Nikdy jsem nenazval Erazima Koháka škodnou. Tvrdí-li to, pak nemluví pravdu. Náš spor není, jak napsal, "hrou na vlčáky a škodnou". Podstata problému je následovná: Žít v demokratické společnosti neznamená jen vést filozofické úvahy nad podobou a fungováním veřejnoprávních médií. Žít v demokratické společnosti znamená rovněž přijetí principu delegace pravomoci a odpovědnosti na volené zástupce veřejnosti do různých zastupitelských orgánů. Žít v demokratické společnosti znamená zodpovědný výkon přidělené pravomoci a plné převzetí odpovědnosti za svá rozhodnutí. Žít v demokratické společnosti znamená přijetí pravidel pro svoji delegovanou pravomoc, pravidel určených podle platných zákonů.

Erazim Kohák ani jeden ze dvou posledně jmenovaných principů nenaplnil. 1. Nerespektuje pravidla pro činnost Rady České televize stanovená platným zákonem - odmítl splnit svoji pravomoc (povinnost) zvolit generálního ředitele České televize v zákonem stanovené lhůtě. 2. Odmítá nést osobní odpovědnost za to, že naplnil pravomoc - nesplnil povinnost voleného zástupce veřejnosti. I kdybych dokázal pochopit osobní důvody, které ho k tomu vedly - má výhrady ke dvěma finalistům výběrového řízení - neopravňuje ho to ale k tomu, aby svým postojem bojkotoval činnost ostatních členů Rady ČT a bránil naplnění zákonem stanovené povinnosti, kterou rada má, a to zvolit generálního ředitele České televize.

Za této situace by podle mého přesvědčení bylo čestnější neosočovat ostatní, nýbrž přijmout svoji osobní odpovědnost a na svoji funkci rezignovat. Členem Rady České televize totiž není jen sám za sebe. Zastupuje koncesionářskou veřejnost, tedy nás všechny. A všichni, kdo platí řádně koncesionářské poplatky, si zaslouží, aby Česká televize konečně překonala několikaměsíční dočasnost a začala plnit svoji veřejnou službu pod řádně zvoleným generálním ředitelem s plným mandátem. O nic víc a o nic méně mi nešlo a nejde.