Jako občan, zákonodárce a stínový ministr vnitra považuji informace o údajných záznamech policejních odposlechů, zveřejněné v denním tisku, za velmi znepokojující.

Odposlech telefonického rozhovoru, jako jeden z prostředků operativně pátrací techniky je významným instrumentem umožňující efektivnější boj bezpečnostních složek státu při postihování trestné činnosti. Současně ale také představuje zásadní a závažný zásah do základních práv a svobod občanů, je narušením nedotknutelnosti jejich soukromí. Proto by jeho použití mělo být spíše výjimkou než pravidlem, proto jeho použití je přesně upraveno zákony, proto schválení jeho použití a kontrola jeho používání náleží do rukou soudů.

Již minulý týden jsem se spolu se svým kolegou stínovým ministrem obrany ODS Petrem Nečasem obrátil s písemnou interpelací na ministra spravedlnosti ve věci činnosti soudů při povolování a kontrole používání prostředků operativní techniky - telefonických odposlechů. K této interpelaci nás vedlo přesvědčení, že ve srovnání s jinými demokratickými právními státy je míra užívání telefonických odposlechů v České republice nebývale vysoká, a že přístup justičních orgánů k jejich odsouhlasení a kontrole důvodnosti je přespříliš benevolentní. Zveřejnění údajných záznamů telefonických odposlechů v denním tisku jen potvrzuje závažnost uvedené věci a důvodnost této interpelace.

V souvislosti s výše uvedenou interpelací na ministra spravedlnosti Pavla Rychetského a s informacemi uveřejněnými v denním tisku vyzývám:

ministra vnitra Stanislava Grosse, aby neprodleně a detailně vysvětlil všechny okolnosti související s tímto konkrétním případem. Zejména pak následující:

Je možné, že při telefonickém odposlechu osoby podezřelé z trestné činnosti dojde i k zaznamenání rozhovoru s osobou, která ovšem nemá s předmětem vyšetřování nic společného a samotný telefonický rozhovor vůbec nesouvisí s vyšetřovanou věcí. V tom případě musejí být veškeré záznamy zničeny. Kdo je zodpovědný za použití a kontrolu použití telefonických odposlechů v Policii ČR, zejména pak za vedení záznamů odposlechů a zničení těch jejích částí, které nemají nic společného se samotným trestním případem? Nedošlo v tomto případě k porušení platných předpisů a nezničením části záznamu odposlechů a současně jejich zveřejněním k poškození práv osob, které nebyly přímo odposlouchávány?

Únikem informací z řad samotných bezpečnostních orgánů státu, je přímo mařena jejich činnost a ohrožena úspěšnost vyšetřování. Kdo je zodpovědný za tento únik, jak je možné, že k němu došlo, jednalo se o systémové pochybení či selhání jedince?

Předsedu vlády ČR Vladimíra Špidlu, aby podal Stálé komisi pro kontrolu činnosti BIS informaci o počtu realizovaných telefonických odposlechů realizovaných službou za poslední 2 roky, o metodice vedení jejich záznamů a o způsobu kontroly nakládání s nimi.

Jako osoba, která se dlouhodobě zabývá problematikou vnitřní bezpečnosti si plně uvědomuji význam použití prostředků operativní techniky pro efektivní boj proti nejzávažnějším formám trestné činnosti. Vzhledem k významnosti zásahu do základních práv a svobod občanů České republiky, však musí existovat garance toho, že k těmto zásahům dochází a bude docházet vždy plně v souladu s Ústavou, platnými zákony a služebními předpisy. Pokud by tomu tak nebylo, nebyla by naše země demokratickým právním státem nýbrž státem policejním.