdobná pojistka proti jeho udělování až skutečně velkého množství milostí.

Martine, v tom s Tebou plně nesouhlasím.
Souhlasím s kritikou typu amnestijí jako demokratickým názorem na fakt konkrétní udělené amnestie(-í).
Nesouhlasím s tím , aby president neměl možnost v případě svého rozhodnutí udělit amnestii okamžitě a impulsivně byť uznávám právo na následnou kritiku. President je (principem) nepolitická jediná osoba ve státě se stranicky nevyhraněným názorem s logickou pravomocí nejvyššího voleného představitele země, udělit amnestii!
Shodně nekritizuji počet amnestií ale konkrétnost daných rozhodnutí klidně kritizujte. Tresty mladých, dlouhá vyšetřování polozločinů , politikou zavánějící kauzy a podobně jsou mnohdy v rámci takových demokracii nevonících postupů, že si myslím, že by měl president daleko více zasahovat do tohoto dění, právě udělováním milosti takovým způsobem, aby byl demokratický princip dodržen i za cenu nepotrestání pár osob. Myslím, že president by měl po své minulosti jednoznačně omilostnit, Železné, Štrejbry a podobně, ne proto zda čin spáchali či nespáchali, ale proto, aby byl dodržen princim, že za žádných okolností nedojde k omylu a politické nástraze. Je to stejné jak zrušení trestu smrti. Nežijeme ve státě kde se nedá zločin vykonstruovat nebo zmanipulovat a president by měl sporné případy posoudit a zastavit následky z nich i za cenu, že by se měli dovyšetřit. Nevidím mnohdy po vyšetřování smyšleného zločinu, kdy někdo skončil na vazbě, nebo v mezičase
přišel o firmu, jako vítězné, shledal-li ho soud neviným. Měl by jednoznačně v zájmu lidských práv a člověka zasahnout president, ve chvíli, kdy selže běžný demokratický postup a udělit milost, byť za cenu omylu. Víš já myslím, že omyl s nepostrestáním viníka je omluvitelnější než omyl potlačující práva občana. Proto si myslím, že instituce milosti by měla mít větší pravomoc jinou a volby naznačí , že i jiného "amnestologa", a to myslím je skutečně pravím důvodem souhlasu s počtem , a jednoznačností amnestii, ale nikoliv s konkrétností dnešních .
Přesto tot právo bych rád pro příští další presidenty zachoval tak jak je.
Politika v zemi by mohla způsobit nepodepsání amnestie presidentovi v politicky motivovaném příběhu a toto risiko si s minulostí naší země nemůžeme odsouhlasit.

Ondřeji, docela bych s Tebou na názor smyslu a podstaty amnestie souhlasil.Ale jak sám vidíš, za úřadu Václava Havla jeho amestie překročily určitou hranici, která pak sama vyvolala diskusy, zda by nebylo vhodné provést revizi jeho pravomocí.Ani Masaryk či Beneš nebyli ve svých amnestiích tak velkorysí, aby se tím musel někdo zabývat.Otázku omezení pravomoci prezidenta si vyvolal sám Václav Havel.
Snad jediná amnestie, která ještě ani nebyla právoplatná, byla milost Protivínskému faráři, ale nemohu souhlasit třeba s klasickými vraždami či finančními delikty.To pak vrhá špatní stín na práci Policie ČR, které hledá, vyšetřuje, dokazuje a pak příjde pak prezident a udělí milost.

Jen tak naokraj, když už jsi zmínil Šrejbra a Železného.Starého Grebeníčka není nikdo schopen odsoudit a oni sami dokázali obsouzeného donést na nosítkách k šibenici a popravit.Mladý Grebeníček si v klidu chodí po Parlamentu a není mu hanba.

Ale to jsem odbočil, amnestie ano, ale ne v takovém rozsahu jak činí Václav Havel.I demokracie má své hranice.

