Programové prohlášení vlády je dokument, se kterým předchází vláda před Poslaneckou sněmovnu, aby od ní získala podporu pro program, který se v prohlášení zavazuje příští 4 roky plnit. Pokud je tento program schválen, je povinností vlády i jejích jednotlivých ministrů jej plnit. Pokud není program plněn měla by vláda nebo její jednotliví ministři odpovědní za jeho neplnění odstoupit. Z předloženého hodnocení vyplývá, že ministr vnitra Stanislav Gross neplní body programového prohlášení vlády týkající se jeho resortu a měl by tudíž odstoupit. Těmito jednotlivými body jsou: korupce, reforma veřejné správy, zajištění bezpečnosti občanů, profesionální policie, boj s terorismem a integrovaný záchranný systém a krizové řízení.

1. Korupce:

Vláda ve svém programovém prohlášení klade mezi své hlavní priority intenzivní boj proti všem formám korupce. Slibuje, že budou vytvořeny legislativní předpoklady pro předcházení korupce ve státní správě, přičemž hlavní důraz bude kladen na maximální odolnost vůči korupci v orgánech činných v trestním řízení a v kontrolních složkách státní správy.

Rozsah korupce ve společnosti je přímo úměrný rozsahu kompetencí, kterými stát na všech svých úrovních reguluje životy občanů. Právě za vlády ČSSD došlo a dochází k obrovskému bobtnání státní mašinérie, k růstu veřejnoprávních regulací a posilování moci byrokracie. Jinými slovy, právě ČSSD svojí politikou podporuje růst korupčního prostředí. Bez jakékoli nadsázky lze říci, že čím více sociální demokracie proti korupci bojuje, tím více korupce u nás bují. Příčina je nasnadě: ČSSD proti korupci bojuje slovy, zatímco činy ji podporuje. A to neprůhledností svého rozhodování o významných státních zakázkách či privatizačních rozhodnutí (dálnice D 47, stíhačky Grippen, prodej mlékárny Madeta, Platební agentura na Mze, Severočeské doly, "prodej" IPB, zakázky na pistole a pouzdra na ministerstvu vnitra a mnoho dalších). Výzkumy veřejného mínění a postavení České republiky na žebříčku korupce zpracovávaného mezinárodní organizací Transparency International dokazují, že korupce se u nás rozrůstá, Česká republika v žebříčku neustále klesá, a to z 25. místa v roce 1996 až na 54. místo v roce 2003, tedy mezi "banánové republiky". Z výzkumů veřejného mínění vyplývá, že s korupcí se ve svém okolí setkalo   76 % dotázaných a 52 % úplatek dokonce poskytlo. Vláda předkládá několik návrhů, jak problém korupce "řešit". Jsou mezi nimi např. majetková přiznání, širší pravomoci úředníkům ke zjištění potřebných informací, tzv. test integrity neboli zavádění policejních agentů provokatérů, kriminalizace neoznámení či nepřekažení trestných činů souvisejících s korupcí a další návrhy, které jenom dokazují, že vláda nechápe nebo nechce chápat podstatu korupce, příčiny jejího vzniku, podmínky existence a šíření korupce ve společnosti.

Závěr: Z uvedených skutečností jednoznačně vyplývá, že ministr vnitra Stanislav Gross neplní programové prohlášení v oblasti korupce a není dobrým ministrem vnitra, což je důvod k jeho odstoupení.

2. Reforma veřejné správy

Vláda považuje za jednu z priorit dokončení reformy (deformy) veřejné správy. Vláda dokončí reformu územní veřejné správy a zahájí modernizaci ústřední státní správy. Cílem je zefektivnění, racionalizace a zvýšení horizontální koordinace činnosti veřejné správy za širšího využití moderních technologií. Proběhne revize správních agend se záměrem snížit administrativní zatížení občanů a zjednodušit správní postupy.

