Demografické trendy v České republice jsou neradostné. Naše populace stárne, do prvních ročníků základních škol nastupuje stále méně dětí, což v nás vyvolává mnohé obavy, např. o dlouhodobou udržitelnost současného důchodového systému. A to vše se děje i přesto, že se naši levicoví sociální inženýři činí a vymýšlejí stále nové a nové státní propopulační stimuly, tu v podobě plošných přídavků na děti, tu v podobě výhodných předvolebních půjček na bytovou výstavbu. Nekřivdíme však exekutivě sociální demokracie příliš? Nelze jí přece jen upřít jeden nezpochybnitelný úspěch na poli populační politiky: Existuje společenská skupina, která vykazuje za vlády ČSSD nevídanou schopnost reprodukce, v poslední době jsme u ní svědky přímo populační exploze: Řeč je o českém úřednictvu. Jaký geniální reprodukční stimul to naši socialisté vymysleli? Viagra distribuovaná zdarma na úřadech? Nikoli, jde o jiné afrodiziakum: Říká se tomu "reforma veřejné správy".

Nedávno jsme se dozvěděli, co bude v praxi tato "reforma" znamenat na Olomoucku: utěšený nárůst byrokracie o dalších cca 100 úředníků. Po zániku okresního úřadu bude jeho agenda převedena na "malé okresy" čtyř pověřených obcí s rozšířenou působností a také na krajský úřad, jehož 176 současných zaměstnanců přivítá ve svých řadách hned 170 nových kolegů. Nové sídlo krajského úřadu přitom už dnes praská ve švech (pouhých několik měsíců po slavnostním otevření!). Byrokratický otesánek se už začíná ohlížet po okolí a chystá se spolknout další budovu. Brousí si zuby i na sídlo zanikajícího okresu a bude-li v tomto směru jeho nezřízený apetit uspokojen, završí "reformu" veřejné správy na Olomoucku efektní symbolická pointa.

Říká se tomu "reforma veřejné správy". Zdravý selský rozum nám však říká, že ne každá změna, ne každý přechod od jedné struktury veřejné správy k jiné, je automaticky i reformou. Pokud by se mělo opravdu jednat o reformu, měl by být na jejím konci levnější a efektivnější stát, který by za méně peněz a při nižší (kvantitativní!) náročnosti na lidské zdroje nabízel občanům vyšší kvalitu veřejných služeb. Součástí nezbytné radikální odtučňovací kůry státu by měla být zároveň ochota vyklidit pole působnosti v oblastech, kde jeho roli lépe zastane soukromý sektor, a zejména co nejvíce uvolnit veřejný prostor ve prospěch občanů všude tam, kde jim zbytečné zásahy státu pouze překážejí ve svobodném rozhodování.

Reformní manévry v režii sociální demokracie a za vydatné pomoci lidovců spíše zoufale maskují, že se kolem nás odehrává pravý opak: S nárůstem počtu úředníků a vzrůstajícím tlakem na (již dnes hluboce deficitní) veřejné rozpočty půjde ruku v ruce zhoršování kvality státní správy. Slibovaná decentralizace státu, spojovaná se zřízením krajských úřadů, se nekoná. Podstata rozhodování (včetně tolik kritizovaného pragocentrismu) se nemění. Na krajích přibývá úředníků, kteří by měli přebírat agendu z ústředních orgánů, resortních úředníků v palácích pražských ministerstev však kupodivu paralelně neubývá. Dochází k duplicitě kompetencí krajů a ministerstev, v případě potřeby se pro "bezprizorní" vládní úředníky dokonce vymýšlí agenda nová. Zanikající "velké okresy" nahradí spousta okresů malých, které jen zmnoží bílých límečků, plnících v budoucnosti tytéž úkoly, které v rámci systému stávajících okresů dokázal zastat jen jeden úředník. Exploze kvantity navíc vyvolává vážné obavy o kvalitu výsledné veřejné služby: Z jakého dosud utajovaného rezervoáru kvalifikovaných a zkušených úředníků budou čerpány síly k zaplnění těchto nových tabulkových míst, to zřejmě patří k tajným trumfům inženýrů reformy.

Říká se tomu "reforma veřejné správy" a v podání tandemu sociální demokracie a lidovců je tento proces dokonce řízen vědecky. Jeho praktická realizace však budí dojem, že si projektanti této "reformy" tragicky popletli vědní obor: Používají Českou republiku jako gigantickou laboratoř, v níž demonstrují univerzální platnost fyzikálního zákona zachování. Bohužel nikoliv energie, nýbrž byrokracie.