Martine, nedokazuje ten případ Šrejbra, že na policii lze i nelze vrhat špatné světlo? Znova opakuji, jsem pro amnestii v rozsahu shodném a je chybou demokratické volby a zaslepenosti z původní porevoluční euforie, že došlo k konečnému provádícímu prvku amnestie ne takovou měrou, ale takovým směrem. Myslím, že právě pro evidentní možnou politizovanost policejních a soudních úředníků, musí být institut amnestie ještě absurdněji volnomyšlenkářský, kdykoliv zaslechne o možné politizaci případu. Ano není to v pořádku, ale dokud se nenahradí tato demokratická možnost zabránění křivdám i za cenu nepotrestání některého konkrétního zločinu, stoprocentně politicky neovlivnitelným mechanismem vyšetřování a soudnictví, je tu ta možnost nutná. SOuhlasím s Tebou, že se zdá nade vše jasné, že nedochází k využívání této možnosti právě tímto směrem a proto se zdá ta možnost nesprávnou. Přesto to není obecná chyba demokratického procesu, kterou je nutné odstranit, není to způsobeno danností úřadu presidenta. Proto, že jeden soudce udělal chybu a to ještě ne chybu životadárnou, nerušíme pravomoc soudce a neměníme jejich strukturu v zákonné části. Radou a dobrovolnou radou s jmenovanými, diskuzí s politickou elitou, musí a může být ovlivněno nepolitické rozhodnutí presidenta (obecně) o udělení milosti. Nechť je ta rada morální povinností a hrdým právem presidenta a jeho křesla do kterého bude zvolen, ale nezabraňme pro konkrétní případ demokratickému principielnímu standardu. Já osobně myslím, že pouze konkrétní období, konkrétní osoby, konkrétní milosti a konkrétní nekomunikace v tomto ohledu mezi Hradem CSSD a ODS zpusobila vyhroceni nazoru na pravomoc presidenta o udelovani milosti. Prave Tvuj příklad jiných presidentů, kdy vše fungovalo nikoliv bezchybně ale snesitelně a neteatrálně, dokazuje, že presidentský úřad tu pravomoc unese. Přiznejme ale také, že situace nejen na hradě, ale i hradu byla tehdy jiná a že Ti jmenovaní presidenti byli v jiné době v jiné pozici i na jiném místě s jiným významem, pouze ve stejně se jmenující funkci s pravomocí a právem udělení amnestie v duchu tradice udělování milostí českým králem. Ta situace celkově nutí k zamyšlení o volbách a to na všech úrovních. Na všech úrovních k tomu nutí Šrejbrové a podobně, já prostě nesouhlasím s nástupem trestu nikoliv po operaci, to v žádném případě, ale také ne v příopadě spornosti ovlivněnosti případu politickou situací a demonstrací moci jakékoliv strany stejně tak, múže-li to přinést dalekosáhlejší škody na jedinci či společnosti, místo efektu výchovného a celospolečensky prospěšného. Viz mladí a jednorázové jejich první chyby a nebo okamžité vazby, které mnohdy bezdalších následků pro ty kteří rozhodli, ničí manželství a firmy v době, kdy ještě není rozhodnuto a lze zvolit celospolečensky méně škodlivou a ničící formu.

Jestli mohu, vstoupím do vaší diskuse jenom s tím, že se mi zdá, že pan prezident Havel se příliš zasedl na osobu Václava Klause a jeho spolupracovníků v ODS. Nevím proč to dělá. Nemohu pochopit, proč se dva z nejvyšších ústavních činitelů, prezident a předseda Poslanecké sněmovny, tak dlouho nesešli, vždyť to není normální stav. Řekl bych ale, že na tomto stavu má nejvyšší zásluhu pan prezident Havel, ale tím nechci říct,že na tom nemá vinu pan předseda Klaus. Děkuji za pozornost a nezlobte se, že jsem vám vlezl do diskuse a že jsem možná trochu od ní odbočil. Milan

Reakce na smysluplnost vysvětlování významu opoziční smlouvy-výzvva k dalším opakováním!