Stávající podoba veřejné správy České republiky je vším jiným, než funkčním a efektivním systémem úřadů, zajišujícím spokojený a člověka netraumatizující systém potřebných veřejných služeb. Ve veřejné správě vládne chaos! A není to vina ani obcí, ani krajů. Byla to právě česká sociální demokracie, za podpory lidovců a Unie svobody,  kdo se pustil do nepromyšleného experimentu, jehož výsledkem je trvalý růst počtu úředníků, růst finančních nákladů a zejména občany obtěžující chaotičnost a zmatečnost výsledné podoby fungování správních úřadů. Jinými slovy - namísto toho, aby úředníků bylo méně, náklady na ně byly nižší a jejich služby byly levnější, blíže lidem a kvalitnější, je úředníků více (v roce 1995 počet zaměstnanců státní správy podle údajů ČSÚ činil 66.000, v roce 2002 246.000 a 2003 252.000 zaměstnanců), daňové poplatníky to stojí víc peněž a je v tom větší zmatek než doposud. O profesionalitě a nezávislosti, kterou občan  právem  očekává už mnohdy nemůže být řeči.

Zbavení se odpovědnosti ministerstva vnitra za výkon státní správy a přenos finanční odpovědnosti na obecní úřady pověřené výkonem státní správy, je smutná realita, která dopadne na každého z nás. Namísto investic do místní infrastruktury, namísto investic do nového osvětlení, plynofikace, čističky odpadních vod nebo dětského hřiště, musí naše obce investovat do budov plných úředníků a do jejich platů a místo plného soustředění na zvelebování obcí vytěžují značnou část jejich kapacity byrokratické požadavky orgánů státní správy. Přenos odpovědnosti na krajské úřady, bez související reálné finanční  možnosti  této odpovědnosti dostát, spolu s  licoměrností, se kterou vláda vystupuje vůči krajským zastupitelům (zejména v oblasti středního školství a zdravotnictví) je jen hořkou hrozinkou na vrcholu tohoto nezodpovědného experimentu.

Závěr: Z uvedených skutečností jednoznačně vyplývá, že ministr vnitra Stanislav Gross neplní programové prohlášení v oblasti reformy veřejné správy a není dobrým ministrem vnitra, což je důvod k jeho odstoupení.

3. Zajištění bezpečnosti občanů

Zajištění bezpečnosti občanů a ochrana jejich životů, zdraví, práv a majetku rovněž řadí tato vláda mezi své stěžejní programové priority. Tohoto cíle chce vláda dosáhnout zejména pomocí fungující Policie ČR (o ní v dalším bodě tohoto hodnocení).

Jako důkaz toho, že ministerstvo vnitra selhává i v tomto bodě, zde mám několik statistických údajů. Celková kriminalita v roce 2002 dosáhla 372.341 trestných činů, což je o téměř 15.000 více než v roce 2001. V roce 2003 počet t.č. dosáhl zpět úrovně roku 2001. Důležitějším ukazatelem je však dramatický pokles objasněnosti t.č., a to na 40,7 % v roce 2002 (z 46,5 % v roce 2001) a dokonce 37,9 % v roce 2003. I majetkové škody byly v roce 2003 o 5 mld. Kč vyšší než v roce 2002. Počet t.č. v oblasti majetkové kriminality v roce 2003 byl na úrovni let předchozích (253.372 t.č.), nicméně i zde došlo k výraznému poklesu objasněnosti trestné činnosti - r. 2001 - 28,5 %, 2002 - 22,2 %, 2003 - 20,3 %. Obdobné trendy můžeme sledovat i u násilné kriminality, kdy počet násilných t.č. v roce 2003 se držel na úrovni let předchozích (22.358 t.č.), ale i zde došlo k poklesu objasněnosti - r. 2001 81,64%, 2002 - 74,11 %, 2003 - 73,3 %. Výrazný pokles objasněnosti můžeme sledovat i u hospodářské kriminality - r. 2001 - 94,1 %, 2002 - 77,8 %, 2003 - 72,5 %. V roce 2002 bylo v České republice ukradeno téměř 25 tisíc dvoustopých motorových vozidel, objasněnost činila necelých 15 %. Situace v roce 2003 je velmi podobná. Prodejem ukradených aut si v ČR zloději vydělají přes 4 miliardy korun ročně. Pokud vezmeme do úvahy, že se v České republice prodá ročně na 150.000 aut, a srovnáme to se západní Evropou, dojdeme k šokujícímu závěru, že se v České republice ukradne osmkrát až desetkrát více aut než v zahraničí. Navíc míra objasněnosti těchto trestných činů je u nás mizivá. Tato čísla jsou navíc zarážející i vzhledem k faktu, že zaměření na tuto majetkovou trestnou činnost je mezi prioritami české policie. Jak bychom ale také mohli mít lepší výsledky, když i ta trocha policistů vykonávajících hlídkovou činnost je naháněna na masové akce typu Kryštof a ulice českých měst se pak stávají rájem pro zloděje, kteří vědí, že je nikdo nehlídá.

