Jako na houpačce si v posledních týdnech připadají čtenáři novinových rubrik o kriminalitě.

Na jedné straně stojí velké policejní úspěchy, jako je třeba rychlé dopadení šíleného střelce z lesů nebo organizované skupiny, která vyváděla majetek z konkurzem ohrožených podniků.

Na druhou stranu se ale objevují zásadní pochybení, která ukazují na systémové nedostatky při řízení policie. Tím nejvíce šokujícím je případ policisty, který se dostal k osobním datům svých kolegů a pak tyto citlivé údaje prodával kriminálnímu podsvětí. Celý mechanismus, jak tento případ probíhal, se teprve vyšetřuje, už nyní ale signalizuje vážné systémové pochybení. Podobné tomu, když policisté nechali skandálně uprchnout Radovana Krejčíře.

V očích veřejnosti pak tyto křiklavé případy zastiňují spoustu dobré práce, kterou většina policistů každodenně odvádí. Nového policejního prezidenta tak čeká hodně organizační práce a jsem opravdu zvědavý, zda na ni bude stačit.

Vyloučit selhání jednotlivců totiž nelze nikdy úplně. Zato zařídit, aby policie ochránila data svých lidí nebo znala a zdokonalovala standardní postupy, to už možné je. Zatím to ale žádný z posledních policejních prezidentů nedokázal.

Neviditelný pes, 27. října 2005