A proto, že stokrát opakovaný klam přináší víru, je třeba zauvažovat i nad
tím, že možná lidé tak často slyší právě od pana profesora Klause větu,
vysvětloval jsem to již tolikrát, že již to snad ani nemá cenu, že si
nakonec právě toto vysvětlení, nepamatují.

Proti opakování klamu, jsou jen dva způsoby záchrany, které jsou stejně
nebezpečné.

Spomeňme si na čas čarodějnic, kdy napadená osoba se buď po mučení přiznala,
že je čarodějnicky propojena a po mučení ji upálili, takže ji to nic
nepřineslo, nebo se nepřiznala a na to místo toho zase pasuje slavný Mistr
Jan Hus, který si sprominutím "mlel" svou až ho za to upálili.

To byly dva případy beznadějnosti.

Dějiny a historie především ale v době všech StB a KgB nepřinesly většinu
případů, že někdo byl tak dlouho mučen až se přiznal a pak jej pustili, ale
že v drtivé většině pokud opakoval pravdu dostatečně dlouho nakonec jej
pustili, jelikož té pravdě a pravda bývá přesvědčivější než lež , uvěřili.

Nedomnívám se, že se pan Profesor Klaus, úplně nemýlí, když reaguje větou,
že to již tak často vysvětloval, že to nemá dál ....

Není to úplně pravda. Pro člověka sledujívšího politiku, to ani moc
vysvětlovat nemusel, ten si ji přečetl a do dnešního dne mu je jasné, že to
bylo jedno z mála možných řešení a že v politice, je mnohdy nutné takový
krok učinit, aby nenastal jiný horší. Jsou zde teorie o tom , co kdyby byla
ODS, neuzavřela opoziční smlouvu. Jenže ta co kdyby jsou co kdyby a politika
není o tom dva ze čtyřech let riskovat i tak dobrou pozici byť ne vítěznou a
dávat všanc totální radikální leviciový převrat, po mnoha letech pravicové
práce.

Takže jedno z těch co kdyby, mohl být také totální kolabs pravice ve státě.

Jednou z otázek dnešních lidí tehdy volících ODS, by se také dnes mohlo
zeptat, proč pan profesor Klaus nenesl odpovědnost téměř nejvíce lístků,
které pro něj odevzdali ve volbách a vyhodil je.

Pan profesor KLAUS, neměl právo vyhodit hlasy které dostal a mimo jiné to
práva neměl ani pan Zeman. A proto v podstatě nastala pravo levá varianta,
která jediná odpovídala výsledku voleb.

Připadá mi korektní a spravedlivé, že vítěz voleb sestavil vládu a druhý v
pořadí zasedl jako předseda poslanecké sněmovny. Nepřipadá mi to obecně
šťastné, neboť bych byl rád viděl jiný výsledek.

Chápal bych kdyby dnes běhali voliči ČSSD s heslem "Zeman nás sklamal"
protože z pohledu vítěze voleb to byl on , levice a nejsilnější levice v té
době ve státě, kdo zklamal své voliče nesestavením přísně levicového vedení
státu. Pravděpodobně, ale v tomto ohledu nutno jemu přisoudit díl čestnosti
v této záležitosti , protože za danných okolností nemohl přísně levicovou
vládu sestavit.

Dokonce se domnívám, že kdyby byl vyšel jeho , dnes se zdá směšný ústupek a
byl by přišel o křeslo předsedy strany, byl by podrazil voliče kteří ho
volili a to asi dost zásadním způsobem. Neboť tak jako já stál na jiné
straně a představoval si jiné věci, tak voliči pana Zemana si zase
představovali jistě vše jen ne to, že zcela jiná, nevítězná strana bude
zastupovat je , většinové voliče v jednáních stěžejního politického i
reprezentačního charakteru , po celém světě.