Závěr: Z uvedených skutečností jednoznačně vyplývá, že ministr vnitra Stanislav Gross neplní programové prohlášení v oblasti zajištění bezpečnosti občanů a není dobrým ministrem vnitra, což je důvod k jeho odstoupení.

4. Profesionální policie

Větší bezpečnost občanů chce vláda zajistit zejména pomocí profesionálního policejního sboru. Ve svém programovém prohlášení se zavazuje, že se vláda zasadí o to, aby policie splňovala nároky kladené na moderní evropský bezpečnostní sbor a aby se ve svých řadách dokázala účinně vypořádat s jakýmikoli projevy korupce, xenofobie a neprofesionality. Vláda se zasadí o přijetí zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Vláda bude podporovat prohlubování mezinárodní policejní spolupráce a zapojování Policie ČR do mnohostranných mezinárodních policejních aktivit.

Černá kniha policejních hříchů za rok 2003 přesvědčivě ukázala neutěšený stav naší policie. V tomto roce  dramaticky poklesla důvěra občanů v Policii ČR (z 63 % v září 2002 na 38 % v září 2003) a jde o největší jednorázový pokles důvěry od zásadních společenských změn po roce 1989. Tento pokles pokračuje i v roce 2004. Lidé považují dopravní policii a Policii ČR vůbec za nejzkorumpovanější státní instituci. Policie České republiky je v krizi! V krizi vnitřní i v krizi vůči důvěře občanů v její funkčnost a schopnost být důsledným ochráncem života, zdraví i majetku občanů České republiky. Lidé nedůvěřují policii. Ta sama je zmítána neprofesionalitou, alibismem, falešnou solidaritou a korupcí v takové míře, že mnohdy více než profesionální sbor strážců zákona připomíná rozhádaný sicilský klan. Roky 2001, 2002 a 2003 byly ve znamení největšího počtu policistů obviněných z trestné činnosti v historii ČR (r. 2001 - 468, 2002 - 444, 2003 - 513 t.č.) V roce 2003 dokonce došlo v řadách Policie ČR k více než 30 % nárůstu trestných činů souvisejících s korupcí. Jednotlivé případy Vám zde ani uvádět nemusím, stačí když se každý den podíváte do novin. Za tento kritický stav a za mrhání schopnostmi tisíců slušných policistů je zodpovědné vedení  Policie ČR i ministr vnitra Stanislav Gross.

Příčin tohoto stavu je celá řada. Vše začíná v absenci jasné vize ministerstva vnitra a chybějící promyšlené koncepce vycházející z přesně definovaných priorit policejní práce. Stejně jako v ostatních sférách působnosti ministerstva vnitra, i pro práci policie je charakteristická improvizace. Pompézní jednorázové policejní megaakce typu Kryštof a Fantine ve své podstatě znamenají odvádění policistů od jejich standardní práce. Posílat kriminalisty a příslušníky cizinecké policie kontrolovat řidičům lékárničky je stejně absurdní a nesmyslné, jako posílat dopravní policisty vyšetřovat vraždy.

