Jen co se objevilo podezření, že ostravská firma Arms Moravia vyvezla zbraně do embargem zatíženého Konga, úředníci Ministerstva průmyslu a obchodu jej zaplašili osvědčenou větou: "Nesmysl!" Máme potvrzení konečného uživatele, a tím je ministerstvo obrany Zimbabwe.

Jenže argumentovat Certifikátem konečného uživatele vydaného v neklidné části Afriky je málo. A ministerští úředníci to vědí. "Zjišťujeme, že existují zfalšovaná africká potvrzení o konečném uživateli, která se používají znovu a znovu. Dále se značný počet pravých potvrzení používá podvodně," potvrdil pro HN belgický expert Peter Dansaert, který se podílel na zprávě poslanců z britské parlamentní skupiny pro oblast Velkých jezer a prevence genocidy. V dokumentu se na nedůvěryhodné certifikáty upozorňuje hned několikrát.

K dispozici jsou i konkrétní případy. Třeba když firma Thomas CZ v dubnu 2001 vyvážela z Česka třicet tun zbraní, měla v rukou potvrzení o konečném uživateli od gruzínských úřadů. V Bulharsku ovšem posádka letadla změnila letový plán a místo do gruzínského města Aspara si to chtěla zamířit na letiště Asmara v africké Eritreji. V dokladech stačilo přepsat jedno jediné písmenko.

Společnostem jako Thomas CZ či Arms Moravia ovšem obdobné přešlapy nepřinášejí větší problémy. Na takové incidenty se totiž v Česku rychle zapomíná. Je to tím, že neexistuje žádný centrální registr deliktů zbrojních firem, v němž by se jako ve vyspělých zemích povinně archivovaly všechny prohřešky.

Veřejná kontrola

Registr je jen jednou z řady děr v českých pravidlech pro obchod se zbraněmi. Opravit je není nemožné, úřady a zvláště pak zbrojní obchodníci o tom ale nechtějí ani slyšet. "Součástí certifikátu by měla být klausule o zákazu reexportu a informace o konečném uživateli. Tím ale nemyslíme jen zemi určení, ale také informace o subjektu, pro který je dodávka stanovena. Třeba policie, armáda nebo mezinárodní mírové síly," nabízí vylepšení Barbora Pěchotová z Transparency International.

Nevládní organizace již vypracovala pozměňovací návrh zákona. Zda se jej podaří prosadit, je ale otázkou. Podobný pokus při loňské novelizaci se nezdařil. Není to ovšem jediné slabé místo. Zcela chybí veřejná kontrola. V každoroční zprávě o obchodu s vojenských materiálem licenční správa ministerstva průmyslu uvádí jen zlomek údajů. A navíc, licenční správu, která vydává povolení k obchodu, nikdo nekontroluje. "Připravujeme návrh na zřízení stálé parlamentní komise. Předložíme jej během několika týdnů," uvádí místopředseda ODS Petr Nečas.

Poslanci by dostávali informace o každém povoleném obchodě, v případě pochybností by si směli předvolat úředníky.

Služby v defenzívě

Na případu firmy Arms Moravia se dá ilustrovat ještě jedna díra v českém kontrolním systému. Tajné služby, úřady a policie nespolupracují tak, jak by měly. Jak jinak si vysvětlit, že v Česku několikrát pobýval hlavní nákupčí konžské armády generál Francesco Olenga a scházel se se zbrojními obchodníky? Proč výzvědné agentury na pochybné transakce neupozornily dřív než novináři?

"Z tohoto případu vyplývá, že zpravodajské složky o tuto problematiku prokazují absolutní nezájem. Skandální lhostejnost spatřuji i u vedení policie a vnitra," míní stínový ministr vnitra Ivan Langer, jenž chce kvůli případu interpelovat ve sněmovně. Nabízí se ještě jedno vysvětlení. Důstojníci ze zpravodajských služeb, kteří měli na starosti právě zbrojní obchody, velmi často odcházejí pracovat k firmám, které měli ve službě sledovat.

Hospodářské noviny vědí o třech konkrétních špiónech, kteří okamžitě po odchodu do civilu začali pracovat pro české zbrojovky. Opět jde o typicky český nedostatek. Ve vyspělých státech úředníci a pracovníci bezpečnostních složek podepisují ve smlouvě závazek, že po odchodu ze státních služeb nezačnou pracovat pro firmy, o nichž rozhodovali.

Hospodářské noviny, 21. února 2005