Takže berme to tak, že naštěstí tento tah nevyšel a proto myslím si pan
Zeman zachoval čistý štít před svými voliči.

A díky tomu i pan profesor Klaus mohl zastoupit zájmy voličů, dohodnout k
tomu pár zásad a nastoupit na velice stěžejní pozici z hlediska řízení
státu. Předseda poslaneckíé sněmovny není vrátný pana předsedy vlády a ani
není ten kdo tam plní funkci hezkého obrázku v nejvyšší řadě parlamentního
obýváku, ale je stěžejní osoba zastupující zájmy své strany a v rámci
opozičních možností minimálně dělá vše pro zablokování prosazení zájmů,
které jsou v ostrém kontrastu s jeho ideovou náplní strany a tedy hájí v
rámci regulí a možností zájem svých voličů.

Ale abych se vrátil k původnímu tématu.
Byla zde uzavřena opoziční smlouva , jejíž význam byl a myslím, že rozhodně
původně nikoliv ze stran ODS a ČSSD přetočen, několikrát posunut a zveličen.

A pan profesor Klaus se domnívá, že to již dostkrát vysvětlil. Nevysvětlil!
Bývalí voliči ODS nejsou v přímé palbě deního čtení tisku, nehledají ta
vysvětlení , ale jsou pod přímou palbu zneužitého významu opoziční smlouvy.
A tito lidé, tito lidé dnes váhají o znovuvolení ODS, protože ta stokrát
opakovaná skoro pravda, se stala pro ně pravdou.

Tito lidé vypráví o zklamání nad tím,že pan Klaus je zradil podpisem
opoziční smlouvy a tak neví zda to má smysl jej volit zas.

Tito lidé jsou pravicoví a jsou pro ODS a cítí křivdu. A jen stokrát
opakoval pravdu jim pomůže uvěřit, že čtyřiroky mediální kampaně není vždy
důvod věřit v pravdivost této kampaně.

Pane profesore, pro mnohé lidi, jste to neřekl dostkrát, je nutné to
opakovat, nelze nad tím mávat rukou jako nad věcí, kterou kdo nepochopil ten
ji nepochopí, není to tak. Ale někdo z pravicově smíšlejících lidí si koupil
jen jednou za měsíc jen jedny noviny a tam se dozvěděl pouze plné znění
demagogie a Vaši reakci, že na demagogii jste již pravdou reagoval dostkrát!

A to jim nestačí! Je třeba jako konkurence na veletrhu svou pravdu o výrobku
opakovat stále a stále, protože největší neštěstí nastane ve chvíli, kdy
bude po volbách exponovanost demagogie o zklamání z Vás utichne a pak noviny
již otisknou jen, že s opoziční smlouvou to balo tak jak říkáte, opozici již
to zajímat nebude tak k tomu neřekne nic a najednou začnou říkat pravicoví
voliči, to kdybychom byli věděli před volbami!!!!

Proto ten článek je plno hodnotnou reakcí nad předvolební období a je třeba
jej neúnavně opakovat.

Věřím to že proti strana také opakuje!!!
Opakování je přeci matka moudrosti.

A nezapomeňme, že minulé volby nedopadli tak jak dopadli pro nic jiného ,
než špatnou návštěvnost volební místnosti. A nebude-li se vysvětlovat
opoziční smlouva je třeba připustit možnost , že zase velké lidí nepůjde k
volbám a neuvědomí si, že tím volí více než když tam půjdou!

Nesmí se nechávat v lidech pochybnosti, které způsobí jejich nečinnost a
netečnost, která ohrozí výsledek voleb.

Nejde o to, že by nemohli vyhrát třeba komunisti, ať vyhrají, ale ať vyhrají
z většinového přesvědčení lidu ve státě v rámci demokratického přístupu k
volbám. A´t nevyhrají například oni pro nízkou návštěvnost všech
spekulujících a uraženě se cítících spoluobčanů, kteří ale budou ve většině
pro něco jiného, jen to nepůjdou oznámit do volební místnosti.