Prosazení nového zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů bylo prospěšné, nicméně i zde se vláda dopustila a dopouští řady chyb. Jednou z nich bylo odložení účinnosti tohoto zákona a provizorní zavedení 16-ti třídního platového systému. Zavedení 16-ti třídního platového systému přineslo jen zmatek a další byrokracii. Současně ale vzalo mnoha policistům a hasičům poslední zbytky důvěry ve schopnost vedení ministerstva a policie. Nelogičnost zařazení do platových skupin, ztráta motivace a potrestání všech těch, kteří na sobě v minulých letech pracovali a prohlubovali si svoji kvalifikaci a zvyšovali vzdělání - to je smutná charakteristika nového systému. V této souvislosti je proto možné očekávat odchod velkého množství zkušených policistů v řídících funkcích a další zhoršení kvality práce Police ČR a HZS. I dnes však policisté žijí v nejistotě, zda tento zákon bude účinný alespoň od roku 2005 a zda nebude odstraněn jeden z jeho základních prvků, a to pozitivní motivace ve formě zvýšení platů pro ty, co na sobě pracují a odvádějí svou práci profesionálním způsobem.

Široká mezinárodní policejní spolupráce je zajisté potřebná a užitečná. Je však nutné v každém jednotlivém případě vážit klady a zápory takové spolupráce. Zde mám na mysli zapojení ČR do složek Europolu (organizace, jejíž smysl a fungování jsou oprávněně kritizovány i stávajícími státy Evropské unie) a snahu této vlády prosadit evropský zatykač, a to i přes jeho rozpor s ústavním pořádkem.

Závěr: Z uvedených skutečností jednoznačně vyplývá, že ministr vnitra Stanislav Gross neplní programové prohlášení v oblasti profesionalizace Policie ČR a není dobrým ministrem vnitra, což je důvod k jeho odstoupení.

5. Boj s terorismem

Jednou z priorit této vlády je i zapojení do boje proti mezinárodnímu terorismu.

Vláda svým postojem v této oblasti nedává příliš najevo jasnou vůli bojovat proti terorismu a zničit jej jedinou možnou cestou, a to silou. Pasivní postoj vede k posilování a upevňování pozic teroristů a nemůžeme si myslet, že když jsme se neúčastnili bojů v Afganistánu či v Iráku v první linii, že nám útok nehrozí. V oblasti vnitřní ochrany proti terorismu jsme tlačeni k takovým krokům, které ani tak neznamenají boj proti terorismu, ale spíše snahu vlád o omezování svobod občanů, o získávání veškerých osobních údajů občanů a snahu o jejich absolutní ovládnutí. I tato vláda a ministr vnitra Gross mají podobné choutky. Před dvěma lety se snažil ministr vnitra Gross prosadit následující návrh - stačí, když budete podezřelý, policie a tajné služby budou mít dokonalý přehled o vašich bankovních účtech, telefonních hovorech, majetku, zdravotním stavu. Tyto zásahy do soukromý by nepovoloval soud, policistovi nebo zpravodajci by stačil souhlas jeho nadřízeného - dnes se znovu mluví o protiteroristickém zákonu. Rovněž  BIS a Úřad pro zahraniční styky a informace požadují zvýšené pravomoci v boji proti terorismu.

Závěr: Z uvedených skutečností jednoznačně vyplývá, že ministr vnitra Stanislav Gross neplní programové prohlášení v oblasti boje s terorismem a není dobrým ministrem vnitra, což je důvod k jeho odstoupení.

6. Integrovaný záchranný systém, krizové řízení

Vláda ve svém programovém prohlášení uvádí, že její snahou bude zajistit trvalou materiální a organizační připravenost a akce schopnost Hasičského záchranného sboru a ostatních složek Integrovaného záchranného systému k likvidaci následků přírodních katastrof a jiných mimořádných událostí. V oblasti krizového řízení se vláda zasadí o sjednocení postupu subjektů veřejné správy, právnických a podnikajících fyzických osob při zpracování krizových plánů a při přípravě na krizové stavy. Vláda se zaměří na prohloubení veřejné informovanosti, modernizaci jednotného systému varování a vyrozumění.

HZS ČR, přes řadu pozitivních výsledků na úseku všeobecného záchranářství (povodně, nejrůznější mimořádné události) se potýká nejen s nepříliš přesvědčivou činností na úseku výkonu státní správy, ale zejména s absencí jasné vize. Dílčím projevem nahodilosti je fakt, že bez jakýchkoli konzultací s opozicí se v zahraničí na nejvyšším fóru (summit EU proti terorismu) prezentuje návrh na zřízení evropského hasičského sboru, který by měl působit při řešení následků teroristických útoků. Vedle neexistence střednědobé a dlouhodobé koncepce rozvoje sboru je patrný neustálý boj s dilematem, zda-li důsledně naplňovat kompetence dané krizovou legislativou, či usilovat o jejich permanentní změnu. HZS nemá úplně jasno, zda-li vytvořit systém řízení, odpovídající bezpečnostnímu sboru (včetně systemizace, zcivilnění, bez absurdně velkého vlivu odborové organizace), nebo odpovídající spíše civilnímu sektoru a správnímu úřadu. Nemá jasno, zda-li využívat důsledně pozitivní, zákonem dané skutečnosti, že HZS krajů jsou organizační složky státu a účetní jednotky ve čtrnácti krajích (které spolu s GŘ HZS tvoří HZS ČR), nebo budovat administrativně byrokratický moloch, tj.  jednotný sbor po vzoru PČR (která zejména v oblasti ekonomické má tak dokonale nejasno kým je řízena a kdo je vlastně za  co odpovědný, že neefektivitu, nepružnost a korupční náchylnost je nutné očekávat jako systémově zakotvenou a nevyhnutelnou).

Oblast IZS a krizového řízení ovládá nedostatečná metodická, koordinační, koncepční a legislativní činnost MV v těchto, pro bezpečnost občanů velmi významných oblastech. Patrná je opět chybějící jasné vize. Současná existence zákona o IZS a zákona o krizovém řízení vedle toho vytváří nesmyslný dojem, že zcela něco jiného je mimořádná událost než krizová situace, že každou řeší jiné složky a jiné orgány a za zcela jiných podmínek a pravidel, což vede pouze k růstu byrokratických struktur, k nejasnostem a kompetenčním sporům, dokonce i uvnitř vlastního MV (přičemž je v naprosté většině případů mimořádná událost pouze první fází krizové situace).

Nejasně a nejednoznačně stanovené kompetence jednotlivých orgánů zákonem o IZS a zákonem o krizovém řízení, zejména konstrukce, kdy jeden orgán má stanovené úkoly a druhý je za něj ze zákona plní, přináší zásadní zmatek a pochybnosti v otázce, kdo za co vlastně zodpovídá. Neexistence informačního systému krizového řízení, stejně jako absence moderního operačního řízení u PČR a zdravotnických záchranných služeb, přináší neefektivitu a nekoordinovanost fungování základních složek IZS, stejně jako nedostatečná funkčnost jednotného evropského čísla tísňového volání 112 a zanedbatelná integrace operačních středisek základních složek. V oblasti ochrany obyvatel nebylo občanům jasně sděleno, co mají v případě krizových situací očekávat od státu či veřejnoprávních korporací a co očekávat nemají  (masky, kryty atd.). Nejasné jsou i kompetence jednotlivých ústředních orgánů státní správy (či jejich součástí) a úřadu vlády ve vazbě na fungování Bezpečnostní rady státu.

Závěr: Z uvedených skutečností jednoznačně vyplývá, že ministr vnitra Stanislav Gross neplní programové prohlášení v oblasti IZS a krizového řízení a není dobrým ministrem vnitra, což je důvod k jeho odstoupení.

Závěr

Cílem tohoto hodnocení bylo prokázat, že programové prohlášení v bodech týkajících se ministerstva vnitra, tj. boj proti korupci, vnitřní bezpečnost a veřejná správa, není plněno. Ministru Grossovi chybí jasná vize, jeho resort provází jeden problém za druhým, občané jsou pobouřeni mírou korupce, nedůvěřují Policii ČR a spolu s obcemi a kraji si stěžují na chaotickou reformu, nebo spíše deformu, veřejné správy. Pan ministr dosud nepředložil jediný rozumný návrh, jak téměř katastrofickou situaci v jeho resortu řešit.

Z výše uvedených skutečností jednoznačně vyplývá závěr, že ministr vnitra Stanislav Gross je špatným ministrem vnitra a neplní nic z toho, co je pro jeho resort uloženo v programovém prohlášení.  Proto musí ze své funkce odstoupit.

Ivan Langer (ODS), stínový ministr vnitra, 11. června 2004