A´t se nestane, že vyhraje volby strana , proti které bude většina obyvatel
této země, ale ať vyhraje strana, pro kterou bude většina ne jen voličů,
ale většina obyvatel České republiky zastoupená shodným procentem
voličů.

Vznik opoziční smlouvy byl důsledek výsledku voleb a domnívám se, že v tehdejší situaci nebylo lepší řešení.Každý jej ale chápe po svém, jinak voliči ODS či ČSSD.

Jestli je to výtah z mého článku, tak OK. Jinak děkuji za tuto konstataci, ale raději napiš, že jsem idiot, protože jinak ta diskuze stojí.
Stav, že pokud za dvěma souhlasnými názory na ODS, nepřijde sprostá nadávka, pak jsme diskuzi zastavili, je již měřitelný Martine.

Ondro, i já se domnívám, že není zájem o diskuse pokud na sebe nehážeme špínu.

Vážený pane poslanče Langře. Reaguji na Váš dnešní článek v LN. Z tohoto článku, ale nejen z něj (stačí trochu zalistovat na Vaší webové stránce) vyplývá, že kritizujete vše, co se Vám a Vaší straně nehodí do krámu. A všechno takové automaticky a pušálně přiřazujete tzv. Hradu a jeho politice. Netvrdím, že se náš pan prezident nedopustil a nedopuští chyb (ostatně, kdo jsme bez chyb), ale z projevů Vás a Vašich kamarádů čiší bezbřehá nenávist (a řekl bych současně i závist) vůči všemu, co nějak souvisí s Václavem Havlem. Děsí mne, že po předpokládaném vítězství v letošních volbách, se stanete ministrem vnitra. Vy, takový vyhlášený demokrat. Vaše demokratické postupy a postoje ostatně vyplývají ze všeho, co činíte. Stačí se jen tu a tam podívat na telvizní přenos z parlamentu, jak tam dirigujete své ovečky "nenápadnými" gesty. Musím, bohužel, přiznat, že jsem Váš bývalý, ale hořce zklamaný, volič. Doteď lituji toho, že jsem Vám kdysi uvěřil. A prosím, abych nebyl špatně pochopen. V žádném případě nevzpomínám v dobrém a s nostalgií na doby minulé před rokem 1989. Ale lidé jako Vy, Váš pan profesor, který všemu na světě rozumí, a další Vaši kamarádi, mne opravdu děsí. Omlouvám se za poněkud příkrá slova, nerad jich používám, ale nemohu jinak.
J. Slavíček

Postoje prezidenta v některých otázkách si až příliž odporují tomu, jak Václav Havel vystupoval po roce 1989.Mám dojem, jako by zapomenul, jaká předcházela doba před listopadem 1989 a svými až velkými, milosrdnými amnestiemi nepomohl věci, ale spíše přitížil.Co to muselo stát prostředků, které on hmatem ruky znehodnotil, když propustil nebo omilostnil lidi, které porušili zákon.Tak se rozhodně nechoval Beneš či Masaryk ke kterým se hlásí.

Příliš mi není jasná logika, všech těch bývalých voličů. Ano samozřejmě chápu, že určitý podíl na nevítězství ve volbách má i každá konkrétní strana. Z druhé strany se domnívám, že v celkově pravicově orientovaném státě za okolností, které proběhly v ODS před vznikem US ( já jsem si prostě pro ten pokus o rozvrat a zničení ODS našel jiný výraz), udělala tato strana maximum pro volební vítězství. Nevyšlo to. Ale nevyšlo to ne pro odlišně orientovanou část národa, ale pro malou návštěvnost volebních místností. Jsem dále skálopevně přesvědčen, že byla v minulých volbách a je i v těchto volbách myšlenková převaha pravicově a to především ODS-pravicově orientovaných voličů. Mezi tímto faktem a výsledkem voleb je ale ohromná propast cesty k volební urně.
Já plně chápu voliče ODS před dejme tomu 8-mi lety (fakt nechci hledat kdy byli předchozí volby), který ji zvolil a ODS jej během své vlády chápala. Takového voliče chápu, že v minulých volbách se vyjádřil jako bývalý volič a k volbám nešel nebo volil jinak. Pokud ta strana vládla, mohla svého voliče zklamat. Chápu i voliče z minulých voleb, který volil CSSD a je to bývalý volič CSSD , protože dnes prohlásí, že jej ta strana sklamala. Je to přirozené.(podle mě i rozumné, když ji již nerozumě volil minule). Ale nechápu ty zástupy sklamaných voličů , kteří jsou zklamaní od minulých voleb do těchto, když strana kterou volili nebyla stranou vládní. A souvislost s hradem to má snad právě z období před volbami. Prostě se jeví jako pravděpodobné, že že rozvrat v ODS, vyplodil Hrad, díky němu nedošlo ke změně orientace v národě, ale k nedůvěře, která část voličů nepřivedla do volebních místností a tedy k vítězství přednášek o sociálním cítění. NA ŠTĚSTÍ hlavní přednášející, i přes můj nesouhlas s jeho politikou a hlavně s jeho ekonomikou, neměl tendenci se spojit s Hradem a tak nakonec oba hlavní soupeři, zůstali na scéně sami. Buď mohli oba zklamat voliče a odpískat to, neboť vláda byla nevytvořitelná a destabilizovat zemi ještě více než ji destabilizoval rozkol podle mě uměle vytvořený v ODS jinými zájmy a nebo se museli nějak dohodnout. A tak se dohodli. Oba dva tito politici oslabili své další možnosti, ale vytvořili stabilní systém , který z mezinárodního pohledu fungoval bez nutnosti předčasných voleb a podobně po celé funkční období. Že nefungoval tak jak jsem si přál já, je důsledkem vítězství opozice ve volbách, že nefungoval tak jak si přáli voliči opozice, je důsledkem nejen vlády CSSD, ale samozřejmě i opoziční smlouvy a samozřejmě i podle mě charakterovým klademp Zemana, že se nedokázal domluvit s hradem na povolebním postupu bez jakékoliv moci ODS. Proč je ale zklamaný bývalý volič ODS, za dobu po kterou nevládla a za dobu kdy tato strana pouze uzavřela dohodu o tom, že nás nevystaví světovému pohledu na jakousi nestabilitu v zemi, tím, že ji nepodepíše, nevytvoří se vláda a dojde k dalším předčasným volbám. Sklamala snad ODS tím, že zůstala v pozici, kde mohla být alespoň nadále připravená k dalším volbám, než aby se úplně zničila?

Jenom několik poznámek na margo reakce pana O. Suchomela na můj příspěvek:
1) Řekněte mi, prosím,v čem spočívá pravicovost ODS. Podle mne jde o klasický příklad totálního rozporu mezi slovy a činy. A navíc, pravicová politika pro mne znamená vyznávat a tvořit řád, pořádek a dodržovat tradice. A jaký je řád např. v případě vytunelovaných bank a podniků? Myslím, že marná je lamentace pana profesora nad očerňováním a zpochybňováním "poctivých" podnikatelů.
2) A jak lze ještě uvěřit straně, která před volbami vyhlašuje mobilizaci proti politickému protivníkovi a pak se s ním mírnixtírnix ihned po volbách spojí a vytvoří s ní koalici-nekoalici.
3) A kdy se ODS konečně zbaví mindráku z toho tzv. sarajvského atentátu?

Pane Slavíček, 1) sám ¨jste si odpověděl. Pravice uznává tradice. ODS se zastává podle Vás tunelování! No tak je to pravice, vždy´t tunely jsou v Čechách tradice, a dost zlepšují dopravní situaci......
Omlouvám se za žert, ale jestli nejsou postoje ODS tradičními v pravicovém slova smyslu, pak zde neexistuje pravice a je tedy jen možnost připojit se k co nejméně levicové straně a jsem zase u ODS. Nebudu-li spekulovat o malých a podobně.
2)znal jste jiné řešení, proč jste jej nenabídl?
3)Já mám pro to jiný název a jen doufám, že člověk , který se něčeho dopustil , neodpustí sám sobě a tak ušetří ODS mnohdy podle mě oprávněného vandrování. Já zažít takovou věc, budu také doufat, že viník , pro své nepotrestání, neodpustí sám sobě. Někdy je kratší trápení, dostat za podraz po tlamě, než s ním žít. Pro Vás toto ale není podraz, což jsou naše rozdílné názory na demokracii. Pro mě je to názor většiny a pro Vás ať si každý řekne svůj názor, byť si předtím demokraticky zvolil vedení a ještě pokud možno, když není vedení obrany a reakce schopné. Jsem přítel scelování nikoliv destrukce. Ten proces "atentát" byl pro velkou stranu destruktivní, následně pro volby a pak 4 roky pro všechny. Mám jen strach z lidí, co milují, když se boří čerstvě dostvěný dům. Domnívám se , že není v pořádku, bořit naděje, a nebo je rozrušovat.

Ještě jedna poznámka k poslední rakci pana Suchomela:
Pane Suchomele, nebudu a nechci přesvědčovat přesvědčené. Vy jste přesvědčeným sympatizantem ODS; a díky bohu nikoli militantním (mám svou, bohužel, zkušenost z pracoviště). Musím však opakovat, že stranu ODS pokládám za pravicovou jen v slovech nikoli v činech. Že jsem z toho nešťastný, to teda jsem. Zvláště proto, že se volby tak rychle blíží. Měl jsem v úmyslu, a musím přiznat, že s nijak velkým nadšením, volit čtyřkoalici. Teď je to fakt otázka. Asi zůstanu u té nyní již jen koalice, ale s nadšením jen minimálním. Na ODS mne však mrzí, že její politika je naprosto bezzásadová (ne že by zásadovost byla výsadou některé relevantní politické strany). Ten její poslední povolební veleobrat, jímž došlo k mafiánskému propojení dříve neslučitelných stran, je toho klasickou ukázkou. A můžete mi tady stokrát opakovat otázku, jaká byla tehdy jiná možnost. Já, být ještě tenkrát voličem ODS (volil jsem US - přes všechny výhrady a pochybnosti s jejím vznikem spojené), bych se cítil velice uražen a podveden. A myslím si opravu a upřímně, že pan profesor je v současné době neštěstím této kdysi tak nadějné strany. A bohužel, když slyším mluvit kohokoli z vedení nebo poslanců ODS (s čestnými výjimkami např. p. Payneho), je to jakoby mluvil sám pan šéf. Omlouvám se, ale opravdu s Vámi souhlasit nemohu. Pan poslanec Langer, i přesto, že stojí v (zdánlivé) vnitřní opozici, je jeden z těch, kterých si v žádném případě vážit nemohu.

Pane Slavíček, pokud dovolíte, přidám se k Vaší diskusi.Nepovažoval bych za zlo, že došlo k povolební spolupráci mezi ODS a ČSSD.Osobně jsem volil ODS a nemám žádné velké sympatie k ČSSD, ale v daném okamžiku vzájemná spolupráce byla tím nejvhodnějším řešením, i když před volbami by mě to nenapadlo, že by k tomu mohlo dojít.Vystupování US, Koalice či KDU-ČSL je spíše jen otázkou, jak se dostal k moci či jak si prosadit obsazení křešel ve vládě, což se jim nepodařilo.Jinak se odehrává politika na úrovní Poslanecké směmovny a jinak na úrovni komunální.Zde jsou i velmi paradoxní spojení mezi stranami.

Pane Doktore Slavíčku,
neznám trauma, které máte na pracovišti vyvolané svými militantisticky pro ODS založenými kolegy, nebo jak jste to napsal.

Jste pro pravici-píšete!
ODS podle Vás není pravice-píšete.
Jiná strana není pravicovější-píši já.
Pak logika, jste proti levici-dedukce.
Která strana je nejméně levicová? ODS.
Logika-jste tedy volič ODS! A jejdno, že jdete ten hlas pro pravici, tedy pro ODS odevzdat koalici.

mimo jiné: principově jste volič pravice.
Jdete volit, zož samo o sobě je dost stěžejní a důležité mimo jiné.

je ale pravdou, že se schováváte za pravici a jdete volit stranu...do počtu!

koukám, že šikovně měníte datumy otázek a odpovědí... moje vážná kritická slova na nich zmizela... to něco dokazuje o vaší čestnosti....a tenhle člověk chce stá v předsednictvu naší republiky ?

hlavně že vy jste náramně čestný. Jak můžete někoho takhle křivě obviňovat? Za toto bych na vás podal trestní oznámení, kdybych byl panem Langerem.

a co kdyz ma ten clovek pravdu??? u p. Langera by me neco podobneho vubec neprekvapilo...

Jaké když, ten člověk evidentně pravdu nemá. Já nechápu, jak někdo může tak nefér někoho obvinit.

Langer, Klaus a spol. snizi dane... Skvele, jen kdyby nam mili populisti prozradili, kde sezenou penize, na zaplneni diry ve statnim rozpoctu. Pripadne kde snizi vydaje... Desim se toho, ze by ods vladla, uz to tu jednou bylo a zeme se z toho neustale vzpamatovava.

Ad1. Rovnou dan jste asi nepochopil, nebo jste se ji poradne nevenoval
Ad2. Myslim, ze je treba se bat tech kdo ten dluh zpusobili :-)

Vřele s Vámi souhlasím. Nechápu, jak někdo může kritizovat ODS, když si ani neověří fakta a vůbec tomu nerozumí.

Hello!
My name is Csaba Langer, I'm living in Romania, 38 years old, with two children
(Eniko (14), Matyi (12)), employed in Tamasi Aron Theatre from Sf.Gheorghe as
sound engineer, playing on piano and other noisy keyboards.
Glad to hear about You.

be glad you don't know this man more, then from this web page...

No a co

Pane mediální radní,vy by jste měl sledovat vše co hýbe naší mediální sférou,nečekat na to co vám řekne RRTV,ale udělat si vlastní úsudek,případně z peněz,placených vám PSPČR, zaplatit si asistenta,či poradce,který vás upozorní například na pořad Volejte řediteli.V tomto případě jste ušetřil peníze daňových poplatníků,upozornil vás jeden diskutující občan.
Kteroukoli následující sobotu před polednem usedněte k prostřenému stolu,do pravé ruky vezměte..ne lžíci,dálkový ovladač,stiskněte předvolbu č.1/kde jinde by jse mohl mít Novu,že?/ a v televizoru to lupne,ve zvuku to škytne a..objeví se Rákosníček..ale né..Železný?.. taky né,nejprve znělka.A potom.."Dobré poledne,dobrou chuť,pokud právě obědváte..."/teď je to Železný/a to už takřka celý televizní národ,kromě vás ovšem,ví,že má vyměnit ovladač za lžíci a pustit se do polévky.A na obrazovce se začnou dít věci.Dobrou chuť,a nezapomeňte pořádně zapíjet.Že nevíte čím?A co ta láhev minerálky na stole před panem ředitelem?Že se nedá přečíst značka?Vaše chyba,měl jste se dívat pravidelně.Musíte holt oběd zapít čajem.Apropó,vždyť ten Železný má před sebou hrnek,patrně s čajem.Není to skrytá reklama?